Aghatte
komentáře u knih
Jeden z nás
Shari Lapena
Přišlo mi to jako šílená drbárna. Ona řekla, že on řek, že ona viděla.... Cože? no, tak já tedy jsem řekla, že on mi řekl.... Atd.
Detektivové měli snadnou práci, stačilo každého nechat se vylhat, a pak nakousnout, co se dozvěděli, že ona řekla, když on řekl.
Od půlky mě to přestávalo bavit. Měla jsem svého favorita na vraha a těsně vedle :-)
Nic nezapomenutelného to ale není, ani nic, co by musel člověk mít doma, vrátím to do knihovny pro další čtenáře.
Malevil
Robert Merle
Postapokalyptické antiutopie nemám ráda vůbec. Nemám ráda sci-fi, ani nic podobného. Nic, co není skutečnost. Čtu uvěřitelné příběhy ze života, ikdyž někdy k neuvěření....
Nicméně, Malevil je klasika. Ve 13 letech jsem to četla poprvé a od té doby opakovaně. Je nadčasová. Psychologie postav je v ní geniální. V dnešní době je podobných knih spousta, jsou "technicky" zdatnější, ale vezmeme-li v potaz dobu a úroveň znalostí v době vzniku románu, klobouk dolů. Určitě si z ní dnes vezmu něco jiného, měním se já, mění se svět, ale ta kniha je úžasná. Mám ji doma už 30 let.
O mé rodině a jiné zvířeně
Gerald Durrell
Jedna z prvních "dospělých" knih, které jsem uzmula mamince z knihovny. Bylo mi asi 11... Od té doby přečteno spoustakrát, vždy, když jsme byla jako dospívající nemocná, pořád mě to fascinovalo. Ale přeskakovala jsem pasáže o zvířátkách, bavilo mě číst jen o té praštěné rodině :-) A záviděla jsem jim, že se seberou a jedou na ostrov a tam si čtou! No, to je můj celoživotní sen. Zatím jsem se mu příliš nepřiblížila....
Anglická zahrada
Petra Klabouchová
Nelíbilo se mi zpracování.
Nebudu opakovat, co zde už zaznělo x krát.
Vyprávění 11.letého dítěte na úrovni max čtyřletého.
A psycholožka, která ukazuje 15. leté dívce nahaté panenky, aby jí ukázala, kde se jí kdo dotýkal, to jako vážně?
Vtipná věta byla právě od této dívky: “ Nepotřebujete psychiatra? Je jich plnej barák, jsme totiž v blázinci.
Jinak mi to připadalo jako z blázince celé.
Jo, je dobré přijít s něčím novým, ale rozhodně se to nečte dobře, a emoce to ve mě nevyvolalo žádné, ač je to téma srdceryvné, a navíc inspirováno skutečnou událostí.
Smrt ve vánici
Matthew J. Costello
Kdyby to vycházelo jako rodokaps v trafice za 39.9, tak v pohodě, člověk to bere jako slabší čtení na cestu vlakem.
Ale za 229, pod pevnou vazbou a papírovým přebalem člověk prostě hledá víc.
První dva díly jsem si koupila, natěšená na novou sérii, masírována masivní reklamou a vychvalováním autorů do nebes. No, další dva díly už jsem si jen půjčila v knihovně a z toho jeden odložila nedočtený.
Tento díl vonící novotou ležel v knihobudce, a vůbec se nedivím.
Je to vážně bída. Je spousty jiných knih a sérií, na které je radost se vrhnout.
Tyto mají pouze a jen krásné obálky. Nechce někdo obnovit edici Knihovničku detektivů? Tam by se to hodilo a člověk nemá žádná očekávání.
V náruči kanibala
Barbora Walterová Benešová
Přiznávám, že knihu jsem zakoupila s čisté zvědavosti, co že tam bude za hnusárny. Nejsem na to pyšná, ale to byl jediný důvod.
Nevím, zda se jedná o fikci nebo je psáno na základě skutečné události, to je rozhodující pro hodnocení.
Rozumím tomu, že každá komunita, národ, kmen, mají svoje zvyky a tradice, která zase jiná skupina nechápe a nemůže tolerovat. To, co je u nás kanibalismus, je u nich běžný života běh, než někoho zakopat do země, tak si na něm pochutnáme.... Chápu také, že nejčastější činnost, které se hrdinka věnovala, bylo zvracení. jen to člověk četl, dělalo se šoufl.
Jazyk mi přišel dosti strohý, bez emocí, a přestože líčil strasti a hrůzy života, člověk tomu tak nějak nevěřil, tedy to, že se to hrdinky více dotýká. Přihlížela smrti svých druhů, a byla ráda, že ona zůstane naživu.
