Aknel26 komentáře u knih
Tři čokoládové hvězdy - jednu za příběh Autumn, jednu pro Chantal a jednu pro Nadiu. Lucy si podle mě žádnou hvězdičku nezaslouží, její příběh mě vůbec nebavil. Romantická linka je jasná zhruba od strany deset, trapné situace, do nichž se Lucy dostává, byly velmi neuvěřitelné - a k tomu musí mít úžasné spalování, což je neodpustitelné! :-D Jinak není možné, aby si při tom množství spořádané čokolády udržela velikost 10. (Já jsem proti ní žabařka, když jsem schopná čas od času zbaštit Studentskou pečeť za tři dny, a osmatřicítku už dávno nemám... Tolik osobní povzdechnutí.)
Knížka se mi nicméně četla dobře, hlavně díky krátkým kapitolám.
Knížka (a vlastně i sama Casey) na mě působila jako dívka, která vám byla mimochodem představena a s níž ze zdvořilosti chcete strávit nějaký čas. Ze začátku vás ani moc nezajímá, protože mele pořád o sobě a o svých starostech, ale pak se do jejího vyprávění zaposloucháte, najdete v něm něco, co je vám blízké, a docela se spřátelíte. A rozhodně Casey fandíte, aby si našla správného chlapa a práci, která ji bude naplňovat.
Druhé setkání s bratry Ondrou a Vítkem bylo ještě lepší než první. Možná to bylo i tím, že člověk strašidlům a duchům vyskytujícím se v tajemném uzavřeném dole uvěří přece jen snáze než strašidlům pohybujícím se v metru, jímž se denně přepraví tisíce lidí. Krom napínavého příběhu se čtenář dozví něco z historie Krušných hor i samotného hornictví. Strašidelnická ode mě dostala pět hvězdiček, Dole by si zasloužilo ještě o jednu víc.
No především bych upravila ten podtitul - je to jednoznačně knížka pro ty, kteří z matematiky strach nemají :-) Ale je bezvadná! Jen je určena starším dětem, alespoň na druhém stupni; prohlíželi jsme ji s manželem, který matematiku vystudoval a říkal, že spoustu zmíněných číselných operací probírali na vysoké škole. První kapitola se věnuje nekonečnu, druhá důležitosti nuly (tedy řádům), pak násobení a dělení, ale brzy přijdou i zlomky a také variace, permutace... Všechno je napsáno srozumitelně a hlavně napínavě, jako matematické dobrodružství, ukazuje fůru vychytávek a zajímavostí. Věděli jste třeba, že každé sudé dvouciferné číslo lze rozdělit na dvě prvočísla a každé liché na tři?
A propos, prvočísla. Jediné, co bychom vytkli, je, že v příběhu nejsou používány správné výrazy, právě prvočísla se označují jako prima čísla. Nebo Fibonacciho posloupnost čert přejmenoval na "Bonačiho". Na konci knihy je nicméně slovníček se správnými termíny.
Možná ještě o fous lepší než první díl. Tentokrát nejde o několik příběhů, ale jeden dlouhý, rozdělený do kratších kapitol. Člověk nemůže neobdivovat, jak to měl ten Péťa dobře vymyšlený! A co teprve Placatý Péťa!
Protože autorčina knížka Kdo se postará o Annu se mi moc líbila, vypůjčila jsem i její prvotinu pro děti. Se synem jsme ji přečetli za pár večerů a byli jsme oba spokojení, i když mi několikrát připomněl, že je to takové holčičí, hlavně ten jednorožec, no mami!
Justýnka je holčička, která se nejradši ze všeho učí. Nemá kamarády, neumí popustit uzdu fantazii, prostě se zasnít a vymýšlet si. Maminku to trápí, a tak jí v lékárně vyzvedne medicínu - jednorožce Huberta. Ten Justýnku provede zemí fantazie, jež funguje jinak než náš svět, jak ho má Justýnka nastudovaný z knih. Tak trochu jí také nastaví zrcadlo: nejprve jí připomene, že i ona kdysi mívala fantazii a vymyšlenou kamarádku, na kterou později zapomněla. A potom Justýnce ukáže, jak ji vidí její okolí. Možná se tam vyskytuje někdo, kdo by s ní chtěl kamarádit, ale bojí se přiblížit...
