Adapa komentáře u knih

Dobré zakončení post-apo trilogie. Kvality Sila nedosahuje v žádném případě, dost pokulhává. Na druhou stranu je výrazně lepší jak Turnus. Od prvních stran je ale tento poslední díl dost předvídatelný, dost se dá poznat, jak vše skončí. Pouze osud Donalda ze Sila 1 mě překvapil.
Děj Sil 17/18 je zajímavý, má to spád. Nutí to číst dále i když je to předvídatelné, jak jsem se výše zmínil. Ale děj v Silu 1 je katastrofa. Opět nuda, deprese, smutek, brekot – tak jak to bylo v Turnusu. Postavy v Silu 1 se chovají naprosto nelogicky, diletantsky a neschopně. Co se dá udělat špatně, to se u nich špatně udělá.
Některé myšlenky zůstali nedokončené. Jak kdyby si nechával autor prostor se k tomu ještě někdy vrátit a případně napsat čtvrtý díl o tom, co se se stane s těmi, co začali žít mimo silo a s těmi, co nadále zůstali v silech.
Někdy jsem se neubránil tomu, abych neporovnával s ruskou trilogií Metro.
Pro toho, kdo četl první dva díly, je přečtení Prachu nutností.

7 12.07.2020

Poslední žid je po Ranhojičovi zatím nejlepší knížka od Gordona, kterou jsem četl. Začátek byl pro mě takový slabší, sotva jsem se sžil s postavou, prakticky zmizela a na scéně se objevila nová – židovský kluk Jonáš. Postupně jsem sledoval jeho mládí, bezcílné putování po Španělsku a jeho dozrávání.

Přišlo mi, jak kdyby Gordon věděl, že Ranhojič je jeho nejlepší kniha a aspoň něčím se chtěl zde této tématiky dotknout. A podařilo se mu to. Chvílema je to téměř stejné téma, přitom naprosto odlišné.

Poslední kapitola mi přišla zbytečná, ale svým způsobem i zajímavá a trochu vysvětlující poslední nejasnosti.
Nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdami a všem doporučit.

7 14.02.2020

Být to knížka od kohokoliv jiného než od Forsytha, zasloužila by si rozhodně pět hvězd. Ale protože jsem k dnešnímu dni přečetl od Forsytha již všechny jeho knihy (krom prvotině o Biafře), musím přiznat, že toto je jeden z jeho slabších románů. Chybí tu takový ten konečný zvrat, takový ten wau efekt, který člověka posadí na zadek a přinutí dlouho o knize ještě přemýšlet. Forsyth je mistrem takových zvratů, proto mi to tady chybí.
Seznam smrti je dost přímočarý román, od počátku si jde Stopař za svým. Ví, kde je terorista Kazatel, a jde ho ulovit. Je to dost podobné již jiným autorovým románům – například Afghánci.
Kniha stojí za přečtení, rád se k ní někdy opět vrátím, ale TOPovka od Forsytha to prostě není.

7 10.02.2020

Knížku jsem objevil náhodně díky této databázi knih, zaujala mě, tak jsem si koupil všechny díly a naordinoval jsem si to jako bezproblémové čtení během vánočních svátků. Zaujala mě anotace, líbil se mi námět. Od knihy jsem čekal něco naprosto jiného. První díl Gateway mě totálně zklamal, to co je v anotaci se řeší jen okrajově. Neustále se tady řeší jen neschopnost a zbabělost hlavního hrdiny, který dochází k psychologovi. Kapitoly u psychologa jsou největší nuda na celé knize.
Neustále se tu řeší jen sex, sexuální komplexy. Ten hlavní děj je tady jen na okraj. Je to škoda. Knížka měla velký potenciál a autor ji nedokázal využít. Nemít koupené další díly, nepokračoval bych ve čtení.

7 04.01.2020

Skvělá knížka, která mě příjemně překvapila. Čekal jsem od ní něco naprosto jiného než jsem četl. Kniha překonala moje očekávání.

Začátek vyšetřování vraždy ve stylu Lincolna Rhyma například ze Sběratele kostí. Pak najednou v Saudské Arábii změna, jak kdybych četl román od Fredericka Forsytha. A pak to nabírá spád a nutí to číst dál a dál, aby se člověk dozvěděl, co bude.

