Akléda_
komentáře u knih
Křest svatého Vladimíra
Karel Havlíček Borovský
2,5*/5* Další z mnoha knížek, které jsem četla jen kvůli škole. Vůbec nic si z toho nepamatuju, nedalo mi to absolutně nic a nejspíš jsem to i nepochopila. Líbí se mi, jak Karel Havlíček Borovský píše, ale poezie prostě není nic pro mě, nerozumím tomu. Když jsem si přečetla nějaké rozbory, přišlo mi to zajímavé, ale když jsem to četla, prostě jsem to v tom neviděla. Takže proto tak nízké hodnocení, rozhodně to není špatné, jen to není pro mě a kdybych nemusela, tak to nečtu.
Ohlas písní ruských
František Ladislav Čelakovský
1,5*/5* Čelakovský píše sice docela dobře a dá se to učíst, ale mi básně prostě nesednou. Ohlas písní českých ještě šel, ale toto byla taková levná nekvalitní kopie, kterou jsem si fakt neužila. Jak kdybyste udělali Ctrl+C pak Ctrl+V a výsledek tak dvacetkrát zkomprimovali. Nic z toho nemám, jen odškrtnutou položku na seznam literatury ke zkoušce.
Duna (grafický román k filmu)
Lev Grossman
Předtím, než jsem šla do kina na druhý díl Duny jsem si říkala, že by bylo fajn si nějak osvěžit tu jedničku. Nechtěla jsem ale věnovat dvě a půl hodiny znovu filmu a tak mi tohle přišlo jako ideální řešení. A taky bylo. Dostala jsem přesně to co jsem chtěla, příběh je tady přesně odvyprávěný podle filmu, jsou tam velmi podobné ilustrace jako ve filmu a já si to tak moc užila. A díky téhle formě mám i pocit že víc rozumím tomu kdo je kdo a kdo co chce, v té politice jsem měla dost bordel. Takže za sebe rozhodně doporučit můžu, i pokud jste film neviděli, myslím si, že tohle by vás mohlo bavit. A pokud jste fanoušek filmu, je to pro vás nutnost.
Ohlas písní českých
František Ladislav Čelakovský
2,5*/5* Další z knížek kterou jsem četla jen kvůli škole. Tohle už bylo delší než Toman a lesní panna (který je zde součástí, což jsem nevěděla) a dělalo mi trochu problém udržet u toho pozornost, ale pořád se to dalo číst a nebylo to nic hrozného. Mám ale pocit že jsem si z toho nic moc neodnesla a nevím co mi to mělo dát. Občas nějaká báseň byla hezká, u některé jsem se zamyslela, u některé se zasmála, ale spíš jsem to prostě jen tak přečetla a tím to pro mě skončilo. Jsem ale ráda, že jsem se s tímto autorem seznámila, kdyby nebylo školy, určitě by se to nestalo.
Škola na odstřel
Jeff Kinney (p)
Po roce už tradičně další díl Poseroutky. Jo, už dávno nejsem cílovka, ale ano, stále to budu číst. Je to skvělá nostalgie, mám to přečtené za chvilku a stále mě to baví. Autor se teda někdy už dost opakuje, ale chápu, že u osmnáctého dílu se těžko vymýšlí něco nového. Zároveň mě trochu deptá že jsou všechny ty postavy pořád stejně staré a já ne :D Ale jinak k tomu nemám moc co říct, baví mě to, i když vím že už jsem z toho vyrostla a že to není nic přelomového. A další díl si určitě přečtu. Vlastně tak trochu doufám, že tahle série nikdy nepřestane vycházet.
