Adele. komentáře u knih

(SPOILER) Kniha přečtena v rámci povinné četby, takže ji hodnotím jinak, než mnou vybrané fantasy či YA :)

Dílo mě velmi zaujalo, upřímně jsem nečekala, jak moc se mi může líbit kniha napsaná tak dávno.

Díky svižnému spádu a zajímavému ději se to četlo v podstatě samo. Ze všech těch vznešených popisů tajemného prostředí i tajemné osobnosti hlavní postavy mi navíc úplně běhal mráz po zádech. Pochmurná, mrazivá atmosféra tu byla opravdu bravurně popsaná a naprosto mě uchvátila.
Líbila se mi i samotná postava krysaře. Nedělal hloupé chyby (jak to má ve zvyku většina hlavních postav), a i když jsem o něm vlastně moc nevěděla, dovedla jsem se do něj velmi rychle vcítit a fandila jsem mu v boji za svou lásku, proti zkaženosti města.

Bylo mi líto krysařova krutého osudu, že ho lidé nepřijímají a on musí žít osaměle. Ve městech, která krysař navštívil, se nikdy zbytečně nezdržoval, ale po setkání s Agnes se rozhodl v Hammeln zůstat déle, možná získal i naději, že je možné se někde usadit a žít mezi normálními lidmi. Jeho osudem ale bylo zůstat tím, kým byl – krysařem, kterého „lidé vidí rádi přicházet, ale ještě raději odcházet“.

Proto mi možná ten konec připadal správný. Sice byl smutný a dalo by se říct, že to celé skončilo špatně, ale je otázka, jestli to opravdu končilo špatně. Jestli to tak prostě nemělo být.
Dle mého názoru je Krysař silný příběh silného muže s nevšední mocí, který po zradě a ztrátě milované osoby bere osud do vlastních rukou – a i když umírá sám, přesně tak, jak dlouhý čas žil, neumírá osaměle. Až do poslední chvíle totiž vzpomíná na Agnes a věří, že na něj, někde v zemi sedmihradské, bude čekat.

16 11.11.2023

(SPOILER) Kniha přečtena v rámci povinné četby, hodnocena jinak než mnou vybrané knihy :)

V této knize se autorovi podařilo naprosto přesně a surově popsat hrůzy války. Jak sám podotýká hned na začátku, knihu by se dalo označit jako svědectví, takovou zpověď všech ztracených vojáků.

Popisy a celkově atmosféra knihy pro mě byly strhující. Bylo mi tak líto mladých chlapců, které válka naprosto zničila. V jejich věku by se takovými věcmi vůbec neměli zabývat, mohli by být skoro mými vrstevníky! Neměli by přeci vidět tolik krutosti a smrti, neměli by zabíjet s nacvičenou lhostejností a být neustále pod tak neuvěřitelným tlakem – neustále v nejistotě, co přijde v další minutě, jestli budou v další minutě vůbec naživu. Zároveň mě hluboce zasáhla bolest z nepochopení a nuceného odloučení od rodiny, kdy Pavel sice přišel na dovolenou domů a byl se svými blízkými, ale bylo to, jakoby byl od nich stále na míle vzdálený – nikdo mu nerozuměl, byl někdo úplně jiný, za tak krátkou dobu a v tak strašlivých podmínkách dospěl. Jeho prvním zaměstnáním po studiu bylo zabíjení. Kam se tedy měl on a jeho přátelé vrátit, když nic jiného neznali?

Vše bylo popsáno s ledovým odstupem, příběh se stával čím dál tím více temným a nasyceným tak nesnesitelným zoufalstvím, že mě z toho doslova mrazilo.
Myslím, že by si tuto knihu měli přečíst všichni diktátoři, kteří se dobrovolně zapojili do války, kteří do války poslali své lidi. Protože je tak strašně nespravedlivé, že za nenávist pár výše postavených lidí musí umírat a tolik trpět zbytek národa. Že to vlastně na obou stranách vždycky odnesou ti nevinní.

15 11.11.2023

(SPOILER) Přečteno jako povinná četba k maturitě - takže opět hodnocení jiné, než u mých oblíbených žánrů.
Musím ale říct, že se mi Maryša líbila. Vlastně mě to až překvapilo bylo to krátké, napínavé, děj plynul svižně a oproti jiným realistickým dílům, které jsem četla (jako Otec Goriot nebo Zločin a trest), to bylo bez zbytečných popisů. Sice pro mě byly, kvůli použitému nářečí, některé pasáže obtížně srozumitelné a dramata celkově se mi čtou hůře než klasické romány, ale téma mě bavilo a možnost to celé zhlédnout i v hrané formě mi pomohla si to celé ještě lépe představit.

