Agatha84
komentáře u knih

Pokračuji na nostalgické vlně :-)
Annu jsem četla v dětství a bůh ví proč jsem si knihu jako jednu z mála schovala.
Sice si neumím představit, co by Anna s její éterickou povahou, ulítlou fantazií a vysoce bohatou slovní zásobou nabídla čtenářům současné generace, mně však obohatila několik večerů.
Nevím, jestli se pustím do dalších dílů, přeci jen se jedná o velmi pozvolné, popisné, obrazotvorné vyprávění než o nějaký výraznější dějový posun.
Pokud však chcete strávit pár chvil se ztřeštěnou malou dívkou, trošku přihlouple se usmívat při sdílení jejích zážitků, pak směle do toho :-)


Přečeno již podruhé a mé emoce zůstaly nedotčeny. A přestože jsem i přes mou hodně slušnou amnézii na jakýkoli přečtený obsah starší dvou let tušila, kdo by mohl být oním zlounem, bála jsem se pořád stejně.
Tuhle sérii asi regulérně miluji

Na základě několika přečtených recenzí jsem byla rozpolcena... jakože to není příliš dobré, vlastně tam není ani J.O., není o co stát. Přesto jsem neodolala a v jakési internetové akci knihu zakoupila. Jaký bych to byla ale blázen, kdybych se tak nerozhodla!
Příběh je přesně takový, jaký jsem očekávala. Plný napětí, akce, spletilých zápletek, humoru, s trochou romantiky. Jasně, politické, bankovní, špionážní stránce vůbec neholduji, jenž autor to vše předestírá tak, aby i ten největší analfabet (tedy já), porozuměl. No a taky, i když hlavním hrdinou není Joseph, je tam Vincent, děcka, takže neváhejte!!! :-)

Rozhodně jsem očekávala něco trochu jiného. Tři zdánlivě nesouvisející příběhové linie plynou velmi pozvolna, takřka bez jakéhokoli významnějšího dějového posunu, občas jsou obzvláštněny vsuvkou týkající se života včel. Ještě aby ne! (přesto bych ocenila větší záběr, pokud hovoříme o environmnetálním románu). Asi nejvíce mne iritovaly ty podivné, unylé postavy, které po chvíli dávají zapomenout tomu, co bylo přečteno. A to je mi líto, přítomné varování pak může snadněji uniknout.


Přiznávám dobrovolně, že toto bylo utrpení nesmírné. Ještě se mi nestalo, abych se nějakým "Kingem" prokousávala tak dlouho a s tak evidentní nechutí. Jasně, obdivuji autora za jeho vypravěčský um, ale toto už pro mě bylo za hranou snesitelnosti. Zcela paradoxně ve mě "Nespavost" vyvolávala stavy nesmírné únavy a zavírajících se víček.
A třeba jsem jen nebyla ve správnou dobu u správné knihy. Ono by těch mých výtek bylo povícero, já totiž vlastně ani nepochopila, co se mi autor tímto příběhem snažil sdělit.
Dám si delší voraz a pak se zkusím zahojit nějakým jiným příběhem. Už teď se vlastně těším .... :-)


I s odstupem pár dní přetrvává pocit údivu; údivu nad tím, jak může "víra" zdeformovat rodinné vztahy, pohled na svět, pohled na sebe, zároveň však i údivu nad tím, jak funguje americký vzdělávací systém... vážně můžu být jedním z nejlepších postgraduálních studentů, když přeskočím základní i střední školu a bude mne "vzdělávat" rodina?
I když nemohu dát plný počet, protože mi chybí ona pomyslná jiskra nezapomenutelnosti, emocí ve mně autorčino vyprávění rozpoutalo hodně. Především pak vzteku a zároveň asi i lítosti nad tím, co všechno jsme si my "lidé moudří" schopni navzájem činit!


