adevis komentáře u knih

Tato série knih rozebírá nikdy nekončící téma. Téma, o kterém se dá diskutovat dlouhé hodiny. Proč jsou lidé nevěrní? Proč jsou mezi námi tací, kteří dokáží žít třeba i několik let spořádaný život s manželkou, dětmi a zároveň odcházet za milenkou? Co vede člověka k tomu, aby byl nevěrný? Může být někdy nevěrný člověk někomu věrný?
V knize se setkáváme se Sofií a Tomášem, kteří přesně takový vztah zažili. Knihu napsali společně, je to jejich zpověď. Nahá zpověď zamilované milenky a muže, který úplně všem lhal, možná i sám sobě řekla bych. Dále v knize najdeme názory jejich přátel a také zážitky a zkušenosti s nevěrou náhodných podváděných manželek.
Pokud si chcete odpočinout na dvě hoďky u knihy, která ve vás může něco zanechat, tak po ní sáhněte. Nebo taky ne.
Nikdy jsem nečekala, že budu něco takového číst, ale změna je život. Přečtu si i další díly. Teď se ale konečně vrhnu na něco pořádného.

Na závěr zase jeden výpisek:
“A to je asi ta nejdůležitější věc, kterou si milé ženy musíte uvědomit. Nezáleží na tom, jestli jste šťastné manželky, podváděné manželky, nebo třeba milenky. Všechny musíte být tak silné, abyste se uměly postarat sami o sebe. Čím více jste totiž závislé na muži, tím jste zranitelnější.” - A tohle prosím, VYTESAT DO KAMENE! :))))
Knize dávám 3/5*. Ne proto, že by to bylo špatné, ale proto, že vyšší hodnocení ode mě dostávají knihy, které jsou na trošku jiné úrovni. Chápeme se? :)

3 05.09.2021

V knize Kde zpívají raci najdeme dvě dějové a časové linky. Jedna vypráví příběh o Kye, holce z bažiny a její rodině, která ji postupem času opouští. Kya zůstane žít v bažině sama. Je to samotářka, ale ona to tak vlastně chce. A často jsem její rozhodnutí chápala, možná jsem ji ten její „svět bez lidí“ záviděla.
Druhá dějová linka nám postupně odkrývá příčinu smrti Chase, který si byl s Kyou v předchozích letech blízký.
První polovinu knihy jsem hltala a nemohla přestat číst. Druhá už mi tak rychle nešla. Něco tomu chybělo, nevím co, ale na hodnocení to rozhodně není znát. Jedna z hlavních postav Tate mi byl moc sympatický. Asi jsem se do něj zamilovala.

Konec knihy mě šíleně překvapil. A musela jsem ho chvíli vstřebávat.
Absolutně jsem takový konec nečekala.
Tato krásná kniha zdobí mou knihovnu už od června a jsem moc ráda, že ji mám. Bylo to přenádherné čtení. Kniha je plná skvostných přirovnání, popisů přírody i popisů toho, jak se člověk cítí, když žije sám, bez lidí...
Ještě si dovolím zase jeden výpisek, tentokrát kratší: „Musím žít život sama. Ale jedno už vím. Už dlouho vím, že lidé nezůstávají.”

14 04.09.2021

Před nedávnem jsem se nacházela ve složitější životní situaci a tato kniha mi byla doporučena se slovy: „Přečti si ji, otevře ti oči.“
Lily neměla jednoduché dětství, nikdy nechápala svou matku… v dospělosti si splnila sen, poznala dokonalého muže… a najednou se dostala do situace, kdy svou matku začala chápat. Lily mi byla moc sympatická, všechny postavy mi naprosto seděly, dokonce i Ryle. Působil jako charismatický a milý chlap, ale to oni většinou takhle působí… pravda je jinde. Nechci být konkrétní, ale téma domácího násilí asi tušíte už z anotace. Víc se o ději rozepisovat nechci. Spoustu vět, odstavců a myšlenek jsem si olepíkovala :)))
Bylo to silné. Hodně silné. A dotýkalo se mě to víc, než si kdo dokáže představit. Cítila jsem u čtení všechny emoce. Ani je nedokážu pořádně popsat. Kniha ve mně bude doznívat ještě hodně dlouho. Na závěr bych chtěla napsat, že se po včerejšku tato kniha dostala na 1. místo nejlepších přečtených knih letošního roku. A myslím, že už ji jen tak žádná nepřekoná. Ale uvidíme.
• Ještě si dovolím jeden výpisek. „Navzdory odporu, který se ve mně proti němu nahromadil, jsem pořád měla srdce plné citů. Nepřestanete někoho milovat jen proto, že vám ublížil. Neubližuje vám jednání jiného člověka, ale láska. Kdyby do toho nebyla zamotaná láska, všechna bolest by se snášela líp.“
Ono to totiž všechno z třetí strany vypadá jednoduše. Když jsem se s něčím podobným setkala v minulosti (netýkalo se to mě), neměla jsem pochopení. Soudila jsem. Absolutně jsem nechápala. „Odejdi“, říkala jsem. Ale jakmile se to začne týkat vás osobně, je to něco úplně jiného. Protože i přesto, že vám někdo ublížil ho máte pořád moc rády. Přesně tak, jak napsala Colleen. Její doslov mě totálně položil. Brečela jsem.
Určitě ve čtení knih od Colleen budu pokračovat. Protože je to jistota, že mě chytí za srdce, zlomí ho. Mám ráda depky, zvláštní.