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Po třech letech jsem si přečetla svojí třetí knížku od Zapaty, která byla třetí v roce 2024 kterou jsem přečetla. A očividně mi ty trojky přinesly štěstí, protože i přes to, že tohle není moje úplně nej nej romantická knížka ever, vlastně jsem nakonec byla dosti nadšená. Jo, je to tlustý a narozdíl od Lásky po španělsku, kde mě to bavilo po celou dobu a nevyškrtla bych ani jednu větu, v Lukovovi by se to rozhodně dalo udělat. Ten začátek byl prostě dlouhý a jediné štěstí je, že mě bavilo to krasobruslařské prostředí, jinak bych se u toho zasekla. Jakmile se ale prokoušete těmi cirka 200 stranami tak už je to jen lepší a lepší. Hate to love romantická linka už mě teda moc nebere, ale tady to fungovalo, možná i díky tomu, že tam byl přechod ještě do fáze friends, což mi prostě přijde mnohem lepší. I přes to, že je to vždycky děsně dlouhé, na první pusu čekáte přes 400 stran a u čtení nadáváte, tak jste vlastně tou romantikou nakonec pohlcení. Jen se do toho musíte dostat, osobně mám problém s tím, že se mi do čtení jako takového nikdy nechce, ale jakmile už začnu číst tak mě to baví, směju se a nedokážu přestat. Má to dlouhé kapitoly, takže je lepší přečíst toho co nejvíce najednou, pak se do toho musíte zase dlouho dostávat. Lukov za mě sice není nejlepší knížka od Zapaty, ale Lukov jako postava je rozhodně moje nejoblíbenější mužská postava od Zapaty, zamilovala jsem si ho. Zapata prostě píše neúměrně dlouhý knížky, ale přesto to zvládne nějakým způsobem udělat tak, aby mě to bavilo, i když to čtu vždycky děsně dlouho. Ale název genitálií na stránce 223 mě bude děsit do skonání světa.
Holka mých snů
Rachael Lippincott
Ach, jak moc já miluju cokoli co Rachael Lippincott s kýmkoli napíše. Na Pět kroků od sebe teda nic nemá a nemyslím si, že někdy bude mít, ale i tak si každou další knížku moc a moc užívám. Tohle dílo napsala se svojí manželkou, dokonce by mělo být inspirované jejich příběhem. A po delší době jsem si zase užila nějakou YA contemporary feel good knížku tak moc, že jsem jí zhltla, soucítila s postavami a bylo mi líto, když jsem se dostala na konec. Všechny postavy jsem si oblíbila, ať už ty hlavní, nebo vedlejší. I přes to, že Alex by mi snad víc vzdálená být nemohla, jsem si k ní nakonec cestu našla. Zato v Molly jsem se viděla hodně, její sociální neobratnost jsem velmi dobře chápala. Díky tomu jak jsou obě úplně odlišné spolu ale o to více fungují a bavily mě. Také se mi velmi líbilo, že vidíme vztahy i s rodiči, s matkou a to, jak moc důležitý takový vztah může být a jak těžké může také být se osamostatnit, i když by se to nemuselo zdát. I přesto, že je celá knížka feelgood, autorky neupustily od nějakých těžších témat, která tu ale tentokrát byla pouze jako jedno z mnoha vedlejších věcí, které naše hlavní hrdinky utvářelo. Oceňovala jsem i prostředí vysoké školy, přednášky a všechno s tím spojené, mohla jsem se s tím skvěle ztotožnit. Obrázky na začátku kapitol jsou už jen třešničkou na dortu. Jo, tohle jsem si prostě moc užila, čtivé, milé, vtipné, krásné, spokojená jsem velmi a těším se na cokoli dalšího co autorka nebo i obě autorky spolu vyplodí.
Slovodějky
Alena Adrianet Heinrichová
Předchozí autorčina knížka pro mě byla příjemnou oddechovkou, kterou jsem přečetla za den nebo dva, odpočinula jsem si u ní a to bylo vše co jsem chtěla, byla jsem tedy spokojená. Věděla jsem, že Slovodějky jsou žánrově úplně jiné a po dočtení můžu říct, že ještě lepší! Opět přečteno za velmi krátkou dobu, užila jsem to moc moc, odpočinula jsem si a ten fantasy svět mě moc bavil. Díky tomu to bylo právě ještě lepší než Medovník. Autorka to má moc hezky propracované, bavil mě ten svět, to zasazení, jak tam funguje ta magie, jakou roli tam mají ženy a feminismus a jak hezky o tom všem autorka píše. V celé knížce mám spoustu lepíků a zaznačených myšlenek, ke kterým se určitě budu vracet. Moc jsem si užila i tu romantiku, která byla taková něžná, čistá a krásně romantická přesně tak, jak to mám ráda. Oblíbila jsem si hlavní hrdinku, její rodinu i chrliče Huga, do kterého bych to ale nikdy netipla. Jen na konci jsem byla trochu zmatená a přišlo mi, že by to chtělo buď více popisu nebo více stránek, takhle jsem nestíhala sledovat co se kdy a kde děje. Jinak jsem ale moc spokojená, užila jsem si to, a pokud rádi podporujete české autory, rozhodně dejte Slovodějkám šanci. A ta obálka!