Tento díl nám přišel dějově slabší - a slabší byl, i co se týká šířky hřbetu, měl jen čtyři kapitoly a působil spíš jako lákadlo na čtvrté pokračování.
Skvělé básničky pro děti, u kterých se zasmějí i rodiče. Ilustrace jsou taky povedené.
Tentokrát jsem naletěla na dobré hodnocení, které si podle mě kniha nezaslouží. Díky krátkým kapitolám se dobře četla, detektiv Dan byl velký sympaťák, ale postrádala to hlavní, co dělá detektivku detektivkou - tedy napětí. Vnímavý čtenář ví zhruba od padesáté strany, kdo je vrah. Nevnímavý čtenář to ví zhruba v polovině, protože mu to ta postava sama sdělí. Jen policie na to potřebuje skoro 400 stran...
Pokračování bylo o fous slabší než první díl; scény ze školy bych asi trochu osekala, ale konec byl opět skvělý - včetně nečekané zápletky, která čtenáře přímo donutí se co nejrychleji pustit do třetí knihy.
Vůbec se nedivím, že Ezopovy bajky odolaly času a promlouvají k nám už nějakých dva a půl tisíce let. Hrdiny bajek jsou sice zvířata, ale jejich vlastnosti jsou ryze lidské - a většinou záporné: závist, lakota, hloupost, lstivost, sobectví... Prostě něco, co je a bude stále aktuální. (I když se našlo pár bajek, jejichž pointa mi přišla "mimo mísu".)
Tento soubor se mi moc líbí už kvůli ilustracím mého oblíbence Adolfa Borna a také proto, že Jiří Žáček bajky odvyprávěl srozumitelným jazykem, takže jsem mohla číst i s pětiletým synem - popravdě jsem ani nečekala, že by ho bajky tak zaujaly. Často jsem mu sice musela podobenství vysvětlit polopatě, ale zase jsme si mohli o příbězích povídat. Nechybí tu notoricky známé bajky, ale s některými jsem se určitě setklala vůbec poprvé. Překvapilo mě, když jsem narazila na bajku o myši z města a myši z venkova - myslela jsem, že je to mnohem novější příběh. Naší nejoblíbenějsí se stala asi ta o chytrém oslu.
Můj pětiletý syn byl hnusáky doslova posedlý. Loni každý měsíc s napětím očekával, proti jakému nešvaru bude muset princezna Prga bojovat. Neustále jsme poslouchali hlášky o Bordelnici, Puchlanovi, Smrtistřikovi a ostatních. Tyto "výplně" mezi pořady byly pro syna zajímavější než pohádky a seriály samotné! Posunovací hru na webu Déčka hrál tak často, jak jen jsme mu povolili. Pořízení knihy bylo tedy nezbytné.
Myslím, že témata životního prostředí a toho, čím ho člověk ohrožuje, byla zpracována srozumitelně a poutavě pro děti - možná ale pro trochu starší děti, než je náš Kuba. I když na konci každé kapitoly je shrnutí celého problému, nastínění řešení a slovníček se základními pojmy, musela jsem dost věcí dovysvětlit. Jednotlivá dobrodružství jsou napínavá, kniha je celobarevná a textu je tak akorát, aby udrželi pozornost i příležitostní čtenáři - i díky modernímu jazyku s hovorovými prvky. Skvělý počin České televize, jak přiblížit dětem problematiku ochrany životního prostředí.
Nemohu říct, že bych se nezasmála. Nemohu ani říct, že bych nenašla žádné paralely s tím, co na mateřské dovolené prožívám já. Bylo toho ale mnohem méně, než jsem čekala - jednak je to dáno tím, že Ellen má děti o něco starší než já a už pracuje na zkrácený úvazek, problémy s dětmi byly často odsunuty na vedlejší kolej. Hlavně ale Anglie není Česko a opravdu platí rčení jiný kraj, jiný mrav. Nahlas jsem se smála jen při líčení návštěvy Elleniny švagrové s rodinou, to byli dobří exoti. Líbil se mi postřeh, že každému připadají ti druzí dokonaleší, ale často tak působí jen navenek a ve skutečnosti se s něčím perou stejně jako vy. Na konci mi Ellen přišlo líto, na jejím místě bych v tom dotyčnou nechala trochu plácat, takhle vyšla příliš lacino, když za ni potíže vyřešil někdo jiný.
