Aghatte
komentáře u knih
Alík a tři šlechtici
Vlastislav Křivohlavý
Naprosto přesně si vybavuji vánoce, kdy jsem tuto knihu dostala.
Četla jsem ji spoustakrát, i v době, kdy už jsem dávno nespadala do věkové kategorie, pro kterou je určena. Je krásně napsaná a příběh baví malé i velké.
Milovala jsem voříška Alíka i jeho nabubřelé kamarády,
i to staré vrakoviště. Jejich přátelství, trénink na závody, každodenní honbu za potravou, cmejravou vodu i bazén na střeše starého autobusu.
Mám ji stále.
Záhadný pan Quin
Agatha Christie
Stárnu a mění se mi vše, i vkus.
povídky jsem dříve nesnášela,
nyní "sjíždím" jednu za druhou. I kdy jsou leckdy celkem o ničem, moc mě baví líčení povah, chování, vztahů, situací.
Bezvadné.
Ale jak jsem se již vyjádřila,
pan Quin by tam být ani nemusel, Pan Satterthwait by stačil.
Miluju ho.
Odhalené tajemství
Anne Manek
Zajímavý díl o černé magii.
Hl. hrdinka pracuje ve starožitnictví, kde otevře tajemnou bednu a zlo vypustí ven.
Bavilo mě to dosti, pouze romantická linka byla zase přitažená za vlasy.
Dopol. se poznají, odpol. se objímají, večer se berou.
Smrt ve vánici
Matthew J. Costello
Kdyby to vycházelo jako rodokaps v trafice za 39.9, tak v pohodě, člověk to bere jako slabší čtení na cestu vlakem.
Ale za 229, pod pevnou vazbou a papírovým přebalem člověk prostě hledá víc.
První dva díly jsem si koupila, natěšená na novou sérii, masírována masivní reklamou a vychvalováním autorů do nebes. No, další dva díly už jsem si jen půjčila v knihovně a z toho jeden odložila nedočtený.
Tento díl vonící novotou ležel v knihobudce, a vůbec se nedivím.
Je to vážně bída. Je spousty jiných knih a sérií, na které je radost se vrhnout.
Tyto mají pouze a jen krásné obálky. Nechce někdo obnovit edici Knihovničku detektivů? Tam by se to hodilo a člověk nemá žádná očekávání.
V náruči kanibala
Barbora Walterová Benešová
Přiznávám, že knihu jsem zakoupila s čisté zvědavosti, co že tam bude za hnusárny. Nejsem na to pyšná, ale to byl jediný důvod.
Nevím, zda se jedná o fikci nebo je psáno na základě skutečné události, to je rozhodující pro hodnocení.
Rozumím tomu, že každá komunita, národ, kmen, mají svoje zvyky a tradice, která zase jiná skupina nechápe a nemůže tolerovat. To, co je u nás kanibalismus, je u nich běžný života běh, než někoho zakopat do země, tak si na něm pochutnáme.... Chápu také, že nejčastější činnost, které se hrdinka věnovala, bylo zvracení. jen to člověk četl, dělalo se šoufl.
Jazyk mi přišel dosti strohý, bez emocí, a přestože líčil strasti a hrůzy života, člověk tomu tak nějak nevěřil, tedy to, že se to hrdinky více dotýká. Přihlížela smrti svých druhů, a byla ráda, že ona zůstane naživu.
Zdálo se mi divné, že kdejaký kanibal umí anglicky, a že jde do pralesa sbírat byliny jako v Čechách na louku, a ví přesně na co která je.
A naopak, ženy v kmenu si neumí poradit s ničím.
a tak dále... prostě nevím.., a že by náčelník, snažíce se o potomstvo, plýtval životadárné semeno na orální sex ( který do té doby neznal ), tomu neuvěřím už vůbec.
Zvědavost ukojena, ale pocity rozporuplné, nevím, zda bych knihu doporučila.
Ale je běžně k dostání za pár korun, takže pokud jste na tom jako já, kupte si ji.