Vetřelci v našich hlavách
Daniel Pelikán
Ke knížce bych se asi sama od sebe nedostala a tak jsem ráda, že se mi to díky spojení s autorem povedlo. Věděla jsem, že se pouštím do krátké novely, ale doufala jsem, že i tak mi zvládne něco předat. A ano, ale asi toho nebylo tolik, kolik jsem doufala že bude. Dostala jsem zajímavý náhled na OCD a myslím si, že pokud vás téma zajímá, knížka by pro vás mohla být atraktivní. Pokud ale nejste v tomto tématu vůbec zběhlí tak toto asi není ideální první volba, protože díky volné sazbě se to sice rychle čte, ale obsahově to není tolik natřískané. Za mě to prostě nešlo moc do hloubky a kdyby knížka byla delší a obsáhlejší, byla bych spokojenější. Rozhodně tohle není špatná knížka, jen jsem doufala že se toho asi dozvím víc a nakonec to pro mě nebylo tak očiotevírající jak jsem doufala, takže za mě bohužel průměr.
Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala
Lucie Macháčková
Jeeee tak tohle bylo fakt fajn pro pobavení a víceméně jsem si to užila. Četli jsme společně s přítelem a fakt jsme se zasmáli. Trochu mě mrzelo, že některé z těch "povídek" jsme měli možnost už jinde slyšet, ale chápu, že není možné ty historky nevyčerpat. Na úplném začátku nám trochu trvalo než jsme se do toho dostali a bylo to takové suché, prvních pár desítek stran. Prostředek byl fakt super, tam jsme se bavili, smáli a večer když jsme si příběhy dávkovali se těšili, co nás bude čekat. A konec byl za nás zase trochu slabší, příběhy začaly být totiž hodně krátké a působily na nás spíš jako nějaké útržky z více příběhů, což dohromady nepůsobilo tak hezky. Jako celek ale fakt užité, smáli jsme se, pobavili a i když s tímto tématem nemáme žádnou osobnější vazbu, tak jsme si to užili. A ty pasáže s bingem, tipy na písničky, typy hostů, nevěst a družiček, to bylo taky boží.
Vzpomínky
Shannon Messenger
Po roce konečně další díl mé milované série! Těšila jsem se extrémně a rozhodně nejsem zklamaná, protože to co mě na téhle sérii baví tu pořád bylo. Oproti těm předchozím dílům to byl ale prostě ten nejslabší, nemůžu si pomoct. Ano, Sophie i další postavy tady pořád jsou, pořád řeší různé záhady, pořád to bylo vtipné, pořád mě baví ty vztahy mezi nimi, to všechno stále platí. Problém tohohle dílu je v jeho délce. Už předchozí díly mi přišly moc dlouhé, ale z valné většiny byly oprávněné. Pořád se tam něco dělo a autorka zvládla ty stovky stran zaplnit dějem a zvraty. Tady ale ne. Celých 259 stran jsme totiž na ošetřovně kde se léčíme. A jo, bylo super vidět že ne vše jde vyléčit, měli jsme možnost budovat vztahy a věřím že to bude celé ještě víc důležité, ale pořád je to třetina knihy, kdy jsme byli na jednom místě a nic tak převratného se nestalo. Trochu mi přišlo, jako kdyby si autorka připravovala půdu pro postupné zakončení celé série. Jo, konec byl opět napěchovaný a nestíhala jsem sledovat co se děje, samotný zvrat na konci mě také překvapil, i když ne tolik jako vždycky. Romantická linka se vyvíjí přesně dle mých představ, takže v tomhle ohledu jsem spokojená. Jen mi tu chybělo to velké napětí, kvůli čemuž je to za mě nejslabší díl. Jo, pořád se to skvěle čte a pořád to miluju, můj oblíbený díl ze série to ale nebude.
