Abia komentáře u knih
Vlastně moc nevím, co k tomu napsat. Hodně krve, někdy až zbytečně moc. Důchodci, kteří nejsou hodnými dědečky a babičkami, ale díky svému očekávanému konci ukáží svou pravou povahu. Já bych asi na jejich místě byla ráda, kdybych měla kamaráda, jako měl ten první mrtvý.
Nádherná kniha plná obrazů z krajin vnějších i vnitřních. Za krásný výlet děkuji.
Mě i děti knížky o Percym prostě baví. Zasmějeme se, někdy se i bojíme (tentokrát kostlivců) a chceme vědět, jak to dopadne. Určitě dobře, ale jak?
Kniha pojednává podle autora o sněhu, ohni, vině a smrti, ale pro mě pojednává hlavně o osamocení, o tom, jak člověka ničí, když nemůže konat a o nepochopení někoho, kdo nevychází ze stejného světa jako my.
Díky popisům jsem se dokázala vžít do dní v horách, kde stále padá sníh, nemůžete ho zastavit, nemůžete odejít a vlastně jen čekáte, jak vše dopadne. Sám, protože jste mimo, nejste členem komunity, nerozumíte si vlastně navzájem, i když mluvíte stejnými slovy.
Dobře, mám to za sebou. První půlku jsem četla s překvapením, že takhle někdo myslí a že to takhle někdo napsal. Sprosťárny mi přišly tak nějak navíc, v druhé půlce jich už tolik nebylo, četla se mi lépe. Ale upřímně, není tam snad jediná postava, která by se mi líbila. Možná nakonec, že snad Richie byl nejsympatičtější a tím, že jeho kapitolou kniha končí, tak jsem smířlivější, protože původně jsem myslela, že se neudržím a napíši sem něco peprnějšího inspirována knihou. :-D
Velmi zajímavě technicky popsaná možnost, jak může dojít k destabilizaci celé naší společnosti. Hodně věcí mě překvapilo, i když se nad tím člověk zamyslí, tak mu dojde, že je to tak (třeba to, že se elektrárna nezastaví a nerozběhne hned). Po přečtení má člověk chuť udělat zásoby v bytě aspoň na měsíc. :-D
Jinak mínus za mě je, že je v knize hodně postav a míst, pro mě to bylo hodně nepřehledné. Protože nejsou postavy nějak podrobně vykreslené, až na hlavní postavy, tak mi vždy chvíli v další kapitole trvalo, než mi došlo, kde teď jsem.
Určitě stojí za přečtení, jen proto, že uvidíte, co všechno člověk dokáže, kde dokáže přežít.
Začátek mě moc nebavil, nemám ráda literaturu faktu a bála jsem se, že knihu nedočtu. Jakmile začal samotný příběh, děj mne tak strhl, že už jsem knihu odkládala jen na chvilky. Autorka dala dohromady plno dat, citací z deníků a novin a vytvořila napínavou knihu o osudech lidí uvězněných v ledu.
Přečteno už dávno, vzpomněla jsem si na ní, protože jsem dostala k vánocům knihu s podobným tématem. I po letech si jí pamatuji, protože pro mě byla tato kniha dost děsivá a čtení opravdu silný zážitek. Obavami ze tmy jsem netrpěla, jen mi nějak nedošly ty další souvislosti, které Neff v knize popisuje. Pořád ještě mohu doufat, že to s lidstvem nepůjde dolů tak rychle, pokud ta tma někdy nastane.
Možná je na mě kniha zbytečně moc drsná, chyběly mi tam i nějaké rozumné ženské postavy. Znovu to asi čist nebudu.
Na to, jak je to tenká kniha, jsem ji četla dlouho. Asi mi nevyhovuje styl psaní, nebylo to jako jindy, kdy knihu zhltnu za chvilku. Oceňuji příběh i to, co chtěl spisovatel sdělit a nakonec si myslím, že kdyby to bylo podáno jinak, by to bylo až moc depresivní a strašidelné.
Úzká kniha zpracovává zajímavé téma viny jednotlivce versus vina celé společnosti. Bavila mě psychologie postav, postupně se odkrývají jejich povahy a názory. Vadil mi způsob členění textu knihy, kniha nemá kapitoly a je někdy nepřehledná.