8 31.08.2021

Tato kniha na mě pomrkávala všude na instagramu od té doby, co vyšla. Odolávala jsem, ale nakonec jsem „svolila“ a před nedávnem knihu pořídila. Těšila jsem se na ní. I přesto, že jsem nikdy nic podobného nečetla. Ano, nemám přečtenou světoznámou Lolitu (někdy snad napravím).
Už z anotace je každému jasné, že to nebude žádné příjemné čtení. Nebylo. Četlo se to špatně, s těžkým srdcem. Dovolím si i napsat, že některé věci jsem úplně nepochopila. Někdy je potřeba číst knihu dvakrát, ale bohužel si ji znovu už asi nepřečtu.
Když se na knihu zaměřím z pohledu matky, je mi zle. Neuvěřitelně zle, protože matka V. o všem věděla a nebojovala za to, aby k ničemu takovému nedošlo. Samozřejmě je mi nejvíc zle z představy, že V. by byla má dcera.
A když se na knihu zaměřím z pohledu V. a jejího života s rozvedenou matkou a absencí otce ve chvílích, kdy ho dívka nejvíc potřebovala… ji možná i maličko chápu.
U mě žádné velké ovace kniha nesklízí, bohužel. Možná jsem od ní čekala víc. Víc detailů. Víc podrobností. Víc všeho.
Takže hodnotím průměrem, 3/5. Obálka je krásná a na poličce knih z @hostbrno ta žlutá úplně svítí!
A co vy a Svolení, četli jste? Láká vás toto téma?

2 16.08.2021

Znáte Roberta Bryndzu? Já doufám, že ano a pokud ne, tak jste o něm museli minimálně slyšet. Mám přečtenou celou sérii s Erikou Fosterovou, takže jsem se na tuto novinku těšila, především proto, že to je úúúplně něco jiného, než co jsme doposud od autora četli.
Od knihy jsem neměla žádná očekávání, jen jsem se těšila na to, že to nebude nic náročného. A to kniha splnila ve všech směrech. Vlastně byly okamžiky, které mě chytly za srdce… ale o tom napíšu třeba někdy jindy.
Hlavní hrdinka Coco toho má ve svém životě příliš. Možná až přespříliš. Naštěstí je má krevní skupina a její humor, ironie a nadhled mě moc bavily. Se vším si poradila a závěr knihy mi udělal obrovskou radost. Konkrétní nemůžu být, to by byl spoiler!
Už podle názvu je jasné, že je kniha psaná v e-mailech. Není to klasický příběh. Ano, někdy se stalo, že mi chyběly odpovědi lidí, kterým Coco psala, ale příběhu to neuškodilo. Ve finále možná naopak.
Pokud čekáte nějakou světobornou a dokonalou literaturu, tak se do knihy ani nepouštějte. Opravdu. To byste byli zklamaní. A to by byla škoda.
Takže sečteno podtrženo. Kniha se mi moc líbila. A těším se na další z tohoto žánru. Snad brzy vyjde i u nás v ČR.