Cena cti
Thrity Umrigar
Tenhle příběh měl rozhodně potenciál, já ale s jeho naplněním nějak nebyla spokojená. Řekla bych ale, že je to spíš chyba moje a ne knížky. I přes to, že byl příběh neskutečně poutavý, originální a dával mi možnost poznat novou zemi i z těch nejhorších možných stránek, mě to vůbec nebralo. Ke čtení jsem se musela skoro násilím dokopávat, neměla jsem problém knížku odložit a i přes to, že se dobře četla jsem příběh nijak neprožívala. Je hrozné to, co se v knize dělo, já se ale s postavami nedokázala sžít natolik, abych s nimi plně soucítila. Musím tedy přiznat, že zhruba ve dvou třetinách přišlo odhalení které mě fakt překvapilo a dalo celé knize zase úplně jiný rozměr, ale to nestačilo. Přišlo mi, že byl děj napsaný tak stroze a obyčejně, že to pak vyznělo jako by takový doopravdy i byl. Prostě mi přišlo, jak kdyby autorka vymyslela skvělý (v rámci možností) děj ale nedokázala ho poutavě napsat. Rozhodně tím nechci zlehčovat osudy hlavních hrdinek ani to co se děje v Indii, jen mě to prostě nevzalo. Jsem ale ráda, že se mi to autorka pokusila ukázat, líbilo se mi, jak spojila dvě hlavní hrdinky. Konec byl za mě docela rychlý, ale nevadilo mi to zase tolik. Za mě bohužel průměr.
O Veverčákovi, který se bál
Katie O´Donoghue
Původně jsem se do téhle knížky nechtěla pouštět, protože jsem si myslela, že mi dětské knížky nemají moc co nabídnout. Jsem ale moc ráda, že jsem si jí nakonec přečetla, protože by byla škoda, se o takový příběh ochudit. Celá knížka je nádherně zpracovaná, ty ilustrace, formát, to jak moc hezky se čte, velká písmena, díky kterým můžou knížku číst i menší čtenáři. Boží. Je vidět, že autorka má praxi v oboru. V knížce se totiž Veverčák bojí opustit své hnízdo, má z toho strachu až paralyzující úzkosti. Postupně ale poznává zvířátka která mu pomáhají. Jde se od těch nejjednodušších tipů až k lehkým meditacím a to se mi moc líbilo. Dávalo to smysl, něco to předávalo a věřím, že si z těchto pár desítek stran odnese něco jak dospělý čtenář tak dítě. Celý příběh byl kouzelný, já měla po dobu čtení úsměv na tváři a rozhodně knížku budu doporučovat dál.
Průvodce kubánské dívky čajem a budoucností
Laura Taylor Namey
Tuhle knížku jsem vídala hodně na zahraničním BookToku a tak jsem jí chtěla zkusit. Rozhodně chápu, proč si jí spoustu lidí oblíbilo, že bych ale skákala nadšením do stropu, to se úplně říct nedá. Líbilo se mi to prostředí, ať už Miami nebo Anglie. Nečekala jsem, že mě deštivá Anglie tolik okouzlí, zvlášť v podání Lily, ale stalo se. Oblíbila jsem si i samotné postavy a nové kamarády, které si Lila v Anglii našla. Líbila se mi ta témata, se kterými se musela potýkat, ale nebudu prozrazovat. Já sama jsem to nevěděla a hned na začátku to bylo "příjemné" překvapení. Velmi oceňuji také to, jak Lila s Orionem komunikují. Když Lile něco vadilo, tak to řekla a probrali to spolu. To je to chování, které chci v YA knížkách vidět! To mě velmi potěšilo. Celkově i ta romantika byla úžasná, úplně ňuňatá a já se culila a chtěla bych jednoho Oriona v reálu prosím. S čím jsem ale měla problém bylo to, že jsem se do toho nějak nedokázala dostat. Do čtení jsem se musela i několik hodin dokopávat a když už jsem četla tak to bylo fajn, že bych se ale nedokázala odtrhnout to také bohužel říct nemůžu. Kdyby se mi knížka lépe četla, věřím tomu, že bych byla nadšená. Je to ale můj subjektivní dojem, styl psaní je něco, co každému sedne prostě jinak. Tady se to úplně nepotkalo.
