Akléda_ komentáře u knih
Stejně jako minulý rok jsem se letos rozhodla začít knížkou od Kemmerer a lépe jsem udělat nemohla. Doufala jsem, že dostanu knížku ještě o krapet lepší než byly Dopisy, což se stalo. Musím ale říct, že první polovinu knížky mi tam něco chybělo. Ani po dočtení nevím, co přesně to bylo, ale je to důvod, proč jsem nedala 5*. Jinak to ale bylo geniální. Emma a Rev, ten jejich vztah a hlavně ta romantika, to bylo něco tak úžasného! Moci vidět jak se ti dva sbližují díky vzájemnému sdílení svých traumat bylo něco tak intimního a šokujícího, že jsem nedokázala jinak než zírat a obdivovat. V knize je spousta nádherných myšlenek, ale zároveň i pasáží, které bolely a já chtěla hlavní hrdiny umačkat v objetí. Posledních cirka sto stran byl fakt nářez. Celou dobu jsem si myslela, že to heavy téma je těžká minulost Reva a troll na Emmy serveru, ale těch posledních sto stran? Panebože. Nedokázala jsem přestat číst, nedalo se odtrhnout. Bylo to něco tak děsivě reálného a zároveň neuvěřitelného, že se mi skoro nechtělo věřit, že se to děje. Autorka zvládla krásně ukázat, že nikdy nevíme co se může stát a z toho konce mě fakt mrazilo, bylo mi špatně a držela jsem všechny palce, aby to dopadlo dobře. Zůstala jsem s otevřenou pusou a jen zírala co jsem to právě přečetla. Úchvatné dílo, které jsem si užila ze všech možných úhlů pohledu, i přes to, že jsem z konce lehce traumatizovaná.
Nejsem asi tak odvařená jako všichni ostatní, stejně jsem si to ale moc užila. Ze začátku jsem teda byla nadšená víc, potom moje tendence lepíkovat trošku klesla, ale stejně jsem si tam našla hodně krásných myšlenek, úryvků a citátů, které vím, že si budu chtít připomínat. Ano, v knížce najdeme hodně jednoduché myšlenky, ale přijdou mi tak důležité proto, že jako lidé obecně zapomínáme na ty nejjednodušší věci. To je ten důvod, proč si knížku nechám a vím, že se k ní budu vracet. Já osobně velmi často zapomínám, že jsem jenom člověk, mám nárok na odpočinek a jsem skvělá taková jaká jsem. A věřím tomu, že tahle knížka mi pomůže si to připomínat.
Před čtením téhle knížky jsem věděla pár věcí - miluju Srdcerváče, Bez lásky má v zahraničí skvělé ohlasy a chci víc knih od autorky. A teď po dočtení můžu říct, že jsem moc spokojená. Knížku jsem přečetla za tři dny a to má 416 stran a já nejsem rychločtenář. Čtení mě ale bavilo natolik, že jsem nechtěla přestat číst a stránky mi mizely pod rukama takovou rychlostí, že jsem to fakt nestíhala sledovat. Zamilovala jsem si všechny postavy, ať už ty hlavní, nebo vedlejší. Georgia, její kamarádi, nové známosti z vysoké školy... Všichni mi přirostli k srdíčku, já díky nim měla úsměv na tváři a několikrát mě dokázali rozesmát. Velmi mě bavilo i to prostředí vysoké školy, bylo to něco, co osobně neznám a vidět to díky Georgii bylo super. Ale samozřejmě, to hlavní - téma asexuality. Sama se v queer názvech, pojmech a celkově v té komunitě snažím orientovat, ale o asexualitě a aromanci jsem toho moc nevěděla. A Bez lásky mi to dokázalo přiblížit úplně úžasně. Vše jsem pochopila, nezbyly mi žádné doplňující otázky a byla jsem zase o něco moudřejší. Jsem moc ráda, že se píše o i skupinách queer lidí, kteří nejsou takové "boom" jako gay nebo lesbické páry. O to víc, když se to takhle povede.
