Akana | Komentáře u knih | Databáze knih

Akana Akana komentáře u knih

Hudba ohně: Radikální hudba od jazzu po hip hop a dále Hudba ohně: Radikální hudba od jazzu po hip hop a dále Karel Veselý

Pro mě nejpřínosnější byly kapitoly o počátcích hip hopu, techna a houseu, doprovázené poslechy na základě autorových doporučení. Čtenáři se tak krásně osvětlí, jak to vlastně celé vznikalo a že černá hudba skutečně měla na genezi těchto žánrů zásadní podíl. Nejen v případě hip hopu, tam se to rozumí samo sebou, ale i co se týče taneční elektroniky. Ta pak poměrně rychle "zbělala" a dnes už bychom ani neřekli, že jejími pionýry byli kdysi z velké části Afroameričané. Trochu mě mrzí, že bohatá a členitá historie jazzu je spíš jen načrtnutá, ale chápu, že všechno se do širokého záběru knihy vejít nemohlo a Karel Veselý vedl svůj výklad záměrně trochu jiným směrem. Na fenomén world music, v závěru rovněž jen zlehka naťuknutý, nahlížím trochu jinak než autor, ale k čemu by byla kniha, která jen potvrzuje čtenářovy názory a nevyvolá žádnou polemiku? Veselý znovu odvedl obdivuhodný kus práce.

16.07.2024 4 z 5


Platejs Platejs Günter Grass

Typicky košatým způsobem tu Grass účtuje s tisíciletími patriarchátu, a to dávno předtím než se z téhle debaty stalo jedno z ústředních témat woke generace. Jak je jeho zvykem, jde na věc velmi zeširoka, mnoha oklikami (původně zamýšlel něco jako historickou kuchařku), skrze groteskní ohýbání reality (třeba celý ten soudní tribunál) a s lexikální i stylistickou výbavou stejně velkolepou jako poťouchlou. Stejně tak je pro Grasse příznačná svědomitá snaha o objektivitu a neobcházení nepříjemných skutečností. Ve vztahu muži - ženy nepřiděluje jednoznačná plusová a mínusová znaménka a už vůbec ne rovnítko. Dobře ví, že každé ano má své ale a každé ne svoje ledaže.

11.06.2024 5 z 5


Apatie k ďáblu Apatie k ďáblu Nick Kent

Strhující svědectví člověka, který byl v sedmdesátých letech, v těch bohatýrských, dekadentních a sebedestruktivních časech rokenrolu, přímo u zdroje. Kent musel být svého času asi dost nesnesitelný pičus, ego plus drogy je ničivá kombinace. Nicméně schopnost sebereflexe mu nechybí a s odstupem let si dokáže nasypat na hlavu slušnou porci popela. A samozřejmě nejen sám sobě. Není a nemůže být objektivní, ví to a nehraje si na nestranného soudce, servítky si ale nebere. Padni komu padni, hvězda nehvězda, upřímně a na rovinu. Mezi nejzajímavější pasáže určitě patří vyprávění o Kentově krátkém angažmá v začínajících Sex Pistols a vůbec o jeho často divokém obcování s britskou punkovou scénou. V té době už na feťácké spirále nabral slušnou rychlost, takže o to jsou ty historky šťavnatější. Na druhou stranu k rockovému bulváru mají Kentovy memoáry daleko. Tak jako uměl psát o hudbě s nadšením i poučeně, přistoupil poctivě i k vlastnímu příběhu.

06.06.2024 5 z 5


Živý na vlastním pohřbu Živý na vlastním pohřbu Arto Paasilinna

Tady rozhodně není na místě očekávat podobně černý nebo absurdní humor, jako v autorových dalších románech. Živý na vlastním pohřbu je přes fiktivní jména postav silně autobiografické vyprávění, které se sice často nese v lehkém až žertovném tónu, vyloženě humorných situací je tu ale pomálu. První Paasilinnova kniha, o které nemůžu říct, že by mě kdovíjak bavila.

07.02.2023 3 z 5


Lékařský román Lékařský román Riku Korhonen

Z knihy mám podobně neurčitý pocit, jaký jsem měl třeba u Bolaňových Divokých detektivů. Celkový smysl sdělení mi vytrvale uniká, ale jako by na mě neustále vykukoval za nejbližším rohem, aby hned zase zmizel. Partnerské vztahy, sex, morálka, politika, rasismus... všechno se tu mele v těžko uchopitelném tvaru, který svou nejednoznačností přesto dokáže zaujmout a udržet pozornost. Začítal jsem se hodně ztěžka, dlouho mi nebylo jasné, čí příběh se tu vlastně vypráví, ale postupem času mě zvláštní struktura románu začala docela bavit.

