adevis komentáře u knih

Má třetí kniha od Soukupové.
Tato kniha je takovou sondou jedné velké a bláznivé rodiny. Na začátku se seznamujeme s třemi sestrami, Olinou, Blankou a Kristýnou, které se vydávají na společnou cestu k rodičům na oslavu. Kdyby jely sami, tak se asi po cestě uškrtí, řekla bych. Naštěstí s nimi v autě jedou čtyři děti a aby toho nebylo málo, tak sebou vzali i psa. Do toho bych já osobně teda nešla! Nejsympatičtější mi byla Kristýna, i když jen do určité chvíle. Naopak nejméně sympatická je rozhodne Olina, tý bych dala občas za její myšlenky facku.
Kniha se mi líbila, četla se lehce, i když opětovná absence uvozovek to trošku ztěžovala. Ale co už. Škoda je, že nám spoustu věcí nebylo dovysvětleno. Potřebovala bych pokračování. Další osudy postav by mě moc zajímaly.
Nebylo to špatné, ale ani výborné. Proto dávám 3,5 hvězd.
Jo a ještě mám jednu poznámku. Všimli jste si, že to auto na obálce řídí pes? A že tam sedí ti psi tři?

4 07.05.2021

Při včerejší upršené volné neděli jsem dočetla mou historicky první Colleen. Bouchnu šáňo. Konečně jsem se do ní pustila.
Hlavními hrdiny tohoto příběhu jsou Quinn a Graham, kteří se setkávají při hodně nepříjemné události. Bylo toto setkání osudové? Já myslím, že ano. Udělalo mi velkou radost, že se z nich stali manželé (tohle všechno najdete v anotaci, to není spoiler!).
Jejich příběh, jejich lásku, jejich těžkosti, jejich neštěstí i štěstí. Jejich důvěrnosti, jejich zážitky. Jejich všechno jsem prožívala s nimi. Kdybych neměla povinnosti, tak to s nimi prožívám jen dva dny.
Kniha řeší nelehké téma, které tu bylo, je a bohužel navždy bude. Je těžké se s něčím takovým smířit. Quinn s Grahamem se s tím vším, co jim osud přichystal dokázali smířit přímo nadpozemsky. Obdivuji každého, kdo tohle dokáže. Kdo dojde ke smíření.
U čtení jsem se bavila. Cítila jsem radost, štěstí, ale zároveň i smutek. Po dočtení mi zůstal úsměv na tváři. Epilog byl naprosto vynikající. Jsem ráda, tak strašně moc ráda, že jsem po Colleen konečně sáhla. Určitě pořídím další knihu.

9 03.05.2021

Letos jsem objevila mezi českými současnými autorkami Petru Soukupovou. Po přečtení Věcí, na které nastal čas jsem věděla, že musím pořídit a samozřejmě i číst další její knihy. Když jsem dělala předobjednávku na Listopád, automaticky jsem přihodila ještě tuto nádheru. To jsem ale ještě netušila, že bude až takhle nádherná! Jakmile se mi kniha dostala do ruky věděla jsem, že to bude na pět hvězd. A taky že jo!
Kniha vypráví o kousku života čtyř dětí, kteří jsou tak trochu divný. Spíš teda podle mě prostě jen jiný, než ostatní děti. Mila se občas ztrácí ve svém světě, za to je velmi rozumná a chytrá. Petr se bojí tmy a věcí, které se v ní ukrývají, za to umí skvěle kreslit. Katce se všichni smějí, protože je tlustá, ale miluje čtení knih. A Franta je jiný, protože má nemocné nohy, ale za to má výborný smysl pro humor. Náhodné setkání všechny čtyři spojí dohromady a společně zažijí dobrodružství, na které nikdo z nich nikdy nezapomene. Teď mi došlo, že jsem vám sem přepsala jen anotaci, ale snad to tentokrát nebude ničemu vadit.
Autorčin styl psaní mi sedl již u první přečtené knihy, takže se mi kniha četla krásně a lehce. A ty ilustrace? Tak ty jsou naprosto boží! Dokonalost prostě!
Klub divných dětí je knižní skvost a potřebujete ho mít ve své knihovně. Takže doporučuji pěti hvězdami a vím, že si jednou za čas knihou moc ráda prolistuji.

