Aknel26 komentáře u knih

Knížky paní Jakoubkové podle mě stále balancují nad propastí mezi oddechovým čtením pro ženy a kýčem. A Manžel do domu... do té propasti pěkně zahučel!
Mladičká Ariana od rodičů, kteří jí nerozumí, odchází s manželem-žokejem do Anglie, kde mu má dělat "reprezentativní doprovod". Poté co konečně prokoukne, že ji Přemysl využívá, a začne se stavět na vlastní nohy, zamiluje se do ní stárnoucí seladon (v očích Ariany okouzlující a milující muž, byť o 40 let starší) a nabídne jí bezstarostný rok strávený v jeho společnosti cestováním po Francii, pro kterou má spisovatelka slabost. Nemůžu si pomoct, podle mě šlo od Angličana také o pěknou manipulaci! Po pohádkovém roce přichází poslední část knihy - líčení, zda se Arianě podaří vymanit z jeho vlivu a začít jinde a s někým jiným.

4 28.09.2020

Jako vždy u paní Kubátové - řemeslně dobře odvedená práce, ale příběh i postavy podle ustálené šablony. Marta je světice, kterou i po mnohaleté známosti rozhodí, že ji přítel přesvědčí k sexu - šmankote, taková manipulace, vždyť to nejdřív nechtěla! Její kolega, o kterého půjde především, Martu balí nejprve jak na základce, kdy zamilovaní rošťáci tahají holčičky za copy, později jí nadbíhá jako puberťák, ale nakonec se odhalí všechna tajemství, vysvětlí se nedorozumění a vše dospěje k předvídanému konci.
Příjemné bylo opětovné shledání s již známými postavami a obohacením příběhu byla postava Martiny sestry Blanky - autorka tu ukázala stinné, ale i humorné stránky života s postiženým člověkem.

2 28.09.2020

Hrozná blbost. Hlavní hrdinka Bela byla tak šarmantní, vyrovnaná a chápající, že to snad ani není možné. Navíc jsem nikde nepostřehla její věk - na počátku jsem tipovala hodně přes šedesát, ale mátlo mě, jak byla pro všechny žádoucí. Ostatní postavy stály v pozadí a nechávaly vyniknout Belin charakter a nadhled. Její kuchařské speciality byly leckdy zajímavé, i když té ledové kávové limonády s colou bych se docela bála.
POZOR, SPOILER!!!!!!! Značně mě otrávilo, jak se autorka zbavila záporné postavy, Saši. Místo aby nabídla uspokojivé řešení, nechala ji prostě zemřít, čímž se celý konflikt vlastně vyřešil sám. KONEC SPOILERU.
Ještě bych se ráda vyjádřila k překladu - chápu, že překládat z tak blízkého jazyka může být zrádné, ale přece jen jsem občas zírala nad nečeskými výrazy. Půlroční vysvědčení? My máme přece pololetní. A budoucí rok ve smyslu příští? To snad ne.

4 28.09.2020

Knížka, která stála na počátku mé letní čtecí krize. Začátek mě nebavil, ale stále jsem si říkala, že jí dám ještě šanci, takže když byl čas na čtení, sáhla jsem po paní Millerové, místo abych vzala jinou knížku, která by mě zaujala víc. Nakonec jsem stejně nedočetla. Pokud by se našla dobrá duše, která by mi ve zprávě vyzradila, co se dělo v druhé části, budu ráda :-)

Disneyho verze klasické pohádky je jiná než ta "naše" - bez kouzelných oříšků, zato s nezbytnými zvířátky-pomocníky a kočárem z dýně. Přesto je to kouzelný příběh s krásnými obrázky, dlouhý právě na jedno večerní uspávání.

4 22.06.2020

(SPOILER) Snad mi milovníci Disneyho příběhů odpustí, ale tohle zpracování mi přišlo hrozně divné.
Začátek byl tradiční. Královskému páru se narodí holčička a oni na oslavu pozvou spoustu hostů, bohužel přitom opomenou zlou vílu. Ta se cítí uražená a pomstí se drsnou kletbou. Hodné víly sice trest zmírní, v celém království jsou spáleny kolovrátky, přesto se víly rozhodnou s Růženkou odejít na tajné místo v lese a tam ji skrývat až do jejích šestnáctin – na což rodiče přistoupí.
Růženka se spřátelí se všemi lesními zvířátky (pro Disneyho typický motiv) a při tanci na mýtině se seznámí s princem Filipem, svým budoucím vysvoboditelem. Kouzelné víly, jejichž jména Fauna, Flora a Primavera mi trhala oči při každém přečtení, chystají Růžence dárky k narozeninám a kvůli jejich neopatrnosti zlá víla vypátrá Růženčin úkryt i to, že následujícího dne se princezna bude vracet domů. Dříve než se setká po 16 letech s rodiči, je oklamána zlou vílou, píchne se o vřeteno a usíná... Aby se nepřihodilo ještě více zlého, kouzelné víly uspí všechny v království a vydají se hledat Růženčina zachránce.
Ten jde mezitím navštívit Růženku do chaloupky v lese, ale místo jeho lásky na něj čeká zlá víla. Zajme ho a uvězní, ale dobré víly ho osvobodí. Princ Filip přemůže zlou vílu (přestože s ním bojuje v podobě draka) a polibkem probudí Růženku i celé království.
Tato verze je jistě veselejší a plná zvratů, takže dětem se líbí, ale oč pohádkovější je příběh tak, jak ho vyprávíme tady u nás!
P. S.: Opravdu by mě nikdy nenapadlo, že použiju označení spoiler zrovna u pohádky!