Sanatorium
Sarah Pearse
Hledala jsem nějakou audioknihu, která bude dlouhá, aby mi vystačila na pár dní v práci. To Sanatorium skvěle splňovalo - skoro 14 hodin k poslechu. No bohužel musím říct, že ta délka byla rozhodně na škodu. Načtené to ale bylo moc hezky, hlas Jitky Moučkové se mi krásně poslouchal, nebyly tam žádné ostré sykavky a kolikrát mě překvapilo jaké všechny emoce dokázala do hlasu propsat. Knížka jako taková je pro mě ale trochu zklamáním. Začátek byl velmi táhlý a pomalý, chvílemi jsem si říkala že jsem to asi blbě pochopila a je to detektivka a ne thriller. Upřímně, z toho žánrového zařazení jsem do teď zmatená, protože celou knížkou nás provází detektivka Elin, ale zároveň to není úplně klasické vyšetřování stylu Agatha Christie a dost se tam toho děje, tak nevím. Cirka po první třetině se to teda rozjede, začnou se objevovat mrtvoly, tajemství, překvapivé i méně překvapivé zvraty a mě to bavilo. Byla jsem napjatá, překvapená, dokonce jsem při pár scénách napětím nedýchala. Konec je ale zase velmi klesavé tendence, protože ač jsem neodhadla vraha, motiv mě teda zklamal. Jako chápu, ale nemyslím si, že to je dobrý důvod k tomu zavraždit tolik lidí. To mě dost zklamalo a ve výsledku jsem z toho byla taková meh. Cením ale, že Elin má psychické problémy, které se v knížce řeší. Vůbec jsem netušila že je Sanatorium první díl s touto vyšetřovatelkou a nevím, zda se budu pouštět do dalších. Úplně se do toho nehrnu, ale pokud bude audio zpracování, tak to nejspíš zkusím. Sanatorium jako takové vlastně ani nevím, jestli bych doporučila, nebylo to úplně špatné, ale že bych byla nadšená, to se také říct nedá.
Neptunův syn
Rick Riordan
Po roce a půl jsem se konečně dostala k pokračování Bohů Olympu a musím říct, že to bylo o moc lepší než jednička. U té jsem měla problém s délkou, s postavami, s novým světem a s tím, že mě to celkově tolik nebavilo. Možná to u dvojky bylo lepší i z toho důvodu, že jsem věděla co čekat. Líbilo se mi to mnohem víc, bavilo mě to, bylo to vtipné a dokázala jsem se lépe zorientovat. I když teda musím říct, že mezi "novými" postavami mám pořád bordel a že plést římskou mytologii do té řecké je pro mě fakt těžké na pochopení. Díky bohu za ten slovníček na konci, ten mě zachraňoval úplně neskutečně. Pořád se mi to teda čte z nějakého záhadného důvodu docela pomalu, ale měla jsem narozdíl od jedničky tendenci v tom pokračovat a vracet se k tomu. A hlavně - je tu Percy Jackson! Jak ten mi chyběl. Jsem hrozně ráda, jak to autor všechno proplétá a rozhodně doporučuji číst Bohy Olympu až po PJ protože i když si tu sérii teď už nepamatuji úplně detailně, stejně ty odkazy zvládám chytat. Konec byl zase mega otevřený a já jsem zvědavá, kam to povede dál. Jen doufám, že se do dalšího dílu pustím dřív než za rok a půl, jinak mi bude třicet než tu sérii dočtu :D
Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y
Lenka Blažejová
4,5*/5* Vlastně jediný důvod proč ode mě knížka nedostala úplný počet hvězd je, že mám srovnání s předchozí knížkou od autorky a Moje rudá knížka za mě byla prostě o chlup lepší, jinak ale nemám co vytknout. Knížka obsahuje opět spoustu užitečných informací, poznámek a rad ať už pro samotné introverty, nebo pro lidi, kteří s nimi žijí/kamarádi se/jsou nuceni existovat... Líbilo se mi, jak autorka popisuje tyto osoby jako by byly něco speciálního a nebylo to na škodu, protože já sama to tak občas beru a vyčítám si to. Knížka je lazena do bílé, černé a hlavně modré barvy a to se mi také moc líbilo. Autorčiny ilustrace mám ráda a byla jsem zvědavá co si pro nás zase vymyslela. Cením i rozdělení knížky na části, které byly příhodně pojmenované jako např. Zakřiknutý závěr apod. Pokud bych se v tom chtěla šťourat tak bych nejspíš vypíchla něco v tom smyslu, že jsem občas nevěděla jestli to má být více pro zábavu nebo naučné a pak jsem byla malinko zmatená. Ve výsledku to ale nemělo žádný vliv na to jak jsem si čtení užila, prostě jsem se občas něco dozvěděla, občas jsem se smála, občas přemýšlela atd. Moc fajn knížka, která bere introverty jako rovné extrovertům a já jí určitě budu nenápadně posouvat v rodině dál.