Následně budete litovat, jako já :-D
Strašidelné dědictví
Aenne Bodmann
Pěkný příběh, dobře napsaný,
Tak 3/4 bylo vážně dobrých, pak to ale moc “ zesládlo “, tak nedám plný počet.
Ale bavilo mě to velmi. Já prostě miluju ty staré domy s ponurou historií a krásné, milé, nevinné dědičky, které ke štěstí přijdou.
Pro chlapa to ale není vůbec. Sice žena v ohrožení, ale hodně červená. Na cestu vlakem ideální čtení.
Neteře paní plukovníkové
Guy de Maupassant
Úsměvné dílko, které ale za chvilku začne nudit.
Děj nečekejte žádný, soft erotika je poněkud nenápaditá, celkově je to poněkud archaický výlet do dob minulých.
Obraz společnosti své doby, kdy ženy bylo nutno rychle provdati a ty se pak v manželství nudily, tudíž vyhledávaly různé kratochvíle, při kterých vystupovaly z oblaků batistu, aby spočinuly na nejedné pohovce či lenošce.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Jak je psáno u více komentářů.
Téma zajímavé, pro našince neotřelé,
Ale zpracování povrchní, ploché, bez vývoje postav.
Působí to jako reportáž a ne román.
Dalo by se z toho vytěžit mnohem víc, bohužel se tak nestalo.
Jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila, byla bych moc zklamaná. Našt. naše skvělá knihovna měla ihned k zapůjčení, tak ji mám kam odnést zpět. V Knize by asi reklamaci nebrali…
Zajíci, utíkej
Alexander Gordon Smith
(SPOILER) Už je toho vážně trochu moc.
Opět jsme zpět u doručovatelek a Prasáka, náš nesmrtelný Honza vyvázl jentaktak, a neustálé zrady z vlastních řad, to už ani jinde pátrat nemusí, nebavilo mě to.
A poslední tři stránky plků o toastech, to mělo být vtipné? Mě postřelili, mě mučili, heč.
Já nemám prst, tak hele, já mám díru v hrudníku…
ADHD zřejmě nemá jen Kettova dcera.
A Keith, Keefe, Kett, to není dobrá volba pro čtenáře.
Sérioví vrazi
Stéphane Bourgoin
Doporučuji číst nalačno a s kýblem nadosah.
To, co mě osobně šokovalo nejvíc, byl popis mučení a zabíjení dívek a žen ve válce ve Vietnamu - tedy nejen sériovými vrahy, ale i "běžným" vojákem, to lidská představivost nepojme. A dále popis praktik sekty a únosy dětí do Mexika. Zde pak oběti slouží jako "zboží" pro pracháče, a také k natáčení odporných filmů, kde je usmrcují v přímém přenosu.
Nevím, co je pravda a co fikce autora, jak jsem se zde dočetla, měl tendence si vymýšlet, ale pokud jen jeden řádek "přibarvil", je stejně hnusný a zvrácený jako pachatelé.
Myslela jsem, že už nic na světě mě nedokáže překvapit, ale tato kniha a její pojetí je asi top bizár, hnus a dno lidského pokolení.
Ty šílené rodiny, bída, špína, kde všichni jen a jen myslí na sex, kde děti spí v ložích s kunčafty svých matek, kde se zabíjejí a znásilňují zvířata, kanibalismus, nekrofilie, zoofilie, kde chybí jakákoliv úcta k čemukoliv živému.
Cítím se špinavá a poznamenaná, potrestána za to, že jsem knihu otevřela, a co více, že jsem TO VŠECHNO četla.
Amen s námi.
Šestnáct stromů na Sommě
Lars Mytting
Překrásný jazyk a spletitý příběh, kniha, která se čte sama.
Sestry Chanelovy
Judithe Little
Mám téměř všechny knihy o Coco, tudíž přečíst tuto bylo povinností.
Nečtu moc ráda historické romány, jelikož vím, “jak to dopadne", minulost nelze přepsat ani napravit.
Celý svět zná Chanel, každý ví, i obyčejný sedlák tuší, kdo to byl.