7 28.04.2021

(SPOILER) Tuto knihu jsem “přečetla” ve formě audio poslechu. Nejprve jsem si stáhla ukázku a když jsem slyšela přednes od Lukáše Hejlíka, musela jsem si ji koupit celou. Nelituji. Kniha Soběstačný se stala mou první poslechnutou audioknihou a to je úspěch, protože se mi u “cizích” slov skvěle usíná :)) Výborně jsem se bavila a nevěděla jsem, zda se mám smát nebo brečet.
A teď něco málo k ději (málo, protože o ději vám toho nikdy moc nepíšu).
Štěpán je statečný chlapec, který to nemá v životě vůbec lehké. Rodiče rozvedení, táta s prominutím naprostý pako (na toho jsem měla nervy!), maminka vážně nemocná, dědeček na pokraji sil. Na první dojem si myslíte, že soběstačným se chce stát hlavně Štěpán, ale v poslední části knihy vám dojde, že není jediný, kdo o to usiluje.
Tato kniha ve mně zůstane ještě hodně dlouho. Její nelehké téma nikdy nezapomenu a všem, kdo ji ještě nečetl, přečtěte si ji. Spíš si ji teda poslechněte, protože to byl OPRAVDU ZÁŽITEK S VELKÝM ZET!

6 26.04.2021

Mám přečtené všechny autorčiny knihy a měla jsem velká očekávání. Věděla jsem, že to bude jiné, než na co jsme zvyklí. Bohužel mi to nesedlo stejně jako předchozí knihy, snad jen proto, že je to opravdu jiné.
Tentokrát se jedná o smyšlený příběh, který začíná v roce 1989 neúspěšnou revolucí. Sledujeme osudy dvou hlavních postav Maji a Magdy. Maja je ve vězení proto, že se zúčastnila protestů v roce 1989 a Magda je v dětské ozdravovně, aby tvořila nový a “lepší” svět. Jak již bylo v jedné recenzi zmíněno, chyběly mi nějaké popisy z vězení. Jaký tam byl život. Magdiny myšlenky a tak...
I přesto mě autorčina fantazie a její styl psaní nikdy nepřestanou udivovat. I když mi kniha až tak nesedla, četla se krásně, stejně jako předchozí knihy. Jen mi k tomu něco maličkého chybělo. Občas jsem se totiž ztrácela v časech.
Ovšem těsně před koncem nastal v mém srdci zvrat. Najednou jsem si uvědomila, jak by mi na Magdině místě bylo, bez dcery, bez rodiny. Jak by bylo nám všem, kdyby to tenkrát dopadlo například takhle. Konec knihy mi opravdu zlomil srdce, nečekaně. Přečtěte si ji a myslete u čtení na to, jak se máme dobře :)) Včera večer jsem dočetla a stále na knihu myslím. 3,5/5 hvězd

5 26.04.2021

Kdo by to byl řekl, že se pustím do takové romantiky. Nakonec jsem přeci jen neodolala. Čekala jsem, až vyjdou všechny díly :)
Od první knihy jsem neměla žádná očekávání, ale po pár kapitolách (rozuměj po dvou) jsem zjistila, že se příběh čte lehce. Že se zachumláš do deky a nechceš přestat číst. Že je to sladký, romantický. Že je to příběh o lásce dvou mladých lidí, kteří se do sebe na první pohled zamilují. Že si každý z nich nese obří stíny z minulosti... a otázkou je, zda je minulost semele nebo ne. A že tohle jsem teď opravdu potřebovala.
Na pět hvězdiček to úplně není. Pět dávám knihám, ze kterých si sednu na zadek (letos především Vrány, Zuzanin dech). Uvidíme, jaký bude druhý díl. Těším se na něj, ale teď si dám pauzu od sladkostí :))

