Akléda_
komentáře u knih
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Pokud chcete důkaz toho, že i v povinné četbě se dají najít skvělé knížky, přečtěte si Sluhu dvou pánů! Skvělé drama, u kterého jsem měla co dělat abych nevybuchla smíchy. Bavilo mě sledovat příběh hlavního hrdiny a to jak si vždycky dokázal vymyslet nějakou originální výmluvu. Jediná nevýhoda za mě byla že jsem se ztrácela v postavách, ale jinak mě to moc bavilo a můžu doporučit.
O princezně, která se zachránila sama
Amanda Lovelace
Moje třetí knížka kterou jsem z moderní poezie četla a rozhodně nejlepší! Lepíků mám v knížce požehnaně, hodně jsem se v tom našla, líbilo se mi jak byla knížka rozdělená i občasné kresby v ní. Sice pořád úplně nechápu smysl moderní poezie, ale tohle se mi opravdu líbilo.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Nějak jsem nepochopila co všichni na téhle knížce vidí. Za mě to byla knížka docela o ničem, příběh mi nepřišel moc zajímavý, sice jsem se dozvěděla spoustu nových informací o houbách, ale to za mě knížku nezachránilo. Dobře se to četlo, bylo tam pár hezkých myšlenek, ale to kvůli čemu všichni tuhle knížku opěvují mi nějak uniklo.
První
Kiera Cass
Za mě zatím nejlepší díl Selekce. Pro mě byl strašně emocionální, brečela jsem, smála jsem se, konec je překvapivý a druhá polovina knihy dost napínavá, stále čekáte jestli se podělá ještě něco dalšího. Miluju.
Čtrnáct – Čtvrtý díl neobyčejného deníku obyčejné holky
Lauren Myracle
Poslední díl Neobyčejného deníku obyčejné holky. Budu se opakovat, ale není to žádná extra série, ale pro odpočinek dobrá. Přijde mi, že Viki neřeší věci odpovídající svému věku, jinak se to čte rychle a samo.
Nenechám tě odejít
Chevy Stevens (p)
Kniha se zajímavým a důležitým tématem které bylo skvěle popsané. Líbilo se mi jak se střídaly kapitoly z dvou pohledů a mohly jsme tak lépe pochopit danou situaci a vžít se do ní. Četlo se to rychle a nemohla jsem se odtrhnout. Konec mě překvapil.
Po tvém boku
Kasie West
Čekala jsem možná trochu víc, ale jako odpočinková kniha je to super.
Mléko a med
Rupi Kaur
Za mě průměr. Druhá polovina byla o hodně lepší ale asi jsem čekala větší bombu, no.
Volání netvora
Patrick Ness
Krásný hluboký a pravdivý příběh který si zamilujete! Moc doporučuji!
Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
4,5*/5* Édouard Louis pro mě byl autorem, od kterého jsem si něco chtěla přečíst už dlouho. A konečně jsem tak udělala. Musím říct, že na to, jak je knížka krátká mi trvala přečíst poměrně dlouho. Několik dní jsem u ní strávila, nevím, zda to bylo mým chaotickým životem v době kdy jsem jí četla nebo tím že byl příběh tematicky tak těžký, že to nešlo přečíst na jeden zátah. Hned od začátku jsem byla překvapená kolik tady toho je, jaký to je masakr a jak moc je to na plnou hubu. Autor se s ničím nemaže, stejně jako se život nepáral s ním. Krátké kapitoly jsou úderné, mají trefné pojmenování a každá vás zasáhne jiným způsobem. Vždycky jsem si říkala to je brutus to už nemůže být horší a pak bang! A měla jsem další pecku, ještě brutálnější. Co všechno se může v životě jednoho člověka stát, to mi přijde až neskutečné. I přes to, jak mě tahle knížka několikrát dostala mám ale pocit, že mě nesložila tak moc, jak jsem chtěla. Asi to bude stylem psaní, nebo nevím, ale po dočtení nemám pocit, že by toho ve mně zanechala zase tolik. Líbilo se mi, jak to bylo na plnou hubu, že si to na nic nehraje. Nemám ale pocit, že by ve mně knížka zanechala nějakou hlubokou ránu, což já u knížek ráda. Proto nedávám úplně plný počet, ale nadšená jsem velmi a na další díla autora se určitě chystám.
