8422 komentáře u knih
(SPOILER) Musím se přiznat, že jsem to nečetl, ale poslouchal. Byl to skvělý zážitek. A protože je to takový mazec, tak jsem to dal ještě jednou a bavil jsem se podruhé.
Kniha o udržitelném světě bez honby za ziskem, bez růstu HDP a tradičních ekonomických ukazatelů. Myšlenka je samozřejmě asi jediná správná pro budoucí generace, ale v porovnání s dnešní situací v politice, trochu utopistická. Pokud by si tuto knihu přečetli i politici, možná, že by je mohla inspirovat. My přece nepotřebujeme přepych, kterým si drancujeme životní prostředí.
Na Slovensku jsem studoval a ty rozdíly jsem cítil, ale neuměl je tak dobře popsat jako Pavel Kosatík. Výborná kniha, dobře se četla a hodně jsem se z ní naučil.
Pan Honzák je mimořádně moudrý muž. Knihu jsem si přečetl, abych věděl, jak na to. Čeká mě složitá léčba. Kniha mě nabádá k tomu, abych se ptal, ptal a ptal, abych spolupracoval s lékařem, věřil mu a abych se ho ptal na všechno, co mě zajímá. A hlavně nepodléhat panice.
Je člověk dobrý anebo zlý? Je možné vytvořit "nového člověka", jak chtěli nacisté, ale i komunisté? To bychom popírali zákonitosti. V knize jsem se mnohokrát našel. V knize Sapiens od Yuvala Noaha Harari jsou daty doložená fakta, že tam, kam člověk přišel, tam začaly mizet živočišné druhy, které se nedokázaly bránit lidské chamtivosti. Pokud nyní hovoříme o "přírodních" národech, které žily, nebo žijí "v souladu s přírodou", pak to snad mohou být jen ti, kteří se dokázali včas ukáznit ještě před tím, než si všechny zdroje ve svém okolí vymlátili.
Ne, ne, idealismus tady nefunguje.
Zajímavým způsobem napsaný válečný příběh ze Slovinska a bývalé Jugoslávie. Celý děj se poskládá během vyprávění jednotlivých účastníků a pozorovatelů. Kniha má spád a díky té dávkované dramaturgii je skvěle čtivá. Ten nešťastný konec jsem sice očekával, ale i tak mě zasáhla ta zbytečnost toho násilí. Kdy už se lidé poučí? Musím říct, že ten konec mě spíš naštval.
V Rusku je těžké si najít smysl života. Všechno je tam ovlivněné těmi katastrofami od říjnové revoluce, přes stalinismus, druhou světovou válku, studenou válku až po Putina. Ze začátku jsem si myslel, že mě autor chce pobavit nějakou vtipnou nadsázkou. Až později pochopíte, že tam není nic k smíchu. Kniha se mi velmi líbila.
Asi si budete myslet, že je autorka snílek, ale má potenciál ten entuziasmus šířit. Mě teda dostala! Může být člověk šťastný i když žije skromně a neobklopuje se za každou cenu luxusem? Určitě může, problém je však v tom, že to není lidská přirozenost...Je mi to líto, ale asi to bude muset být odstartované něčím vážným.
Ano, mohu potvrdit, že valná většina šéfů jsou opravdu kokoti. Existuje jen jeden šéf, který si to uvědomuje a navíc o tom ještě napsal vtipnou a čtivou knihu. Honza Vlachynský si uvědomuje, že čím více svým zaměstnancům šéfuje, tím rychleji likviduje jejich motivaci a kreativitu. Nesnažil se však napsat klasickou motivační knížku, vtipně analyzuje svoje vlastní chyby a hledá v nich poučení. Kéž by si tuhle knihu přečetlo co nejvíce šéfů…
Mám za sebou více než polovinu knihy Myšlení pomalé a rychlé od Daniela Kahnemana, ale tato kniha je pro pochopení principů lidského chování rozhodně stravitelnější řešení. Čtivou formou se v ní čtenář dozví o základních záludnostech myšlenkových pochodů, ale i o tom, jak jsou tyto slabosti zneužívané marketingem. Je to skvělá příručka pro ty, kteří ty procesy v hlavě poznat a snažit se je kontrolovat a ovládnout.
Od té doby koukám pod nohy, abych nějakého broučka omylem nezašlápl.
Dobře se to čte, děj odsejpá, ale ten plán zločinu je pro mě strašně komplikovaný. Dost vyumělkované.
Asi by mě nikdy nenapadlo přečíst si staré noviny. Nedělám to, protože svět jde dopředu a není čas se ohlížet. Chyba, velká chyba. Tahle kniha to dokazuje. Kniha je kompilací starších článků, které vyšly v Deníku N. Ten mám předplacený a je dost pravděpodobné, že jsem některé z těch článků četl. Ale to vůbec nevadí! Jejich autory jsou opravdu špičky naší současné žurnalistiky a inteligence (Petr Pithart, Michael Romancov, Martina Viktorie Kopecká, Jiří Padevět a mnoho dlaších).