Poměrně se mnou otřáslo, že to takhle v minulosti skutečně fungovalo že měly dívky domluvené sňatky klidně s naprosto nevhodnými manželi, nemohly k tomu nic říct a měly tak zničený celý život. Navíc byly v podstatě bezbranné vůči domácímu násilí. Smutné bylo i to, jak se Maryša vlivem nešťastného manželství změnila z veselé dívky se stala zatrpklá nevlastní matka a hospodyně tyrana, která nesnáší svět. Líbilo se mi, jak ze začátku bojovala za svou lásku, a i když si musela vzít Vávru, na Francka nezapomněla Zároveň si dokázala udržet svoji hrdost a nepodlehnout prosbám sobeckého otce. Trochu mi ale vadil její nepromyšlený čin s otrávením Vávry, vždyť chtěla utéct s Franckem a přiznáním se si svůj život ještě více zkomplikovala.
Francka jsem si oblíbila. I přes nesouhlas okolí se Maryši nevzdal a chtěl ji vytáhnout ze špatných podmínek. Jako jeden z mála chápal, že štěstí nezávisí na bohatství a to, že je Vávra bohatý ještě neznamená, že s ním bude Maryša spokojená. Na druhou stranu nebral v potaz pocity Maryši a svým neuváženým chováním ještě zhoršoval její pověst. I když to s ní myslel dobře, ani se nezeptal, jak to skutečně chce ona.

Celé drama jasně upozorňuje na nerovnoprávnost mužů a žen v tehdejší společnosti a vybízí ženy k svobodnému rozhodování o svém životě. S Maryšou skutečně všichni celou dobu zacházeli jako s majetkem a ne jako se svobodnou bytostí. Ona se ale nakonec rozhodne sama za sebe a svůj život tak konečně vezme do svých rukou.

Konec dramatu je nejasný a já se musím ptát, co se s Maryšou dál stane Půjde do vězení a její láska k Franckovi tak zůstane nenaplněná? Jak se k této situaci vůbec postaví sám Francek a její rodina?

6 07.06.2023

(SPOILER) Vysvětlíte mi prosím, jak se někomu povede napsat knihu, u které ještě před první kapitolou víme konec a stejně nás baví a ke konci emočně dost pošramotí?

O Adamovi Silverovi jsem dříve vůbec nic neslyšela a do této knížky se pustila čistě proto, že jsem na ní někde náhodou narazila v PDFku. Vlastně jsem od ní nic moc neočekávala a přistupovala jsem k ní dost skepticky - jak byste vy věřili knize, která vám hlavní zápletku prozradí už ve svém názvu a prvních pár kapitolách?

Autor čtenáři ze začátku zdánlivě nedává žádné naděje na zvrácení tragického osudu obou chlapců, ale já osobně jsem až do poslední kapitoly zoufale doufala v happyend. Fakt jo.
Ale jak je možné, že jsem se k tomu tak upínala, když se pořád opakovala bezvýchodnost celé situace? Upřímně? Nevím.

Knihu opravdu doporučuju!
Příběh byl napsán s takovým melancholickým nádechem a nenásilně nám ukazoval, že je důležité žít každý den, jakoby to byl náš poslední - protože se může opravdu stát, že poslední bude. Tak proč se nestát lepším člověkem dřív, než bude pozdě?

5 06.08.2022

(SPOILER) Přečteno v rámci povinné četby... jinak bych se k tomu asi nedostala - a nemyslela jsem si, že to řeknu, ale byla by to škoda.

Zločin a trest je rozhodně kniha hodná zamyšlení autor nám předkládá velmi zajímavý pohled na celou problematiku vraždy a nechává nás se pozastavit nad činy a myšlením vraha. Dílo je celkově nadčasové a určitě je dobré ho znát.

