Aknel26 komentáře u knih

Převyprávění dalších seriálových dobrodružství psích záchranářů. Stejně jako v seriálu, některé příběhy jsou lepší, některé slabší. Textu není mnoho, takže je ideální jako čtení před spaním pro milovníky Tlapek. Modrá knížka je graficky udělaná lépe - tady je na každé stránce spousta bílých míst. Slohově je naopak mnohem zdařilejší.

1 03.03.2020

Oddechovka. Knížky paní Jakoubkové jsou všechny na jedno brdo, tahle patří myslím k těm lepším. SLABŠÍ POVAHY A CITLIVKY, NEČTĚTE DÁLE! Já podobné knížky označuju jako záchodové čtení - čtu v oné místnosti hrozně ráda, ale ideální jsu právě podobné nekomplikované a nenapínavé příběhy, které se dají číst na etapy po třech čtyřech stránkách, snadno se odkládají a stejně snadno se k nim vrací.

1 03.03.2020

Tenká knížka, kterou jsme četli stylově ve vlaku do Pahy - ovšem z opačného směru, než jel Vítek, od Kladna - se mně i synovi líbila. Je kratší a pro menší děti srozumitelnější než Honzíkova cesta - i když na tu u nás také jistě dojde. Druhá část o pobytu Vítka u tety v Praze byla možná ještě lepší. Jednoduchý příběh skvěle doplňují ilustrace Adolfa Borna.

2 20.02.2020

Syn si tuto knížku sám vybral v knihovně, ale jak jsem tušila, Pocahontas je příběh pro starší děti - synovi jsou necelé čtyři a nebavila ho. Hodně věcí jsem musela dovysvětlit, cizí jména byla složitá a ještě ten smutný konec... Zkusíme se k ní vrátit za rok, za dva.

Po slabší "pekárně" jsem měla trochu strach, že série půjde díl od dílu kvalitou dolů, jak to tak bývá, ale to se naštěstí nestalo, spíš naopak. Cukrárna byla psaná víceméně podle stejného mustru jako Kavárna v Kodani - partička lidí s různými osudy, které stmelí jedna akce, osudový, i když protivný muž a hlavně sympatická slečna v hlavní roli. A pak ta cukrárna se všemi dortíky, které bych chtěla ochutnat, procházky jarní Paříží a návštěvy dalších jedinečných cukráren s dortíky, které bych chtěla ochutnat... A k tomu ještě sleduju pořad Peče celá země, no nejsem já blázen? :-D
Pochybuju, že by se proměnu cukrárny povedlo před jejím majitelem tak dlouho tajit, stejně jako mě udivuje, jak rychle se Paříží rozšířila zvěst o Nininých výrobcích a způsobila fronty před cukrárnou, ale celkově mě knížka bavila a Nině jsem držela palce.
Tak trochu jsem doufala, že dalším dílem v sérii by mohl být Mléčný bar v Praze s Maddie v hlavní roli, což mi Goodreads částečně vyvrátil, ale i tak se na pokračování těším.

5 14.02.2020

Krásné ilustrace, hodně zvířátek, o kterých se dá povídat, veselý příběh o mnoho lepší než ten s vánoční hvězdou. Poučení ale poněkud dvojsečné a hodné dovysvětlení. Ano, je dobré být mezi svými a nezávidět druhým, i když se nám zdá, že jsou lepší, šikovnější, rychlejší a mají pestřejší život. Třeba nakonec dokážeme to co oni. Ale je veliký rozdíl mezi tím být sám sebou a být jedním z davu!

8 11.02.2020

Nejvíc se nám líbila pasáž o tom, jak se myška a krtek navštěvovali.

2 11.02.2020

Jedna z nejkrásnějších disneyovek. Nádherné obrázky přes celé stránky, takové tlumené a rozostřené, doprovázejí klasický příběh o rybáři, který není spokojený se svým životem a myslí si, že jiní se maj líp... Kdybych chytila kouzelnou rybu, asi bych si přála, abych mohla číst tuhle knížku stále dokola, jako by to bylo poprvé.

