Abia
komentáře u knih
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Pro mě jsou v této knize vlastně vinni a nevinni všichni. Je skvěle napsána, vypointována. Postavy autor vykreslil tak dokonale, že ani nemá hlavní zápornou postavu, i v té záporné jsou záblesky citu, můžete jí litovat. Protože Petr je sice bezcitný, ale omlouvají ho jeho vlastní životní zkušenosti, obětoval moc, aby se dostal tam, kde je a nechce to ztratit. A stejně cíle nedosáhne, "osud" zasáhne do jeho života rázně. Velmi dobrá kniha.
V jedné osobě
John Irving
Dlouho jsem od Irvinga nic nečetla, ale je to návrat ke staré lásce. Vodí si mě na provázku až do konce, na který netrpělivě čekám, kdy se konečně dozvím víc. A ani nevadí, že to zas tak moc nebylo. Naprosto originální příběh jednoho života, který pluje vlastně tak lehce, alespoň co se textu týká. U Irvinga mi ani ty "sprosťárny" nevadí, patří to k věci a k příběhu.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Trochu švihlé, hodně filozofické, bez ukončených a vysvětlených dějů, prostě skvělé. Různé postavy, možná ne přímo uvěřitelné, ale svérázné, se setkávájí díky osudu, který je svede dohromady. Bavilo mě to, zasmála jsem se a četlo se to skvěle. Díky za Nakatu, to je přímo postava, ze které je si třeba vzít příklad, dokonalá jednoduchost.
Vzkaz v láhvi
Jussi Adler-Olsen
Tohle začíná být závislost. Musím si dát chvilku pauzu od Carla, Asada a Rose, protože nedělám nic jiného, než že čtu a čtu a čtu. Zapomínám na svět okolo, nořím se do kanceláří ve sklepě a prožívám s nimi celý hon na vraha. Dokonce jsem si říkala, že bych se měla podívat na mapu, kde se to všechno odehrávalo. Super zážitek!
Šógun
James Clavell
Vynikající kniha, která se čte skoro sama. Nikdy jsem nečetla žádnou knihu o samurajích a Japonsku, proto jsem byla překvapena celou kulturou a všechno mě zajímalo. Nejvíc mě asi dostalo srovnání čistoty a stravování v Japonsku a v Evropě ve středověku. Pak mě také hodně pobavil přístup k sexu, manželkám a milenkám. A jako vždy - každý národ je přesvědčený, že on je ten pravý, ostatní jsou barbaři a tak je klidně můžeme zabít.
Cit slečny Smilly pro sníh
Peter Høeg
Přečetla jsem ji po 11 letech znovu a znovu mě bavila. Zůstala mi hlavě jako jedna z knih, které můžu číst vícekrát za život. Bavily mě popisky míst i druhů sněhu a nářečí, vlastně celý ten příběh, autorova fantazie a znalosti. Hrdinka mě nadchla, i její neschopnost se začlenit, intuice a rozpolcenost. Knihy neumím dělit na části, jako celek se mi líbila a doporučila bych jí všem.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Popiska na titulní straně nějak neplatí. Občas jsem se zasmála, dojetí bylo dávkované trochu prvoplánově a překvapení se nekonalo. Eleanor jsem si oblíbila, jen ta kniha je prostě průhledná a zjednodušená.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Krásná kniha s krásnými fotkami a zajímavými lidmi. Souhlasit s nimi nemusím nebo můžu, setkání s jejich názory a životním stylem se mi líbilo.
Žert
Milan Kundera
Kunderu jsem zatím asi nečetla. Sáhla jsem po něm díky výzvě a byla to dobrá volba. Podařilo se mu na příbězích několika lidí výborně zachytit to nadšení začátku komunismu u nás, hledání nepřítele i další změny. Nejvíc mě zaujal ten povinný optimismus, který museli všichni ukazovat, aby nebyli podezřelí, že se dostatečně neradují z nových pořádků. A také manipulace vším i sám sebou, kterou si ale nikdo neuvědomoval.
Dešťová hůl
Jiří Hájíček
Hájíčkovi hlavní hrdinové (muži) opravdu nejsou žádní super hrdinové a to se mi líbí. Mají své problémy, které se jim promítají do práce, do vztahu. Román od ženy by byl napsaný jinak a to mě na tom baví. V této knize se mi líbil i větší rozpor mezi vesnicí a městem, jako by to byly snad jiné planety vzdálené tisíce kilometrů. Knihám Hájíčka rozumím, jsme na jedné vlně, to jsem očekávala a také se to splnilo. Tentokrát jsme byli více ve městě a tak nebylo tolik popisů krajiny, ty mám od Hájíčka ráda.
Lazar
Lars Kepler
Všechny předchozí knihy jsem četla jedním dechem a během dvou dnů. S touto to tak nešlo. V určité chvíli už toho na mě bylo nějak moc, musela jsem si dávkovat přestávky. Prostě Jurek je pro mě už za nějakou čárou a setkání s ním je fuj. (Spoiler: o to trapnější je výměna Jurka za Bobra aneb každý policista musí mít svého fanatického vrahouna). Hlavně se ale celý děj dostal opravdu za hranu uvěřitelnosti. Ke konci jsem to četla jako temné, hnusné a drsné sci-fi.