4 15.08.2021

Po přečtení Tří opic jsem si řekla, že další knihu od kriminalisty pana Urbana musím mít. Proto jsem při nákupu Výjezdovky neváhala. Po přečtení této knihy se před koupí té další budu hodně, hodně rozmýšlet.
Výjezdovka byla naprosto odlišná, než Tři opice. Povídkový styl byl stejný, ale prostě mi to nesedlo. Většina povídek mě moc nebavila. Oceňuji detailní popisy, které vychází z vlastních zkušeností pana autora. Oceňuji inspiraci ze skutečných událostí, i když některé byly dost neuvěřitelné. A především velmi oceňuji to, že nám autor dovolil nahlédnout do podrobného vyšetřování, do ohledání mrtvol, prostě do kompletní práce výjezdové skupiny.
Nejvíce se mi líbila povídka Citové vydírání, i když jsem u ní byla dost rozčilená :))
I přesto, že pro mě kniha nebyla čtivá a nelákalo mě číst dál a dál, dávám 3/5.
Loupež po anglicku 3/5*
Ve stínu smrti 2/5*
Brutální znásilnění 3/5*
Citové vydírání 4/5*
Ukradené auto 3/5*
Úhel pohledu 2/5*

2 28.07.2021

Po prvních pár stránkách jsem zjistila, že to bude zase depka. A ano, byla to depka. To já můžu.
I přesto, že z tria autorek znám jen Zuzanu Dostálovou se mi kniha četla velice dobře. Děj je svižně napsaný, žádné zdlouhavé a složité souvětí tady nenajdete. Autorky vymyslely Johaně tedy pěkně komplikovaný život. Zažila toho mraky. Šťastné a samozřejmě i nešťastné chvíle, které k životu také patří. Moc se mi líbila konkrétně strana 111, tu jsem si olepíkovala a dovolím si tu jeden odstavec citovat (!!! KDO NECHCE, NEČTE, ale spoiler to asi není !!!).
„A musím si to opakovat i u sebe. Jsem tady, v takové a takové situaci a je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Všechno se děje s nějakým vyšším záměrem, který já nedohlédnu, a vše je pro moje dobro. Nezbývá než být vděčná za to, co osud přináší, ať je to dobré, nebo špatné. Ale věřím tomu doopravdy, nebo jsou to jen těšínská jablíčka?“
Moc se mi líbilo, jak se Johana i přes všechno zlé snažila myslet na to, že se to děje z nějakého důvodu. Že kdyby nezažila to zlé, tak teď nežije tak, jak žije. A tím, bych se měla ve svém životě také řídit. Asi my všichni, že ano? Protože „Všechno je, jak má být.“

5 21.07.2021

V létě roku 2019 jsem držela poprvé v rukou naprosto neznámou knihu Andělé smrti. Netušila jsem, že to bude láska. Asi jsem ani netušila, že čtu první díl série. Že budu následně s velkou nedočkavostí vyhlížet každý další díl. Jásala jsem, když jsem se po přečtení dozvěděla, že knih bude několik (tuším, že snad 10, ale nevím, zda mám přesnou informaci). A po přečtení této čtvrté jásám opět víc a víc. Nejvíc! Za tuhle sérii dám klidně ruku do ohně. Opravdu.
V tomto čtvrtém díle se opět setkáváme s komplikovanou (každá inspektorka ženského pohlaví je trošku komplikovaná, nezdá se vám?) Lottie Parkerovou a jejím týmem. Seznamujeme se s Grace, sestrou Lotiiana (nevím, zda jsem to správně vyskloňovala) detektivního parťáka, kamaráda a velkého přítele Boyda. Grace je součástí velkého zvratu, který jsem absolutně nečekala. Od první stránky jsem knihu hltala, i když jsem si první polovinu dost šetřila… protože bůhví, kdy vyjde další díl, že jo! Všechno mi vyráželo dech. Kupte si všechny čtyři knihy. Najednou! A čtěte je hned za sebou. Anebo ještě líp… Vydržte, až vyjdou další knihy, ať nemusíte čekat jako já. Věřte mi.
A ty obálky? Skvělost! Jsem zvědavá, jaký barvičky budou příště.