Občas to ale bylo zbytečně dlouhé, některé pasáže mi připadaly přehnaně popisné a často se pořád dokola opakovalo a řešilo to samé. Měla jsem problém se zorientovat i ve jménech, kterých tam bylo vzhledem k rozsáhlosti díla opravdu hodně, byla pro mě, pravděpodobně kvůli neznámému jazyku, příliš podobná a nějakou dobu jsem tak vůbec nevěděla, kdo je kdo.
Během čtení zvlášť nezajímavých pasáží jsem se nemohla zbavit pocitu, že jsem uvězněná v hlavě psychicky labilního člověka a jenom se přes jeho sáhodlouhé, zmatené vnitřní monology a jeho zvláštní uvažování snažím pochopit jeho motivy navíc jsem kvůli jeho často nepromyšleným činům pouze čekala, než bude odhalen.
Ke svému okolí Raskolnikov přistupoval s naprosto neoprávněnou pasivitou a tvrdostí, ke svým přátelům a rodině, která v něj vždy věřila a podpořila ho, se choval s neúctou a bezohledně. Byl mi celkově dost nesympatický, už jenom jeho teorie o nadřazených a podřazených lidech a vůbec připuštění té myšlenky, že by mohl mít právo někoho zabít

Na druhou stranu jsem si oblíbila Raskolnikovu rodinu, jeho matku a sestru, které byly schopné se pro něj obětovat podobně jako Soňa, která se ho i přes jeho nevhodné, místy dokonce hrubé chování rozhodla následovat na nehostinnou Sibiř odpykávat jeho čin a odejít tak od svého domova a dosavadního života.
I přes bezútěšně pochmurný děj nás na konci knihy překvapí nečekaně optimistický zvrat Raskolnikov si připustí svou lásku k Soně, úplně se promění, uzná svou vinu a najde opět sám sebe.
V současné době jsme zvyklí na rychlý spád děje filmů, knížek i celého života, takže ano, kniha pro mě byla zdlouhavá, ale zároveň jsem ráda, že jsem se s tímto dílem seznámila a mohla díky všem popisům plně vnímat propracovanou psychiku zločince a uvědomit si, že i oni mohou mít svědomí.

4 09.05.2023

Lockdown byla zajímavá kniha.
Jsem možná trošku ujetá na knížkách z vězeňského prostředí, protože mě to vážně bavilo a nemůžu se dočkat, až si přečtu druhý díl! (Ten otevřený konec mě asi nenechá spát, chudáček D.)

Přeci jen jsem ale ubrala hvězdičku za možná až příliš jednoduchý způsob, kterým byla kniha vyprávěná a pár nejasností ze světa Lockdownu - jinak krásné 4⭐

4 04.08.2022

(SPOILER) Přečteno v rámci povinné četby, takže hodnoceno jinak, než mé oblíbené žánry :)


R.U.R. je velmi čtená kniha, lidé ji obdivují za ta varování, která nese, a říkají, že opravdu stojí za přečtení. Já s nimi můžu jen souhlasit.

Příběh byl čtivý, srozumitelný, nikde nebyl zbytečně natahovaný a šlo se přímo k věci. I když je to drama, četlo se mi dobře, rychle mě vtáhlo do děje a nutilo číst dál, dozvědět se, jak to celé dopadne.
Kromě důležitého poselství o nebezpečí našich vlastních vynálezů a technického pokroku jako takového autor rozebírá i podstatu člověka. Děsivé je, že to bylo tak výstižné a přesné, že jsem nás v tom skutečně poznala.

Musím říct, že nejvíce mě zasáhl pesimistický konec lidstva. Jak se to poslední přeživší na ostrově ze začátku snažili zachránit, vysmlouvat pro sebe svobodu, zkusit před osudem uprchnout…
Postupně se ale jejich naděje vytrácela a všichni pochopili, že jdou na smrt, že se dostali do bodu, odkud už není návratu.
Na samém konci mi bylo opravdu líto Alquista, jak bez ostatních lidí neměl vůli dál žít, jak se o sebe nestaral a v podstatě čekal na smrt – jak viděl, že sám nic nezmůže a na světě už nezbyl nikdo, kdo by mu doopravdy rozuměl.

3 28.07.2024

Na Humbooku hodně Všechny stránky Amelie propagovali a upřímně jsem tomu dost dlouho vzdorovala, ale pak jsem si prostě řekla, že když to všichni opakují, dám tomu šanci.
A ono se to vážně vyplatilo.
Nebude to moc originální, když řeknu, že má tahle knížka přímo poetický jazyk. Ono to vážně moc nejde říct jinak, protože jsem takhle krásně napsanou knihu už dlouho nečetla.
Bylo to roztomilé, milé, místy smutné a dojemné - rozhodně hodně emocionální.
Jediné, co mě trošku nesedlo byl úplný konec, asi tak dvě stránky, bez kterých myslím, že by se mohl příběh hravě obejít a možná by to bylo i lepší...
Ale uřímně jsem to nečekala, Amelie byla jedna z nejlepších knížek za tenhle rok!