Já ty tři hvězdičky nemyslím nijak zle. Pořád je to skvěle napsané, vtipné, svižně ubíhající, jen ta Geraltova pubertální zamilovanost mi lezla na nervy. Ač neschopen cokoli prožívat, zmítá se stále v pociťované přitažlivosti vůči Yenn...
No a možná mě i negativně ovlivnilo to, že jsem první série seriálu (ač fanoušky knih výrazně kritizované) shlédla jako první (a tam se Geralt jako zaláskovaná puberťačka opravdu nechoval), a tak se mi ta neustále knihou vnucovaná zamilovanost až protivila.
Nic to ovšem nemění na tom, že tu na mě na poličce čekají další díly a já se na ně fakt těším!


Obávám se, že moje současné hodnocení odráží především vliv mého nynějšího rozpoložení, kdy se mi rozhodně a hodně příčila konečná část ... Nějak jsem se na tento zvrat necítila, tak trochu se mi také zdálo, že jej autor včlenil pouze pro efekt. Nevadí, jistě to příště bude plný počet - protože Joe i Ruiz jsou sympaťáci a styl psaní je příjemně líbivý.


Jsem introvert se vším všudy, nicméně taková míra neviditelnosti a osamění vyděsila i mě. Putování s Addie mě rozhodně bavilo, sice by se některé kapitoly daly s klidem vypustit, ale za to kouzelné téma a krásný jazyk autorce s klidným svědomím odpouštím.


Přečteno podruhé. Mám takovou lehčí formu předčasné senility projevující se tím, že po pár letech zapomínám obsahy knih. Mohlo by se zdát, že je to super, protože bych třeba mohla ušetřit, bohužel se tak neděje. Místo na nové knihy mi chybí stále....
Ale zpět ke knize. Obsah se mi v mozkových buňkách sice poztrácel, nicméně jasně jsem si vzpomínala na to, že to bylo dobré.... A nespletla jsem se :-)
Naposledy jsem hodnotila 4*, v současné lehce labilní a snadno se dojímající náladě dávám za 5*. Nemám co vytknout, efekt odpočinku a pobavení splněn. Tak uvidíme, jak budu hodnotit za další pětiletku :-)


Takové milé, povzbuzující, sebe motivační dílko ve smyslu "pojďme si říct, že na to nejsi sám" a "že to co prožíváš, prožívají i mnozí další".
Asi jsem čekala trochu více té terapie a návodnosti, co si s těmi příšernými úzkostmi počít, nicméně i tak dočítám s velmi pozitivními pocity.
Rozhodně musím pořídit děvčatům (a vybraným chlapcům) do školy. Některé věty od nich slýchávám doslovně velmi pravidelně.
Rozhodně doporučím jako prima svépomocnou příručku s průběžnými ujištěními, že bude zase lépe.
A rozhodně bych ráda zase nějaké to pokračování :-)
"Knihomolka" už na mě čeká na stolku :-)


Tak takhle přesně jsem si v době své nepolíbenosti jakýmkoli dílem Kinga představovala jeho díla.... Jsem děsný strašpytel, dlouho jsem se bála, že u jeho příběhů budu jenom děsit a nebude mi dobře. A už je to tady :-) Dobře mi tedy rozhodně nebylo, venčení zvířete musí na chvíli obstarat ten druhý doma, nicméně výsledek stál za to!!!
A už se těším na příště :-)


Abych tu mohla fundovaně rozhodnout, potřebovala jsem se nezbytně nutně znovu podívat i na filmovou adaptaci knihy...
Ono mi tam k tomu plnému počtu hvězd pořád něco chybělo. Příběh dokáže držet pozornost čtenáře, po celou dobu je o čem přemýšlet, přítomné postavy odrážejí pestrou společenskou mnohovrstevnatost, jsou zajímavé, uvěřitelné...
A po prvních pár minutách filmu mi to secvaklo. U Mickeho v knize postrádám to, co má Mike ve filmu. Protože charisma Matthewa McConaugheyho je nepopiratelné a tak nějak jsem přesně takovou jiskru při čtení postrádala.
Nic to ovšem nemění na tom, že mám připravený další díl :-)


Vše se podařilo vysvětlit tak, abych i já nakonec pochopila.
Ano, cítila jsem napětí, chtěla jsem vědět, co je "pod povrchem" toho všeho, byla jsem zaujatým čtenářem. Přesto všechno ty plné hvězdy neudělím. Pokud se autorovi nepodaří vytvořit vztah mezi mou maličkostí a přítomnými postavami, vždycky tomu plnému prožitku "něco" (a za mě to zcela podstatné) chybí.