7 19.07.2021

Tato kniha mi už dva a půl roku ležela jen tak v knihovně (jsem ostuda ostudná). Ale věděla jsem, že ji jednoho dne přečtu. Tak konečně! Má první Agatha Christie a nebylo to vůbec špatné. Při čtení jsem hodně myslela na Nevítaného hosta od Shari Lapeny. Samozřejmě vím, že Agatha napsala knihu už v roce 1939, ale tu Lapenu jsem prostě nemohla dostat z hlavy. Nevadí!
Myslím si, že děj knihy určitě znáte nebo je vám to alespoň podle názvu více než jasné. Takže k tomu vám nic psát nemusím. Na první stránce je říkanka o deseti černoušcích, která vám hned napoví, že se bude v knize umírat. Ve velkým. Kniha je poutavá, rozhodně zaujme a nedá se od ní odtrhnout, protože potřebujete nutně vědět, kdo je vrah. A slibuju vám, že budete překvapení. Já byla. Takže i když nedávám plný počet hvězd jsem spokojená. Jsem spokojená především proto, že jako první Agatha byla právě tahle, určitě to nebyla špatná volba.

13 19.07.2021

V knize jsem se dost často viděla a ten, kdo ji četl a je v podobném věku jako já, musí souhlasit. Některé okamžiky byly opravdu úplně jako přes kopírák. Četlo se to strašně lehce, hezky, prostě to tak hezky plynulo.
Se všemi hlavními postavami jsem sympatizovala. A kniha se mi líbila celá, první část i druhá část. Bylo skvělý číst o tom, jak Nela v začátcích puberty poslouchala Britney, jak četla BRAVO a koukala na Divokého anděla. Při čtení jsem si vzpomněla na mé milované S Club 7 (o těch tam ale zmínka není!).
O dvacet let později se každá postava úplně změnila. Stále jsem s nimi držela sympatie, ale každý z nich měl hromadu problémů. Ani jeden neměl tak bezstarostný život, jako o dvacet let dříve. A o tom to je. Čím jsme starší, tím větších starostí máme. S Nelou v roce 2020 jsem plně soucítila. Zajímaly by mě další osudy postav.
Knihu doporučuji a jsem ráda, že jsem ji četla.

5 28.06.2021

V únoru minulého roku vyšla autorčina první kniha Fáma a v říjnu téhož roku vyšla tato. Ke čtení přišla na řadu až teď. Ani vlastně nedokážu vysvětlit, proč jsem se do ní na podzim nepustila, spíš jsem ji trošku vypustila a řekla si, že ji “někdy” přečtu. Jsem ráda, že kniha počkala, přišla mi vhod právě teď a navíc jsme ji četly s holkama na instagramu ve společném čtení :))
Tentokrát vám k ději zase nic neřeknu. Jen takto: Zpočátku byla kniha nudná. Vzpomínám si, že jsem ji na podzim poslouchala jako audioukázku a nezaujala mě. Teď jsem s holkama vydržela a přečetla. Od druhé části děj nabral na obrátkách. Najednou jsem nevěděla, komu mám věřit. Od té chvíle jsem si říkala “krucinál, kdo o tom ví?” a pak jsme s holkama tipovaly a uzavíraly sázky, kdo bude záporák. Jestli jsme se některá trefila? Myslíte, že ano? Ano, hádáte správně. Tento tip padl. Takže by se dalo říct, že děj je předvídatelný. Pro mě ale nebyl. Ani trošku. Já jsem byla z konce a rozuzlení překvapená a vím, že holky taky. Takže určitě za všechny doporučuji. A jestli se do knihy pustíte a začátek vás nebude bavit, VYDRŽTE! Stojí to za to. P. S.: Dala jsem si u čtení drink.

2 26.06.2021

Tato kniha od Petry Soukupové byla opět skvělá. Opět se mi potvrdilo, že jsem autorku právem označila za můj nejlepší letošní objev. Zprvu mi trvalo se do knihy začíst, zase tam nebyly uvozovky a tentokrát to bylo ještě těžší, ale po několika prvních kapitolách jsem se krásně začetla.
Příběh vypráví o jedné rodině, kde nic není úplně v pořádku. Matka Hana, která si myslí, že ví, co je pro všechny nejlepší a kvůli nedostatku času na svého syna Viktora ho "odstěhuje" k babičce. Živí se totiž jako herečka. Viktor je nevychovaný hajzlík, který mi dost často pil krev a doufala jsem, že u něj na konci příběhu dojde k nějakému progresu. Babička Eva byla ze všech asi nejnormálnější, oblíbila jsem si ji.
O tom, jak to všichni zvládli nebo nezvládli, jestli došlo ke zlepšení, progresu... to si musíte přečíst sami. Já knihu doporučuji, konec se mě hodně dotknul a byla jsem z toho dost vykolejená.
Knihy Petry Soukupové prostě umí potěšit, pohladit po duši a zároveň člověka totálně rozebrat. Jako mě.

