alef komentáře u knih

Zajímavý kraj,
voní tu kaštany, jsou tu hluboké borovicové lesy, šumí břízy, zubři tu klidně žvýkají trávu na pastvinách. Je to místo, které má spoustu osobitých podivností, je tady patrná všudepřítomná liturgie, ikony, pověry, předsudky vás provází skoro na každém kroku, ji se tu pirohy na všemožný způsob, za živými občas chodí jejich mrtví, a věří se tu na zázraky, a taky tu žijí šeptuchy ...
... lidé jsou tu vychováváni ve víře, střetává se tu silná katolická víra s pravoslavnou tradicí, tady vyhrává ta pravoslavná, a přitom je tu všichni navštěvují, všichni, bez rozdílu, i ti, co to nepřiznají, projevují jim úctu, ale dodržují si odstup ...
"vyvarujte se zlého a čekejte na to dobré"
... proto tu šeptuchy stále jsou!

A tohle bylo vážně dobré!
Také polsko-běloruské pomezí se tak ukázalo jako další z řady zajímavých regionů, poslední dobou, je to vděčné téma - osobitě zpracovaná historicko regionální zvláštnost - skoro bych řekla novodobý trend, který dobře funguje!
Získal si své čtenáře, a i já mezi ně patřím, baví mě všechny tyto pozapomenuté historie míst, která mají bezesporu svůj génius loci a fandím těm, kdo je pro nás vyhledávají a umí je zajímavě literárně zpracovat!
Alena Sabuchová a její romanticky poetické, ale taky romanticky rozervané vyprávění o dospívání a životě tak vůbec v kraji plném magie, kterou tu cítíte na každém kroku, k nim za mě rozhodně patří!
Díky za magicky tajemné příjemně romanticky snové a chvílemi i drsně přímé chvíle strávené v mlhami opředeném kraji!

106 07.08.2023

Okamžik,
zrak zahleděný směrem na nekonečno,
otázky, které nedávají smysl.

Žádné otázky, když je řeč o válce, nedávají smysl. Tak to je!
Knížka je plná raněných, na těle i na duši.
Knížka je plná mrtvol, z prohraných i vyhraných bitev.
I šampaňské je mrtvé!
Ve vzduchu se vznáší zvláštní zvuk hudebně nadané sovy a nad hlavou přitom manévruje talíř z Tralfamadoru, manévrující současně prostorem i časem.
Ochromená vůle mlčí, přestože mozek pracuje naplno...
"Proč já?"
"A to je věru pozemšťanská otázka, pane Pilgrime."
"A proč my, když se to tak vezme? A proč vůbec něco?"
"Prostě proto..."

Pokud se dostanete až sem, vaše situace je beznadějná.
Vzdejte se!
Šílenství davů vyhrává! Vyhrává válka která nedává žádný smysl!
Tahle knížka je jí plná, proto je tak zmatená a celá jako by rozvrzaná... "k masakru se totiž nic inteligentního říct nedá".
Proto ten drsný, až na hranici snesitelnosti, cynický humor.
Proto tak absurdní, až na hranici rozpoznatelnosti, logicky nesmyslné situace.

Kurta Vonneguta musíš buď přijmout přesně takového, nebo běž dál!
Tak to chodí!

"Billy nemohl změnit minulost, přítomnost ani budoucnost.
Tak to chodí!"

106 02.08.2023

Člověk, jehož definice života předběhla skutečnost.
Člověk, jenž zažehl další z řady procesů, na jehož konci se o slovo hlásí nový diskurz.
Člověk, jenž se ocitá na hraně mezi hněvem a soucitem, mezi ničením a tvorbou.

Jak shrnout tuto (další v řadě přečtených) sérií aktuálních úvah o všem lidském okolo nás?

Asi bych řekla, že se vše točí okolo člověka a jeho rozumu který nám byl dán, abychom poznávali svět!
A se světem, přiznejme si to, není něco v pořádku!