Nedivím se Coco, že tajila svůj původ, muži ji leželi u nohou, ale když došlo na otázku sňatku, vždy měla stejnou odpověď. Promiň, kotě, miluju Tě, ale nemůžu si vzít někoho, kdo nemá správné zařazení.
Milionáři z chatrčí dnes každého dojímají, před 100 lety to bylo nemyslitelné. I když měla tři domy a rozdávala je jako cukrátka, pořád navždy to byla jen holka z chudobince, holka, co se prodávala, nicka, co zpívala v kabaretu pro pobavení důstojníků.
Cejch byl vypálen v minutě jejího příchodu na svět, ze špatného lože do špatné rodiny.
Jak smutné.
Krásný příběh snů, naději, nemocí, sourozenecké lásky a marnosti života.
Obrázky ze života v klášteře, internátní škole, mravní výchově dívek, pokrytectví a maloměšťáctví, historické souvislosti, první světová válka, otázky módy, stylu a oblékáni, společenský život ve Francii v prvních 30 letech 20. století , a spoustu dalšího, dělá z knihy krásný román, který si najde cestu k srdci nejedné čtenářky.
Doporučuji!
Když se introvertka vdá
Debbie Tung (p)
Milá knížka,
jen mi nepřipadá moc ze života introvertky, na to je příliš otevřená, free a happy,
spíše takové klasické párování - rozdíly mezi mužem a ženou, různé situace v manželství, partnerství.
Správná introvertka nemá skoro žádné kamarády, nechodí k ní návštěvy, a ona sama jde na návštěvu asi jako k zubaři - zatnou zuby a přežít to.
Introvertka nešetří a nejezdí na dovolenou ( příliš mnoho neznámých a proměnných: cizí prostředí, cizí lidé, cizí jídlo, cizí koupelny..., musí se přizpůsobovat lidem, které nezná a nechce znát, musí se bavit s lidmi, které by nejraději vzala po palici pěkně tlustou knihou ), po absolvování dovolené by potřebovala týden na zotavenou sama pod dekou - viz obálka knihy "Introvertka v hlučném světě ".
Introvertka nikdy a nikde neprdí, i kdyby měla prasknout a umřít. Ani před manželem, ani po 10 letech. Obdivuje v duchu tvory, kteří to dělají, a dokážou o tomto fenoménu mluvit NAHLAS, ale ona sama - NIKDY. atd... Takže do introvertky to má ještě daleko.
Kdybych psala- nepíšu, kdybych kreslila - nekreslím, kdybych znala někoho, koho by to zajímalo - neznám, kdybych měla ambice - nemám,
ukázala bych mu ( vám), co to je, být INTROVERT... :-)
Vážně hezká knížka, dostala jsem ji jako dárek - DĚKUJI! - a užili jsme s ní spousty zábavy, vymýšleli jsme celý den vlastní obrazy a situace.
Doufám, že k svátku, který budu mít za pár měsíců, dostanu další díl.
Rakety smrti
Robert Harris
Vypáleno bylo 1000 raket, zabito jimi 5. tisíc lidí a přes 20000 lidí zemřelo při jejich konstrukci a zdokonalování. Lidský život je jen číslo ve statistice…
Šílené, každá válka je nepochopitelná.
Pro obyčejnou ženu netechnického zaměření to není lehké čtení, o spoustě věcí nic nevím, nechápu, nedokážu si to představit… jak lze opřít žebřík o hořící raketu a hrabat se v ní holýma rukama. Monstra, která letí nadzvukovou rychlosti, že je nelze vidět, jen ucítit těsně před dopadem, a vzdálenost 320 km lze nazvat slůvkem “ pouhých”…
Děkuji HerrPilot za jeho komentář, pomohl mi.
Závěrečné přetahování s USA
o “krajany”, a apelováni na “Evropany”, to je krutý výsměch všem obětem války!
Promlčení
Jiří Březina
Jelikož už jsem něco přečetla, hned v úvodu jsem si říkala, doufám, že to nebude On, to je tak ohrané, a on to byl on…
Tomáš na nic nepřišel, pouze to pro nás zaznamenal. Jak zde již zaznělo opakovaně, splývala jeho osoba s Ondrou. Také to vyprávění ve vyprávění a ve vyprávění by jednoho uspalo.