Pozorujte co se dělo, jak se to dělo a položte si otázku, co bylo důležité a co bylo zbytečné, co se řešilo jen kvůli politickým bodům a co se dělalo pro skutečné řešení krize. Pro mne ta četba byl skutečný zážitek, protože v ní ostře vystupuje, jak se politik ve většině případů chová iracionálně, protože si neustále klade otázku: "Jaký bude mít vliv na moji politickou kariéru, když se rozhodnu tak a jaký vliv bude mít, když se rozhodnu opačně?" Samozřejmě, že nechce spáchat "politickou sebevraždu".
Tato kniha má pro mne zvláštní příběh. Vyndal jsem ji z police, otevřel a na třetí straně čtu:
Přeji Vám Leoši, a také sobě, aby Vám v životě bylo blízké prohlášení starého Solóna: "Stárnu a ještě se vždy mnohému přiučit chci". A blahopřeji k úspěšnému zakončení studia 1. ročníku CHTT.
Červen 1974. Pak následuje podpis třídního profesora, kterého nebudu jmenovat.
Bylo mi šestnáct let. Pana profesora jsem si velmi vážil a knihu jsem si tehdy přečetl. Byla zvláštní: Chlapík přijede do Švýcarska a při pasové kontrole se zjistí, že jde o několik let nezvěstného Stillera. Samozřejmě ho zavřou do fešáckého kriminálu, ale chlapík svou identitu statečně zapírá. Je postupně konfrontován se životem Stillera, ale stále trvá na tom, že je někdo jiný.
Kniha je velmi komplikovanou sondou do lidské individuality, obsahuje velmi dlouhá souvětí, text je často několik stran v jednotném bloku, aniž by byl oddělen do odstavců. Věty jsou složité, po přečtení celého souvětí se často musíte vrátit zpět a zkusit pochopit celou myšlenku. Dalo mi to zabrat i nyní po 48 letech a to hlavně proto, abych vzdal hold svému třídnímu profesorovi a naplnil slova starého Solóna.
Když v devatenáctém století probíhala velká průmyslová revoluce, začaly stroje nahrazovat práci dělníků. Ti se začali bouřit a stroje rozbíjet. Jednou z možností byla regulace pokroku. Jaké byly její důsledky?
Po zavedení elektrického osvětlení v New Yorku přišlo o práci šest tisíc lampářů. Zajímavé na tom je, že nikoho nenapadlo, aby šel rozbíjet žárovky. Proč?
Prezident Trump sliboval voličům, že vrátí Americe zase práci, že uvalí cla na dovoz a opět naplní továrny proletariátem. Proč se mu to nepodařilo?
Proč zmizely některé profese? Kam vede automatizace a robotizace? Jakmile se rozšíří využití autonomních automobilů, přijde o práci několik milionů profesionálních řidičů. V USA je to jedno z nejčastějších povolání. Profese řidič zmizí ze světa stejně jako lampář, spojovatelka, výhybkář a další. Jsme na to připraveni?
Tohle není kniha, která baví, ale učí. Některé technické objevy práci ubírají a některé zase naopak vytváří možnosti dalšího rozvoje. V tomto měnícím se světě obstojí společnost, která se umí vzdělávat.
Byl jsem rád, že jsem měl možnost si knihu přečíst
Jak milé, jak moudré a jak pěkné. Jsem Lucčin fanda, jinak bych se asi ke knize nedostal. Příběhy jsou plné myšlenek o humanismu, o ochraně přírody a udržitelnosti světa. Kniha se nejen čte, ale i prohlíží, je to jedinečný autorský počin. Lucka krásně maluje. Texty nejsou složité, můžete je číst dětem a pak s nimi o těch tématech mluvit. Ano, tak to Lucka myslela, neříká jak to má být, ale pojďme přemýšlet o tom, jak se toho zúčastnit. Když jsem knihu přečetl, šel jsem ji uložit do knihovny. Přemýšlím, kam ji zasunout. Uviděl jsem tam knihu od Jana Wericha Deoduši. Bajky jsem umístil hned vedle ní. Tam patří.
Procházky parkem nebo lesem jsou pro mne po přečtení této knihy zase mnohem zajímavější. Dokonce jsem si kousek mechu vzal domů k vytvoření vlastní mechové zahrádky v láhvi. Inspirativní...
Tři desítky skvělých, humorných, ironických, strašidelných nebo bizarních povídek. Jedna lepší jako druhá a každá má svou myšlenku. Na konci to docvakne, je to chytré, poučné, zábavné a poučné. Dost jsem si to užil.
Je to pěkně napsané, s takovým veterinářským nadhledem. Nemohu si pomoci, ale při poslechu audioknihy si ten děj představuji trochu jako film. Možná to má kdekdo... Jakmile se dostanu k těm naturalistickým popisům těch veterinárních zákroků, zvyšuje se mi tlak. Takže kniha je vhodná jej těm, kdo tyhle představy nemá, anebo mu nevadí popis postupu zatlačování vyhřezlé dělohy zpět do krávy. Tohle se mi špatně vstřebávalo...
Pro mne to byla zajímavá exkurze do světového námořnictví se všemi historickými souvislostmi. Ten, kdo ovládá moře, ten ovládá svět.