3 06.08.2022

Nejvíc mě na knize bavil její skvěle vykreslený svět. No řekněte - kolik jste četli knih, kde mají hlavní slovo ženy a vážně to funguje?
Ne, myslím to vážně, prostředí knihy bylo tak neotřelé a zajímavé, že už jenom to mi zajistilo kladný pohled na celý příběh.
Děj plynul rychle - kniha byla opravdu čtiva, o tom žádná, měla jsem ji přečtenou jedním dechem. Upřímně mě ale poměrně zklamal závěr, který myslím, že mohla autorka zpracovat o dost pečlivěji...
No, za mě krásné 4⭐

3 04.08.2022

Knihy od Brigid Kemmerer mě vždy úplně pohltí.
Obecně nejsem moc zastánce romantických knih, ale od všech tří knížek od ní jsem se zkrátka nemohla odtrhnout!
Vždy mě baví, když přijde autor s vážnějším tématem a dokáže ho (stejně jako samotné charaktery postav) rozvést tak, aby bylo celé vyprávění uvěřitelné - a tady se to vážně daří.
Za mě pecka, nic oddychového, to je jasné, ale kdo by od Brigid čekal něco jiného, že?

3 04.08.2022

(SPOILER) Pro stroje na zabíjení mám asi nějakou slabost :)
Kniha mě příjemně překvapila, začátek se mi totiž četl vážně špatně. Autorka přeskakovala od jedné informace k druhé a byla jsem místy dost ztracená... ale tyto pocity se v průběhu čtení vytratily a pak už mi stránky mizely před očima.

Myslím, že už to tady v komentářích někdo psal, ale Impyrean a Imperátor bylo trochu moc - všude se přece učí o tom, že by měla být jména odlišná a pro čtenáře dobře rozeznatelná, ne?
Zároveň si nemůžu pomoct, ale vadily mi tam ze začátku ty Císařovy nové šaty a Hamlet v šílenství Tyruse - ale ke konci se vše vysvětlilo a nepřipadalo mi to jenom opsané ze slavných příběhů, zkrátka to tam zapadlo a teď už tomu nepřikládám takový význam :)

Ale co bych vážně ocenila je povaha samotné Nemesis, která se nestala při prvním náznaku citu obyčejnou zamilovanou puberťačkou, jak bych čekala. A Tyruse jsem si oblíbila snad ještě víc, myslel několik kroků napřed (jak autorka několikrát zmínila) a to mě bavilo.
A konec mě jenom utvrdil v přesvědčení, že se zvraty a intrikami to autorka umí.

Kdybych to měla shrnout, kniha se mi líbila a rozhodně jsem ráda, že zaujímá místo v mé knihovně.

2 21.08.2022

Tak tahle kniha mi úplně vrazila dech.
Sáhla jsem po ní spíše namátkou a upřímně jsem od ní moc nečekala - maximálně děj nabitý klišé a v lepším případě fajn oddych - ale ošklivě jsem se v ní zmýlila... A proč? Kletba vítězů byla naprostá pecka.
Už na začátku jsem viděla, že jsem ji podcenila, protože mi připadalo, že se podobá mému oblíbenému Skleněnému trůnu. Pak jsem přišla na to, proč. Hlavní hrdinka se tady nechovala debilně a byla sakra nebezpečná, i když trošku jiným způsobem než Aelin. A kdo by si nechtěl přečíst příběh dívky, která si nenechá nic líbit, protože si je mrazivě vědoma svých schopností?

Nebudu se tady rozepisovat nad tím, jak moc mě kniha pohltila, jak jsem zašla nad Kestrelinou vypočítavou chytrostí a Arinovou chladnou zatvrzelostí, protože to byla zkrátka bomba a já můžu s klidem říct, že se Kletba vítězů (a celá její série) zařadila mezi nejlepší knížky, které jsem kdy četla.

2 04.08.2022

(SPOILER) Přečteno v rámci povinné četby – hodnocení hvězdičkami tedy zmírněno :)


Na knihu jsem po přečtení Proměny pohlížela poměrně skepticky, opět se zde totiž objevovala, pro Kafku vlastně typická, nezaujatost a lhostejnost k osudu hlavního hrdiny.
Ten byl také celou dobu – i v napjatých a vyhrocených situacích – dost v klidu a často se choval nelogicky. Co mělo znamenat to dostaveníčko s Leny? Strýc mu domluvil advokáta a oba mu chtěli skutečně pomoct, ale on ukázal naprostý nezájem co se jeho věci týkalo.