#humbook #humbookblogeri #spoluprace
Tak tahle knížka mě totálně zničila. U některých knížek se stane, že se mě dotknou a jejich čtení bolí, pak mě ale dokáží poskládat dohromady. Zlomky nekonečna mě jen zlomily, pak na mě šlapaly, rozsedly mě, přidusily a já na konci zůstala ubrečená se zlomeným srdcem. Takové bylo čtení téhle knížky. I když to ale bolelo, neznamená to, že byste si knížku neměli chtít přečíst! Tahle knížka má totiž všechno. Většinou mám ráda, když se čtou knížky rychle, tady jsem ale záměrně četla po kouskách, dávkovala si to a užívala si každou větu. Už od začátku je zde spousta nádherných myšlenek, takže jsem musela lepíkovat hned při čtení, protože vypisování mě až moc vytrhávalo z příběhu. Erika i Matta jsem si neskutečně zamilovala a to co měli mezi sebou? Panebože, to bylo tak úžasné! Milovala jsem každou jejich scénu, dotek a dialog, nedokázala jsem se jich nabažit a o to více mi rvalo srdce to, že jim osud nepřál. Nemoc si bohužel holt nevybírá a není to vůbec fér. Pro mě jako pro člověka, který přišel o svou milovanou osobu kvůli rakovině tohle čtení bylo ještě o pár stupňů náročnější a fakt to bolelo. Tahle knížka je prostě jako život. Bolí to, ale to neznamená že tam nejsou i krásné okamžiky které za to stojí. Autorka bravurně pracuje se slovy, užívala jsem si každou větu, nechtěla jsem aby příběh skočil a takové pouto jaké měl Matt s Erikem bych přála úplně každému. Občas jsem si u čtení až říkala, že autorce musel někdo extrémně ublížit, když byla schopná napsat knížku, plnou tolika bolesti. Děkuju za taková díla, klaním se, tleskám a s nadšením budu očekávat další autorčinu knihu. Protože jedno zlomené srdce je málo.
Upřímně se přiznám, že když jsem viděla to extrémně vysoké hodnocení na Databázi knih, zlekla jsem se. To nemůže být tak dobré, říkala jsem si. A co? No bylo. I já se tímto řadím mezi ty, jež dávají novince od Ruty 5* Tohle bylo neskutečné. O rumunské historii vůbec nic nevím a i proto jsem byla při čtení dost v šoku. Tohle se reálně děje, to je to nejhorší co mi při čtení docházelo. Že to není pouhá fikce, ale opravdu se to dělo. Cristian jako hlavní hrdina byl úžasný, jak se snažil věřit a vidět v lidech to dobré a pomaličku se svým vlastním způsobem stavěl proti režimu. Zároveň se mi moc líbilo i zpracování romantické linky, která nebyla na sílu a sedla mi tam přesně v takovém množství v jakém tam byla. Posledních asi sto stran jsem byla při čtení naprosto uchvácená, protože to byl opravdu děs. Tedy, to co se tam děje, autorka píše skvěle. Konec byl přesně takový jaký měl být. Nadějný, smutný, emocionální a tísnivý, zároveň ale konečně trochu osvobozující. Myšlenky v téhle knížce byly v takovém množství že jsem možná větší čas strávila vypisováním citátů než opravdovým čtením. Knížka má velmi krátké a úderné kapitoly, což jen pomáhá tomu, jak rychle vám odsýpají. Navíc jsou jejich názvy v rumunštině, což byl velmi hezký detail. Musím tě zradit toho ve mně hodně zanechalo a jsem si jistá, že na knížku ještě dlouho nezapomenu. Pokud byste si měli přečíst jednu knížku, jejíž čtení bude náročné, ale extrémně moc vám toho dá, stáhněte po téhle.