7 20.06.2021

Další přečtená kniha od mé milované Soukupové, tentokrát dětská. Knihu jsem zhltla na jeden zátah. Byla to taková jednohubka, oddechovka. Kniha se čte rychle, děj utíká a ilustrace jsou boží. To knize dodává neuvěřitelné kouzlo.
Příběh vypráví o holčičce Martině, která by si moc přála psa, ale rodiče ji ho nechtějí koupit, protože pes se jako dárek nedává. Časem ho ale přece jen dostane a pojmenuje ho Snížek, protože je celý bílý a je trošku “jiný”. Jednoho dne ho Martina najde mrtvého a myslí si, že ho někdo zabil úmyslně. Společně s kamarády podniká vyšetřování a snaží se přijít na to, kdo zabil Snížka. Pokud vás to zajímá, neváhejte s čtěte!
Tato kniha má spojitost s knihou pro dospělé Nejlepší pro všechny, kterou čtu teď, abych to měla hezky za čerstva spojené.
Takže knihu Kdo zabil Snížka doporučuji přečíst jako první, jinak si vyspoilerujete, kdo Snížka zabil. Kniha je pro děti, ale myslím si, že většině dospěláků se bude líbit. Jen malé upozornění, asi bych ji dala k přečtení maličko starším dětem než 9+, téma není úplně lehké a kniha je psána v dlouhých větách, což může dětem dělat problém.

3 11.06.2021

Závěrečný díl detektivní série s inspektorkou Erikou Fosterovou na mě čekal hodně dlouho. Ani vlastně nevím, proč jsem to čtení tak odkládala. Všechny díly ze série se mi moc líbily, vždy jsem je hodnotila kladně a teď tomu nebude jinak, i když těch hvězd moc nebude. Hned vám napíšu proč.
Knihu jsem rozečetla před pár měsíci a pak ji odložila, teď zpětně nechápu proč. Před pár týdny jsem po ni sáhla. Pokračovala jsem. A to byla asi ta chyba, možná kdybych ji přečetla na jeden zátah, tak bych byla víc nadšená.
K ději vám toho zase nic nepovím, to dělám zřídkakdy... ale zápletka, vyšetřování, Erika, Mossová, Peterson, všichni byli skvělí. Mossová byla naprosto top. A ten konec? Od toho jsem asi čekala o dost víc, když to byl úplný závěr celé série. Pár věcí z osobního života Eriky dle mého názoru zůstaly otevřené. Proto dávám jen 3/5. Škoda.
Na další detektivní sérii s Kate se taky někdy v budoucnu chystám.

5 08.06.2021

V této knize nám autorka blíže představuje dvě vedlejší postavy z knihy první, Dawn a Spencera. Před čtením jsem toto absolutně netušila. Ze začátku jsem byla maličko zklamaná, myslela jsem si totiž, že je celá série o Allie a Kadenovi, ale je fakt, že to by nás asi přestalo bavit. Nakonec se mi toto pojetí celé série líbilo. Moc ráda se seznámím s dalšími postavami.
Dawn je sympatická, chytrá, knihomolka, která ráda píše. Píše, ale nikdo to o ní neví, jako spoustu dalších věcí. Nese si sebou velké břímě z minulosti. Chvílemi mi to pěkně lezlo krkem, říkala jsem si, že pořád jenom kňourá, ale jakmile vyšly najevo detailnější události, pochopila jsem ji.
Spencer je pohodář, podle autorčina popisu naprostý ideál. A já jsem se do něj asi zamilovala. Někoho mi totiž připomíná :))) Spencer si nese také obří zátěž z minulosti... a prahne po Dawn. Ta ale odolává, i když po něm vlastně ve skrytu duše prahne taky. Jak tohle dopadne?
Kniha mě bavila stejně jako první díl a těším se na další díl. Těším se na další osudy a příběhy dalších postav.
“Každý den mi dává šanci začít znovu a být dobrým člověkem. Každé ráno je nový začátek. Sice nezapomínám, co jsem udělal, pokouším se s tím ale žít a být někým, kdo je všeho hoden. Lásky své rodiny. Času svých přátel.” :))
Série Znovu je podle mě sladká, romantická a odpočinková literatura. Pokud čtete thrillery a horory, tohle je skvělá volba na uvolnění.