Věk člověka (antropocén, jak se mu odborně říká a jak používá i pan Cílek) trvá, z našeho lidského hlediska, už docela dlouho, a za tu dobu jsme my lidé získali spoustu poznatků o něm a ty jsme si poskládali nebo spíš bych řekla, ty průběžně skládáme, do nějakého bezrozporného hierarchického systému, který pak, vždy po určitou dobu, považujeme za určitý řád světa, který nás obklopuje, prostě vytváříme si, řekněme, realitu světa, a to má svá úskalí ... a samozřejmě dalekosáhlé následky!

A o nich pan Cílek ve svých knížkách přemýšlí a zvažuje je. Začíná tím, že zvažuje a posuzuje celou myšlenku antropocénu a dává ji do souvislosti s klimatickými a společenskými změnami, které pozorujeme kolem sebe - s rozbitým světem kolem nás!

"Tatínek má v ruce nářadí, ale děti už jenom mobilní telefony. A co budou mít v ruce jejich děti? Ovládač na roboty, anebo (znovu) motyku na okopávání brambor?"

Mně se úvahy pana Cílka líbí, to, jakým způsobem a kam směřuje, považuji za správnou cestu, leckdo možná namítne, že v nich spojuje páté přes deváté, že mají příliš velký záběr témat, jenže svět právě takový je!
Svět je nesmírně složitý, komplikovaný a /přiznejme si to/ porouchaný stroj, spíš soustrojí, ve kterém se ale už (mám ten pocit) nikdo pořádně nevyzná. A pan Cílek právě na to upozorňuje.

Na to, že možná stojíme na hranici, nevratné hranici, kterou, když neuváženě překročíme, tak pak ztratíme svou "podpůrnou síť života" (s touto myšlenkou přišel James Lovelock, je to jeho známá teorie Gaia - živé planety) a nejhorší co můžeme udělat ´, a co se možná děje, je rozbití této podpůrné funkce života ...
... a tak ne vymírání druhů, ale narušení vztahů je možná tím nejhorším, co nás zatím potkalo ...

Není to zrovna veselé čtení, ale vlastně není ani smutné, texty jsou psané tak příjemně, plynou skoro poeticky, jak to pan Cílek umí, hovoří o naději, vděčnosti, o citovém životě, pocitech štěstí, hněvu, o překvapeních, a taky o ruské ruletě, kterou hrajeme a pokoušíme tak osud, o zodpovědnosti, ale taky o pastech, předstírání, a důvěře, je to prostě spletitý chumel témat, jak jsem řekla, přesně, jako svět kolem nás!
Jeho cílem je ... ukázat na novou realitu ... "nahá tu stojí Země!"

A já děkuji za každou další takovou knížku, která nutí (v podstatě jemně, netlačí na pilu, a to se mi líbí - jak píše Eldar80 v komentáři níže "má uklidňující hlas") přemýšlet, a tak nás pomalu směřovat k přijmutí téhle nové reality.

Čas na agresivní diskuze nejspíš taky přijde (a možná dřív než nám bude milé) ... "ty nejagresivnější diskuse nás ale teprve čekají v okamžiku, kdy budou opravdu tvrdě vyžadovány reálné kroky."

87 02.08.2023

... "fantazie na holou skutečnost nestačí" ... (Ludmila Vaňková)

A tak se začíná středoevropská "commedie dell´arte " ... kulisy jsou připravené.

Zázraky techniky (no jen si to představte, vlakové spojení mezi Prahou a Vídní!) jsou na vzestupu, zvláštní nálady ve společnosti sílí a čeština se hlásí o slovo!
Všude kam se podíváte se mluví o slovanské vzájemnosti, která nabývá na významu, dost se totiž v jistých společenských kruzích začíná mluvit česky, čeština je tak slyšet všude kolem, nejvíc možná ve Vídni (možná dokonce i víc než v Praze), a tak monarchie je na tom právě naopak, proto se taky zuby nehty brání, píše se r. 1848 a vzduch se chvěje - předzvěstí ... dějiny ožívají ...

"K zemi!, vykřikl. Přes řeku střílejí z kanonů!"
"... sám se rozběhl do Klementina. Vytáhli prapor na astronomickou věž a obsadili barikádu. ... Nálada zvolna stoupala, jak se ukázalo, že děla nejsou tak nebezpečná. Nezkušeným nedošlo, že to je jenom laškování. Skutečná kanonáda vlastně ještě nezačala."