Hledání Phoebe
Gavin Extence
Dříve jsem četla hodně knížky o autismu, o autistických hlavních hrdinech a hodně jsem se obecně o to téma zajímala. Pořád mě to vlastně zajímá, jen už se k podobným knížkám v takovém návalu literatury málokdy dostanu. Jsem ale o to víc ráda, že jsem si přečetla Phoebe a ještě víc ráda jsem za to, jak skvělá knížka to byla. Reprezentace autismu je tady skvělá, to jak Phoebe nastavuje zrcadlo společnosti a jak vidí všechno úplně jinak, jak se chová, jak je netypická, to všechno mě na ní moc bavilo. Není to ale zároveň knížka jen o autismu. Phoebe je na hranici dospělosti, takže řeší i věci, které se s tím logicky pojí. Lásky, trhlá kamarádka, školní problémy... Moc se mi líbilo že se tady řešil i sex i když přes kamarádku Phoebe a ne přímo přes ní, pořád to bylo super. Celkově ta důležitost přátelství a celá ta zápletka ohledně Willa a té "komplikace" (nechci říkat víc, byla by škoda něco vyzradit) byla za mě fakt super. Líbilo se mi i jak Phoebe řešila svojí orientaci, jak se nad tím zamýšlela, i když ta knížka není primárně o tom. Našla jsem si tu spoustu myšlenek a citátů ke kterým se budu určitě vracet. Taky hodně oceňuji důležitost náboženství a to, jak se v průběhu celé knížky řešilo. I samotný fakt, jak rodiče Phoebe řekli že má PAS a jak by to u ní mohlo fungovat mi přišlo naprosto geniální. A celé je to o to úžasnější i díky tomu, že tuhle knížku napsal autor pro svoji dceru, která má taky autismus. A ten dopis je údajně dost věrná kopie. U toho se mi až chtělo brečet. Krásné, dojemné, důležité čtivo, které jsem si fakt užila a moc příjemně mě překvapilo. Rozhodně můžu doporučit, stojí to za přečtení až už jste kdokoliv a čtěte cokoliv. Phoebe je skvělá hlavní hrdinka, je netypická, jiná a moc mě bavila. Navíc je to moc hezky napsané i vyhotovené, v Hostu se o knížky hezky starají.
Wing Jonesová
Katherine Webber
2,5*/5* Až překvapivě moc jsem si čtení tohoto heavy contemporary užívala, ale v poslední třetině mi přišlo že autorce totálně přeplo a bylo to pro mě jedno velké huh? Wing kvůli nehodě, která se stane jejímu bratrovi začne běhat, což bylo dost netypické. Díky běhu se měla dostat k příležitosti, která by jim doma dost pomohla, jenže tahle zápletka se řeší až v posledních pár desítkách stranách a navíc je celá "vyřešená" na posledních dvou? I poděkování mělo v knížce víc prostoru. Autorka tam do té doby řešila spoustu jiných super věcí, jak Wing přišlo že nikam nezapadá, jak se cítila ohledně bráchy, jak byla hrozně moc zamilovaná do jeho nejlepšího kamaráda apod. Romantická linka je tu taky, nijak mi nevadila, ale zároveň bych se bez ní asi obešla. Byla tady i šikana, což mi přišlo super, protože Wing má takový půl na půl původ a lidi se jí kvůli tomu smáli, což mi přišlo dost reálné. Ale opět, někdy ve dvou třetinách se autorka rozhodla to přestat řešit a zaobírala se závodem, který tam měl ale moc málo prostoru na to, aby pro mě byl nějak důležitý. Sama jsem z té knížky hrozně zmatená, přišlo mi prostě, jak kdyby tam tu poslední třetinu někdo nalepil a ona k tomu vůbec neseděla. Naposledy jsem podobný pocit měla před mnoha lety u Nebe je všude a taky jsem z toho nebyla vůbec nadšená. Ve výsledku mi to ani nepřišlo tolik heavy a nevěděla jsem co si z toho odnést, byla jsem prostě spíš zmatená. A do teď nevím zda bych to vlastně doporučila, špatné to nebylo, ale nadšená z toho taky nejsem. #humbook #humbookblogeri #spoluprace
Nezapomeň na mě
Julie Soto