Už dva dny přemýšlím, co tu napsat za postřehy a jak knihu ohodnotit.
A i po těch dvou dnech ve mně opakovaně trčí jakýsi neurčitý pocit, že pět * s čistým svědomím udělit nemůžu; protože ač byl příběh po formální stránce zpracován opravdu bravurně a u některých vět jsem se zastavovala opakovaně, abych jim dovolila rezonovat, vyprávěním těch Tří jsem prostě zůstala zasažená jen málo... I když jsme společně strávili většinu jejich života, nijak blízcí jsme si nezůstali... Neumím vysvětlit, kde se stala chyba.


Po přečtení i druhý den přetrvává rozhořčené, zklamané neuspokojení. Byť jsem si předešlé dva díly užívala, i když se povětšinou jednalo o popisy mnohých poutí bez valného děje, stejný vzorec zde již nefungoval.
Od závěru něčeho tak profláknutého jakým Zaklínačská sága bezesporu je, jsem očekávala mnohem, ale opravdu mnohem více. Namísto splétaní všemožných dějových odboček jsem se dočkala dalšího větvení, podivných zkratkovitých závěrečných zápasů, celkové změny osobnosti jedné z postav na úrovni nevěrohodného zázraku a konci, kterému nerozumím...
Jen tak tak a bylo to za 2*.
Jdu to rozdýchat.


Nejsem zcela povídkový typ... jsou pro mě příliš krátké, nestíhám se zorientovat, mnohdy jim ani nerozumím :-) Jenže, tady se vyskytl souběh faktoru č. 1: Nesbo, a faktoru č. 2.: žlutá obálka :-)
Jsem spokojená, moc. Užila jsem si patřičnou dávku temnoty lidských povah, kontakt s vlastním stínem, překračování hranic morálky a užívala si každou minutu čtení.
Hmm, jak syrové, lehce zvrácené, ponuré.
Kouzelné.


Tož úplně nadšená nejsem a po pravdě to k těm třem hvězdám nakonec srazil samotný závěr (asi by mi nevadilo, pokud by vše zůstalo trochu duchařské, protože to nepravděpodobně perverzní zakončení mě fakt nebavilo).
I když je to King a i když zbožňuju jeho myšlenkové pochody, tady jsem se fakt hodně nudila a nedařilo se mi s Jessie souznít.
Nevadí, vždycky to nemůže být na plný počet, to by taky byla pěkná nuda.


Kniha měla velké aspirace k 5 hvězdám, spojovala vše, co mě baví.... několik dějových linek, dobře propracované charaktery jednotlivých postav, krásný jazyk, rodinnou historii a jako bonus stromy, les, úctu k přírodě (někdy) ... Vše zdárně směřovalo k předem určenému cíli, nicméně závěrečná část, s tak trochu nečitelnou a protivnou Jake, byla tak moc mimo rámec předešlých pětiset stran a tak moc mě naštvala, že hodnotím pouze za 4*.
Tato padlá hvězda však rozhodně neovlivní mé případné další setkání s autorem.


Tempo vyprávění je vražedně pomalé - na jeden zátah se to opravdu číst nedá, ale jako výplň mezi ostatními knihami je vynikající. A přestože je téměř z každé stránky cítit až lepivá, přeslazená přítomnost patosu, mravokárnictví a naivní dobroty, je snadné vše autorce odpustit díky velké míře opravdovosti, laskavosti a nevtíravého humoru, kterým je celé vyprávění prodchnuto.