#spoluprace #humbook #humbookblogeri
Těšila jsem se, jak se vrátím do světa Srdcerváčů a budu se moct znovu setkat s Nickem a Charliem, což se stalo, ale. Bohužel je tady ale. Tohle totiž vůbec nebyly ty stejné postavy, které známe ze Srdcerváčů. Hlavně uprostřed knížky teda. Já chápu, že když člověk není zvyklý pít tak to na něho pak hodně působí a že může říkat věci, které ho vnitřně trápí a normálně by je neřekl. To je v pohodě. Ale nemyslím si, že by vám alkohol totálně změnil celý charakter. Pardon, ale to aby si kluci najednou silně nadávali do volů a pak se chovali jako netykavky, to jsem úplně nepochopila. Na začátku a na konci mi to přišlo v pohodě, přeci jen Charlie je dost mimo z Nickova odchodu a tak mi jeho chování dávalo smysl. Ten střed byl ale moc. Byla jsem upozorněna dopředu na velké množství sprostých slov, což se taky potvrdilo. Mně by nevadilo že je postavy požívají, ale k nim to prostě fakt nesedlo a bylo to děsně nepřirozené. Na druhou stranu čtení ubíhalo rychle, hezkou romantiku jsem taky trochu dostala a knížka je krásně vyvedená. To ale nic nemění na tom, že jsem byla trošku zklamaná no.
Pokud je nějaká knížka připodobněna k dílům Jaroslava Foglara, je to pro mě důvod, proč se do ní pustit. Stejně tak tomu bylo tady. A musím říct, že přirovnání opravdu odpovídá. Je to knížka plná dobrodružství a záhad, mně ještě připomínala knížky Meč pánů z Velhartic, které jsem jako malá milovala. Knížka je moc hezky vyvedená, jsou v ní ilustrace a na začátku i mapa. Hlavní trojici jsem si oblíbila, líbilo se mi, že tady autor pracuje i s mobily atd., nedělá že to neexistuje. Ano, občas jsem si říkala, že by se děti v jejich věku takhle nechovaly, ale pak jsem si uvědomila jak jsem se asi chovala já a vlastně už mi to tolik nevadilo. Za mě v knížce vůbec nemusela být romantická linka, přišla mi zbytečná. Jinak se mi to ale líbilo, bylo to plné zvratů a toho, co jsem jako malá milovala. Jenom už mi to teď nestačí k tomu, abych knížce dala 5* no.
Přečteno za tři dny, prakticky na tři zátahy a moc jsem si to užila. Tohle je jedna z těch knížek, kde si při čtení budete užívat každou stránku, budete se úplně rozplývat mezi řádky a jediné co si budete přát je, aby knížka nikdy neskončila. Autorka to s jazykem opravdu umí a bylo to vidět, četlo se to krásně a slova hladila po duši. Při čtení jsem opravdu měla nádherný pocit a užívala jsem si to. Když jsem od knížky ale odešla, nic moc mě netáhlo zpět. Ano, napsána je krásně, ale abych se ke knížce chtěla vracet a neustále na ní myslet potřebuji k tomu trochu nabitější děj. Tím nechci nic vyčítat, vůbec mi nevadilo, že tady byl děj až druhotný a vlekl se trochu pomaleji, fakt jsem si to užívala. Jen mě knížka sama od sebe nenutila ke čtení, ale když už jsem ji četla, šlo jen těžko přestat. Zamilovala jsem si postavy i prostředí, které se mi zdálo být originální a já ho moc ráda objevovala. Oblíbila jsem si i celou atmosféru roku 1957 kdy se příběh odehrává. To jak si postavy postupně mezi sebou budují vztahy a pouta a zároveň sledujete linku ohledně neposkvrněného početí, to bylo boží. Měla jsem své nápady a ty se nepotvrdily. Byla jsem spokojená s tím jak to autorka zakončila a jak si s celou myšlenkou pohrála. Také musím ocenit hezké myšlenky v knize a v neposlední řadě to, jak autorka spojila konec s prologem. Musela jsem se vrátit na začátek, abych se ujistila, že tomu tak opravdu je. To že má knížka nádhernou obálku a že je krásná i pod přebalem je jen příjemný bonus, stejně tak jako to, že se knížka krásně čte a plyne úplně sama. Já si hrozně moc užívala pocit který jsem z ní při čtení měla a pokud hledáte nějaké citlivé čtivo, které bude krásně napsané, Drobná potěšení jsou ideální.