Je to tlustá kniha, ale když se začtete cca do 80. strany tak už moc nedovoluje odložit a pořád chcete vědět, jak to bude.

Trochu mi vadilo, že se nakonec všechno protne se vším. Jakýkoliv zmíněný případ v knize je nakonec spojen ve finále. Takže na jednu stranu až moc náhod.

Knížku rozhodně doporučím, ideálně pokud máte celý víkend před sebou a můžete si někam zalézt a nenechat se rušit.

Knížce dávám pět hvězdiček, plně si je zaslouží.

7 19.08.2016

Metro 2035 je pro mě zklamáním stejně jako bylo Metro 2034. Je to zcela jiný svět než v prvním díle a taky jiný styl psaní. Nevím, kdo poradil autorovi tak moc používat přímou řeč, ale dost jsem se v tom ztrácel a nevěděl jsem chvílemi, kdo co říká. Některé dialogy byly naprosto zbytečné, šlo by třeba jen uvést jednou větou, že Arťom vešel tam a tam, kde zrovna dvojice herců diskutovala o tom a tom. A ne to na dvou stránkách nudně rozvádět do zbytečných detailů.

Jak už tady bylo zmíněno předtím, svět se změnil, Vytratilo se to tajemno. Zcela chybí mutanti, létající příšery. Arťom pobíhá bez ochranného obleku po povrchu, nic mu nehrozí. Maximálně setkání s jinými lidmi.

Závěr mě zklamal. Čekal jsem lepší a jasnější ukončení. Tady mi to přijde jak kdyby si chtěl udělat autor místo pro další díl i když bylo tolikrát zdůrazněno, že je to poslední díl.

Za mě osobně si myslím, že Metro 2033 byl skvělý román z unikátního prostředí. Tak to měl autor nechat a nevracet se k tomu v dalších knihách.

7 09.07.2016

Velice podařený postapokalyptický román. Líbilo se mi, že se neřešilo, proč byla válka, která z frakcí má pravdu a co bude dál. Prostě Arťom se vydává na cestu, potkává zajímavé lidi, které mu vstoupí do života a pak zmizí - jak v reálném životě.
Knížka má zajímavou atmosféru, vtáhne do děje a nutí stále číst dál a dál.
Mapa stanic na konci knihy je zajímavou pomůckou a musel jsem ji opravdu často používat.
Postavy jsou krásně vykreslené, mají své názory a dovedou se vyvíjet.
Jednotlivé frakce velmi dobře promyšlené.
Rozhodně doporučuji přečíst i těm, kdo běžně nečtou scifi ani podobnou literaturu.

7 29.11.2015

Velice zajímavá knížka, která mě chytla a nutila ponocovat, abych ji konečně dočetl. Kdysi dávno, před více jak třiceti lety jsem ji měl půjčenou z knihovny a četl poprvé – díky tomu jsem zjistil, že existovala nějaká Chazarská říše.

Chazaři jsou dnes zprofanování díky teorii, že většina dnešních židů, jsou potomci Chazarů, kteří tak ovládají skutečné židovstvo. Těchto chazarských teorií jsem za poslední roky četl spoustu. Naštěstí sovětský badatel Lev Gumiljov (mimochodem, doporučuji si přečíst na wikipedii jeho životopis, kdy stíhál bádání, službu v armádě a asi čtyřikrát být uvězněn) psal tuto svou knihu asi deset let předtím než se zrodila ta kontroverzní teorie o chazarském původu většiny dnešních židů.

Na stránkách knihy popisuje Gumiljov své cesty do Povolží, k Derbentu a neustále popisuje Kaspické moře, které sám několikrát ročně navštěvuji, takže má pro mne velký význam. Gumiljov hledá ztracenou říši, o které se neví, kde měla hlavní město, kde jsou střepy nádobí, kde jsou její hroby. Postupně se mu to podaří nalézt a mezi tím svým hledáním popisuje zrod Chazarské říše, popisuje Chazary jako usedlé lidi mezi kočovníky. A překvapilo mě, že většinu obyvatel považuje za pravoslavné a jim vládla šlechta a kaganové, kteří přijali judaismus za státní náboženství. Právě díky té teorii, že miliony židů z postsovětských států jsou právě potomci Chazarů, myslel jsem, že i obyčejní Chazaři byli židovské víry, ne jen vládnoucí elita.