Dlouho jsem nečetla žádnou romantickou komedii a doufala jsem, že tady jednu skvělou dostanu. A tadá, přesně tak se stalo. Elenu Armas zatím nic nepřekonalo, ale kdybych to měla nějak zařadit, asi bych řekla že mě tohle bavilo víc než Ali Hazelwood. Nejbožejší tady bylo to prostředí. Ama je svatební koordinátorka a většina knížky se nejeton točí okolo svateb, ale i se na nich odehrává. To jsem si tak neskutečně užívala, že ani nedokážu vyjádřit jak moc. Stejně tak všechny ty kytičky, které tu máme díky Elliotovi. K tomu mi trochu trvalo, než jsem si našla cestu, je to totiž fakt protivný chlap. Ale to co dělá a jak se to tak krásně všechno propojilo, to bylo nádherné. Stejně tak jsem si užívala i další maličkosti, konkrétně to byla tetování a koblihy, víc pochopíte až si knížku přečtete. Při čtení jsem se několikrát smála nahlas, hlavně teda u scény s arašídy, to bylo boží. Tohle je opravdu romantická komedie jak má být. Hodně jsem ocenila i kapitoly z mužského pohledu, díky nimž jsem mohla trochu lépe Elliota poznat a obecně mě ty kapitoly hodně bavily. Vracíme se díky nim do minulosti a zjišťujeme jak se poznali a to mě moc bavilo. Celá knížka se taky točí kolem queer svatby jedné influencerky, což mě taky velmi bavilo, přišlo mi to takové aktuální a moderní, takže jsem to ocenila. Za mě tady byly suprově zvládnuté i erotické scény, bonusem pak bylo že Elliot nebyl dokonalý, přišlo mi že docela overthinkoval, což jsem ještě u mužských postav neviděla, takže to velmi cením. Za mě teda bohužel v první půlce knížky mě tolik nevzala ta romantická linka, tu jsem si užívala až později. A stejně tak ten přerod z hate na love mi přišel dost rychlý a na sílu, úplně jsem tomu nevěřila. Ale mě obecně tenhle trope už moc nebaví, možná to bude tím. Velmi se mi ale líbil konec a to, že mi přijde, že celá knížka není vůbec klišé. Vždycky když jsem nějaké očekávala nakonec se to nestalo, což mě moc příjemně překvapilo. Postavy se tu vyvíjí, vedlejší postavy jsou super, prostředí funguje... Jo, tohle mě moc bavilo. Škoda jen že ta romantika mě nevzala hned od začátku. I tak ale doporučuji, zvlášť pokud hate to love máte rádi.
Ten, co kráčí se Smrtí
Barb Rýdl
Kdyby nebylo školy, kdo ví, kdy bych se k téhle knížce dostala. Na seminář ohledně dětské literatury jsme měli za úkol napsat esej na určitě téma, já si vybrala smrt v dětské literatuře. A z nějakého důvodu jsem si myslela že tahle knížka bude "dětská" a tak jsem si jí přečetla. A i když mi do toho seznamu nakonec úplně nesedne, stejně jsem si jí moc užila. Celé je to naprosto NÁDHERNĚ udělané, na každé dvoustraně je nějaká ilustrace, což bylo prostě krásné. Předsádky, názvy kapitol, tajemné písmo, ach. Na téhle knížce je kus práce a já moc doufám, že se autorce podaří vydat i další díly. Mimo to grafické zpracování mě ale bavil i příběh jako takový. Nevrlý hlavní hrdina, který je zvědavý a kvůli tomu teď musí žít se Smrtí. Boží. Samotnou mě to v průběhu knížky přimělo se nad smrtí několikrát zamyslet a v něčem mi to svým způsobem dost pomohlo. Líbí se mi, jak to má autorka všechno vymyšlené a moc doufám, že se dozvím ještě další věci, otázek mám spoustu. Ale zároveň tu není úplně otevřený konec, což velmi cením. Knížka ale není jen o smrti, jsou tu i jiné zápletky (třeba detektivní) a vlastně jich je hned několik, což mě moc bavilo, nikdy jsem se totiž nenudila. Několikrát jsem se u toho i zasmála, což byl jen příjemný bonus. Navíc se to díky velmi volné vazbě skvěle čte. V češtině není normou, aby se přímá řeč sázela s vynechanými řádky, takže chápu pokud s tím mají ostatní při čtení problém. Po chvilce si ale zvyknete a já to pak spíše ocenila než cokoli jiného. Líbilo se mi i to, jak autorka využívala ilustrace k tomu, aby nám dovysvětlila nějakou situaci a také to, že ilustrace vždy byly na správném místě. Kolikrát se mi u knížek stalo, že ilustrace byla na jiné stránce a já pak nevěděla k čemu se vztahuje, tady ale byla vždycky přesně tam kde jsem jí potřebovala. Moc krásná knížka, ať už po příběhové nebo vzhledové stránce.