2 11.02.2020

Jejda, koukám, že jsem tuhle knížku zapomněla ohodnotit! Četli jsme ji před časem s tříletým synem a dobře jsme se u ní pobavili.

5 06.02.2020

Knížka, o jejíž existenci jsem sice věděla, ale v dětství mě záhadně minula. Jsem spíš pejskařka, takže jsem vždycky tíhla k Nepilovu Barykovi.
Je to ale první delší knížka, kterou jsem s tříletým synem četla na pokračování - asi týden, každý den dvě tři kapitoly (máme nezkrácenou verzi). A slavila úspěch! Kuba mi ji sám od sebe nosil, poslouchal, odpovídal na mé "kontrolní" otázky, děj si dobře pamatoval a dokonce vyprávěl ostatním - jen škoda, že informaci, kterak Zelenoočka a Natrhouško zůstali na střeše, i když po nich hodili koště, nikdo kromě mě neocenil.
Do svého deníku si Modroočko nepíše jen to, co snědl a s kým si hrál. Malí čtenáři se mnohé dozvědí nejen o kočkách (třeba že nemají rády vodu, umí padat na všechny čtyři a v noci se scházejí a zpívají), ale seznámí se také s jinými zvířátky a zjistí, že existuje i spousta nebezpečí – zmije, auta, zlé děti a kolikrát i to, co najdou na zemi. A že není nad to, když vás má někdo rád.

16 05.02.2020

Ke koupi knížky mě nalákaly nádherné ilustrace, ale po přečtení pohádek jsem trochu rozpačitá. Kulihrášek se hodně podobá českému Palečkovi, jak ho známe z pohádek Boženy Němcové, i když je v něm něco navíc. Zato Budulínek mně ani synovi vůbec nesedl. Písnička, kterou babička a dědeček zpívají, je úplně jiná než ta tradiční "jsou tam čtyři lištičky", zdaleka ne tak hravá a chytlavá. A navíc - po malých lištičkách vyleze Budulínek, je tedy potřeba lákat ven ještě lišku? Jen aby jí nabančili?

3 05.02.2020

Jedním slovem nádhera. Kouzelné ilustrace, úplné zosobnění fantazie, romantiky a něhy. A možná ještě krásnější verše, na pohled jednoduchá čtyřverší o obyčejných věcech, taková dětsky upřímná a nevinná. U většiny z nich jsem si říkala: ano, přesně takhle to cítím, jen to neumím tak hezky napsat. Knížku ocení možná víc maminky než děti.
Chtěla jsem sem dát malou ukázku, ale nevím, kterou z básniček vybrat.
Kdybych měla svoji zem,
dala bych jí jméno Tady.
Žila bych tam spokojeně,
věděla si se vším rady.

Kdybych měla sestřičku,
dala bych jí jméno Píseň.
Píseň by mě konejšila,
kdyby na mě padla tíseň.

Kdybych měla ještě knížku,
dala bych jí jméno Přítel.
Všude by mě provázela
jako malý tajný ctitel.

3 05.02.2020

Moc hezká a opravdu vtipná knížka. Na rozdíl od Kvaka a Žbluňka nejde o epizody, nýbrž jeden delší příběh - ideální pro začínající čtenáře nebo (jako u nás) pro začínající posluchače delších pohádek. Autorem ilustrací, které text skvěle doplňují, je sám Lobel a třeba narůstající dav, který pozoruje nebohé prasátko, nemá chybu.

3 04.02.2020

Poté, co Kvak a Žbluňk sesadili z trůnu příběhů čtených před spaním všechny předchozí hrdiny včetně Tlapkové patroly, opatřila jsem od téhož autora také tuto knížku. Možná jsme byli příliš natěšení, nevím, každopádně nadšení se nedostavilo u mě ani u syna (o tatínkovi nemluvě). Zaujala nás jen pohádka o malém a velkém myšákovi, ta je výborná.