Gumiljov popisuje vliv počasí na rozmach a na úpadek kočovných říší. Spojuje turkické kočovníky s Chazary a také se Slovany. A v závěru se zamýšlí nad tím, kam se poděli potomci Chazarů. A přichází s teorií, že kozáci od Donu a od Tereku jsou právě potomci Chazarů. Zní to zajímavě a logicky.

Rozhodně doporučuji k přečtení.

6 01.06.2024

Velmi zajímavě popsané obléhání Malty, o kterém jsem měl jen povrchní představu. Na stránkách knihy nás autor přenáší do doby, kdy Středomoří bylo centrem světa, kdy každý malý ostrov od Řecka přes Džerbu až po Baleáry měl svou důležitou roli. Papež se v Římě obává o svou stolici, Osmané sní o ovládnutí světa, Rhodští rytíři hledají nový domov a dostávají na výběr Tripolis v dnešní Libyi a nebo Maltu. Ani jedno se jim nelíbí, ale jako skoro dokonalí námořní piráti se rozhodnout pro Maltu.

Na stránkách sledujeme, co vše předcházelo konfliktu, zákulisní jednání a pak hlavně boje o samotnou Maltu. Tak nějak jsem si vždy představoval, že Malta byla dokonale opevněná a z moře ji obléhali Turci. Po přečtení této knihy už vím, jak daleko jsem byl od reality. Už znám jednotlivá města, pevnosti, zátoky. Také už vím, proč vzniklo dnešní hlavní město Malty a po kom je pojmenované.

Slabinou je, že někdy má autor potřebu popsat nějakou naprosto nevýznamnou postavu, která se pak už nikdy více neobjeví. Jak kdyby o té postavě vypátral něco v archivu a tak měl potřebu, to zde za každou cenu zmínit. Vadilo mi také psaní ve stylu „Galéra doslova letěla po vlnách“ nebo „Jeho příbuzní se doslova prohnuli při vyplácení výkupného“ – jak kdyby autor nevěděl, že je to přirovnání a ne doslova míněné.
I když autor popisuje jak křesťanské tak muslimské osobnosti celkem podrobně, je poznat, že jeho sympatie jsou na straně křesťanů.

Doporučuji k přečtení. Dávám čtyři hvězdy, ale „doslova“ s odřenýma ušima.

6 26.05.2024

Začnu netradičně od konce svých běžných komentářů. Knížce dávám čtyři hvězdičky, protože se to skvěle četlo, donutilo mě to spoustu věcí vygooglovat a toulat se na stránkách anglické a ruské wikipedie. Takže z hlediska čtivosti doporučuji.

Ale jinak je to neskutečná slátanina, kde bych řekl, že si autor prakticky vše „vycucal z prstu“. Problémem knížky je, že autor někdy dospěl k nějaké teorii, své pravdě a tu považuje za jedinou možnou pravdu a vše jí podřizuje a vše bere jako naprosto prokázaný fakt.

V roce 1307 proběhlo rozsáhlé zatýkání templářů v celé Francii. Nikdy se nepodařilo najít bájné poklady, protože ty spolu se svatým grálem a archou úmluvy odvezla velkolepá templářská flotila do Skotska. A tím vše začíná. Templáři se usadili na Orknejích pod hrabětem Henrym I. Sinclairem se plavili do Ameriky – do Grónska, do Nového Skotska. Ano, tato teorie se objevuje. Bratři Zonové měli tuto plavbu podniknout pod vedením tajemného knížete Zichmaniho. Existence bratří Zonů není prokázána, ale autor předkládá jako naprostou jistotu, že to tak proběhlo. Jsou různé názory, kdo byl ten kníže Zichmani. Autor se ani slovem nezmíní v knížce, že existují různé teorie o tom, kdo to je, považuje za naprosto jisté, že to byl právě hrabě Henry I. Sinclair. Dokonce pro potvrzení svého názoru v citacích rovnou vynechává jméno Zichmani a nahrazuje to jménem Sinclair.