5 22.06.2020

Tak trochu jsem doufala, že Jak mě překvapíš? naváže na starší autorčiny knížky s otázkou v názvu (Dokážete udržet tajemství? a Vzpomínáš si?), které patří k mým nejoblíbenějším. To se bohužel nestalo a na začátku jsem si říkala ježišmarjá, co ti dva řeší, vidina společně strávených desetiletí je přece mnohem lepší zpráva než se dozvědět, že vám zbývá pár týdnů! Pak se děj trochu rozběhl, pobavil mě víkend plný překvapení či focení erotických snímků, zaujaly mě i vedlejší postavy, škoda že některé nedostaly víc prostoru, a co se týká toho skandálu, rozhodně nešlo o žádnou prkotinu. Jen té poslední kapitole by slušel jiný než smířlivý a rekapitulující tón.

3 18.05.2020

Četla jsem synovi vydání Bambiho z roku 1991- poklad z mé dětské knihovničky, uložený u babičky - a překvapilo mě, kolik jsem našla chyb. Myslela jsem, že dřív se na korektury dbalo víc! Ilustrace jsou krásné a příběh kolouška bere za srdce, ale oproti filmu je děj velice zjednodušený, uzpůsobený nejmenším dětem, a každé události či životní etapě je věnováno jen pár vět a obrázků. I ta smrt maminky je zmíněná velmi citlivě a jaksi letmo a teď musím pořád vysvětlovat, že ji lovci zastřelili a proč to udělali a že se už k Bambimu nevrátí...

4 18.05.2020

Klasická poirotovka. Několik podezřelých, se kterými Poirot často rozmlouvá a z jejich odpovědí si na rozdíl od čtenáře poskládá celý příběh, nakonec je pozve do jedné místnosti a šokuje je objasněním celého případu. Řešení je tentokrát takové lišácké. Příběh vypráví v první osobě kapitán Hastings a jeho ironické poznámky, rozhovory s Bobem i špičkování s velkým detektivem jsou velmi osvěžující. Škoda že Bob nedostal víc prostoru!

11 11.05.2020

Název není tak docela pravdivý, Patricii spadlo z nebe vlastně všechno včetně toho manžela. Pasáže o putování po Francii se mi docela líbily a klidně bych ta místa navštívila - a ochutnala ta skvělá jídla, jako vždycky. Prostřední část se všemi těmi osudovými láskami jak ze Shakespeara a zamilovanými, kteří se dávají dohromady po letech i desetiletích, během nichž po sobě jen platonicky toužili, mi přišla komická. A závěr zase příliš vyhrocený.
Celkově se knížka nijak neodchyluje od šablony, jak jsem ji popsala v medailonku autorky.

5 13.04.2020

Jak jsem psala v medailonku autorky, její knížky často balancují na čáře mezi pohodovým románem a nereálnou kravinou. Tento bohužel spadá spíš k těm druhým. Už jen ten začátek...
Úspěšnou maturantku Eriku pošlou její jinak velmi úzkoprsí a konzervativní rodiče samotnou do Paříže.Tam ji sbalí a bohužel i zbouchne a opustí místní playboy. (str. 18 - to jen, aby bylo vidět, jak moc výstižná je zdejší anotace)
Rodiče, hlavně snobská matka, nejsou nadšení a zrovna ji nepodporují v rozhodnutí si dítě nechat a přitom studovat zahradní architekturu. Erika naštěstí potkává postaršího Rakušáka Fritze, který se do ní zamiluje za jediný den, velkoryse přehlédne, že je těhotná s jíným, a hned druhý večer ji požádá o ruku. Erika zapomíná na vysněný studijní obor a odjíždí s ním do Rakouska. (cca str. 40)
A další děj už radši komentovat nebudu.

5 08.04.2020

Kamarádka poslední dobou zahořela pro Agathu Christie a své nadšení přenesla i na mě, takže jsem se taky pustila do četby - přestože jsem před mnoha lety (leckdy i desetiletími!) většinu četla; včetně této. Zhruba 50 stran před koncem jsem si definitivně vzpomněla, kdo byl vrah, ale to vůbec nevadí, i tak jsem si knížku moc užila.
Na rozdíl od současných detektivek je totiž tato skutečná oddechovka. Ne proto, že by byla hloupá a čtenář nemusel přemýšlet, vraha by odhalil ve třech kapitolách. Naopak, člověk při čtení pochopitelně přemýšlí a zvažuje různé teorie, ale nestresuje ho zběsilé tempo, detailní popisy zločinů ani psychické poruchy či sociální fobie všech postav včetně detektivů.