Zdálo se mi divné, že kdejaký kanibal umí anglicky, a že jde do pralesa sbírat byliny jako v Čechách na louku, a ví přesně na co která je.
A naopak, ženy v kmenu si neumí poradit s ničím.
a tak dále... prostě nevím.., a že by náčelník, snažíce se o potomstvo, plýtval životadárné semeno na orální sex ( který do té doby neznal ), tomu neuvěřím už vůbec.
Zvědavost ukojena, ale pocity rozporuplné, nevím, zda bych knihu doporučila.
Ale je běžně k dostání za pár korun, takže pokud jste na tom jako já, kupte si ji.
Následně budete litovat, jako já :-D
Strašidelné dědictví
Aenne Bodmann
Pěkný příběh, dobře napsaný,
Tak 3/4 bylo vážně dobrých, pak to ale moc “ zesládlo “, tak nedám plný počet.
Ale bavilo mě to velmi. Já prostě miluju ty staré domy s ponurou historií a krásné, milé, nevinné dědičky, které ke štěstí přijdou.
Pro chlapa to ale není vůbec. Sice žena v ohrožení, ale hodně červená. Na cestu vlakem ideální čtení.
Neteře paní plukovníkové
Guy de Maupassant
Úsměvné dílko, které ale za chvilku začne nudit.
Děj nečekejte žádný, soft erotika je poněkud nenápaditá, celkově je to poněkud archaický výlet do dob minulých.
Obraz společnosti své doby, kdy ženy bylo nutno rychle provdati a ty se pak v manželství nudily, tudíž vyhledávaly různé kratochvíle, při kterých vystupovaly z oblaků batistu, aby spočinuly na nejedné pohovce či lenošce.
Hrob s bílými růžemi
Maja Merling
Pěkné, trochu moc překombinované, ale Maja píše dobře, bavilo mě to a cesta vlakem pěkně uběhla.
Útěk před černým andělem
Fay Stanhope
S autorkou nemám dobré zkušenosti, tento díl byl naštěstí o fous lepší než ostatní.
Dosti dobrý rozjezd, pak mi ale přišlo, že sama nevěděla, jak z toho ven. Tudíž rozuzlení už mělo sestupnou tendenci.
Také jakoby jí došla inspirace, takže sledujeme, jak neustále zvonil telefon nebo zazvonil někdo u dveří a v mezičase se postavy prostě šly projít, než zase někde zazvoní u dveří nebo najdou budku, ze které by volaly.
No, ale šlo to, do vlaku dobré.
Pěkná obálka a lákavý název.
Sérioví vrazi
Stéphane Bourgoin
Doporučuji číst nalačno a s kýblem nadosah.
To, co mě osobně šokovalo nejvíc, byl popis mučení a zabíjení dívek a žen ve válce ve Vietnamu - tedy nejen sériovými vrahy, ale i "běžným" vojákem, to lidská představivost nepojme. A dále popis praktik sekty a únosy dětí do Mexika. Zde pak oběti slouží jako "zboží" pro pracháče, a také k natáčení odporných filmů, kde je usmrcují v přímém přenosu.
Nevím, co je pravda a co fikce autora, jak jsem se zde dočetla, měl tendence si vymýšlet, ale pokud jen jeden řádek "přibarvil", je stejně hnusný a zvrácený jako pachatelé.
Myslela jsem, že už nic na světě mě nedokáže překvapit, ale tato kniha a její pojetí je asi top bizár, hnus a dno lidského pokolení.
Ty šílené rodiny, bída, špína, kde všichni jen a jen myslí na sex, kde děti spí v ložích s kunčafty svých matek, kde se zabíjejí a znásilňují zvířata, kanibalismus, nekrofilie, zoofilie, kde chybí jakákoliv úcta k čemukoliv živému.
Cítím se špinavá a poznamenaná, potrestána za to, že jsem knihu otevřela, a co více, že jsem TO VŠECHNO četla.
Amen s námi.
Ty chladné oči
Scarlett Wilková
Mám stejné pocity jako uživatel
Grimik.
Děkuji za jeho komentář. V podstatě mi pomohl se z toho vymotat.
Nechápala jsem tak vysoké hodnocení, když já to cítím literárně úplně jinak.
Plochý nevykresleny a nepropracovaný příběh, prostě jen fakta. Šla, udělala, dalšího dne šla a neudělala.
Píše tam o Ivanových rodičích, že k nim vodí Světlanu, přitom pár stran před tím mu tatínka zastřelili.
