Aknel26 komentáře u knih

Já tu knížku, stejně jako všechno ostatní od pana Nepila, prostě miluju. Baryk je skvělý průvodce přírodou, vtipnou formou nás seznámí nejen se životem psím, ale i s dalšími tvory - vlaštovkami, ježky, zajíci, sýkorkami nebo třeba hlemýždi. O každém druhu se něco dozvíme (třeba co má zajíc společného s velbloudem, jaký je rozdíl mezi havranem a vránou nebo že slepýšům dorůstají ocásky) a ještě se u toho zasmějeme.

"Šneci žijí stejně jako my psi v boudách. Oni tedy v boudičkách, abyste si nemysleli, že vás chci oblafnout. Jenže si je musí nosit s sebou. Což je pochopitelné: při té jejich loudavosti by se od ní mohli vzdálit dejme tomu deset metrů a už by se do tmy nestačili vrátit. Zatímco psí bouda je prostě obývací ložnicí, hlemýždí boudička je víceúčelová. Pro šneka je například i chladničkou. Když přijdou vedra, zaleze s ní do stínu a ještě si ji zavíčkuje poklopem ze ztuhlého slizu. Na podzim si udělá z domečku dokonce vrták. Zavrtává se totiž do hlíny a boudička mu slouží jako nebozez. Když je dost hluboko, zavíčkuje se a přespí zimu."

Knížka je vlastně takový psí kalendář - Barykovi ale nestačí obyčejné názvy měsíců, jakkoli jsou v češtině výstižné. Pojmenovává si je podle toho, co se ho přímo dotýká, a tak se setkáme s měsícem blech, měsícem studeného kastrůlku či měsícem opuštěných Baryků. A z toho posledního si dovolím ještě jednu ukázku:

"V srpnu přirachotí můj člověk s autem až na dvůr a vypukne boží dopuštění. Všichni začnou snášet k vozu kufry, kabely, tašky a jiné harampádí a můj člověk to do vozu naskládá div ne všechno. Pak to vyhází zase na dvůr a naskládá to tam jinak a pak to vyhází potřetí a začne to tam rovnat ještě líp. To všechny zaujme tak, že se houfují u auta a začnou mu radit. A v tu chvíli raději zalezu do boudy. Vím, co bude následovat. Vím, že mému člověku zbrunátní tvář, že se vysouká zvnitřku celý upocený a zježený a začne hafat, až se roztřese komín."

Prostě pro staršího čtenáře je radost knížku číst.
Kdyby měl ale hodnotit můj skoro pětiletý syn, asi by to na pět hvězdiček nebylo. Hlavně ze začátku se Baryk věnoval zvířatům, o která se děti tolik nezajímají (bažant, jelen, ptáci), a podzimní příběhy se odehrávaly na honu, což řadě lidí také není blízké. To se naštěstí brzy změnilo. Dost věcí jsem synovi musela dovysvětlovat, třeba kdo byli Lucemburkové, co je morseovka a jaká rychlost je sedmdesátka (to je rychlost zajíce, zatímco Baryk dává jen pětatřicítku - ale on je ještě v záběhu). V tomhle ohledu u něj bodoval spíš seriál, u toho jsme se smáli oba. Navíc ho vyprávěl sám autor svým jedinečným způsobem. A pan Born ho taky dokonale zobrazil!
Naštěstí tady body uděluju já - a já jen lituju, že tu není hvězdiček víc, asi jako v létě na nebi.

8 22.04.2021

Druhý díl byl rozhodně lepší než ten první, příběh se pěkně rozběhl, a dokonce jsem si říkala, že dám o sto procent lepší hodnocení (loupeži lízátka jsem dala dvě hvězdy a diamant jsem chtěla ohodnotit čtyřmi). Ale ten konec??!! Zase mi to přišlo takové nedotažené, přitom nápad je super. Takže oproti jedničce jen jedna hvězda navíc.

1 11.04.2021

Takové smutně veselé čtení. Po stránce literární žádný skvost, příhody se stále opakují - co všechno pejsek počural, jak moc je cítit, jak moc štěká atd. Z vyprávění ale podle mě je cítit láska a také správný nadhled, bez nichž by se podobná činnost vykonávat nedala. Mezi jednotlivými psími osudy jsou krátké kapitolky s všeobecnými informacemi. Je krásné, kolik toho dočaskáři udělají, aby zanedbaným či týraným pejskům zajistili nový život či klidné stáří.

5 01.04.2021

Vtipný příběh o tom, co se děje ve školce, když děti odejdou. Skvěle vyvážený poměr textu a obrázků. Kapitoly jsou tak akorát dlouhé a ilustrace veselé, samé jasné barvy. Vyprávění navíc děti svádí ke srovnávání a povídání o tom, jak to vypadá v jejich školce.