Už zase skáču přes kaluže
Alan Marshall
Tak bohužel musím říct, že tohle bylo zklamání. Těšila jsem se na dojemný příběh o klukovi, který má obrnu, ale ten jsem moc nedostala. Na začátku příběhu je malý Alan sice v nemocnici, kde se jeho stav tak nějak řeší, ale pořád mi přišlo, že se to více věnovalo lidem okolo něho a jejich příběhům. Obecně tam bylo spoustu příběhů random lidí, kteří mě prostě nezajímali a nechápala jsem, proč tam jsou a jaký mají dopad na příběh. Celé to bylo zasazené do westernového prostředí, což bylo zajímavé, ale neutáhne to celou knížku. Bylo to zajímavé, ale nebylo tam zase natolik, aby se na tom dalo úplně stavět. Po celou dobu tu jsou důležití koně a ježdění na nich, což bylo fajn, ale opět to nebylo tak velkou součástí. Tou největší byly prostě random příběhy, které mi moc nedávaly smysl. Celá Alanova rodina mi přišla taková moc nezapojená a nevím, prostě to na mě nezapůsobilo tak, jak jsem doufala. Bylo to celé i velmi zvláštně vyprávěné, nedokážu popsat jak a v čem, ale prostě mi to nesedlo. Celé to bylo takové zvláštní, ale ne v dobrém slova smyslu. Navíc jsem to četla až moc dlouho na to, jak dlouhá tahle knížka je. Bohužel je za mě toto zklamání, čímž ale rozhodně nezlehčuju autorovy zkušenosti. Jen jsem asi doufala že se něco víc dozvím o nemoci, o které jsem toho do teď moc nevěděla, což se nestalo.
Večerní písně
Vítězslav Hálek
Hálka mám docela ráda a jsem moc ráda, že jeho poezie mi jako jedna z mála přišla fajn. Na zkoušku z literatury devatenáctého století jsem toho teď načítala hodně a u většiny poezie jsem měla problém s tím, že jsem jí nepochopila a měla jsem pocit, že mi to nic nedává. Tady jsem sice byla po většinu času taky ztracená, ale zároveň to na mě nějak působilo. Jako celek jsem z toho prostě měla určitý pocit, dojem a vnímala jsem tu atmosféru, která se mi moc líbila. Bavilo mě se v ní utápět a nechat se jí obklopovat i když jednotlivé básně mi třeba takový smysl nedávaly. Nějak to na mě prostě působilo lépe než ostatní poezie, za což jsem ráda.
Poslední léto
Dorota Ambrožová
Bylo mi řečeno, že tahle knížka je drzá zpověď jedné holky. A jako anooo, ale asi jsem si pod tím představila trochu něco jiného? Od knížky jsem prostě vůbec nedostala to co jsem čekala a chtěla, ale zase nemůžu říct, že by mě to nebavilo. Bylo to neskutečně zajímavé a originální čtení, nic podobného jsem asi nikdy nečetla, vůbec nevím k čemu bych to připodobnila. Zajímavé mi přišlo taky to, že knížka nemá kapitoly, ale pouze takové předěly, jednou za čas. Hlavní hrdinka používá hodně "moderní" mluvu, velmi mírně řečeno. Ničeho se tady autorka nebojí, jsou tu sprostá slova, sex, všechno řečeno na plnou hubu tak jak to je, ale to mě na jednu stranu bavilo. Čekala jsem, že se tu budeme motat kolem jednoho léta, ale ono tady je hned několik let života hlavní hrdinky. Respektive těch lét, zbytek roku se vždycky jen tak prolétne a to důležité se děje právě v létě. Bylo to extrémně čtivé, i přes to, že první půlka knížky mě z nějakého důvodu bavila mnohem víc se to četlo rychle, úplně samo, a já jen otáčela stránku za stránkou a nemohla přestat. Chytlo mě to, a to i přes to, že u většiny postav nevíme jak se jmenují. Bála jsem se, že mi to bude vadit, ale vlastně jsem se nad tím vůbec nepozastavovala. Buď se některá jména dozvíme na konci, nebo vůbec, bylo to rozhodně zajímavé. Zajímavá tady byla i láska. Já bych vám vlastně nedokázala říct o čem tahle knížka je, ani kdybych chtěla. Nemá úplně souvislý děj, ale láska je jednou z věcí, která je tu důležitá. Ale opět, není to nic typického, je tu velmi zvláštním způsobem zakomponovaná. Trochu mě mrzelo že to bylo tak zvláštně zakončené, jako kdyby mi najednou někdo nedal další stránky. Chápu ale, že tímhle stylem vyprávění by se taky dalo pokračovat ještě x stovek stran, takže to vlastně dávalo smysl. Já mám z téhle knížky velmi rozporuplné pocity. Nevím jestli můžu vyloženě říct, že bych jí doporučila, ale jestli autorce vyjde něco dalšího, klidně si to přečtu. Nebude to pro mě nejočekávanější knížka roku, ale když se mi dostane do ruky, ráda jí dám šanci.