Sbírky textů se vždycky hrozně špatně hodnotí. Stejně jako u všech jiných sbírek, i tady byly pohádky které jsem si zamilovala, které se mi líbily a které mi přišly průměrné. Kupodivu můžu ale říct, že tu za mě nebyl žádný příběh podprůměrný, za což jsem moc ráda. Autor tady předvádí to, co nejlépe umí - překrucování pohádek. A nemyslím to špatně, on si opravdu ve většině případů dokáže vzít pointu, prvek nebo jen úplný základ z dané pohádky a zbytek přetvořit tak, že se odehrává v jiném prostředí, řeší aktuální témata a celé to může skončit i úplně jinak. A to se mi na tom líbilo. Autor vás dokáže překvapit, i když většinu z těch příběhů znáte. Takhle by měly vypadat kvalitní retellingy, tady tomu tak bylo a já byla ve většině případů spokojená. Navíc se mi líbilo jak hlavně ze začátku pohádky začínaly, vždy nějakou zajímavou větou, která vás donutila k zamyšlení. Knížka se navíc úžasně čte a ty ilustrace? To je taková nádhera. Takže za mě ve výsledku můžu doporučit, určitě vám nebudou sednout všechny pohádky, ale věřím tomu, že své favority si najdete a sbírku si užijete.
Další díl mé oblíbené série a opět mě to bavilo, i když musím říct, že ta tloušťka je fakt brutální. 648 stran bylo i tady fakt hodně a hlavně na začátku to bylo hrozně vidět. Prvních cirka 200 stran se celý děj neodehrává pomocí hádanek a hledání indicií jako v předchozích dílech, ale dělá se to, co hlavní hrdince někdo řekne a to mě tolik nebavilo. Co mě ale velmi překvapilo byly myšlenky v knížce. Kolikrát jsem měla chuť sáhnout po lepících a i přes to, že se mi to zprvu ke knížce úplně nehodilo, tak jsem za to byla ve výsledku ráda. Bohužel úplně nejsem nadšená z toho, kam se ubírá romantická linka, chápu ale, že to jsou čistě moje preference. Také bych řekla že tu bylo více zvratů které jsem dokázala odhadnout, o to více mě ale ohromil ten finální. Opět jsem zůstala s pusou dokořán a četla jsem ještě znovu, protože jsem nevěřila tomu, co se děje. Za mě další boží díl, který sice nebude patřit mezi ty nejlepší ze série, stejně jsem si ho ale moc užila.
Vzhledem k tomu, že znám knížku ze zahraničí a vím jaké tam má ohlasy, nemohla jsem se jinak než těšit na její vydání u nás. A že bylo na co se těšit! Modlila jsem se, aby v knížce fungovalo to hlavní - vtip a romantika - a obojí bylo úplně úžasné. Culila jsem se u toho, smála jsem se a hlavně v druhé polovině jsem si fakt užívala tu romantickou linku. Je tam i troška peprnějších scén, což jsem si taky zamilovala. Vztah mezi Dominikem a Shay jsem si fakt oblíbila a i když jsem se s postavami ne vždycky ztotožňovala, celý příběh mě bavil. Na tom má významný podíl určitě i prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Rozhlas, rádio, produkce, to je něco originálního, z podobného prostředí jsem ještě žádnou knížku nečetla. Navíc je to i prostředí které mě samotnou dost zajímá, takže jsem si to fakt užila. Knížka se úžasně četla a fakt mě bavila, zároveň si ale myslím, že první polovina knížky by se dala malinko urychlit a naopak konec více rozepsat. Epilog se mi líbil, ale poslední kapitola mi přišla moc rychlá na to, jak se děj vyvíjel v těch předchozích. Poslední věc, která mě fakt mrzí, ale zmínit ji musím, je korektura. Byly tady fakt základní a neomluvitelné chyby, které bijí do očí a mě to mrzelo. Vím, že na ději knížky to nic nemění, ale když je vidět že se knížce nikdo dostatečně nevěnoval, tak mě to holt mrzí. Bohužel to ani není poprvé co se mi to u nakladatelství Red stalo, tak snad si to někdo vezme k srdci. Jinak ale moc povedená romantická komedie, která mě celou dobu bavila a skvěle se četla.
Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou namluvil Matouš Ruml a mimo to, že bych ho po hlase vůbec nepoznala tak musím říct, že výkon to byl skvělý. Bavilo mě, jak si hrál s postavami, s intonací hlasu a jak vytvářel atmosféru příběhu. Navíc se skvěle poslouchal, jeho hlas mě bavil, neměl ostré sykavky a i díky němu jsem se ke knížce ráda vracela. Příběh jako takový mě hodně nadchl ze začátku, kdy jsem doopravdy milovala tu atmosféru temného Londýna, nápad ohledně NadLondýna a PodLondýna a postavy. Bohužel musím říct, že knížka byla moc dlouhá a nedokázala mě v počátečním nadšení udržet. Stále mě to bavilo, ale postupně to opadávalo, až jsem úplně na konci poslouchala spíše ze setrvačnosti. Jo, zajímalo mě, jak to celé dopadne, ale bylo to zbytečně natahované a pak rychle utnuté. Taky jsem úplně nepochopila Markýzův příběh na konci, dokázala bych to úplně v pohodě bez něho. Postavy mě ale fakt bavily, vztahy mezi nimi, jejich vývoj, to bylo prostě boží. Knížka má skvělý nápad a autor z něho vyčerpal to nejvíce co mohl, jen si myslím, že kdyby knížka byla kratší bylo by to lepší.
Musím přiznat, že jsem neměla v plánu se do knížky pouštět. Když jsem ale viděla že byla označena jako HumbookTip, řekla jsem si, že jí dám šanci, jelikož mám s ostatními přečtenými knížkami s tímto označením z většiny dobré zkušenosti. A jsem ráda že jsem jí tu šanci dala, tohle jsem si totiž moc užila. Ač jsem se bála prostředí Londýna, jelikož ho úplně nevyhledávám, tak to byla jedna z těch nejlepších věcí. To prostředí, ta temná atmosféra a možnost vidět Londýn ve více časových linkách bylo prostě úžasné. Navíc je celé cestování časem dost originální a co oceňuji ještě víc - je vidět že nad tím autorka přemýšlela a má to promyšlené i do detailů. Joan jako hlavní hrdinka byla taky super, nebyla to jedna z těch, která poprvé skočí časem a hned všechno umí, sama se to učila a my spolu s ní. To se mi moc líbilo. Navíc se dost pere s pocitem že je nestvůra a příčí se jí to, což mi taky přišlo sympatické. Romantická libka byla fajn, ale ani jeden z love interestů mi nepřišel tak extra super. Jako postavy jsem si ale kluky oblíbila a bavili mě, jen jsem doufala v lepší chemii mezi nimi a Joan. Na konci se sice dočkáme velkého zvratu, ale doufala jsem ještě v něco víc. Ohromilo mě to, ale zase mi úplně nespadla brada. V knížce se našly i vtipné momenty a navíc se to celé neskutečně rychle četlo. I přes to, že má knížka dlouhé kapitoly je to svižné a já se k příběhu chtěla vracet, slupla jdem ho za dva dny. Navíc jsem nadšená z toho, že i když je knížka prvním dílem série tak nekončí úplně otevřeně, takže čekání na další díly nebude takový pain. Já jsem byla moc spokojená a rozhodně bych knížku mohla doporučit.
#spoluprace #humbookblogeri
Doufala jsem, že se z knížky dozvím zajímavé informace, což se sice stalo, ale úplně nevím jestli to za to stálo. Chápu, že je knížka z naučného žánru, ale myslím si, že i tak by šla napsat aspoň trochu poutavě. To se bohužel opravdu nestalo. Knížka se mi těžce četla, musela jsem se na ní fakt extrémně soustředit, což by ani tolik nevadilo, ale občas mi to přišlo až zbytečné a na sílu. Stejně tak délka knihy. Knížka není žádnou cihlou, má 288 stran, ale i tak bych řekla, že některé kapitoly byly zbytečně dlouhé. Musím ale ocenit fotky a dokumenty které jsou součástí knihy, to mi přišlo fakt zajímavé. Zároveň vidím a velmi cením práci, kterou autor s knihou musel mít, ale mě to prostě tolik neoslovilo. Možná je to tím, že nejsem většinový čtenář tohoto žánru, nebo spíše tím, že jsem o tématu vůbec nic nevěděla. Doufala jsem, že se i tak něco dozvím, což sice ano, ale když jsem byla úplně bez kontextu, moc jsem si to neužívala. Já bych knížku doporučila těm, kteří se o téma vyloženě zajímají, už o něm něco ví a chtějí opravdu detailní informace. V tom případě pro vás tohle dílo bude ideální volbou.