31.03.2022 4 z 5


Konzumárium Konzumárium David Cronenberg

Ten, kdo dává v Cronenbergově filmové tvorbě přednost dejme tomu Videodromu před Východními přísliby (mě se tedy líbí obojí), ten by měl být když už ne spokojený, pak aspoň zaujatý. Konzumárium určitě pěkně zapadne do kolonky "fakt ujetý", spíš než do "literárně vytříbené", ale opak bych ani nečekal. Střetávání biologického a technologického světa, fascinace tělem a hlavně jeho patologickými změnami, konzumováním a hlavně sebekonzumováním, k tomu konspirační zápletky... Cronenberg není, co se týče bizarností, žádný troškař. Určitě je lepší filmař než literát, ale nenudil jsem se.

21.03.2022 4 z 5


S leopardem v patách: Zápisky lékaře nomáda S leopardem v patách: Zápisky lékaře nomáda Jean-Christophe Rufin

Na to, že kniha obsahuje něco dost odlišného od mých očekávání, nejsem zase tak zklamaný. O autorově působení u Lékařů bez hranic, natož pak přímo o "práci v terénu" je tu naprosté minimum, místo toho dostanete do ruky memoáry jednoho lékaře-spisovatele, který postupně poztrácel iluze o medicíně a našel své místo na poli literatury. Jak říkám, s těmito vyhlídkami jsem po knize nesahal, ale Rufin je naštěstí šikovný vypravěč se spoustou bystrých postřehů, takže tento drobný omyl rozhodně neberu jako újmu.

18.03.2022 4 z 5


Zápas o evropskou nadvládu Zápas o evropskou nadvládu Brendan Simms

Souhlasím s výtkou, že autor dost svévolně přizpůsobuje popis událostí své základní premise o tom, že celá moderní historie Evropy se točí kolem Německa. Ale ono to ve výsledku výkladu zase tolik neškodí. Myslím, že se mu celkem obstojně daří postihnout tu spleť souvislostí, střetávajících se zájmů a strategií, která jednoznačně ovlivňuje i současný vývoj. Tahle hra totiž nikdy nekončí.

09.04.2021 4 z 5


Dějiny Skandinávie Dějiny Skandinávie Ivo T. Budil

Místy trochu suchopárné vršení faktů, ale nakonec, proč by se historické pojednání mělo číst jako Hra o trůny, že? Nemálo užitečných poznatků mi to přineslo a cením si, že se autor docela obšírně (v kontextu celé knihy možná až disproporčně) rozepsal o Zimní válce.

31.08.2020 3 z 5


Hilda: Hilda a troll / Hilda a půlnoční obr Hilda: Hilda a troll / Hilda a půlnoční obr Luke Pearson

Kouzelné. Možná, že už to tu někdo zmiňoval, ale v něčem mi Hilda připomněla loupežnickou dcerku Ronju. Snad to dělá ten dotek severské mytologie, určitě ale i stejná paličatá, bezstarostná zvídavost, která je oběma hrdinkám vlastní. Jméno Miyazaki tu zaznělo určitě a i to je trefa. A nejlepší na tom je, že Hildina dobrodružství se odehrávají v místech, kam jí s chutí následují děti i dospělí.

21.02.2020 5 z 5


Templáři. Fakta a mýty Templáři. Fakta a mýty Michael Haag

Trochu moc letem světem. Autor se hodně věnuje historii Jeruzaléma, křížových výprav, následně konspiračním teoriím, svobodným zednářům a v závěru místopisu (Michael Haag píše mimo jiné i bedekry), románům a filmům inspirovaným templáři a mýty o nich, ale o fungování a historii řádu samotného moc detailů neposkytne. Sdílnější je pouze když dojde na vylíčení likvidačního procesu v letech 1307-1314. Samozřejmě oceňuju, že celou tu záplavu záhadologických nesmyslů uvádí nekompromisně na pravou míru. To je vlastně, jak se zdá, hlavním cílem knihy. Ale jinak klouže dost po povrchu a když je člověk ještě namlsaný takovým informačním kolosem jakým jsou Tyermanovy Svaté války, tak tenhle populární souhrn nemá moc šanci zaujmout.

