Akťavs komentáře u knih

Opravdu zajímavé zkušenosti při cestě po japonských ostrovech, setkání s japonskou kulturou a zvyky někdy hodně odlišnými a někdy zase tak hodně stejnými jako u nás v Evropě.

1 11.06.2015

V letošním roce je to asi TOP 1 kniha , co jsem přečetla. Má několik velmi silných okamžiků, dětství v Terezíně, kdy 4 roky neviděl stromy, rodina, bratr, studium na střední nebo vysoké škole, počátky zaměstnání, různé škatule hejbete se s řediteli novin a vydavatelství, podle politické práce, nikoliv podle schopností, ale nejvíc mi utkvěly úvahy o diktatuře, jak lehce vzniká a potom hodně ovlivňuje masy lidí, v dávně i nedávné minulosti, má vždy společné prvky a příčiny a její následky se těžko odstraňují. Někdy jsem si chtěla i vypsat některé citáty, měly velkou hloubku. Bonus navíc krásná čeština a slovní zásoba. Četla jsem i Má veselá jitra, ale tato osobní zpověď je více hodnotná.

02.09.2024

Za mě dobrý cestopis. Autorka má můj obdiv za odvahu.Trochu mi vadil pouze začátek v Číně, když se divila, že je pořád kontrolována a focena, to je prostě diktatura. Musím souhlasit, že jsou tam i zajímavé myšlenky nebo postřehy o lidech, které na cestách potkávala. Jen bylo pro ni asi těžké pochopit jejich jinou mentalitu. Z evropského hlediska je to zaostalost, ale ti lidé to vidí jinak. Samozřejmě , že práva žen jsou tam potírána, ale vtrhnout tam s našimi zvyklostmi by také asi nebyla nejlepší cesta.

03.06.2024

velmi pěkně napsané, výběr příběhů má zajímavý rozsah, oceňuji připomenutí klíčových událostí z naší historie, u některých příběhů jsem si zopakovala své vědomosti, u některých jsem si upřesnila své chabé znalosti , doporučuji ke čtení, vždy se člověk dozví něco nového

22.08.2023

Kniha se mi moc líbila. Seriál jsme nesledovala, proto jsem konečně lépe pochopila různé souvislosti. Božena neměla jistě zcela pozitivní vlastnosti, ale velmi milovala svoje děti a byla hodně nadaná. Dokazují to její nádherné knihy plné citu a emocí. Někdy mě až trochu rozčilovala , jak byla rozmazlená a sebestředná. Je otázkou, zda její vzdor byl jen následkem vnuceného manželství, nebo to byla její povaha. Díky manželovi se ale začala zabývat češtinou a stala se celou duší vlastenkou. Ona i její muž byly rozporuplné osoby.

mohu jen zopakovat-úžasná kniha. Je zajímavé dozvědět se něco více o osudu Wintonových dětí, o jejich životě během války a také po válce. Nejde si ani představit, jak muselo být pro rodiče těžké poslat své mnohdy malé děti do neznáma, a to v době, kdy ještě netušili, jaký tragický konec je samotné v převážné většině čeká. Velké zklamání pak muselo být pro předčasně dospělé děti po návratu z Anglie, kdy jejich důvěra v demokracii a v masarykovské ideály byla násilně potlačena silou nastupující komunistické totality. Radost z míru byla záhy zničena . Byla to těžká a složitá doba, jako bohužel i naše poválečné dějiny.

10.05.2023

Líbila se mi část o tuzemských památkách, jako brněnskou čtenářku mě potěšilo i množství moravských zajímavostí. Myslela jsem si, že postřehy z ostaních zemí nebudou tak poutavé, ale opak byl pravdou. Líbilo se mi, že autor pátral v historii, aby některé zvláštnosti vysvětlil a např. kapitoly o Sicílii nebo Maďarsku byly překvapivé a humorné, všechny kapitoly byly proložené vlastními zkušenostmi a pohledem autora. Souhlasím s předchozím hodnocením, jsou to většinou jen obyčejné výlety, ale skoro z každého si čtenář něco zajímavého odnese. Jediné co mi vadilo, bylo neobvyklé množství tiskových chyb, korektura byla zřejmě velmi liknavá.

velmi dobrý cestopis, kromě putování mimo turistické trasy, které lze jen obdivovat, přináší kniha mnoho zkušeností a zážitků autorky s místními lidmi, často zcela nečekaných a překvapujících, osamocené cestovatelce držím palce a musím přiznat, že i mně některé myšlenky z knihy uvízly v paměti

29.03.2023

Krásná čeština a hra se slovy, někdy drsné , někdy pohlazeni , někdy jen takové lehké vzpomínky , někdy velká hloubka textu, doporučuji

25.07.2022

Knižka mě pohltila, donutila přemýšlet a zanechala po sobě stopu. Začátek byl trochu pomalejší, ale pak příběh nabral tempo a bylo to drsné . O životě a válce. Téma stále bohužel aktuální.

Velmi pěkně napsaná kniha, která dokazuje, že i o smrti se dá psát krásně, jen je někdy více nebo méně těžké smířit se s tím, že i smrt je součást života.

19.05.2022

Kniha má slabší a silnější pasáže. První část mě příliš nezaujala, připadlo mi, že stát sice stanovil pojem Hrubé národní štěstí, ale nikde se nemluví o tom, jak lidé uživí sebe a své děti, jak mohou studovat, pracovat, bahnité cesty místo silnic jsou běžné, takže prostý život je velmi obtížný. Být šťastný těmto věcem navzdory, je asi jinou mentalitou.
Části o Izraeli a Islandu jsou zajímavější, jdou více do hloubky a pojednávají o tom, že štěstí si každý musí těžce vydolovat , i když historie (v případě Izraele) nebo příroda ( v případě Islandu) jsou proti. Dávám 3 hvězdy za poučné informace.