Bála jsem se, abych z Theových contempo knížek nevyrostla. Aby mi to pořád přišlo vtipné a bavilo mě to. Strach byl ale zbytečný! Ani nevíte jak jsem ráda že tomu tak bylo. Bože, jak já si tohle užila! Pokud vám přišlo, že Kit byl totální třeštiprdlo, tak to jste neviděli Luku. Ten je totiž třeštiprdlo na druhou, ale já ho díky tomu tak žrala! To, že si usmyslí že musí splnit svůj dětský bucket list i přes to, co na něm je napsáno bylo prostě boží. Může se to zdát jako jednoduchý námět, ale on se díky tomu dostává do tak vtipných situací, že jsem z něho nemohla. Dost to vylepšoval i jeho nejlepší kamarád, který všechno viděl v nejhorším možném světle a spolu s Lukou byli úžasná dvojice. Nedokážu pochopit, jakto že má nějaká postava tolik šílených nápadů a dokáže být strůjcem tolika vtipných scén. Obzvlášť u ebenových lišek jsem se bavila, to jsem ve vlaku musela na chvíli přestat číst a usilovně se soustředit abych se nesmála jak blázen. Navíc, všichni milovníci Muffina a Koláčků budou uspokojeni, Kit a Dani jsou tu jako vedlejší postavy! To jediné mě asi mrzelo, Luka mě fakt bavil, ale co si budeme Kit a Dani jsou Kit a Dani, mohlo jich být v knize víc. Navíc, Luka je transgender, s čímž autor v knížce také moc hezky pracuje. Není to hlavní téma, ale je tam a je důležité a to mě taky moc bavilo. Ostatní postavy, vztahy mezi nimi, to jak úchvatně se knížka čte, všechno tohle je tu taky. Co si z téhle knížky ale rozhodně budete pamatovat je Luka a ty vtipné situace. Těch je plná celá knížka a já si je fakt užívala, takže pokud hledáte něco svižného a neskutečně trhlého v tom nejlepším slova smyslu, Theovy contempo knížky jsou to nejlepší po čem můžete sáhnout.
Z moderní poezie moc načteno nemám, ale Amanda Lovelace je mi rozhodně milejší než Rupi Kaur. Tahle knížka na mě ale zapůsobila rozhodně méně než její předchozí, občas mi to přišlo až takové na sílu feministické, jen aby si autorka něco dokázala. Bylo tu výrazně méně básní kdy jsem lepíkovala, zvlášť v poslední části. Zároveň se mi ale pořád líbily určité myšlenky a celé poselství mi přišlo fajn. Také si myslím že by pomohlo kdybych knížku nečetla tak dlouho. Měla jsem to takhle až moc rozkouskované a pořádně si nedokázala složit z těch útržků názor. Celkově jsem oproti minulé knížce trochu zklamaná, propadák to ale rozhodně není a od autorky bych ráda zkusila do třetice ještě nějaké její dílo.
Mno, možná je chyba ve mně, ale já to prostě vůbec nepochopila, nic mi to nedalo a kdybych knížku nepřečetla, vůbec nic by se nestalo. Už pár týdnů po dočtení si z ní nepamatuju vůbec nic, nechápu co byla pointa a nejspíš brzy zapomenu že jsem jí vůbec četla. Navíc byly básně dlouhé a to mi fakt nepomáhalo k tomu, aby mi to rychle utíkalo. Bohužel tohle se k mým oblíbeným klasikám nezařadí a já si od poezie dám zase na chvíli pauzu.