Jednoduchý příběh o dvou dětech, které se u dědečka seznámí s prací kamnáře a pecaře - čtenáři se spolu s nimi dozvědí o rozdílech mezi kamny, pecí či krbem a navíc si na obrázcích prohlédnou základní náčiní. Měli jsme přečteno za dva večery. Kdyby knížka byla delší, asi by to chtělo napínavější a dobrodružnější zápletku, ale při tomto rozsahu to bylo skvěle vyvážené, pětiletý kluk udržel pozornost a příběh ho bavil. A ilustrace jsou nádherné!
Tato knížka je krásná především na pohled - ani jsem nevěděla, kolik příběhů princezen se dočkalo zpracování od Disneyho! Jsem asi už starší ročník, takže s Tianou nebo Jasmínou jsem se tu setkala poprvé. A bohužel tato knížka není úplně vhodná pro seznámení s princeznami. Nejde tu totiž o jejich "hlavní příběh", abych tak řekla. Jsou to drobné epizodky z života princezen, někdy se odehrávají ještě dříve (třeba Ariel je ještě mořskou pannou a Růženka malou holčičkou), jindy až po všeobecně známých událostech (Locika je už tmavovlasá a žije u rodičů). Textu je jako vždy maličko, ale i tak nám příhody princezen zpříjemnily večerní usínání.
Kniha se mi líbila, i když mezi TOP od Agathy podle mě nepatří. Je tu příliš mnoho postav, přičemž jen dvě mi byly sympatické - a jedna z nich je zavražděna... Požitek ze čtení mi trochu kazil poněkud toporný překlad.
Nádherná knížka! Ty obrázky! Ten příběh! Ta nenásilně podaná poselství! Ať už se týkají přátelství obou dívek navzdory handicapu jedné z nich, umění nechat se unést světem fantazie, nebo seznámení s životem slepců, kteří vnímají svět jinými smysly než očima. Jednotlivé kapitoly se zaměřují právě na tyto smysly - jednou je to sluch, jindy hmat nebo čich. Úniky do fantastických světů plných vůní či druhů látek byly pro pětiletého syna trochu těžko uchopitelné, přesto se kouzlo této výjimečné knihy přeneslo i na něj.
Myslím, že vím, podle jakého receptu napsala Alena Jakoubková tuto knížku: Vezmi to nejhorší ze všech svých knih, přidej pár absurdit, asi dvacetkrát napiš ach jo, desetkrát, že jsi potvora, vymysli vtipný název - a novinka je na světě.
Isabela se cítí ponížena tím, že její muž ji na jakési pánské akci podvedl a z tohoto úletu si odnesl pohlavní nemoc, jíž nakazil i svou ženu. A po sérii krátkodobých vztahů (kteroužto rozjela patrně ještě s nedoléčenou kapavkou) pozvedla manželovo počínání na vyšší level - začala si se ženatým mužem, který měl dvě malé děti. Ale jeho manželka je přece ošklivá, tak se to může, ne? A výčitky svědomí? Kdepak, pouze obavy, aby nedal přednost rodině!
No ale můžu si za to sama - měla jsem přestat číst v momentu, kdy hlavní hrdinka zavzpomínala, jak ji a jejího bratra otec trestal tím, že si chodil pšouknout do dětského pokoje.
Tahle maličká knížka skrývá hezký příběh o bázlivé holčičce, která překoná strach, aby mohla pomoct zvířátkům. Místy je to trochu zdlouhavé, ale nápaditá grafika a obrázky to lehce vyváží. Na obálce je napsáno, že knížka je určena čtenářkám od sedmi let, ale nebojte, pětiletému klukovi se líbila taky!
Knížku jsem slupla za hodinku jako talířek jednohubek. Některé postřehy mě pobavily, i když celkově o žádné veledílo nejde a zaznamenala jsem i dost chyb. Ale grafika se mi líbila.
Co se týká historek, které Nina vypráví, mnohé z nich jsem slýchala od mojí maminky, která na pokladně léta pracovala. A s dovolením se s vámi o jednu maminčinu vzpomínku podělím. To tehdy přijel do Makra Marek Eben s manželkou Markétou, která je na vozíku. A pan Eben se s pokladními tak zapovídal, že odjel z obchodu jen s nákupním vozíkem a manželku tam zapomněl. Ale pak se pro ni samozřejmě vrátil - za velkého veselí všech přítomných. :-)