3 23.03.2021

Upřímně řečeno, podle zdejšího hodnocení jsem čekala víc. Příběh mi přišel velmi zjednodušený a tak nějak zbrklý. Obsah vyprávění, který je hned na začátku knihy, láká na veselé příhody, ale třeba zmíněná krátká návštěva v zoo je opravdu kratičká - popsaná asi ve dvou větách. Ostatně kopání tunelu jde taky raz dva. Celkově je akčním scénám dáno méně prostoru než hovorům mezi postavami. Obrázky jsou vydařenější. Na knize je napsáno, že je pro děti od šesti let. No nevím - ani můj syn, kterému je necelých pět, se nedožadoval opakovaného čtení, jako to dělává u knížek, které ho zaujmou.

2 23.03.2021

Klasická Andersenova pohádka zjednodušená pro nejmenší děti. Literárně to není až takový zázrak, ale zkuste v každém odstavci použít jednou či dvakrát spojení ošklivé káčátko! Zabere to pokaždé půl řádku :-) Nádherné ilustrace vám ale tu občasnou kostrbatost bohatě vynahradí!

3 11.03.2021

Se synem jsme s chutí přečetli Martínkovu i Alenčinu čítanku - a není náhodou, že mají knížky podobný název, ony jsou si podobné celé. Rozdíl je vlastně jen v pohlaví hlavní postavy a v prostředí, kde se odehrávají - Martínek žije na vsi, Alenka ve městě (z čehož se podle mě mohlo "vytřískat" víc). Myslím ale, že kluci mohou číst knížku o Alence, stejně jako holčičkám se bude líbit ta Martínkova. Knížky mají stejný koncept - příběhy ze života dětí jsou prokládány pohádkami, které dětem většinou vyprávějí členové rodiny. Je zajímavé, že u Martínka nás víc zaujaly kloučkovy příhody, zatímco u Alenky nás víc bavily pohádky (třeba ta kaštanová, o želvě a opici nebo o bacilech).
Co je ale podle mě nejkouzelnější, jsou povídání o přírodě. Ta byla vydaná i jako samostatná leporela (Kam se ztratil nůž, O jabloňce).
Neméně důležité jsou kouzelné ilustrace Heleny Zmatlíkové.

10 09.03.2021

Se synem jsme s chutí přečetli Martínkovu i Alenčinu čítanku - a není náhodou, že mají knížky podobný název, ony jsou si podobné celé. Rozdíl je vlastně jen v pohlaví hlavní postavy a v prostředí, kde se odehrávají - Martínek žije na vsi, Alenka ve městě (z čehož se podle mě mohlo "vytřískat" víc). Myslím ale, že kluci mohou číst knížku o Alence, stejně jako holčičkám se bude líbit ta Martínkova. Knížky mají stejný koncept - příběhy ze života dětí jsou prokládány pohádkami, které dětem většinou vyprávějí členové rodiny. Je zajímavé, že u Martínka nás víc zaujaly kloučkovy příhody, zatímco u Alenky nás víc bavily pohádky (třeba ta kaštanová, o želvě a opici nebo o bacilech).

5 09.03.2021

Musím říct, že jsem velmi udivena tak vysokým hodnocením - a také tím, že se někdo při četbě této knihy nasmál. Já bych musela hodně přemýšlet, zda jsem vůbec během četby povytáhla koutky úst v úsměvu; spíš jsem zvedala obočí nad těmi absurdními situacemi a také spoustou pravopisných chyb. No, každý má jiný smysl pro humor a nelze se zavděčit čtenářům všem. Od poloviny knihy navíc přestala být láska k jídlu hlavním tématem a kniha by se mohla přejmenovat na Trapasy a katastrofy, které se mi staly.

1 09.03.2021

Taková paní Láryfáry po česku, určená menším dětem. Příběhy jsou kratší a vyskytuje se v nich nějaké kouzlo, třeba holčičce, která si nerada čistí zoubky, se uzamkne pusinka a jako klíč může posloužit jen kartáček na zuby... Je to vtipné i poučné čtení.

4 04.03.2021

Tato kniha se zatím podle mě řadí k těm nejlepším v sérii, není-li vůbec nejlepší. Atmosféra Islandu z ní přímo sálá - i někdo tak teplomilný jako já má chuť nabalit se do tří vrstev oblečení, vydat se na túru k ledovcům či vodopádům a večer zapálit oheň v krbu, nazout si teplé ponožky, popíjet čaj z velkého hrnku a čekat na polární záři...
Zajímavé bylo i líčení zákulisí hotelového provozu, s detektivní zápletkou jako bonusem.
Naproti tomu milostná linka byla velmi průhledná, autorka si navíc práci trochu ulehčila i tím, že pár pasáží vyprávěla z pohledu Alexe - který mimochodem ještě v první kapitole vzdychal po Nině, aby si na ni od momentu, kdy vytáhl Lucy z bazénu, ani nevzpomněl.