Nebudu lhát, tahle knížka pro mě byla hodně očekávaná a jsem nesmírně ráda, že nezklamala. Felix je neskutečně autentický hlavní hrdina, kterého jsem si zamilovala a bylo mi líto, když jsem se s ním musela rozloučit. Stejně tak Ezra a pár dalších kamarádů, tyhle postavy mě moc bavily. Knížka pojednává o důležitém tématu transgender, ale zároveň to není jediné téma okolo kterého by se točila. Je tu hodně důležitý vztah s rodiči, hlavně tedy s otcem. Mimo to, že je Felix queer řeší i jiné věci - kam půjde na školu, zda se tam dostane, pracuje na portfoliu na vysokou, snaží se užít si poslední rok na střední a do toho všeho by se chtěl zamilovat. Romantická linka je tu docela složitá na popsání, ale charakterizovala bych to nějak tak, že je to hate to love, zároveň je tam tajný ctitel, někdo o svých pocitech neví, někdo se jich bojí, někdo o nich nechce mluvit a skončí to hrozně hezky a já si to fakt užila. Celé to má trochu vibe Simona Spiera, zvlášť kvůli zápletce kdy někdo vyvěsí ve škole jeho fotky a jméno před tranzicí. Takže pokud máte rádi Simona, tohle určitě zkuste. Líbilo se mi i to prostředí umělecké školy a celý význam obálky vám dá po dočtení naprostý smysl. Na závěr už jen zmíním čtivost, uvěřitelnost celé knížky, to je že příběh neskutečně vtipný a fakt mě bavil. Tohle je jedna z těch queer knížek, kterou byste fakt neměli minout. Dávám za ní ruku do ohně.
Čekala jsem příjemnou oddechovku ze zajímavého prostředí a přesně to jsem dostala. Prostředí kpopu a Korey, moci vidět jak to tam funguje a objevit tak nové prostředí za mě bylo moc fajn. I přes to, že moje znalosti v kpopu jsou prakticky nulové mě to bavilo číst a moc jsem si to užila. Paradoxně mě moc nezaujala romantická linka, protože mi přišlo že do půlky knížky se skoro nebavili, chtěli být kamarádi a pak se zničeho nic rozhodli, že spolu budou chodit. Moc jsem jim to nevěřila a nevěděla jsem odkud se to vzalo, ale ok. Co mě naopak velmi bavilo byly postavy a kamarádské vztahy. Spolubydlící Jenny je totiž fakt boží a je mezi nimi takový hate to friends vztah, který mě fakt bavil, včetně toho pošťuchování. Ostatní vedlejší postavy jsem si taky oblíbila a bavily mě jejich vtípky a společné scénky. Líbili se mi i členové skupiny Xoxo, podle které je celá knížka pojmenována. Navíc to bylo neskutečně čtivé, slupla jsem to za dva dny. Pokud nejste úplně na romantiku, ale baví vás spíše přátelství v knihách a rádi byste knížku z originálního prostředí, rozhodně Xoxo zkuste.
Musím zmínit že předchozí knížka od autora se mi nelíbila. Tohle bylo lepší, ale stejně to nebylo úplně ono. Nebyla jsem moc napjatá a knížku jsem dokázala odložit klidně v průběhu kapitoly, což se mi moc nestává. Už od začátku víme kdo střílí, takže mě zajímalo proč to dělá, proč tyhle oběti, jak si je vybral a jak o nich ví tolik věcí. To jsem se ale nedozvěděla. Zhruba od půlky se jen přesouváme v poušti a snažíme se přežít a teď to bude trochu paradox, ale vadilo mi jak to bylo nereálné. Jakože, jo, není pravděpodobné že uvíznete v poušti a bude se vás někdo pokoušet zabít. Ale když už, jsem si téměř jistá že by to neskončilo takhle. K postavám jsem neměla skoro žádnou vazbu, ale to mi u tohoto žánru nevadí. Překvapovalo mě, kolik různých chytrých věci byl James schopný vymyslet, tím mě neustále překvapoval. Za mě lepší než autorova předchozí knížka, ale doufám že mi knížky jiného autora v tomto žánru budou sedět víc.