5 01.06.2021

Zprvu jsem si myslela, že budu nucena knihu odložit a nedočíst. Působilo to na mě šíleně depresivně, ale nakonec jsem se začetla a osud Hynka, Markéty, Jáchyma a Aničky mě dost zasáhl a hlavně zajímal. Co si budeme povídat, zase jsem tam chvílemi viděla podobnost s mým životem... konkrétně podobnost s Markétou.
Hynek má podělanej život. Topí se v dluzích, má problém s alkoholem, problém s manželkou, problém se synem, problém se všemi. Chování Hynka mě neuvěřitelně rozčilovalo, ale když jsem se zamyslela, tak jsem si uvědomila, že má ten život fakt brutálně podělanej. A vůbec jsem se mu nedivila. Manželka Markéta byla prudérní ženská (to jsem právě občas taky), ale i přes její otravnost mi ji bylo líto. Bylo mi líto toho, co si o ní Hynek myslel. Ono vlastně chování všech nebylo vůbec dobré, snad jen dcera Anička mi byla sympatická. Od konce jsem čekala něco víc. Ještě by mě pár věcí zajímalo.
Každopádně abych to shrnula. I přes počáteční rozpaky se mi kniha líbila, bavila mě a skvěle se četla. Žádný těžký věty a slova v ni nenajdete, i když jde o knihu z lékařského prostředí. Takže doporučuji a těším se na další autorčinu knihu, mám v plánu Dědinu.

10 23.05.2021

Tato kniha je plná povídek. Povídek, které se vám podaří pochopit, ale některé i nepochopit. A to vůbec nevadí. Některé vám otevřou oči, některé jen přečtěte a nic ve vás nezanechají. Ale to taky vůbec nevadí.
Každá povídka je něčím výjimečná. Každá v sobě ukrývá jen pouhý zlomek z životů postav, které v povídkách figurují. A je jen na vás, co si z těchto zlomků nebo-li fragmentů vezmete. Nebo nevezmete.
Nejvíce se mi líbila povídka Poslední rozloučení. Pojednává o nelehkém tématu, ale zároveň ji autorka dokázala napsat s takovou obrovskou lehkostí a s vtipem, že jsem se u ní musela i smát.
S Biancou Bellovou jsem se setkala poprvé (ano, zase jsem sáhla po neobjevené autorce) a zaujala mě. Časem si pořídím i její předchozí knihy.
Tahle je na první dotek kouzelná. Hebká, pořád jsem ji hladila. A ten design, zpracování. Knihy z Hostu jsou prostě láska na první pohled, v tomto případě dotek. Jsem ráda, že mám tuto knihu v knihovně. K některým povídkám se v budoucnu mileráda vrátím.

3 20.05.2021

Krása střídá nádheru.
Tahle designovka je úžasná a já jsem nadšená, že ji mám v knihovně.
Textu tam moc není, jak již všichni víme, takže ji přečtěte za chviličku. Když se u toho ale budete kochat ilustracemi, tak vám to zabere delší dobu.
Ke knize se budu často vracet, často ji budu hladit a často k ní budu čuchat, protože voní tak nějak jinak. Je to láska.

10 20.05.2021

Pravidelný čtenář této skvělé autorky musí tušit, že to bude zase jízda. A ano, byla to pořádná jízda. Opět to dokázala. Opět dokázala napsat poutavý thriller, od kterého se nebudete moci odtrhnout. Kniha má téměř 300 stran, takže se dá snadno přečíst na jeden zátah. Chvíli mi trvala orientace v postavách, ale pak to do sebe začalo tak skvěle zapadat, až jsem měla ve všem jasno, ale... to by nebyla Shari Lapena, aby nás nepřekvapila nějakým zvratem. A ten byl pořádný, pro mě nečekaný. Závěr knihy byl moc rychlý, pár věcí bych potřebovala ujasnit. Jaký? Na to přijdete po přečtení epilogu. Knihu doporučuji!

10 16.05.2021

Rudá galerie byla od začátku do konce nabitá sexem. O Růži jsme věděly, že se v ní autorka zaměřila více na děj. A mě se to vlastně líbilo. Bavil mě příběh, bavily mě sexuální představy, bavily mě hlavní postavy. S koncem jsem byla naprosto spokojená. Během čtení jsem si párkrát musela měnit kalhotky. 27. kapitola se mi líbila úplně nejvíc :)))) Růžový kylix bych ráda vyzkoušela. Haha.

4 12.05.2021