6 15.04.2021

Na doporučení jedné oblíbené instaholky jsem si knihu koupila. Měla jsem ji v plánu číst později, ale když jsem jednoho dne v šest ráno odcházela do práce, sáhla jsem právě po Kruhu. Neměla jsem velká očekávání, ale těšila jsem se. Anotace je výborná.
První polovina knihy byla dle mého méně čtivá než ta druhá. Zprvu pro mě byla kniha lehce odložitelnou. Dávala jsem si dvě, tři kapitoly a zase knihu odkládala. Jenže po tom největším zvratu téměř v půlce jsem ji zhltla jedním dechem. Pro mě kniha nebyla předvídatelná. Na začátku byl možná nějaký menší náznak, ale neupínala jsem se na něj. Proto mě kniha nakonec mile překvapila. Se závěrem a epilogem jsem byla naprosto spoko!
Takže knihu doporučuji čtyřmi hvězdami. A ta obálka! Ta je taky skvělá. Rozhodně zaujme hned na první pohled :))

4 07.04.2021

Prvních 10 kapitol z knihy jsem si pouštěla jako audioknihu. Přednes Evy Josefíkové mě neskutečně pohltil, že jsem neváhala a knihu objednala. Troufám si říct, že tohle byl zatím můj nejlepší letošní kup!
Očekávala jsem, že to bude silné, že mě to semele. Tato kniha byla těžká, ale zároveň úžasná, něčím výjimečná.
Kniha popisuje Zuzanin život a my jsme svědky toho, jak se z bezstarostného dětství stává ukrutná a skličující dospělost. Příběh plynul hladce. Do knihy se snadno začtete a těžko se odtrhnete. Jen u části z koncentračního tábora jsem musela knihu několikrát zavřít a projít se po bytě, rozdýchávat, zhluboka. Ale to asi většina z nás. A ten konec? Úžasný! Zuzana předčila má očekávání a vymyslela "to" dokonale.
Bylo to mé první setkání s autorkou a její styl psaní mě dost překvapil. Popisy situací, krajů, počasí... to bylo úžasné. Až jsem si v jednu chvíli říkala, jak je možné, že to někdo dokáže takhle neuvěřitelně dobře vymyslet, popsat a napsat. Zprvu mi chyběla přímá řeč, ale na to se dá zvyknout. Jen mi přijde, že je to v poslední době takový trend. Vynechávat uvozovky.
Hodnotím 5/5 a prozatím knihu řadím mezi nejlepší kousky letošního roku :))

10 30.03.2021

Paní Mornštajnová je sázka na jistotu. Slepá mapa na mě čekala v knihovně tři roky a když jsem se dozvěděla o vydání další, musela jsem si to čekání zkrátit první autorčinou knihou.
Příběh začíná před první světovou válkou a vypráví o jedné rodině, která zažila mnoho životních zvratů, traumat, tajemství, ale i lásky. Hlavními postavami jsou tři ženy, tři různé generace - Anna, Alžběta a vypravěčka Anežka. Autorka opět dokonale popsala neuvěřitelný počet postav na “pár” stránkách. Příběh je to dokonalý, chvílemi mě hřálo u srdce a chvílemi mi srdce pukalo, jak už to u knih z válečného období bývá. Trvalo mi se začíst, možná i proto, že jsem to zkoušela už před třemi lety a knihu tenkrát odložila. Trvalo mi čtení, i přesto, že se mi kniha líbila, nic mě vyloženě nehnalo ji dočíst. Takže dle mého je Slepá mapa nejslabší, uvidíme, jak se mi bude líbit kniha nová, která má vyjít v půlce dubna. Těším se!