Bratři Zonové se zmínili o existenci tajemné země Friesland, kterou pak hledali desítky mořeplavců. Autor knihy v jedné větě zmíní, že Friesland jsou dnešní Orkneje. Opět to považuje za naprostou jistotu a předává to čtenáři jako fakt.

Templáři se ve Skotsku změnili v zednáře a také v piráty, korzáry. Díky plavbám do Ameriky, kam převezli svatý grál a archu úmluvy, vytvořili templáři Nový Jeruzalém – Montreál v Kanadě. A pak po velké válce proti Vátikánu, která je v učebnicích popisována jen jako boj korzárů a pirátů proti španělským galeonám, se piráti (ve skutečnosti templáři) rozhodnou založit Spojené státy americké na ochranu svatých relikvií. A aby porazili Velkou Británii, využijí celé síly ztracené templářské flotily.

Kdyby se to vše odehrálo v rozmezí cca deseti dvaceti let, tak bych věřil, že taková všemocná templářská flotila něco dokázala ovlivnit. Ale to, že se ztratila v roce 1307, pak plula těsně před rokem 1400 do Ameriky, pak řádila v 17. století v Karibiku a pak někdy kolem roku 1776 bojovala proti Británii mi přijde jako dost velký úlet. Kde kotvila ty nečinné desetiletí?

Prostě autor slučuje neslučitelné, ale čte se to dobře.

6 20.04.2024

(SPOILER) Nenáročné čtení o mladém chudém Tonkovi, který je všem na obtíž a tak se řízením osudu stává ve dvanácti letech kadetem. Seznámí se s kadetem Klaasem a tvoří spolu nerozlučnou dvojici na učilišti, na palubě lodě i v armádě.

Tonek je nejprve nadšen císařem Napoleonem, pak zjišťuje, že je to člověk se všemi chybami jako ostatní.

Stává se plukovníkovým pucflekem, slouží na lodi, osobně mluví s Napoleonem, zažívá pád Napoleonova impéria.

Na konci zjišťuje, že neumí ani číst, psát ani žádné řemeslo. Tak se nechává naverbovat do vojenské služby v Indonésii a navždy odplouvá z rodného Holandska.

6 02.04.2024

(SPOILER) Opět typický Vandenberg, který přináší super tajemnou záhadu, která by mohla ohrozit samotné základy církve. Jen autor si s tím zase neumí poradit, dovést to ke čtivosti a neodfláknout závěr jako obvykle.

Zcela náhodně se objeví na Michelangelově malbě několik tajemných písmen. A celý Vatikán je kvůli tomu vzhůru nohama. Přichází nudné intriky, nudná tlachání a spousta pátrání v archivech.

Po několika týdnech, kdy si nejlepší řešitelé záhad neví rady s nápisem, přijde kardinál Jellinek na to, že se nápis musí číst pozpátku a dostávají tak jméno kabalisty, který se kolem roku 1280 setkal s papežem.

A vše je vzhůru nohama. Sebevraždy, spolupráce s nacisty, židovské zlato - vše zmíněno, vše se zdá slibovat bombastické odhalení. A pak přichází klasický odfláknutý závěr.

No, donutilo mě to dost googlovat a pročítat wikipedii. Na volný víkend super čtení.

6 30.03.2024

(SPOILER) Velice zajímavý historický román pro mne z neznámého vietnamského prostředí. Hned první stránky mě vtáhly do děje. Ctižádostivý biskup, malíř stávající se knězem a šestnáctiletý klučina se řízením osudu střetávají a vydávají z Francie šířit křesťanství do exotického An Namu.

An Nam je země intrik, povstání, dvou soupeřících království. Připomínalo mi to Šóguna od Jamese Clavella.

Biskup Pierre de Béhaine si jde tvrdě za svým, má svůj plán, kterému vše podřizuje. Kněz Fracois Gerveise je naivní romantik, kterému se po roce převrátí celý život, když jeho misie je zničena, jedna z jeptišek znásilněna, další zabita. Sám upadá do zajetí, musí se zřeknout Boha, aby si zachránil svůj život i ostatních Francouzů. Přežije jen s podporou novice Henriho, který i přes své mládí prokáže velkou sílu.