Na scéně se objevují tolik známá jména jako Jungmann, Dobrovský, Palacký, Frič, Rieger, Tyl, Štúr, a nesmí chybět ani známý buřič K. H. Borovský (kdo jiný by měl varovat v době, kdy se mluví o slovanské sounáležitosti před slovanským mrazem z východu, dost aktuální téma, že, možná paní Vaňková ani netušila, jak aktuální její příběh ještě bude) ... a v neposlední řadě, hlavní hrdina student Vojta Náprstek a svobodomyslná, po čertech chytrá a podnikavá Katinka Krákorová.

Na pozadí národně-obrozeneckých dějin se tak začíná odvíjet jejich životní příběh, který je hodně o idejích a o svobodě ... k sebeurčení národa, ale hlavně životní cesty jednotlivce.

Jenže účast na těchto velkých událostech se jen tak neodpouští, tak proto čas voní dálkou a svobodomyslným světem ... tam za velkou louží!

Jejich osobní příběhy paní Vaňková svým osobitým způsobem propojila s historickými událostmi ... ty se pak samozřejmě promítají do všedního života všech zúčastněných, a umět zachytit dobovou atmosféru, to je její "know-how" ... respektovat historicky doložená fakta a vylíčit je v poutavém dobrodružně-romantickém historickém příběhu, tohle paní Vaňková prostě umí :-).

A tak příběhem proplouvají další jména ...
- žen, které měnily svou dobu - Božena Němcová, Bohumila Rajská (manželka Čelakovského), které spolu s Tinkou nastavují ženám nový směr!
"Tinko! Nastavila jsi tu laťku moc vysoko! "

- a samozřejmě taky všech ostatních slovanských národů ... které prožívají to samé co Češi?
"Slované! Co to je? Mytický folklor: Mám ho rád, ale budoucnost?" "Nemyslím, že český národ nějakou má."
"A Chorvati ano?"
"Chorvati mají Jelačiče a s nimi se šťastně svezou Slováci. Maďaři mají jiné starosti než dupat po ponížených ... sami si podrážejí nohy, když proti sobě popudí slovanské národy."
"A koho máme my? Windischgratze a Thuna! Pěkně děkuju."
"Máme taky Havla, Palackého, Riegra" , řekl Vojta vážně.
"Ty si potrpíš na aristokraty?"
"Oni si na ně potrpí. ... demokraty nikdo z mocných v Rakousku vážně nebere. To není Francie. Jako by nějaká česká šlechta byla. Ani jeden z nich se nepřidal k povstání."
"Snad ne, ale v jeho jménu se dali zavírat. Nezřekli se ho před úřady pro vlastní bezpečí. Já byl na barikádách i v Praze a lituju, že nejsem Francouz."
"Ani tam nedopadli líp."
"Ne. Ale duch je jiný."
...
"Monarchie není k životu. ... Panebože, Tinko! Pryč! Tady nic nezmůžeme! ... Možná se vydám do Ameriky."
...
Druhý díl Naprsqaw (Náprstkové) tak čeká ...

78 01.08.2023

"Každý okamžik jeho existence, všechno, co kdy uslyšel a uviděl, si zaznamenával a mohl si to kdykoli zpětně vyvolat."
"Seděla před námi dokonalá hračka, sen věků, triumf lidskosti nebo její anděl smrti."

Jaké jsou známky života?
Intuitivní mysl, nebo stačí jen prostá výpočtová síla - strojové hluboké učení?

Proč se tak urputně snažíme přivést AI k hranici života?

"Očekával jsem kamaráda. Byl jsem připravený Adama přivítat ve svém domově jako hosta ..."

Jenže, podle jakých pravidel má "žít"?

"... nic moc toho o mysli nevíte, ale chcete ji umělou vtělit do života ..."
"A je pak možné zničit takový život?"
Život, který je schopný vnímat a který si dokázal vytvořit své JÁ.