Tentokrát se po dočtení nedostavil pocit - jupí, kdy bude další díl, ale spíše - uf, to jsem ráda, že to skončilo. A ani zvědavost na Sagy osud (který stejně tuším) a dalšího psychopata za patami Lumi mě nepřesvědčí.
Nejsem jako vy
Jodi Picoult
Napínavá kniha, která se dobře čte a nenechá vás vydechnout do poslední stránky. Moc se mi líbilo popsání světa člověka s Aspergerovým syndromem, více se mi přiblížilo. Bylo mi líto matky Jacoba a zároveň jsem jí nesnášela za to, že zanedbávala druhého syna. Ale nic není černobílé a otázky, které knížka klade, jsou náročné. Jak píše artlucie: Díky za můj "nudný" život.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Kniha o událostech, o kterých se u nás moc nemluvilo, protože je páchali naši "bratři". O to cennější a vlastně hrozivější, protože bylo jedno, na které straně stojíte. To vás rozesmutní, když se hrdinové knihy baví o tom, jestli je lepší Hitler nebo Stalin a neví, co víme dnes my.
Napsaná je jednoduše, to je pro mě spíše mínus, ale zase to vidím tak, že bude srozumitelná i pro dospívající. Mohla bych číst dále, ale tuším, že autorka už nechtěla dál opakovat všechny hrůzy, které by se jen kupily. I tohle nahlédnutí do osudu Liny bylo těžké. A konec, kdy mi došlo, že z toho úplně neunikli, protože dál žili v Sovětském svazu s cejchem zločince, byl ještě těžší.
Zlomení andělé
Gemma Liviero
Kniha není špatná, dobře se čte. Dojemný příběh, který prožívají hlavní postavy v kulisách druhé světová války, je dobře vymyšlený. Jenže něco mi nehrálo, časem jsem si sice zvykla, ale postavám jsem nevěřila. Hlavně Matilda mi přišla hodně mimo, takhle dítě neuvažuje a rušilo mě to. Ani Willemovi jsem nevěřila, jeho přerod v odbojáře mi připadal nereálný.
Čtu letos hodně knih na toto téma a začíná se mi zdát, že je snadnější psát o druhé světové válce a dojmout čtenáře, než hledat současné téma. Ale možná autorce křivdím.
Sůl moře
Ruta Sepetys
Kniha je napsaná tak, jak se dnes knihy píší, i dnešním jazykem a nevím, zda pro náctileté (u nás je v knihovně v dětském oddělení). To mě někdy rušilo, protože postavy používají slova, která jsou novodobá a pro mě se do textu nehodí. Kapitoly jsou krátké, hodně věcí je nevyřčených a očekává se, že si je každý domyslí. Příběh je realistický a poukazuje na námořní katastrofu, kterou vůbec neznáme, přestože v ní zemřelo tolik lidí. Asi se to ztratilo ve všech těch ztrátách druhé světové války.
Autorce se povedlo vykreslit celou hrůzu této části války. Poprvé (při čtení této knihy) jsem si nejen uvědomila, ale i prožila, jak válka rozmetala celou Evropu, rodiny se roztrhaly a ztratily a už se nikdy nenašly. A ztratily se i celé státy, což mi nikdy dřív nedošlo. Zase vím víc o naší historii a dobře se mi to četlo.
Čtyřicet dnů
Franz Werfel
Těžká, těžká, těžká kniha a zároveň velmi krásná. Nejen počtem stran, příběhem, ale i stylem psaní a myšlenkami. Ze začátku jsem byla dost zmatená tureckými výrazy, i stylem vyprávění, ale časem se to lepšilo. I tak se mi nečetla lehce, četla jsem ji 14 dní a to se mi stává málokdy. Od té chvíle, kdy byli všichni na Mojžíšově hoře, už jsem se nemohla odtrhnout. Dobrý konec jsem nečekala, žádný by nebyl dobrý, ty věci se prostě děly. A úplně mě překvapilo poznání, že i lidé odsouzení k smrti, kteří jí čekají, stále trvají na svých malých pravomocích, na svých výsadách a na svém majetku. Asi je to drží ve starém životě. Tolik myšlenek a vět k zamyšlení, tolik popisů lidství, malosti a lidského nezájmu. Opravdu krásná kniha.
Černobílý svět
Kathryn Stockett
Četla jsem a nevycházela z úžasu. Protože zkušenost se služkami, které by se mnou šly životem, je pro mě tak vzdálená, nechala jsem se unášet dějem a nechápala ženy, které pohrdají jinými ženami a zároveň jim svěří své děti. Muži zmlátí kovovou tyčí chlapce, který se spletl a použil špatný záchod. A tohle se dělo jen před 60 lety? Skoro neuvěřitelné.
Kniha, kterou by si měl přečíst každý. Napínavý příběh, skvělé postavy a zápletka. Četla se sama a její poselství je i dnes aktuální. Lišíme se sice barvou kůže, ale stále jsme lidé, kteří cítí stejně.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Krásná kniha, která mění pohled na les. Čtivě napsaná, plná nových informací. Pro někoho pohádka, pro mne velké dobrodružství.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
První díl se mi líbil, bylo to něco nového, jiný druh humoru, zajímavé postavy. Bavil mě a připadal mi vtipný. Ale druhý díl je taková nastavovaná, dokola omílaná kaše. Nevím proč, ale už to nefungovalo. Snad poprvé mi je líto peněz knížku.