8 24.03.2021

Před měsícem jsem se ucházela o pracovní pozici v neziskovce. Starala bych se o rodiny s dětmi, kteří zažívají tíživé situace. Byla jsem rozhodnuta tuto práci dělat. V té samé době jsem si objednala titul Vrány. Práce nevyšla. Až včera jsem se do knihy pustila a zjistila jsem, že bych na tu práci neměla. Nedokázala bych být přímým svědkem něčeho podobného. Musela bych to dítě obejmout a odvést si ho domů a dát mu všechnu tu lásku, cit a porozumění. A hlavně komunikaci!
Tato kniha je skvost. Měl by ji dostat do rukou každý a je jedno, jestli je rodič nebo nerodič. Každý. Při čtení jsem teda kroutila prsty u nohou (to dělám, když mě něco sejří) a chvílemi jsem musela knihu odkládat. Byla jsem tak rozčílená! Bylo mi tak moc smutno. Barča byla úžasná, mladá a talentovaná slečna, která by si zasloužila lepší rodiče.
V poznámkách ke knize jsem si napsala “Barča je pro matku “obtěžující starost”. Nejradši bych Barču objala a matku nakopala...”
Takže abych to zrekapitulovala. Přečtěte si to, i když budete totálně odrovnaní a bude vám z toho smutno... stojí to za to. A i když vás kniha nenadchne stejně jako mě, můžete si z ní vzít alespoň ponaučení. Například to, že komunikace je důležitá!

18 10.03.2021

Toto byla má první Soukupová. Anotace mě zaujala tak moc, že jsem se rozhodla pustit se do další, pro mě dosud neznámé autorky. Věděla jsem, že budu z knihy utrápená. Trápila jsem se, hodně. Nebylo to vůbec příjemné čtení, ale celkový dojem z knihy mám dobrý. Zajímalo by mě, jak pokračovaly životy hlavních postav, především Káji a Loly.
Autorčin styl psaní mi sedl a určitě se pustím do dalších knih. Chudák peněženka to říkám pořád! :)))

5 07.03.2021

Na knihu mě opět zlákal knižní podcast s autorkou. Po poslechnutí jsem neváhala a knihu objednala u mého oblíbeného knižního klubu. Moc jsem se těšila. Anotaci má skvělou. Hlavní hrdinka Anna, které je čerstvých dvacetdevět (podobný věk jako mám já), dostane od života na p****, ale pokusí se vzchopit a vzpamatovat. Celý ten rok s Annou jsem si užila. Bavila jsem se. Na začátku jsem teda nebyla zas tak pohlcena a proložila jsem ji jinou knihou. Ale od strany 123 jsem ji dočetla na skoro jeden zátah. Bylo to upřímné, zábavné a pro mnohých z nás i poučné. Použila jsem pár lepíků, hodně se mi líbily části, kdy Anna dostávala “céres” za to, jaká byla. U části s Vánoci jsem byla dojatá. Konec mi udělal velkou radost. Takže knihu doporučuji. Autorčinu prvotinu neznám a ani se na ni nechystám, ale další knihy si moc ráda pořídím :)

2 02.03.2021

První kniha mi zlomila srdce. Na tuto jsem se vrhla hned po dočtení té první. První polovina mě hrozně moc bavila, potřebovala jsem vědět, jak to dopadne s Maruškou a doktorem Divišem. Milada z drůbežáren zprvu působila jako mrzoutka, ale nakonec mi ji bylo trošku líto, protože bych ji to s Jardou moc přála. Anička byla boží.
Kniha se mi líbila i přesto, že jsem se u druhé poloviny musela do čtení maličko nutit. Jen si teď dám na chvíli od Bolavé pauzu a pak se pustím do třetí knihy :)

4 25.02.2021

Ok. Po Lady Fuckingham nemohlo přijít nic nechutnějšího. Nepřišlo. Lady je pro mě pořád ve vedení.
Tohle bylo, mmmmm, dobré. Jsem zvrhlá. Četla jsem to hlavně ze zvědavosti. Baví mě číst takový věci. Je to lepší než si pustit porno, haha. A koho to ani trošku nevzrušilo, tak kecá! :)))
Každopádně. Žádná literární bomba to fakt není. Žádná skvělost taky ne. Taková oddechovka mezi vážnou a novodobou literaturou ok. A další díl?... počkám, zda si ho kamarádka koupí :) Já budu radši investovat do literatury na jiný úrovni.