26.03.2019 3 z 5


Lucemburská zahrada Lucemburská zahrada Michal Ajvaz

Rozsahem skromnější, než Cesta na jih, kterou jsem četl předtím, ale opět fascinující. Ajvaz ve svém fantaskním příběhu otevírá spoustu překvapivých průhledů do skutečnosti, která nás obklopuje. Lucemburská zahrada je tu místem a symbolem náhlého osvícení, po němž hrdina dokáže nahlížet realitu úplně novým, všechápajícím způsobem, tohle náhlé procitnutí je ale draze vykoupeno osobní katastrofou. Motivů a myšlenkových proudů, které je možné sledovat, je tu ale mnohem víc: Náhoda. Plynutí, větvení, změna. Imitace a iluze. Jazyk. Příběhové archetypy. Smíření s bolestí. A to všechno nikoli v podobě nějakého suchého filozofování, ale ve formě strhujícího příběhu pohrávajícího si s hranicemi reality a snu.

Umělý jazyk, který hraje v románu zásadní úlohu, je vzrušující právě svojí nesrozumitelností a vodítko, které Ajvaz v závěru dává v podobě útržkovitého a abecedně neřazeného slovníčku, tohle kouzlo ještě zesiluje. Nezkoušel jsem s jeho pomocí dešifrovat text v yggurštině, ale s trochou pozornosti se v něm dá najít alespoň překlad názvu oné opery, který leccos osvětluje.

26.05.2016 5 z 5


Izrael a Palestina, Palestina a Izrael Izrael a Palestina, Palestina a Izrael Pavla Jazairiová

Takhle si představuju dobrý cestopis. Žádný turistický leták nebo snůšku rádobyvtipných historek a povrchních postřehů. Jazairiová to má všechno poctivě odcestované, odpozorované, odposlouchané a svědomitě se snaží dávat slovo názorům obou znesvářených stran i jejich jednotlivých frakcí. I každodenní život nebo příroda jsou náplní této knihy, ale je logické, že politika musí mít v tomto případě navrch a je to jedině dobře.

Pro úvod do složité situace v regionu lze tuhle knížku jen doporučit. Je tu historické shrnutí i reflexe (v té době) nejžhavějších událostí. Díky rozhovorům autorky s mnoha místními osobnostmi aspoň trochu dokážeme pochopit, v čem vězí izraelsko-palestinská tragédie. Při vší snaze o nestranný pohled musím říct, že hlavní brzdu v řešení konfliktu shledávám v dogmatismu Židů a v jejich jinak než nábožensky neobhajitelném přesvědčení o právu na tuto zemi. I relativně vstřícní a tolerantní Židé, s nimiž autorka mluvila, věří tomu, že Izrael jim dal Bůh a šmitec. Stejně jako tomu ve Starém zákoně věřil Jozue, když dal zmasakrovat původní obyvatelstvo. Jak se dá diskutovat s lidmi používajícími argument "Je to Boží vůle"?

12.12.2015 5 z 5


Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda Junot Díaz

Pro svého nešťastného hrdinu Oskara má autor v zásobě nelítostný sarkasmus i porozumění a soucit, pro diktátora Rafaela Trujilla ale jen to první - plus zcela zasloužené opovržení a nenávist. Tahle pro našince prakticky neznámá postava svírala Dominikánskou republiku svojí hrůzovládou ve 30. - 60. letech a soudě podle Díazova vyprávění byla proti jeho zvěrstvům naše čtyřicetiletá totalita idylickou selankou. Už jen seznámit se s touhle opomíjenou epizodou hrůz 20. století je velmi přínosné. Díazovo vyprávění na tomto pozadí je ale také velmi přitažlivé. Bravurně míchá tragično s komičnem, je temperamentní i uvolněné (přitom on sám přiznává jak dlouhá a těžká bývá jeho cesta k definitivnímu textu), v pravých chvílích ironicky relativizující i citově zaujaté.
Ozvláštňující je, že vypravěčem je jedna z vedlejších postav a ta se vedle tlustého beznadějného nerda Oskara postupně zaměřuje i na uzlové životní body jeho sestry, matky a dědečka. Tím vzniká živý a provázaný obraz jedné rodiny pronásledované drtivým stínem domnělé kletby fukú. Ten je ale neodlišitelný od stínu zvůle Trujillova režimu, která osud rodiny nesmazatelně poznamenala a v Oskarovi ovlivňuje i další generace. Trujillův přízrak nad nimi neúnavně bdí jako Sauronovo oko (to přirovnání je přímo od autora - Oskar je totiž blázen do sci-fi a fantasy a Díaz podobné odlehčující paralely používá velmi důvtipně). Chytře napsaný román, který nečpí intelektuálštinou ale živou krví.