A v tu chvíli se biskup de Béhaine ukáže jako mstivý, bezohledný a vypočítavý manipulátor, který jde přes mrtvoly svých kněží za svým cílem. Donutilo mě to googlovat o tomto biskupovi, který stál u zrodu dnešního Vietnamu. Překvapilo mě, že podle všech zdrojů byl naprosto jinačí než zde v románu.

Původní trojice se rozpadá, jednotliví hrdinové jsou střídavě mezi povstalci a vládnoucí dynastií. Čte se to velmi dobře, kniha má rychlý spád. Někdy na několika stranách uteče sotva den, jindy kapitola poskočí o několik let.

Jednu hvězdu ve svém hodnocení beru za uspěchaný závěr, který mi přijde dost odfláknutý. Jak kdyby si autor řekl, že už má napsáno 300 stran, tak je to rychle potřeba ukončit, dovysvětlit, napsat epilog a jít od toho.

6 27.02.2024

Taková nenáročná „jednohubka“ napsaná v 60. letech minulého století o hledání Atlantidy. Četlo se to dobře, ale nikde to nešlo příliš do hloubky. Jsou tam základně popsány staré civilizace, geologie, teorie Obručeva o vzniku Golfského proudu.

A do toho vše se neustále promítá, že staré kultury na břehu Ameriky a Starého světa si jsou tak podobné, že Atlantida musela být spojnicí. Jen v jednom krátkém odstavci se autorka zmíní, že skeptici mají problém s tím, že kultura Sumeru, Egypta nebo Řecka je o tisíciletí starší než kultura Olméků, Aztéků nebo Mayů. To je jednou větou vysvětleno tím, že západní část Atlantidy se mohla potopit až o několik tisíc let později. Takové vysvětlení mě tedy nepřesvědčilo.

Každý, kdo má rád záhady Atlantidy, by si to ale měl asi přečíst. Třeba tam bude alespoň jedna nová myšlenka i pro staré záhadology Mně z toho v hlavě asi zůstane hlavně jedna z posledních vět knihy, že u téměř všech starých kultur zůstala vzpomínka na Atlantidu, domov předků. To je věta, kterou jsem četl mnohokrát, ale ve výčtu těch kultur jsou uvedeni i židé a jejich biblický ráj, který je vzpomínkou na Atlantidu.

6 17.02.2024

(SPOILER) Náhodně koupeno v antikvariátu a díky tomu jsem se podruhé setkal s Johnem Grishamem. A už bude opravdu na čase pořídit si a přečíst si od něho mnohem více knih. Četlo se to velmi dobře i když ta přeměna hlavního hrdiny mi přišla neuvěřitelná, já bych to nedokázal.

Román je psán v ich-formě, kdy vše popisuje dvaatřicetiletý Michael Brock, vynikající právník velké právnické firmy Drake & Sweeney. Zná jen práci, práci a práci. Žije takřka dokonalý život, krom toho, že s manželkou jsou již prakticky jen náhodní spolubydlící. Na prvních stránkách knihy tuto dokonalou kariérní idylku naruší bezdomovec, který vtrhne do kanceláří právnické firmy a vezme několik rukojmích, jedním z nich je i Brock. Únosce nevyjednává, jen upozorňuje na bezdomovovecký život a je zastřelen.

Všichni rukojmí další den jdou dál do práce, jen v Brockovi se něco mění. Najednou zjišťuje, že manželství se nedá zachránit, pátrá po tom, kdo byl únosce a zjišťuje, že před týdnem ho jeho právnická firma spolu s dalšími bezdomovci nechala vystěhovat ze squatu. A chce vědět víc a tak zapomíná na práci a zjišťuje, jaké jsou ve městě sociální útulky, kdo je bezdomovcem, kdo jim pomáhá.

Brock začíná skládat první střípky a zjišťuje, že došlo k podvodu na bezdomovce, který vymyslel jeden z jeho kolegů právníků. Náhodně umírá dvaadvacetiletá matka se čtyřmi dětmi, která byla také vystěhována. A tak přichází neuvěřitelný přerod. Brock dává výpověď, souhlasí s rozvodem, vzdává se dosavadního života a jde pracovat do sociální poradny jako advokát chudých, za zlomek peněz, co měl dříve. Ukradne spis ze své práce původní práce a tím na sebe spustí hon právnických es. Ale nevzdává se, spolu se svými kolegy ze sociální poradny bojuje, aby dokázal pravdu i za cenu, že sám sebe zničí, přijde o licenci.