7 25.02.2021

Absolutně jsem neměla tušení, o čem kniha bude a zhruba do půlky jsem byla lehce v rozpacích. Až tak mě nezaujala a musela jsem se do čtení trochu nutit. Za půlkou se to naštěstí zlomilo. Najednou jsem si přála, aby kniha neměla konec, abych ji četla ještě hodně hodně dlouho. A kdo by to byl zprvu řekl, že mi kniha na konci zlomí srdce :))) Všechny postavy jsem měla tolik ráda, že jsem byla smutná z loučení... ale když jsem vzala do ruky knihu Ke dnu, zjistila jsem, že je to volné pokračování a moje srdce bylo zachráněno.
Musím Vám ještě napsat, že Annu Bolavou od této chvíle řadím mezi mé oblíbené české autorky. A ještě otázečka. Všimli jste si, že v knize Do tmy bylo jen dvakrát zmíněno jméno hlavní postavy? To mi přišlo velice zvláštní.

8 14.02.2021

Na tuto knihu jsem se docela dost těšila především proto, že mě nalákala svou anotací a námětem. Bohužel jsem zklamaná. První polovina knihy mě vůbec nebavila a musela jsem se do čtení nutit. Za polovinou jsem se kousla a řekla si, že to dám. Posledních cca 80 stran jsem přečetla na jeden zátah, abych to měla za sebou. Konec byl hezký, happy end se dal očekávat, potěšil. Žádnou euforii z knihy necítím, po druhé se k ní už určitě nedostanu a až autorka vydá další knihu, tak se budu hodně rozmýšlet nad tím, zda si ji koupím. Bohužel.

5 22.01.2021

(SPOILER) Úplně nejvíc se mi líbila povídka Bezpečné místo a poslední povídka s názvem Polička vyřazených knih. Ta mě totálně pohladila po srdci. Opravdu jsem z ní měla krásný pocit! :)) povídka Nejdelší noc v roce je úsměvná, ostatní jsou jedna velká depka. Ale co už. Kniha je sama o sobě krásná. Krásně se na ni kouká :) Ve většině povídkách se objevuje úmrtí v rodině. A to je fakt depka. (SPOILER - ale to asi není tajný, nebo je?????)

2 11.01.2021

Taková útlá jednohubka, která se dobře čte, o tom žádná. Neurazí, ale asi si na ni už nikdy nevzpomenete. První část mě bavila nejvíc. Něco málo mi dokonce i jako matce dala. Druhá a třetí už mě tolik nebavila. Nečekala jsem žádné zázraky stejně jako u první autorčiny knihy. Takže hodnotím průměrem. Bohužel.

3 04.01.2021

Knihy Roberta Bryndzy se u mě staly sázkou na jistotu. Opět skvělé čtení. Opět jsem byla naprosto pohlcena dějem. Na poslední díl ze série s Erikou se moc těším!

9 04.01.2021

Jak přežít svého muže je má první letošní přečtená kniha. A jsem z ní tak moc nadšena. Kniha se krásně četla. Vyhovoval mi styl psaní. Hlavní hrdinka Lucie mi byla obrovitánsky sympatická. A Kristýnka jakbysmet. V některých chvílích mi dej připomínal nás. Za chvíli mi končí rodičák, dcera nastoupila do školky... Bylo to bezchybné, vtipně okořeněné čtení. Co si budeme povídat, sexuální scény mě bavily úplně nejvíc :))))) Ze začátku mi chyběly uvozovky, ale na to jsem si po chvilce zvykla.
Takže. Pokud nechcete začínat nový rok thrillerem, tak sáhněte po tomto kousku. Je to skvělý!

8 04.01.2021