Nejvíce mi ale asi připadala zvláštní ta samozřejmost, se kterou byl děj podáván. Není divné, že by nikdo (ani K. samotný) neřešil, že je ve skutečnosti doopravdy nevinný? Ano, udělal pár pokusů o vlastní obhajobu, ale proč tomu procesu vlastně přikládal takový význam, když ho nikdo do ničeho nenutil a on nic špatného neudělal? Proč vůbec přijal „hru“ soudců a začal se v procesu tolik angažovat? A proč potom tak potupně a zaslepeně „přijal svůj osud“, který mu nadiktovali a dokonce uvažoval, že jim s jeho likvidací pomůže?

Musím ovšem říct, že atmosféra byla dost silně vylíčena. Zřetelně jsem z knihy cítila ten nepříjemný neklid a strach. Strach z něčeho většího, kdy K. čelí soudu a neznámému procesu, o kterém vlastně nic neví. Ten pocit, že proti té obrovské neznámé síle nemá samotný jednotlivec vůbec šanci vyhrát.
Moc soudu byla podle mě přesto přeceňovaná, protože na K. ve skutečnosti neměli žádnou páku – dva hlídače, kteří mu přišli na začátku zatčení oznámit, mohl za mě úplně klidně z bytu vyhodit a dál se tím nezatěžovat.

1 28.07.2024

(SPOILER) Přečteno v rámci povinné četby, takže je hodnocení jiné, než u knih, které bych četla z vlastního zájmu :)


Celá tato kniha na mě působila velmi depresivně.
Ze začátku jsem na to ale pohlížela značně skepticky – hlavně asi kvůli Řehořově apatickému postoji k jeho přeměně a pozdějšímu nelogickému chování rodiny, které podle mě vůbec neodpovídalo situaci.
Přes to, když se mi podařilo prostě vzít ten fakt, že autor vše popisuje s naprostou samozřejmostí a lhostejností k osudu vlastního hlavního hrdiny, začala jsem více vnímat poselství, které kniha má.

Na konci jsem se nedokázala ubránit pocitu, že je rodina sobecká, když ani netruchlila za Řehořovu smrt a nikdy už nad ním nepřemýšlela jako nad jejich právoplatným členem. Na druhou stranu vlastně nikdo z nich netušil, že má hmyz stále Řehořovu mysl a duši, nikdo nepochopil jeho chování – vymyšlené stále ještě člověkem.
Přesto bych řekla, že to dobře znázorňuje nevděčnost mnohých lidí a dokazuje to, jak snadno jsou schopni druhého zavrhnout, když jim přestane být užitečný.

1 28.07.2024

(SPOILER) Kniha mě upřímně opravdu zklamala.
Těšila jsem se na zajímavé zpracování klasických pohádek, které budou nápadité a bude mi z nich běhat mráz po zádech, ale bohužel to tak vůbec nedopadlo.
Ano, bylo to nové zpracování klasických pohádek, ale moc originální nebyly... nebo možná byly originální až moc.
Opravdu podporuju feminismus i LGBT komunitu, ale tady nebyla pohádka, kde by to nehrálo naprosto zásadní roli. V podstatě se zde neřešilo žádné jiné téma a každá hlavní postava pod jednu z kategorií kategoricky zapadala...
Přesto ale musím říct, že se mi některé líbily a představovaly pro mě příjemné odpolední odreagování :)

1 11.11.2023

(SPOILER) Tuto knihu jsem měla jako povinnou četbu do školy - takže jsem vlastně nečekala nic světoborného a upřímně jsem se moc nespletla... Ale je to knížka z roku 1835, takže se to nemůže hodnotit stejně, jako moje oblíbená novodobá YA - proto 3 hvězdičky.

Otec Goriot je kniha plná ponaučení a důvodů k zamyšlení popis zkažených lidí, jak chudých, tak bohatých, kontrasty ve způsobech jejich života a skutečnost, že je všechno o penězích. Nelíbilo se mi ani postavení žen v tehdejší společnosti například se zde několikrát zmínilo, že jsou ženy šťastné, když mohou trpět pro muže, že jim mají obětovat své peníze, svůj život. Musím ale říct, že je zde úplně úžasně popsáno, jak Evžen přichází o svoje ideály, jak mu postupně dochází, že obstojí jenom tehdy, začne-li se chovat stejně zkaženě, jako celá společnost.