10 04.03.2021

Z celé série podle mě nejslabší. Maddie byla sympaťačka, ale celkově mi příběh přišel hodně předvídatelný. A především nějak nefungovalo to, co na této sérii oceňuji nejvíc - totiž že s hlavní postavou při jejím útěku objevujeme nové působiště a nasáváme jeho jedinečnou atmosféru. Plavba na jachtě podél pobřeží zkrátka neumožňuje poznat místo do všech detailů, které jako mozaika tvoří jeho kouzlo. Než se někde rozkoukáme, už jedeme jinam.

6 04.03.2021

Víc se mi líbila první polovina knížky o výletu zvířátek do Prahy, celkově ale mě i syna různé zvířecí hry bavily. Chválím také zpracování knihy (mám nové vydání), velké obrázky a silný papír. Co mě naopak zarazilo – všechny postavy jsou kluci: myšáček, ježeček, jezeveček, králíček, zajíček… Proč tam nemohla být místo některých z nich myšička, veverka nebo liška?

2 22.02.2021

Veselá knížka o pejscích, kteří chodí do prvního ročníku psí školky, kde se učí základní psí dovednosti (jak správně hrabat, chytat zloděje apod.), ale i jak se (ne)chovat u stolu, na procházce, v umývárně a v šatně. Věřím, že děti se při četbě o hře na šampaňské a různých bláznivých nápadech pejska Bonifáce pobaví, ale jsem trochu kritická. Nelíbí se mi totiž, jak se autorka odklonila od počátečního směřování příběhu. Celá knížka začíná tím, jak se pejsek Bobeš ráno probouzí a loučí se s ním celá farma, jak ho doprovází do školky maminka a po návratu ho opět zvířátka vítají – čtenář tak nabyde dojmu, že Bobeš se stane hlavní postavou a děj se bude točit kolem něj. Od dalšího dne se ale do popředí dostává pejsek Bonifác, Bobešova role se smrskne a na farmu se už nevrátíme. Proč mu tedy bylo na začátku věnováno tolik prostoru?

2 22.02.2021

Teď si ušetřím práci a jeden komentář přidám hned ke dvěma dětským knížkám Zuzany Pospíšilové. Mají podobný název, stejný počet pohádek o čtyřech či pěti stranách a především stejný koncept – všechny příběhy se více či méně dotýkají prostředí vody, resp. lesa. Jen je škoda, že ona podobnost se netýká i grafické stránky, knížky mají jiné ilustrátory. Se čtyřletým synem jsme četli každý večer jednu lesní a jednu mokrou pohádku. Jejich hrdiny byly děti, ale i zvířátka či strašidýlka a víly. Některé příběhy byly vydařené, vtipné či poučné, jiné trochu prostuduché, občas bylo znát, že do prostředí lesa či vody byl příběh našroubován jaksi uměle, aby bylo dodrženo téma. Většina z nich se synovi líbila.

2 22.02.2021

Teď si ušetřím práci a jeden komentář přidám hned ke dvěma dětským knížkám Zuzany Pospíšilové. Mají podobný název, stejný počet pohádek o čtyřech či pěti stranách a především stejný koncept – všechny příběhy se více či méně dotýkají prostředí vody, resp. lesa. Jen je škoda, že ona podobnost se netýká i grafické stránky, knížky mají jiné ilustrátory. Se čtyřletým synem jsme četli každý večer jednu lesní a jednu mokrou pohádku. Jejich hrdiny byly děti, ale i zvířátka či strašidýlka a víly. Některé příběhy byly vydařené, vtipné či poučné, jiné trochu prostuduché, občas bylo znát, že do prostředí lesa či vody byl příběh našroubován jaksi uměle, aby bylo dodrženo téma. Většina z nich se synovi líbila.

3 22.02.2021

Vtipný příběh z pro nás exotického prostředí, ve kterém se děti dozvědí plno zajímavých informací. Užijí si ho i starší čtenáři.

2 27.10.2020

Moc hezká knížka, krásně ilustrovaná, určená nejmenším dětem. My jsme četli se čtyřletým a příběh byl pro něj už dost jednoduchý. Měli jsme ovšem verzi bez angličtiny.

3 27.10.2020

Navzdory hroznému názvu jedna z nejpříjemnějších knížek paní Kubátové. Moc se mi líbilo líčení sportovní dovolené v Alpách. I ty postavy působí jaksi reálněji.

4 27.10.2020

Pan Petiška prostě rozuměl dětské duši. Martínkova čítanka je velká, tlustá a hlavně pestrá knížka, ve které si každý najde to své. Jsou tu příběhy obyčejného kluka Martínka, všelijaké pohádky, které mu příbuzní vyprávějí, i povídání o přírodě. Ta jsou podle mě nejkouzelnější, byla vydaná i jako samostatná leporela (Kam se ztratil nůž, O jabloňce). Neméně důležité jsou kouzelné ilustrace Heleny Zmatlíkové. Skutečně nadčasová knížka!

2 27.10.2020