Moje rudá knížka
Lenka Blažejová
Po knížce jsem pokukovala už dlouho a tak jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Byla jsem překvapená, že i když sama menstruuji už cirka osm let a menstruace je téma, o které se zajímám i mimo svůj cyklus, dozvěděla jsem se dost nových informací. Knížka je příjemně hravá a zároveň nenásilnou formou vzdělává, což mi přijde super. Ilustrace jsou nápadité, líbí se mi, že je vše provedeno s výraznou převahou červené. Knížka je hrozně roztomilá a dozvíte se od každého něco, ať už přímo o menstruační krvi, o cyklu, o pomůckách nebo i o spoustě dalších věcech. Jsem moc ráda, že taková kniha vznikla a doufám, že se dostane k co nejvíce lidem. Já mám v plánu jí dát přečíst svojí mladší sestře a svému příteli, protože i když se menstruace může zdát jako čistě holčičí téma, není tomu tak.
Srdcerváči: Ročenka
Alice Oseman
Chtěla jsem něco, co budu mít rychle přečteno, bude to queer a bude mě to bavit a přesně to jsem taky dostala. Pokud jste fanoušky Srdcerváčů, tak je pro vás tahle knížka nutnost. Dozvíte se tu jak Srdcerváči vznikali, jak vypadaly první kresby, čím se autorka inspirovala, máte tu přehled spousty postav z komiksů a dostanete i mini komiksy, které hezky doplňují samotné komiksy. Prostě a jednoduše, pokud vám přijde, že je to už dlouhá doba co vyšel poslední díl a chcete víc, tohle je úplně ideální. Culila jsem se u toho stejně jako u komiksů, bavilo mě to, přečteno jsem měla asi za hodinu a půl a moc jsem si to užila. Navíc ty přehledy postav budu rozhodně používat i v případech, kdy budu číst komiksy a budu mít bordel v tom, kdo je kdo, což se mi stává docela často. Celá knížka je dokonce krásně barevná a moc hezky graficky vypiplaná, takže je to zároveň i pastva pro oči. Jediné co mi vadilo, bylo, že když samotná autorka dodávala něco ke kresbám a postavám, tak moc často používala vykřičníky. Reálně je za každou druhou větou místo tečky vykřičník, což mi po těch 160 stranách přišlo už fakt moc. Je to ale maličkost, která mi nijak nezkazila celkový dojem z knihy. Miluju, bylo to boží a fanoušky by tohle rozhodně nemělo minout!
Úsvit temna
C. S. Pacat
Uhuuu tak tady jsem vůbec nečekala, že by to mohlo být tak dobré a ono jo! Tohle mě extrémně bavilo, v tom, kolik zvratů se v knížce nachází mi to připomínalo Ranhojičku, stejně tak jako to, jak moc mě jednotlivé zvraty dokázaly překvapit a to jak v průběhu celé knížky, tak hlavně ten na jejím úplném konci. Líbila se mi ta magie, jak se to odkazuje na starý svět a vlastně nikdy nemůžeme vědět kde nás co čeká. Líbilo se mi, jak to bylo celé magií propletené a zároveň to bylo takové hodně temné. Willa, Violet, Stařešinu i Správce jsem si zamilovala, stejně tak jako to prostředí a historky, které se k historii světa vážou. Líbilo se mi, kam se děj ubíral a jakým způsobem. Z romantické linky jsem trochu rozporuplná, vlastně nevím jestli bych ji romantickou linkou úplně nazvala, ale to co se tam tvoří bude ještě hodně zajímavé. Druhá polovina knížky byla fakt extrémně akční a já nedokázala přestat číst. Na to, jak je knížka obsáhlá jsem měla přečteno za chvilku a fakt jsem si to moc užila. Jen teda moc nechápu tu mapu na začátku, přišla mi docela zbytečná, orientovat se dá úplně v pohodě i bez ní.
