Aghatte komentáře u knih
Je to slátanina, ale u vody jsme se všichni pobavili, takže nemůžu nedat hvězdičky. Některá spojeni tak krkolomná, že člověk netuší, co tím chtěl básník řict…
Vypjala televizi, zapjal motor a všechno šlo jako po sňůrce
Těžkopádné čtení, hned v úvodu nesmyslný kiks, mě si tedy autor nezískal vůbec a jeho dílům se obloukem vyhnu. A pokud se někdo jmenuje Åke Edwardson, neni třeba na obálku přidávat upozornění, že jde o švédskou detektivku a ještě severskou krimi. Jedině jako varování. Severské krimi mi pěkné lezou krkem.
Nějak mi to nesedlo. Jakoby lord Petr nebyl ve své kůži a Harriet ho silně zastínila, ale nemá jeho kvality. Knihu jsem sháněla několik let, a když ji mám konečně doma, neubráním se zklamání. Jiné díly jsem přečetla opakovaně, k tomuto se asi vracet nebudu, jsem ráda, že jsem ji zvládla jednou. Rozuzleni neobvyklé, to ano.
Předpokládám, že se ten stopětaosmdesát centimetrů vysoký jedinec mezi jeji dokonalé nohy nakonec dostane, nehodlám to ale číst.
(SPOILER) Vadí mi přeskakování v čase, kapitoly s nadpisem 1910, 1988, aby jako čtenář pochopil...jde to napsat i jinak.
Pátrání bylo trochu trapné, když si jde někdo vyhledat do slovníku Bordeaux...Petra si mé sympatie nezískala. A ty loupeže dokumentů, trapas. Obálka mě také neoslovila, věže jsem si všimla, až po přečtení zdejších komentářů. Cukrařiny tam také moc nebylo, spíš dosti hnusu, bídy, násilí a beznaděje. ´Tomu jedinému jsem uvěřila na 100%. Že ti kluci makali za minimální mzdu a žili v katastrofálních podmínkách.
Takový školní sloh, opakující se fráze. Bude trvat dlouho, než se takhle vykoupe, potrvá dlouho, než se takhle nají...
No, a ten konec? Napřed tragédie, zničený celý život na 300 str., a pak - "manžel ji v klidu nechá jít, ...když mě našla,... ani nevím, zda se vzali... ", poslední tři stránky to totálně zabily.
Vracím do knihovny, a je zapomenuta.
Nehodnotím, já na tento druh literatury nejsem, skončila jsem příchodem Divocha, pak už jen rychle listovala, stále jsme čekala, něco...? A ono nic. První televize byly prodávány od roku 1934, dílo vzniklo v roce 1932 a televizemi se to tam hemží. Měla jsem obavy, že pokud to nepřečtu, budu mít "díru ve vzdělání", nebo přijdu o něco podstatného, ale už jsem ji vrátila do knihovny, a jsem naprosto nepoznamená čímkoliv. Jen doufám, že jsem také spíš pneumatická než tlustá :-)
A pár chytrých lidí si jistě pomyslí, že jsem také úplně blbá, nu což, nemusím sem psát vůbec nic, moje rozhodnutí, jít s kůží na trh.
Já jsem prostě nepoučitelná....Stále doufám, že to bude lepší, a ono není. Opět čtení do vlaku a opět skončilo v knihobudce... omlouvám se před tomu, kdo ji bude číst po mně.
Kdo udrží tužku, píše...
Slátanina, nechápu, v čem by mě mohlo podobné čtení obohatit, používáni slova p..a, častěji než je zdrávo, mám za sebou v pubertě, a otevirání se Velikému… chudák Bůh, co ještě lidé jeho jménem nespáchají. Moudro tam nebylo ani jedno, knihu jsem našla v knihobudce, nikdy bych podobný škvár nekoupila.
Tato byla také dobrá, koupila jsem ji ve výprodeji z veřejné knihovny, za 5kč.
Dosti mi to připomínalo sešity, které jsem v pubertě po revoluci tajně kupovala, kdy dívky v klášterech neměly nic jiného na práci, než se po sobě válet a vždycky se tam proti všem opatřením vloudil nějaký muž, aby jim ukázal, jak na to, a o co všechno přicházejí...
Za mě dobrý :-)
Úchylný... ? přečtěte si např. Philipa Rotha, to je nějaký autor, a také dokáže napsat dost nechutnou pasáž, a ani vás nikdo předem nevaruje.
Od erotické literatury ( tím spíš vydané v edici Černá krajka) neočekávám žádnou hloubku. Do nějakého příběhu se ty prasárničky ale zabalit musí. A naopak v běžné beletrii mi vadí květnatě popisované erotické pasáže.