Cesta tam byla úmorná a smrtonosná, cesta zpět pohoda, přitom museli jít stejnou vzdálenost ve stejných či horších podmínkách, měli navíc novorozeně a ženu šestinedělku
I když Nila byla asi robot.
Další dvě třetiny knihy mě nebavily už vůbec.
Šestnáct stromů na Sommě
Lars Mytting
Překrásný jazyk a spletitý příběh, kniha, která se čte sama.
Rakety smrti
Robert Harris
Vypáleno bylo 1000 raket, zabito jimi 5. tisíc lidí a přes 20000 lidí zemřelo při jejich konstrukci a zdokonalování. Lidský život je jen číslo ve statistice…
Šílené, každá válka je nepochopitelná.
Pro obyčejnou ženu netechnického zaměření to není lehké čtení, o spoustě věcí nic nevím, nechápu, nedokážu si to představit… jak lze opřít žebřík o hořící raketu a hrabat se v ní holýma rukama. Monstra, která letí nadzvukovou rychlosti, že je nelze vidět, jen ucítit těsně před dopadem, a vzdálenost 320 km lze nazvat slůvkem “ pouhých”…
Děkuji HerrPilot za jeho komentář, pomohl mi.
Závěrečné přetahování s USA
o “krajany”, a apelováni na “Evropany”, to je krutý výsměch všem obětem války!
Promlčení
Jiří Březina
Jelikož už jsem něco přečetla, hned v úvodu jsem si říkala, doufám, že to nebude On, to je tak ohrané, a on to byl on…
Tomáš na nic nepřišel, pouze to pro nás zaznamenal. Jak zde již zaznělo opakovaně, splývala jeho osoba s Ondrou. Také to vyprávění ve vyprávění a ve vyprávění by jednoho uspalo.
Knihu jsem náhodou objevila v knihovně a tam ji vracím, nic, co by si člověk koupil. Navíc závěrečné dramatické vyprávění mi dávalo pocit, že už jsem to jednou četla, skoro doslova, chlapeček, maminka… , nechci spoilerovat, ale v životě jsem přečetla kvanta knih, takže shoda je možná.
Raci v hlavě
Rudolf Král
Dnešní doba nemá hrdiny, a tak stále více autorů obrací své pero do dob válečný, prvorepublikových, meziválečných, poválečných.
O čem dnes chcete psát? Celý jsem hrál hry na PC. Celý den jsem čuměl na YT.. šel jsem na kebab a domů…
Prolínání a srovnání světů mě bavilo, autor je vynikající vypravěč.
Nestor v zemljance, celý den sleduje les, Miko v prádelně, celý den kouká na nohy… chytne rybu, zalije čínskou polévku, zachránil dívku, zachraňuje ženu…
Kniha ma spousty stran, ale nechcete, aby byl konec. Zamilujete si všechny hrdiny, malé i velké, děti i dospělé.
Doba, kdy děti doma makaly, a nebyl to důvod k žalobě, kdy o staré a nemocné se postarala rodina naprosto automaticky, kdy nic nebylo a každý se s Vámi o to rozdělil…
Konec byl neuvážený, nemělo to tam být, ale i tak plný počet, rozhodně. Jsem ráda, že pan Štifler tuto knihu zmínil, a tím jsem ji objevila i já. Máme tu novou generaci skvělých autorů, to je dobře.
Stíny Osvětimi
Marion Pauw
Silné, zacloumalo to se mnou, nejen Osvětim, ale i kruté dětství.
Podáno velmi sugestivně, všechny ty pocity, myšlenky, nenávist oscilující se soucitem, dcera zničená nevlastní matkou na celý život, ta zničena táborem navždy.
Manželé odvedle
Shari Lapena
Přečteno za noc.
Šokující konec, když už jsem si myslela, že je po všem, ono ne... :-)
Trochu moc depresivní a zase ty podivné vztahy založeny neustále na lžích. Bylo mi z toho smutno. Dobrá psychologická povídka, přečtena za půl noci. Zajímavé byly i úvahy detektiva. Některé rozhovory až moc civilní. Ale dobré to bylo.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Autora jsem neznala, náhodou půjčeno v knihovně - zaujal mě název. Příjemné překvapení, že česká scéna dokáže vyprodukovat tak čtivou beletrii, historicky i sociálně velmi zajímavou. Za mě plný počet bodů a doporučuji všem. Líbil se mi nejen námět, ale i jazyk a sonda do "mozků" hlavních postav, prolínání přímé a nepřímé řeči. Trocha té duchařina nebyla na škodu.