21.03.2014 5 z 5


Hruškadóttir Hruškadóttir Jana Šrámková

Křehkost, intimita, to jsou slova, která mi po přečtení novely v hlavě rezonují nejvíc. Takový protipól antických tragédií, místo velkolepých gest, činů a vášní jemná pavučina vztahů, kde mnoho zůstává nevysloveno. Já osobně se - jako vždycky - těžko srovnávám se zřetelně křesťanským zázemím hrdinky a zřejmě i autorky, ale na druhou stranu v téhle knížce není pokora (tak často hlásaná a tak málokdy křesťany uváděná ve skutek) prázdným slovem a s tím sympatizuji. Příběh, po jehož přečtení se nezboří svět, ale bude vám tak nějak příjemně hořko-sladko.

24.06.2013 4 z 5


Proměny vesmíru Proměny vesmíru Lawrence M. Krauss

Ten oblouk jaký autor sklenul mezi kosmologií a biologií je obdivuhodný. Musel toho hodně nastudovat i mimo svůj obor a přitom v obou světech působí sebejistě. Navíc je v mezích určených odbornou terminologií i přístupný a čtivý. Ale v téhle branži pro mě zatím Briana Greeneho nikdo nepřekonal.

21.01.2013 4 z 5


Nadace a Říše Nadace a Říše Isaac Asimov

Druhý díl slavné ságy už ke mně nacházel cestu snáz než jeho předchůdce. Snad proto, že souvislé dějové segmenty jsou tu jen dva, takže se postavy tolik nepletou. Autorův přístup k nim je ale pořád přísně chladný, zůstávají jen drobnými kolečky v soukolí předvídaného dějinného vývoje. Zdá se ale, že Seldonovy předpovědi nebudou tak spolehlivé, jak se zdálo. Takže moje dojmy i zvědavost utěšeně narůstají.

10.11.2012 4 z 5


Královská jízda Královská jízda Jiří Svetozar Kupka

Velmi příjemné překvapení. Mně zatím neznámý autor se pohybuje jistě jak na poli historických reálií tak i co se týče jejich zapojení do děje. Ten sice není třeskutě originální, ale je aspoň zručně napsaný a nenásilně propojuje vyfabulovanou milostnou zápletku se světem historických osobností poloviny 12.století. Líbí se mi jak šikovně a nenápadně autor vsunuje do příběhu různé drobné detaily z každodenního života, čímž to časově hodně vzdálené prostředí oživuje a přibližuje čtenáři. To mě na tom bavilo skoro víc než příběh samotný, i když ani ten rozhodně není nezáživný. Faktograficky by se určitě daly najít mouchy (mě se například nezdá, že by u nás v té době bylo tak běžným jevem plátové brnění), ale ty nijak hlasitě nebzučí a neobtěžují. Pro milovníky oddychové historické četby, která ze čtenáře nedělá vola, je Královská jízda ideální.

08.11.2012 4 z 5


Život Toma Waitse Život Toma Waitse Barney Hoskyns

Tom Waits si hlídá soukromí víc než většina jeho kolegů. A Barney Hoskins je nucen to ve své knize často připomínat, aby vysvětlil, proč je jeho neautorizovaný životopis ochuzený o svědectví mnoha písničkářových souputníků, přátel a spolupracovníků. Inu, zkrátka proto, že si to nechtěli u kamaráda rozházet, kdyby při rozhovoru plácli něco, co by narušilo Waitsův pečlivě budovaný a střežený mýtus. Případně Hoskinsovi něco mlhavě přislíbili, ale po poradě s Mistrem vzali zpátečku. To je také doloženo ukázkami ze vzájemné komunikace. Za těchto okolností to jistě pro autora nebyla snadná práce, ale vyrovnal se s ní se ctí a dokázal Waitsův život a dílo vylíčit seriózně i barvitě, s respektem ale bez podlézavosti. Tam, kde chybí přímá svědectví, přiměřeně spekuluje ale nevymýšlí si bulvární senzace. Řekl bych, že pokud Waits jeho biografii četl, možná něco nevrle zabručel, ale jen těžko ho mohla urazit.

26.04.2024 4 z 5


Průvodce husitskými válkami Průvodce husitskými válkami Martin Pitro

Ideální pro základní orientaci. Členění textu s vkládanými medailónky a poznámkovými boxy přibližuje knihu formě příručky, kterou můžete číst souvisle, ale stejně tak si jen vyhledávat potřebné informace. Kdo nemá chuť do Čornejova špalku o Žižkovi, a přece chce mít v husitském období jasněji, tomu lze směle doporučit.

08.03.2024 4 z 5