Moc se mi líbila celá kniha, psaná formou dopisů, jako by hlavní hrdina psal mně. Někdy jsem ho opravdu nechápala, ale když už pak víte, jak to dopadlo, jeho chování zapadne do tohoto obrazu. Četla se krásně a pohladila mě na duši. A díky za inspiraci k dalšímu čtení a poslouchání písniček, aby ta atmosféra ve mně ještě chvíli zůstala.
Milá kniha, která mě bavila a navíc jsem se ještě poučila. Překvapilo mě, že znám řecké báje a pověsti, Přemysla a Libuši, ale o Mokoši nebo Lešijovi jsem ještě nic nečetla. Díky za to, tahle linka příběhu mě bavila. Těším se, až jí budu číst dětem, co na ní řeknou.
Edit: Přečteno i s dětmi, moc se jim líbila.
Útlá knížka vypráví příběh osidlování Grónska, tvrdé podmínky života nových usedlíků, kteří jsou nakonec přemoženi přírodou a postupně vymírají. Nejsou schopní žít v divočině stejně jako původní obyvatelé, které odsuzují za jejich drsné způsoby. Jsou odkázání na pomoc z venku a když na ně svět zapomene a přestanou připlouvat lodi se dřevem, železem a obilím, musí si vystačit s tím, co jim dává příroda na severu.
Příběh je vylíčen pomocí vyprávění dvou dětí, které se v Grónsku narodily a žily, než se vydaly hledat pomoc pro osadníky.
Asi bych si neměla vybírat knížky v políčku "Podobné knihy", protože všechno, co jsem poslední dobou četla prostě nemá happy end. Úplně o něj nestojím, červenou knihovnu nečtu, ale teď vážně uvažuji o tom, že své čtení proložím něčím lehčím.
Ke knize: postupně se odkrývá, že peníze nejsou všechno, že Vám štěstí nezaručí a že to, co navenek vypadá hodné závisti, nakonec také skrývá své temné stránky. Hodně jsem se těšila, jak to dopadne, měla jsem různé představy, co se asi mohlo stát, ale to co mi autorka nakonec předložila jsem nečekala. Postupně vše do sebe zapadne, dovíte se, jak to bylo, jen hlavní hrdinka a její rodina s tím musí žít dál.
Knížka na jedno odpoledne, která může člověku ukázat pohled na Bali a okolí a charitu asi z jiné stránky než katalog cestovní kanceláře. Nakolik pravdivý se neodvažuji soudit. Žádný převratný příběh, asi stačí přečíst jednou.
Přečetla jsem tuto knihu, protože jsem jí potřebovala do čtenářské výzvy. Dvakrát jsem zapomněla její jméno, když jsem byla v knihovně a musela se vrátit do svých poznámek. Čekala jsem nějaký román pro puberťáky, lehkou knihu na čtení.
Začetla jsem se hned, Theodor se mi líbil víc, Violet až časem. Nemohla jsem se odtrhnout, četla, líbilo se mi, jak se vše vyvíjelo. Když mi došlo, jak to dopadne, udělalo se mi špatně. Závěrečné kapitoly byly náročné.
Po přečtení doslovu jsem se sklonila před autorkou a pochopila, proč byl ten příběh tak uvěřitelný a pravdivý, protože byl opravdu prožitý v životě. Těším se na její další knihy, jsem zvědavá, jaké budou.
Povinná četba pro ty, kteří věří, že za komunistů bylo lépe. Pro mě návrat a připomínka přídělů, normovaných metrů v bytě a času, kdy mohl do života druhých mluvit kdekdo.
Moc jsem tomu nerozuměla a po přečtení hned zapomněla, co jsem četla.
Přečetla jsem ji po 11 letech znovu a znovu mě bavila. Zůstala mi hlavě jako jedna z knih, které můžu číst vícekrát za život. Bavily mě popisky míst i druhů sněhu a nářečí, vlastně celý ten příběh, autorova fantazie a znalosti. Hrdinka mě nadchla, i její neschopnost se začlenit, intuice a rozpolcenost. Knihy neumím dělit na části, jako celek se mi líbila a doporučila bych jí všem.