15 06.04.2020

Lehká četba do nelehké doby. Jestli to ale nebylo až příliš jednoduché... Jde o knížku plnou stereotypů (abych se vyhnula ošklivějšímu slůvku klišé) - podnikatel musí být arogantní, jeho žena musí být krásná, babička musí být laskavá, baculka musí být zamindrákovaná. Ale po úvodním rozdělení rolí se autorka asi zhlídla v násobilce, kde dvě minus dávají plus, a ze dvou nešťastných žen vytvořila jednu šťastnou a skvěle fungující dvojku, obklopenou dalšími milými a přátelskými lidmi.
Mrzelo mě, že autorka nedodržela koncept knihy jakožto kuchařky – na počátku se objeví pár zajímavých receptů na cukroví, tak jsem myslela, že jimi proloží celý text, ale bohužel, namísto kuchařky vytvořila takovou učebnici hezkého chování.
A ještě k obálce – je hrozná, a kdykoli jsem na ni pohlédla, měla jsem pocit, že nečtu knížku o baculce, nýbrž o dívce s knírkem.

6 29.03.2020

Ráda jsem si po dlouhé době přečetla román ve formě dopisů. Ačkoli kostra příběhu (a romantická linka) se odehrává v roce 1946, v dopisech se převážně vzpomíná na nedávno skončenou válku. Bylo moc zajímavé si přečíst, co se během války odehrávalo v Anglii a hlavně na Normanských ostrovech, o tom se moc neví. Pisatelů i adresátů bylo víc, takže bylo potřeba pořád sledovat, kdo komu píše. Na druhou stranu se člověk dozvěděl o dění na ostrovech z více pohledů, každý přispěl svou troškou do mlýna, takže vznikla pestrá mozaika smutných i veselých příhod a vzpomínek.
Přestože se román odehrával (a hlavně byl napsaný) mnohem později, připomněl mi jeden z dílů série o Anně ze Zeleného domu - Anna v Summerside, který je také psaný formou dopisů Anny Gilbertovi.
Můj dojem z knížky je bohužel ovlivněný tím, že jsem ji četla velmi dlouho a posledních asi 50 stran jsem měla v hlavě už jen to, abych ji konečně "dorazila".

9 23.03.2020

Knížky o zvířátkách mají u dětí úspěch téměř zaručený. Tato je trochu dlouhá na čtení před spaním, ale příběh je jednoduchý, takže se dá proskákat.

2 17.03.2020

Krátké básničky (tři sloky) o přátelství mezi zvířátky, většinou hezky vypointované. Textíky přesně kopírují obrázky.

3 15.03.2020

Originální knížka plná dopisů od spokojených, přepracovaných, ale i naštvaných a opomíjených pastelek pobavila mě i syna. Hezky jsme si to porovnali i s našimi voskovkami a zkontrolovali jsme, kolik ze kterých ubylo, jen škoda že nemáme všechny barvy (chybí nám bílá i béžová).
Nicméně nejvíc asi syna zaujalo oslovení Tonďasi - snad ho během koronavirové uzavírky školky zapomene a nebude tak volat na spolužáka Toníka!

5 15.03.2020

Převyprávění dalších seriálových dobrodružství psích záchranářů. Stejně jako v seriálu, některé příběhy jsou lepší, některé slabší. Textu není mnoho, takže je ideální jako čtení před spaním pro milovníky Tlapek. Modrá knížka je graficky udělaná lépe - tady je na každé stránce spousta bílých míst. Slohově je naopak mnohem zdařilejší.

1 03.03.2020

Oddechovka. Knížky paní Jakoubkové jsou všechny na jedno brdo, tahle patří myslím k těm lepším. SLABŠÍ POVAHY A CITLIVKY, NEČTĚTE DÁLE! Já podobné knížky označuju jako záchodové čtení - čtu v oné místnosti hrozně ráda, ale ideální jsu právě podobné nekomplikované a nenapínavé příběhy, které se dají číst na etapy po třech čtyřech stránkách, snadno se odkládají a stejně snadno se k nim vrací.

1 03.03.2020

Tenká knížka, kterou jsme četli stylově ve vlaku do Pahy - ovšem z opačného směru, než jel Vítek, od Kladna - se mně i synovi líbila. Je kratší a pro menší děti srozumitelnější než Honzíkova cesta - i když na tu u nás také jistě dojde. Druhá část o pobytu Vítka u tety v Praze byla možná ještě lepší. Jednoduchý příběh skvěle doplňují ilustrace Adolfa Borna.

2 20.02.2020