26.11.2021

Mám z knihy rozpačitý dojem, na začátku jsem ji chtěla dokonce odložit, připadala mi hodně chaotická, pak se to celkem rozběhlo, ale podle mého názoru to byl celkem úlet , ve kterém se vyskytla občas nějaká chytrá myšlenka. trocha ironie a trocha humoru. Dávám 3 hvězdy. Konec je sice k zamyšlení, ale když si ho představím v realitě, jsem hodně v rozpacích. Přesto uznávám právo autorky.

03.11.2021

měla jsem od knihy podle recenzí větší očekávání, něco bylo až zbytečně detailně popisováno, některé časové úseky byly přeskakovány velice rychle, až po 10 letech, téma emigrace nebo útěku před nacisty bylo hlavně na začátku, poté mě překvapilo, že se nevrátili po válce domů a zůstali v zemi tak kulturně odlišné, kde další vývoj společnosti přinášel často jen vážné problémy. Nakonec jsem pochopila , proč babička nabádá vnučku k nové emigraci, ale žít navždy mimo svůj domov je podle mě hodně těžké. Celkově mi čtení příliš nesedlo, mám vysokou laťku-např. Osmý den pro Brilku

19.10.2021

Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě, vydržela jsem , ale čtení se někdy táhlo a zápletky byly dost jednoduché , jedině síla osobnosti Josephine mě udržela u čtení , také vztah s dcerami, který byly komplikovaný , ale na dobré cestě navzájem se pochopit a porozumět si. Jen díky tomu dávám 3 hvězdy , do druhého dílu se asi nepustím.

20.08.2021

Četla jsem povídky jako žánr po delší době, jsou čtivé a většinou mají i nějakou myšlenku nebo přesah, ale nevím, jestli mě přesvědčily natolik, abych se vrhla do nějakého románu autorky.

Ze začátku jsem také nerozumněla negativním komentářům, kniha se četla dobře a příběh byl zajímavý. Mladá generace 10-14-ti letých dětí byla nacismem zneužita k propagaci jejich ideí, poznání, že skutečnost může být jiná , bylo pro ně bolestné a deprimující. Museli se s tím vyrovnat, a později s porážkou, a to mnozí nezvládli. Řešení , které zvolil Jojo, se mi jeví jako úchylka psychicky nemocného člověka, ač předtím vždy myslel normálně. Nevím, jestli autorka chtěla zajít do extrému, ale zdá se mi to už příliš. Konec jsem čekala zajímavější. Film jsem viděla asi do 1/3 , v recenzi bylo psáno , že je to parodie na válku, mně se ale jevilo zvláštní dělat si legraci ze zabíjení. Možná ho někdy dokoukám. Doporučuji knihu před filmem, uvede čtenáře do souvislostí. Dávám max 3 hvězdičky

01.06.2021

Knihu jsem si vybrala jen díky Čtenářské výzvě. Mám trochu rozporuplné pocity, dobře se čte , ale asi v půlce jsem ji chtěla odložit, což nikdy nedělám. Připadalo mi to jako ztráta času. Sestry byly natolik odlišné, že to bylo až nepravděpodobné a já si říkala, že příčina bude někde v minulosti. A byla. Navíc se nemůžu rozhodnout, která z nich byla více nesympatická. Občas měly sice i lepší chvilky, ale chovaly se hrozně. A vlastně za to nemohly, bylo to v rodině. Jenomže člověk občas udělá chybu ve výchově, nevědomky, chce své dítě co nejlíp vychovat a připravit na život a přitom může něco pokazit. Pro mě je z knihy jediný závěr- všem svým třem dětem zopakuji , že je mám moc ráda ( i když mě někdy štvou) a tím možná napravím některé své výchovné chyby z minulosti.

Myslím, že hlavním tématem knihy , je týrání žen vlastními manžely, je to vždy velmi smutné a těžko se hledá řešení. Asi nikdo to nemůže chápat líp, než ten, kdo byl v takové situaci. Za mě i kdyby bylo tisíc důvodů, proč to vydržet, pokud by se jednalo o mé děti, neměla bych o čem přemýšlet. Utéct je jediné řešení. Ale vím, že ne vždy je to tak jednoznačné. Knihu beru jako psychologickou pomoc pro ženy, které mají podobný problém. Ostatní témata-smrt první ženy a nevěra, jsou taká obtížná, ale ne životně důležitá. Kniha se četla dobře, happy end mě potěšil, ale jak sama autorka píše v závěru, v životě to tak jednoduché není. Dávám 3 hvězdy

26.08.2020

Napsat, že to bylo pěkné čtení , není úplně na místě, protože číst o krutostech a nebezpečích, které prožívali Židé v koncentračních táborech je smutné, hodně smutné, těžko si to jen představit a jako to prožívali děti, to už je zcela mimo představu. Ale aby přežili, museli se naučit v tom žít, být místy necitelní, "kdo brečí, zemře", někdy pomáhali ostatním, někdy jen sobě, a možná těžší bylo žít se vzpomínkami po osvobození, s výčitkami, které nelze napravit. Závěr knihy, kdy autor přiznává , že lágru paradoxně vděčí za to, že si umí vážit života, je dojemný, ale zároveň z něho mrazí. Na hlavního hrdinu jsem si chvilku zvykala, ale potom mě děj knihy pohltil a musela jsem si dávat přestávky, abych některé kapitoly vstřebala. Bylo to silné.

10.06.2020