Na konci přichází očekávaný konec. Doufal jsem v nějaký zlom a ne takové očekávané zakončení, ale budiž.

Rozhodně všem doporučuji.

6 12.02.2024

Tolik let mám doma tuto povídkovou sbírku a pořád se mi do ní nechtělo. Když jsem po ní ale sáhl, naprosto jsem Světu Poledne 22. století propadl, spoustu o tom googloval, pročítal wikipedii.

Je to naprosto dokonalá povídková sbírka. Některé povídky mi tam přišly zbytečné, ale jiné byly prostě dokonalé. Už první povídka je super, skupina dvou vědců putujících po Marsu, někdy v 90. letech 20. století. A v roce 2017 odlétá první hvězdolet k jiné sluneční soustavě. Škoda, že nám v realitě ta časová osa nevyšla a stále jsme se nedostali dál jak na Měsíc.

Povídková sbírka mi hodně připomíná Historii budoucnosti od Roberta A. Heinleina.

Poprvé se mi tady propojily postavy některých předchozích děl od Strugackých a já pochopil souvislosti. Všem bych doporučil číst tuto knížku jako jednu z prvních od nich.

Zvláštně na mě zapůsobila povídka Setkání, kdy stárnoucí Pavel Gnědych sám sobě vyčítá, že jednou se spletl a místo zvířete zastřelil cizího astronauta. Jeho přítel Saša Kostylin ho přesvědčuje, že v žádném případě ne, pak v závěru povídky se ale potvrdí, že Kostylin si to říkal už od prvního dne.

Rozhodně všem doporučuji k přečtení. Sovětská sci-fi dovede být i nyní skvělá.

6 02.12.2023

(SPOILER) Pohodová víkendová oddechovka. Jako téměř v každém svém románu i zde má Vandenberg problém s církví. Děj je takový předvídatelný, jednoduchý a postavy podobné všem předchozí postavám z jeho předchozích románů.

Profesor Gregor Gropius je skvělý a bohatý chirurg, kterému zemře pacient po transplantaci jater. Když se zjistí, že transplantovaná játra byla cíleně otrávena, začne profesor pátrat po vrahovi. Do toho se motá jeho manželka Veronika, která se s ním chce rozvádět. Jeho kolegové mají své vlastní zájmy.

Gropius ve snaze odhalit, kdo může za vraždu archeologa se nejprve zamiluje do vdovy po svém pacientovi, pak o něco později do krásné Italky. Všechny ženy mu padají k nohám, čtyři měsíce jen cestuje po Evropě, netrpí nedostatkem peněz, všude se domluví německy, nikdy nechybí nikomu z přátel. Prostě krásně naivní. Hezky se mi četlo, jak Gropius pátral v Praze a našel tajnou kliniku na transplantace v Poděbradech.

Stejně jako ve všech předchozích podobných románech od Vandenberga, je tady tajná organizace, která vše ovládá a hlavní hrdina se s ní musí utkat a samozřejmě ji zničit.

Ze všech Vandenbergových knih mi přišlo, že se četla nejlépe.

6 26.11.2023

(SPOILER) Někdy asi před 35 lety jsem si náhodně knížku Udet, syn divočiny půjčil v knihovně a nepřestal jsem ji číst, dokud jsem ji v noci nepřečetl. Totálně mě chytla a vtáhla do děje. Před několika lety jsem ji viděl v jednom antikvariátu a tak jsem si ji z nostalgie koupil. A nyní došlo na její druhé čtení.

To nadšení už vyprchalo, už dávno nejsem ten malý kluk, co hltal každé slovo chytrého a silného Udeta. Knížka mi přišla dětsky naivní, ilustrace lidí a chlupatců mi tam vůbec neseděli, představoval jsem si je jinak.