Děj se mi ale zdál zbytečně vleklý. Zdlouhavé popisy naprosto nezajímavých detailů, činností jako je pití čaje nebo dialogů neposouvajících děj. Ani se mi nechtělo číst posledních sto stránek o tom, jak Goriot umírá. Je zajímavé, že i přesto měl snad nejvíce energie právě on, ostatní postavy byly znuděné buďto zhýralým životem, nekonečnou chudobou nebo každodenním stereotypem.
Otce Goriota mi bylo hrozně líto. Na jednu stranu si za to asi částečně mohl sám, tím, jak dcery vychovával, se nedalo čekat nic moc jiného, ale v dospělosti by už měl být každý zodpovědný za svoje chování a on jim dal celý svůj život, všechny své peníze, ztratil kvůli nim nejen životní úroveň, svou důstojnost, ale i společenské postavení. Delfína vypadala, že ho má ráda, ale na konci se ukázalo, že i to byla iluze, protože ani jedna z nich se s ním nepřišla rozloučit ke smrtelné posteli a jako vrchol jejich bezohlednosti mi připadá, že se neukázaly ani na jeho pohřbu. Bylo smutné, že i obyvatelé penzionu, ve kterém otec Goriot žil, se k němu bezdůvodně chovali naprosto nevhodně, šikanovali ho a zesměšňovali.
Špatné chování svých dcer si Goriot ve své zaslepenosti připustil až na konci knihy. A nejhorší na tom celém bylo, že byl z celého příběhu jediný, kdo někoho miloval víc než své peníze.

1 19.03.2023

Nemůžu si pomoct, ale druhý díl byl ještě o něco horší než první.
Těch šílených brutalit tady bylo hrozně moc. Styl psaní byl pořád jednoduchý a čtivý, takže to by do ya zapadalo, ale obsahově vážně ne.
Postavy byly ploché, bez zajímavé minulosti, která tam sice byla, ale nepřipadala mi přirozeně nabídnutá čtenáři...
Žádná z dějových linek mě nebavila a navíc se neustále opakovaly jedny a ty samé obraty - slovní zásoba tady byla opravdu chudá. Bídné 2⭐

1 21.08.2022

(SPOILER) Fable byla originální knížka.
Asi jsem doteď neměla tu čest s knihou z pirátského prostředí a tahle mě vážně bavila!
Občas mě hlavní hrdinka naštvala a ze začátku, než se dostala na Marigold, mi dělalo problém se začíst, ale pak to byla jízda.
Bavila mě slow burn romantika mezi Fable a Westem, líbilo se mi, že se drželi dost dlouho - byli milí zkrátka :))
I Paj s Austerem byli roztomilí a tahle lgbt část rozhodně nebyla tlačená přes sílu.
Oblíbila jsem si i pirátské pravidlo o tom, jak je důležité nezůstat nikomu nic dlužný.
Zkrátka byla knížka trošku jednodušší, ne zas tak úplně akční, ale dobrodružná určitě - rozhodně doporučuji :)

1 19.08.2022

Kniha mě vážně zklamala.
Možná si příště lépe rozmyslím, než si koupím knihu čistě podle anotace, protože děj byl úplně něco jiného, než autorka v popisu slibovala...
Postavy se mi na začátku líbily, ale pak mě všechny do jedné nudily a připadalo mi, že jejich jedinečnost dost splývá dohromady, což by úplně neměla, když si právě na postavách kniha zřejmě dost zakládala.
Za mě nejhorší kniha z celého roku, sice asi zajímavý nápad, ale to zpracování... Musela jsem se přemáhat, abych knihu dočetla.

1 19.08.2022

Maasová opět nezklamala :)
Hrozně bych si přála knize dát pouhé 4⭐, abych tuhle knihu oddělila od předešlých Dvorů, ale nemůžu, protože jak bych ji pak mohla srovnávat se zbytkem knih?

Nebudu lhát, Nesta mi prostě sympatická nebyla. V průběhu čtení jsem ji začala chápat, ne že ne, o to se Maasová postarala, ale do obliby se mi nevetřela.
Zato Cassiana jsem měla ráda od začátku do konce a jen mě to utvrdilo v přesvědčení, že víc než cokoliv umí Sarah psát nabubřelé a majetnické (skoro) víláky. Jen si to zkuste někdo popřít ◕‿◕
Každopádně jestli se brzo neobjeví knížka z pohledu Azriela, možná začnu být trošku nepříjemná :))

1 08.08.2022