Knihu jsem náhodou objevila v knihovně a tam ji vracím, nic, co by si člověk koupil. Navíc závěrečné dramatické vyprávění mi dávalo pocit, že už jsem to jednou četla, skoro doslova, chlapeček, maminka… , nechci spoilerovat, ale v životě jsem přečetla kvanta knih, takže shoda je možná.
Raci v hlavě
Rudolf Král
Dnešní doba nemá hrdiny, a tak stále více autorů obrací své pero do dob válečný, prvorepublikových, meziválečných, poválečných.
O čem dnes chcete psát? Celý jsem hrál hry na PC. Celý den jsem čuměl na YT.. šel jsem na kebab a domů…
Prolínání a srovnání světů mě bavilo, autor je vynikající vypravěč.
Nestor v zemljance, celý den sleduje les, Miko v prádelně, celý den kouká na nohy… chytne rybu, zalije čínskou polévku, zachránil dívku, zachraňuje ženu…
Kniha ma spousty stran, ale nechcete, aby byl konec. Zamilujete si všechny hrdiny, malé i velké, děti i dospělé.
Doba, kdy děti doma makaly, a nebyl to důvod k žalobě, kdy o staré a nemocné se postarala rodina naprosto automaticky, kdy nic nebylo a každý se s Vámi o to rozdělil…
Konec byl neuvážený, nemělo to tam být, ale i tak plný počet, rozhodně. Jsem ráda, že pan Štifler tuto knihu zmínil, a tím jsem ji objevila i já. Máme tu novou generaci skvělých autorů, to je dobře.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
(SPOILER) Příběh silných žen - Linda, Hana, Erika, obě maminky... Spojuje je jeden bezpáteřní samec Vojtěch. Co se týče Tondy a Franty, škoda, že nemířila lépe...
Věrný obraz doby, nálady ve společnosti, kdo v tom nežil, těžko uvěří.
O vězení - naštěstí - nic nevím, ale vydržet tam pět let... Neskutečné.
Myslíte si, že nejhorší má za sebou, ale kdepak, její nejbližší a milovaní ji připraví další peklo na zemi.
Paradoxní byl ten obrat na konci knihy, změní se doba a z psance je rázem hrdinka, měla bych z toho mít radost, ale cítila jsem jen beznaděj a bezmoc a strašnou nespravedlnost.
Jeden z nás
Shari Lapena
Přišlo mi to jako šílená drbárna. Ona řekla, že on řek, že ona viděla.... Cože? no, tak já tedy jsem řekla, že on mi řekl.... Atd.
Detektivové měli snadnou práci, stačilo každého nechat se vylhat, a pak nakousnout, co se dozvěděli, že ona řekla, když on řekl.
Od půlky mě to přestávalo bavit. Měla jsem svého favorita na vraha a těsně vedle :-)
Nic nezapomenutelného to ale není, ani nic, co by musel člověk mít doma, vrátím to do knihovny pro další čtenáře.
Kdysi tady hořel oheň
Anna Winterová
Kniha mě zaujala názvem, obálkou i neznámou autorkou.
Hned jsem se začetla, nadšení mi vydrželo 300 str., pak už toho ale bylo moc.
Člověk se ztrácel v tolika nedůležitých věcech, že mu unikaly maličkosti, které byly pro konec důležité.
Nevím kolikrát si šla zaběhat, osprchovat se, najíst se, zacvičit si, a natáhla si nohy na protější židli, ale jednou by stačilo pro vykreslení osoby pečující o svůj vzhled a mající houby co na práci.
Celkově hodnotím kladně, myslím, že časem se autorka vypíše a vydá-li další knížku, určitě si ji přečtu.
Nerozumím matce ani tetě, které více než 24 h nehledají 8 leté dítě - zatoulané, bosé a v pyžamku.
Vyšší jazykový level , zmíněn o komentář níže, byl protknutý výrazy jako: např. debil, ksich, péro, srát, čůza apod, tak z toho mít strach nemusíte :-))
