aishimizu
komentáře u knih

Nesmírně mě bavily historické souvislosti v celé knize, dodalo to autentičnost celého příběhu. Skoky z první republiky do sametové revoluce mi přišly opravdu vhod a ta provázanost... Po dlouhé době mě při knize mrazilo v zádech a lezly mi slzy do očí. Pro někoho možná přeslazený konec, pro mě něco, co mě pohladilo na duši.
Díky.


Kniha se četla s lehkostí, i přestože příběh Anny až tak snadný nebyl. Je pozoruhodné, co jsou lidé schopni obětovat pro druhé i přes nepřízeň vlastního osudu.


Útrapné, zoufalé, bolestivé, přesto svým způsobem podivně něžné.


Mně se kniha zdála milá, jemná, příjemná. V době neskutečného stresu ideální, odpočinková. Líbila se mi její myšlenka, nenásilné propojení s filozofií a poslání - abychom byli rádi za to, co máme, i když si myslíme, že můžeme dělat víc pro sebe i pro ostatní, snažit se víc, víc pracovat a zároveň víc odpočívat, milovat, učit se, číst, usmívat se i plakat, tvořit a cestovat... A přitom stačí jenom být.
Díky.


Možná se někomu zdá kniha ufňukaná, ale mně se naprosto trefila do mého sentimentálního období. Naprosto rozumím cácořinému rozhodnutí odsouvat všechny negativní vzpomínky stranou... Ale ony nás stejně jednou doženou.
Po dočtení knihy cítím ve vzduchu vůni jehličí...


Kniha se četla opravdu sama a snad v nejbližší době vyrazím do lesa, abych umocnila pocity z přečteného příběhu. Knihu jsem v podstatě vybírala naslepo a chyba to nebyla. Mně naopak, oproti ostatním, konec vyhovuje a líbí se mi otevřená vrátka, která autorka nabídla. Určitě to není poslední dílo, které od ní hodlám číst.


(SPOILER) Postupně se propracovávám k oblibě českých autorů a příběhů z českého prostředí. Kniha přirovnávaná k dílům Kariky mě přeci nemohla minout. Musím uznat, že jsem překvapená, kniha mě vtáhla a to především i díky bohatému jazyku.
Sympatická postava hlavního hrdiny odkrývá tajemství zmizelých dětí v Orlických horách. Propojení se slovanskou mytologií bylo milé zpestření již tak čtivého příběhu. Kritizovaný konec mě osobně naopak potěšil a zahřál u srdce.


Víte, co je skvělý? Když najdete knížku, na kterou se těšíte celou pracovní dobu, celý čas vaření a uklízení, učení a spousty dalších hodin, kdy se jí nemůžete věnovat... a pak konečně přijde těch pár minut, kdy se do ní můžete ponořit. A hltáte každý slovo, představujete si každý dokonale popsaný okamžik.
Naslouchač je boží!


(SPOILER) Na knihu jsem se chystala snad už od puberty, ale bála jsem se, že bych její obsah nemusela správně pochopit a dostatečně ocenit. Nebudu lhát - dost mě odrazoval počet stran.
Ale teď, když jsem se k ní dostala, myslím, že splnila má tajná očekávání (i přestože by mi nevadilo, kdyby měla o 400 stran méně).
Postava Sugar, inteligentní prostitutky, mi utkví v paměti na dlouhou dobu. Bohužel však ani její intelekt nedokázal zlomit "kletbu", kterou na ni seslala její matka. Dokonce ani jedinečná šance od Wiliama nedokázala změnit její osud.
Otevřený konec se snaží obalamutit moje přesvědčení, že skončila jako rozkládající se mrtvola ve špinavých ulicích Londýna.
Sbohem.


Autorka se ve čtenáři snaží vyvolat otázky ohledně morálního postavení hlavního hrdiny a zanechala otevřený konec, který nás nabádá k zamyšlení nad tím, zda je hlavní postava spíše obětí či viníkem... Osobně vnímám, že by kniha mohla lépe prozkoumat různé aspekty zmiňované problematiky - ale to bych pravděpodobně měla zvolit jiný typ literatury.