McEwanův alternativní svět, to je svět ve kterém Alan Turin neskončil svůj nadějný život v mladém věku, ale naopak změnil chod světa, zvláštním algoritmem, který posunul kupředu umělou inteligenci do dosud netušených dimenzí. Svět s podivnou historií na pozadí, kdy železná lady je sražena z trůnu, a kde jsou přiznané výsady našeho živočišného druhu stroji.
Jenže pozor, s privilegii přichází i závazky!
A tak je potřeba se ptát ... a postavit proti sobě - rozumné důvody x osobní iracionální pocity - , - dobro x zlo -, a tak možná stanovit morální hranice!

"Nejde ani tak o stav Adamovy mysli. Jde především o ten tvůj!"

"Listy padají.
S jarem přijde obnova,
leč váš pád trvá."

A lidstvo je stále přesvědčeno, že vyhrálo v ruletě - pošetilci!

To kvůli Alanu Turingovi především jsem se pustila do McEwanova příběhu, ... kvůli tomu geniálnímu osamělému jezdci toulajícímu se digitální krajinou ... a jeho (alternativnímu) pohledu na lidskou mysl - jako na proces zpracování a využívání informací, jako vnitřní mentální děj, který nelze přímo pozorovat - víte, že se to děje, ale sledovat to nemůžete. Jde teda jen o určitou kauzální, jistě svébytnou, a určitě samoorganizující se, systémovou vlastnost? A je tak možné pohlížet i na subjektivní vědomí?

"Ty opravdu něco cítíš?"
--- dalo by se říct, že "ho láska zjemnila"
--- dalo by se říct, že "dychtivě toužil po uznání"
--- dalo by se říct, že "to byl pocit viny"

"Já věci hluboce prožívám." ... jenže stačí to?

Jsem ráda, že McEwanův alternativní svět mě ubezpečil, že stále ještě máme něco ... svébytně lidského, co věřím, že stroj nebude nikdy schopen, možná mu jednou bude přiznáno myšlení rovné člověku, jenže, je tu ještě něco - lidskost - tu možná dokáže napodobit, ale rozhodně ne získat ...

- pohled z očí do očí - kdy dokážeš číst v očích druhého ... a vidět -kontext - radost, starost, zlost, bolest, smutek, smích, úskok, zlo, nenávist, podlost, lásku, zmatek, chaos ... všechno to iracionální co nakonec rozhoduje - o tom, jací jsme - co jsme -

"z historického hlediska jsme byli výjimeční a ... předurčeni k úspěchu"

Bylo to opravdu zajímavé, zahrát si s autorem tuhle hru ... "co by se stalo, kdyby" ...

89 28.07.2023

Zklamaní?
Možná ...
... avšak slzy ne!

"Přitom přece po klidu toužím. Celý svůj život po něm prahnu."

Tohle je alfou a omegou Bářiných momentek, vše se totiž točí kolem možných zklamání a kolem toužení po klidném životě...
...s mužem...nebo bez...

Mám Báru ráda, upřímnou, inteligentní, vtipnou, mimořádně dobrou pozorovatelku života.
Báru, která se umí zeptat:
... jak moc jsme tvůrci vlastního osudu?
... odpouštíte snadno?
... opravdu věříte, že s věkem přichází moudrost?
A také upřímně odpovědět:
... "jsem si zcela jistá, že nelze prosazovat rovnoprávnost bez kalhotek."
A tak stanovit celkem jednoznačná pravidla!

Bravo, Báro!
Tahle knížka se povedla po všech stránkách, je příjemná na dotek, úchvatná na pohled (opravdu krásně zpracovaná) a především přímá ve svých myšlenkách. Jednoznačně ji řadím mezi to nejlepší co jsem od Tebe četla.
Promiň, že Ti takhle tykám, ale já si s Tebou během četby trochu povídala, a to tykání z toho rozhovoru tak nějak přirozeně vyplynulo.
Každopádně Tvé myšlenky přetvořené v krátké příběhy jsem se zájmem sledovala, od první do poslední zaujaly...
... o prázdnu v životě, které je potřeba zaplnit,
... o slibech, upřímně daných, které je potřeba dodržet,
... o úctě, jednoho k druhému, kterou je těžké definovat,
... o bolesti srdce, kterou ani čas nevyléčí,
... o smíchu, koření vztahu, který lze tak snadno zaměnit za výsměšek,
... o láskyplné náruči, jako životní nezbytnosti, která tvoří rámec, pro naše vlastní pravidla,
... o kuráži v každé ženě, která donutí vzepřít se manipulaci.
Takže děkuji za tyto momentky - momenty hodné zamyšlení se!
"Komu bezmezně věříte?"
"Znáte své tělo?"
"Umíte se omluvit?"
... a hlavně ...
"Máte se ráda?"