Slávy dcera
Ján Kollár
Tak toto je oficiálně to nejhorší co jsem musela do školy kdy přečíst. I když jsem se na to snažila dívat s určitými znalostmi a historickým kontextem, stejně jsem se u toho akorát trápila a to čtení jsem si fakt neužila. Jediné plus je, že poezie se mi čte prostě rychle, takže mi čtení zabralo jen pár hodin. Ale i tak jsem se u každé stránky modlila aby už byl konec. Vůbec jsem to nepochopila, ani jedinou větu z toho celého. Nejzajímavější na tom byl vzkaz vepsaný rukou někoho, kdo si knížku z knihovny půjčil přede mnou. Nechápu to, trápila jsem se u toho a už to nikdy nechci vidět. Asi chápu, proč to v té době bylo tak důležité, ale fakt nechápu proč bych to měla chápat teď a proč to musím číst. Egh. Jediné co z toho mám jsou random útržky, které mi ale dohromady nedávají smysl.
Říše pohádek je pro všechny
Boldizsár M. Nagy
Tahle knížka tady na mě dlouho čekala a jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně díky semináři o dětské literatuře na VŠ dostala. Je to sbírka pohádek, takže podobně jako u všech knížek, které jsou sbírkami více děl od více autorů nebylo všechno úplně úchvatné. Ale spousta věcí mě fakt nadchla. Konkrétně bych chtěla zmínit pohádky Hodně štěstí, Popelíku!, Zajíček se třema oušky, Ukradená princezna a hlavně, tu úplně nejlepší ze všeho, Kouzelné parůžky. To bylo něco tak nádherného, až jsem z toho měla slzy v očích. Líbí se mi, že tahle sbírka je od maďarských autorů, protože bych nečekala, že zrovna tam může něco takového vzniknout. Jsou tady prequely na různé pohádky, ale zároveň se tu řeší i jiná témata. Namátkou třeba sebeláska, rodinné vztahy, feminismus a spousta queer témat. Já osobně jsem asi čekala, že to bude více o těch tématech a nebudou tam žádné prequely, ale i tak si myslím, že tohle dílo rozhodně stojí za to. Není to to nejlepší co jsem z dětské literatury četla, ale je to rozhodně krásné a důležité. A pro nějaké čtení s dětmi je to úplně ideální, protože je to seznámí se spoustou věcí ke kterým se pak můžou stavět jinak a třeba i lépe. Takže rozhodně doporučuji, i když třeba nemáte děti a i přes to, že ne každá pohádka byla poučná.
Historky z Tinderu
Lucie Macháčková
Historky z Tinderu jsem četla až po Svatebních historkách, ale kvalitativně mi to přišlo velmi podobné. Konkrétně tenhle titul jsem teda poslouchala, společně s přítelem a bavilo nás to moc. Nevím, která z těch forem byla lepší, když jsme si to četli sami tak jsme se asi víc smáli nahlas, ale i při poslechu nás to bavilo. Něco byl fakt bizár, až se mi nechtělo věřit že by se to fakt stalo. Něco už jsme znali z autorčiných stand upů a podobně, ale pořád tam bylo dost nových historek. Oceňuji to, že si to autorka sama načetla. Účel to splnilo, pobavili jsme se a na pár cest autem jsme měli o zábavu postaráno. Zároveň to ale není nic převratného. Pokud se chcete pobavit a máte nějakou zkušenost se seznamkami, tohle by vás mohlo bavit. Tím prostředím mi to bylo bližší než Svatební historky ale nemělo to vliv na to jak moc mě to bavilo.