(SPOILER) Knížka samotná mě fakt bavila a slupla jsem ji jako malinu. Bavila mě Františka, její forma vyprávění, myšlenky, pohled na svět... Jen mi jí bylo strašně líto a hrozně mě mrzí, že jí rodinu, pochválení, pohlazení nahrazoval někdo jako Mirek. Mirek, kterému šlo jen o to, aby co nejvíc izoloval a ovlivňoval děti z divadelního kroužku. Protože je to tak v pořádku...
Co mě znervózňuje ještě víc, tak je zmínka, že autorka knihu psala na základě autobiografických zážitků...


(SPOILER) Když jsem knihu vybírala, ani jsem netušila, že mě čeká něco nadpřirozeného a tajemného. Mohu říct, že to bylo příjemné překvapení, i když takovým tématům už příliš neholduji.
Líbilo se mi, jak autor něžně otevřel téma romské problematiky. Že vás čeká takové téma obohacené o mnoha myšlenek, které vám uvíznou v hlavě, se ale z anotace nedozvíte. Oslovilo mě, že autor do knihy zapracoval prvky romské kultury, o kterých se tolik nemluví.
Zajímavá je postava slepé sousedky a její poslání v knize. Co mě trochu znervózňovalo, tak byla přítomnost malého Vašíka. Ten musel přihlížet všemu, co se dělo. Ať se děje ve vašem životě cokoliv, vaše dítě při nesnázích neodstraníte, neschováte do bezpečí a nevyndáte, až bude líp...


Na můj vkus moc krátké... ale citlivé a něžné!


Začnu tím, co mě štvalo - chybějící přímá řeč.
Ale když tohle pominu, jedná se o knihu plnou témat, které nás v běžném životě provázejí a často si je v každodenním shonu ani neuvědomujeme. Autorka se dotýká mnoha důležitých oblastí života, jako je alkohol, šikana, děti, stárnoucí a umírající rodiče, rodinné vztahy, první lásky, sebepoškozování, rozhodování o budoucnosti, kariéra, schopnost říct si o pomoc a přijmout ji, tradiční názory... Je to zakomponovaný do příběhu tak, že to nutí k zamyšlení a reflexi vlastního života. Dík.


Jakmile si na knihu vzpomenu, pocítím uprostřed hrudi nesmírnou úzkost.
Konec možná maličko přepálenej, zbytek až hrozivě reálnej.


Kniha se zajímavým tématem, jen jsem si občas říkala, zda není už příliš překombinovaná a moc dlouhá. Na konci do sebe ale vše zapadlo tak, jak mělo a celkem mě to uspokojilo.
Líbilo se mi zakomponování prvků romské kultury, setkávám se s tím v knihách stále častěji.
A taky by mě nikdy nenapadlo, že si někdy oblíbím postavu gestapáka. Ale nakonec se z něj vyklubal celkem citlivej týpek.


Silný příběh s laskavým koncem. Helena a Andula jsou skvělý, bavila jsem se.


Knihy s tématy holocaustu či druhé světové války příliš nečtu. Ale protože je pan Karika můj oblíbenec, nemohla jsem Na smrt vynechat.
Každá strana knihy byla tíživá. I po dočtení v sobě cítím neskutečnou úzkost.


Rozhodně jsem od knihy čekala víc. Nezaujala mě od první stránky, jediné co mě nutilo číst dál bylo to, abych nenechávala knihu rozečtenou. A taky jsem si říkala, že se to třeba rozjede ve čtvrtce... v půlce... na konci. Ne, něco tomu chybělo.
Nehledě na to, že hlavní hrdinka byla ta dokonalá, která vždy všechno dokáže a každého zločince dostane do basy. Ne, tak to nefunguje, přece! :D
Je to škoda, podobné náměty knih mám ráda, celé napětí, kdy se člověk nemůže dočkat rozuzlení, těšila jsem se. Bohužel přišlo jenom zklamání.


"Zatímco zvířata o svůj život nejvíc bojují, když jsou napadena, člověk ty nejtěžší zápasy často vede ve chvíli, kdy se zrovna neděje vůbec nic."
Při čtení jsem častokrát měla pocit, jako bych knihu psala já. Kniha je plná existenciálních otázek a problémů, na které si stejně musíme najít odpověď jenom my sami. Věřím, že jsem ji nečetla poprvé a naposledy, protože už teď se těším, až ji za nějakou dobu znovu otevřu.