Ale i tak se to četlo dobře. Udet je takový malý Tarzan mezi opicemi, pardon chlupatci. Postupně objevuje pěstní klín, výrobu loďky, oštěp, oblečení a spoustu dalšího. Udet a jeho matka Ala byli uneseni před lety tlupou chlupatců do pralesa a rozhodnou se spolu s jeho sestrou Charidou, která se narodila v zajetí, vrátit zpět ke svému lidu v savaně.

Sledujeme jejich pouť, nástrahy přírody, neustálé objevování nového. Rozesmálo mě jejich první setkání s kousajícím ohněm.

Číst to nyní poprvé, asi dám o hvězdičku méně. Ale když si vzpomenu na tu noc před více jak 35 lety, kdy jsem seděl v křesle ve svém dětském pokoji a hltal každou další stránku, jen abych zjistil, jak to dopadne, tak nemohu jinak a hodnotit pěti hvězdičkami. A mohu jen litovat, že moje děti jsou dnes už starší než já, když jsem tu knížku četl poprvé, a určitě si nic takového už nepřečtou. Snad se jednou ta knížka dostane aspoň k mým budoucím vnoučatům.

6 17.11.2023

Pro lepší pochopení říjnových událostí letošního roku v Gaze a Izraeli jsem se rozhodl narychlo sáhnout po této knize reportáží. Nevěděl jsem, co od té knihy čekat, ale příjemně překvapila. Knížka nemá vlastně žádný začátek, dej ani konec. Můžeme číst klidně i jednotlivé kapitoly na přeskáčku.

Polský reportér Pawel Smoleński popisuje své zkušenosti s neklidnou oblastí. Každá kapitola se věnuje jedné reportáži. Sledujeme jeho rozhovory s Palestinci i Židy. Sledujeme různé názory, zkušenosti, fakta. Všude se tím prolíná autorův nezaujatý pohled spolu s beznadějí a nenávistí.

Na několika stranách sledujeme například situaci Palestinců, už by se zdálo, že autorovo sympatie jsou na jejich straně, pak přichází nemilosrdná kritika. Stejně tak to je i s pohledem na Izrael.

Byl jsem až překvapen, jak Hamás dokázal změnit život v Gaze. Nevěděl jsem spoustu věcí o životě běžných Palestinců.

Po zaklapnutí knihy nemám žádnou odpověď na řešení a nevidím ani světlo na konci tunelu. Jen vzájemná nenávist a argumenty proč právě jedna strana má pravdu a druhá ne. Snad jen se mi zdá, že u Palestinců se šíří více pohrdání lidským životem a náboženská diktatura podobná Tálibánu v Afghánistánu. Naopak u Izraele vidím znaky demokracie. Bývalí vojáci přichází s tím, jaká dělali svinstva, mluví o tom, svědčí a snaží se to změnit. Vidím u Izraele sebereflexi, která naprosto chybí u Palestinců.

Ale jinak sledujeme jen strašný začarovaný kruh – blokáda, intifáda, vražda v Jeskyni patriarchů, házení kamenů, vychovávání mučedníků, snaha osadníků o novou zemi, nové osady. A můžeme se snad jen ptát, co bylo dříve – vajíčko nebo slepice.

Pro tu úžasnou nezaujatost, kterou si autor zachoval po celou dobu, rozhodně doporučuji všem k přečtení.

6 28.10.2023

Klasický kýčovitý Mark Stone, dokonalý agent SDPP opět v akci spolu se svým věrným androidem. Tentokrát krom středověké planety, kde je opět obléhání hradu, vzbouřený hrabě, spousta znásilnění a do toho spousta krásných žen, které Markovi skáčou za odměnu do postele, se objevují i vesmírní piráti.

Část děje se odehrává i ve vesmíru, dochází k bitvám astronefů a vesmírných křižníků. Mark Stone zase nemá svůj dokonalý astronef Merkur, který získal v minulém díle. Takže číslování dílů řady nějak moc nesedí.

Vše probíhá rychle, akce střídá akci. Jednotlivé postavy jsou krásně šablonovité, ale i tak se to čte krásně. Jak já jsem to kdysi hltal začátkem 90. let.

Kdo si chce užít oddechu, klidu a zábavy na pár stránkách, měl by po tomto sáhnout a moc u toho nepřemýšlet.

6 30.09.2023