2 04.02.2020

Zatím nejlepší knížka Petra Horáčka, s jakou jsem se setkala. Obrázky jsou krásné jako vždy, textu je o něco víc, což jako velcí čtenáři oceňujeme, a navíc nabízí nejen morální poučení o síle přátelství, ale také nějaké informace z ptačího světa.

6 04.02.2020

Opravdu byste řekli, že je to knížka pro děti od tří let? Příběh je velmi jednoduchý a srozumitelný i bez textu (kterého je stejně maličko), poučení jednoznačné, podle mě je to určené dětem spíš menším. Ilustrace jsou krásné, hlavně ta koza s nohama vzhůru.

3 31.01.2020

Asi budu zdejšími komentujícími prohlášena za kacířku, ale mně se víc líbí Hrubínova verze se dvěma sestrami a jejich nápadníky, s pomalým sbližováním Krásky a Zvířete a jeho pozvolnou proměnou v člověka; v Disneyho příběhu mi to přijde tak nějak moc zbrklé, moc akční. Ale orázky jsou samozřejmě nádherné.

2 20.01.2020

Knížka básniček o zvířátkách. Kdybych ji mohla namísto udělení hvězdiček přirovnat k pětipatrovému domu, pak obrázky by byly ve třetím patře, možná by nakročily do čtvrtého, a básničky v přízemí. Rytmus žádný a rýmy jen velmi přibližné. Určitě ale byla napsána z lásky k dětem - a těm nejmenším se myslím líbit bude.
Dárečky
Dupy, dupy, u lesíčka
dupe ježek pichlavý,
na hřbetě má dvě jablíčka
a nic ho nezastaví.
Nese ty dva dárečky
domů pro své ježečky.

2 14.01.2020

Příjemná knížka o sbližování dvou lidí – od vzájemných sympatií přes přátelství až po lásku jako trám. Snad to bylo až příliš pozvolné, hlavně Iva si držela odstup dost urputně a nepřirozeně (řešit, že budu s kamarádem na horách spát v jedné místnosti?), ale vezmeme-li v potaz její špatnou zkušenost z minulosti, lze nad tím přimhouřit očko. Divím se ale, že Vítek její lež dávno neprokoukl. Děj i postavy nicméně přesně odpovídají šabloně, jak jsem ji popsala v medailonku autorky.
Jsem ráda, že jsem se zde znovu setkala s Vítkem, který vystupoval v jedné ze starších knížek autorky Záruční list na život a již tehdy řešil svůj vztah s Danou, poznamenaný péčí o postiženou dceru.

4 12.01.2020

Moje první Třeštíková a (nadlouho) asi poslední. Přišlo mi, že knížka je o všem a o všech – kromě hlavní hrdinky. Vedlejší postavy měly své vlastnosti, nějak se vyvíjely, plno věcí se u nich změnilo. O Elišce bych po přečtení celé 400stránkové bichle dokázala říct jen málo – nebyla moc úspěšná podnikatelka, šla ze vztahu do vztahu (a často šla do vztahu, aniž ten předchozí ukončila) a měla ráda svého otce. Právě tohle pouto s rodiči se mi na knize líbilo úplně nejvíc. Pokud jde o styl, zdá se mi, jako by se Radka Třeštíková nemohla rozhodnout, jak psát. Byl to vcelku obyčejný román pro ženy, ale některé myšlenky či obraty ve větách dávaly tušit, že Třeštíková asi měla větší umělecké ambice…
Román byl tak zvláštně ukončený-neukončený. Myslím, že konec mládí asi nemohl být vyjádřen názorněji, zatímco o příštích osudech Elišky, o jejím setrvání v městečku a budoucnosti obchodu se můžeme jen domýšlet.

9 10.01.2020