Tudíž, má očekáváni kniha splnila, je to nápadité, autorka nesklouzne k lacinosti a trapnosti. Postavy pana domácího či Dědečka jsou jistě součástí představ nejedné ženy středního věku, jen to nepřiznají nahlas a na papír už vůbec ne :-))
Je to takové neucelené, bez úvodu, bez konce, ale pár zajímavých myšlenek jsem si tam našla, ovšem nic, co bych musela mít doma a četla to opakovaně. Vracím do knihobudky, kde jsem ji našla, pro další čtenáře.
Moc se mi to nelíbilo, střídání vypravěčů nemám ráda, navíc Tara byla vypočítavá mrcha, která nechápe, že člověk nemůže stále jen brát, musíme taky dávat. Jízdenku si sice koupila sama, ale odskákali to jiní a někteří obrazně i doslova naskákali pod vlak. Hepík nebyl na místě, a řešit problémy vraždou, to by nás tady mnoho nezbylo. Zlo nebylo potrestáno, a moje sympatie si okecáváním na 400 str. nezíská. Vracím do knihovny a nikdy se ke knize nevrátím.
Vážně velmi odpočinkové čtení, do vlaku, přečíst bez větších emocí či nároků na cokoliv, a nechat ve vlaku.
Asi tak v polovině jsem si řekla, proč toto čtu?, a odložila... naprostá ztráta času.
Knihu jsem si půjčila v naší skvěle zásobené knihovně, jelikož jsem ji viděla za 449kč a to se mi vážně nechce dát.
Byla v češtině, ale jinak opravdu nic nového. Pár nějakých rad, a spousta dokola se opakujících receptů, mrkev, jablko, chia, řepa....
Na inspiraci dobré, ale nic, co by musel mít člověk doma, pokud vystříháte recepty z různých časopisů, co se všude válejí - v každém časopise najdete recept na smoothie - nalepíte si to do sešitu, vytvoříte si podobnou knihu sami za minimální náklady.
Co jsem se tam nedočetla a mám vlastní zkušenost, špatnou zkušenost a dokonce 2x.
Pokud hodím do smoothie mixéru nebo blenderu datli bez namočení, zničí nože. Odrovnala jsem si tak už dva nástavce. Naštěstí mám jen obyčejný od Conceptu, stál asi méně než ta kniha, a má několik náhradních nástavců.. Pokud datle (fíky), tak vždy přes noc namočit. Také si nemyslím, že mléka ze semínek a ořechů jsou nízkokalorická, pokud rozmixuji 100g mandlí s vodou, stále to má energetickou hodnotu 100g mandlí, a ta není malá...
Určitě bych nikdy nemixovala a nekonzumovala vaječné skořápky, také po tréninku, zejména delším a náročném běhu, bych počkala déle než 5 minut, než do sebe naleju mléko s rozmixovaným ovocem, mohlo by to mít rychlý průběh :-D
Fotečky vcelku pěkné, ale to už je taková klasika, všechny ty retro zavařovačky a flekaté banány, u jednoho receptu byly nafoceny jiné ingredience než ve složení, ale na tom vůbec nezáleží...
Příšerná srágora. Lituji každého haléře, kterou jsem za ni dala. Vzala jsem si ji na 3h cestu do vlaku a ted´ nemám, co číst. Co to mělo být? A kdo mu to vydal? Myslela jsem, že papír je drahý a nedostatkový, plýtvat s ním na takový naprostý brak je vážně nezodpovědné!
Bylo mi jí vážně líto. Vždy ji nějaký nechutně prachatý snob ulovil jako kořist, a pak dal přednost tradicím… Neměla ráda sebe, nemohla být milována. Brali ji jako chlapa, kumpána, silnou a životaschopnou, ale nikdo ji nenabídl pevný základ a rameno, o kt. se lze s klidem opřít. Stále ve střehu, stále v očekávání zrady.
To, co vybudovala, je neskutečné. Od jednoho kloboučku ke impériu světovému formátu. Chanel 5 mi nevoní vůbec, a bylo zajímavé zjistit, jak vznikala, a že vznikla vlastně omylem. Příliš těžká a příliš mnoho jasmínu… sám tvůrce s ní nebyl spokojený, a ono to jo ono:-) tedy pokud je někdo na ruské těžké odéry.
Krásná kniha přečtena za dvě noci.
".... a pro čtenáře méně obeznámeného s dějinami rakouských, ale i pruských, saských, bavorských a jiných šlechtických rodů je někdy sledování děje velice obtížné..."
Samý František, Josef, Karel, Žofie, Alžběta... Musíte mít k ruce atlas šlechtických rodů a neustále si připomínat, kdo je kdo
".... a pro čtenáře méně obeznámeného s dějinami rakouských, ale i pruských, saských, bavorských a jiných šlechtických rodů je někdy sledování děje velice obtížné...."
Přesně tak...