76 27.07.2023

Vtipná interaktivní říkanková knížka pro nejmenší děti.
Říkadla jsou krátká, dobře zapamatovatelná, jednoduše navádějící k úplně jednoduchým přirozeným pohybovým aktivitám.
S 1,5 letou vnučkou opakujeme stále dokola a dokola a stále nás to baví ;-) ... zejména splašená "brambora" ... ta jednoznačně vede :-))).

76 27.07.2023

Okamžik,
ranní stíny,
vítr ve vlasech,
- ani minulost -
- ani budoucnost -
jen právě teď!

Asi poprvé mám v ruce knížku, mezi jejímiž řádky se prolíná TICHO! Vážně, tohle je příběh, který mlčí!
Kdybyste chtěli JEN poslouchat, neuslyšíte nic!
I když, vlastně tak úplně pravda to není, uslyšíte toho spoustu, šumění rákosí, šplouchání vody, zpěv ptáků, lidské hlasy, uslyšíte všemožné zvuky přírody, kterou Maarten nadevše miluje, navíc, je ten nejlepší pozorovatel, jakého jste mohli potkat, je přímo přeborník v pozorování přítomného okamžiku - tady a teď - v jeho podání, to je láska, k přírodě skloubená s dokonalými pozorovacími schopnostmi, Maarten má totiž jednu speciální schopnost, dokáže polapit okamžik - vteřinu časoprostoru - a pak ji téměř dokonale popsat!
Přesto je tato knížka plná ticha a téměř vše se odehraje jen v Maartenově mysli - a tak, vše, co je "řečeno" není "vysloveno" - jste pozorovatelé Maartenova příběhu, který vypráví spíš sám sobě ... je to takový opatrný rozhovor sám se sebou ...

"Nemám páru, co je být šťastný. Vím jen, že pro mě je důležité, abych co nejvíc slyšel, viděl a cítil."

... takové trochu neohrabané filozofování o podstatě existence a o funkci smyslů ...
... o podstatě štěstí, která mu uniká ...

Maarten není vůbec dobrý v sociálních interakcích (přes všechny jeho běsy, a že jich není málo, se k němu prostě štěstí nějako nedostalo), a tak mu příliš nepřeje, zdá se totiž, že je jen pro ty, kteří se baví, vypráví si, hrají si a milují se bez ostychu.

"Polapené léto" v Maartenově melancholicky a poeticky laděném podání, ruku v ruce s "všudypřítémnými běsy" v Maartenově až pateticky chmurném rozpoložení ... překvapivě vytvořily krásný a zajímavý příběh, a pro mě letní překvapení!

82 26.07.2023

"Ačkoli se všeobecně má za to, že jsem člověk klidný, není to úplně pravda."

Je to tak, pan Eben je známý svým jemným humorem, vysokou jazykovou kulturou, prostě, jako člověk kultivovaný, a přesto, jak brzo zjistíte, i on občas kleje :-), a to má co do činění, jak správně z názvu knihy vytušíte, s volantem, resp. s některými "pocity" člověka, který nemá rád neslušnost, a přesto za volantem občas taky zuří :-) ...

Knížku jsem s sebou vzala na dovolenou a bavila jsem se!
Na začátku to vypadalo, že je to to hlavní, co má tato malá knížečka za cíl, brzo jsem ale zjistila, že přeci nabízí ještě něco ... že má svou přidanou hodnotu ...
Asi nejvíc se mi na "myšlenkách" líbilo to, co se mi na panu Ebenovi líbí vždycky - je to totiž jeho značka - za všech okolností, ať už řekne nebo dělá cokoliv, vždycky všechno vyzní opravdu a téměř bez výjimky, pozitivně! Je to proto "můj" člověk :-).

Výsledkem v téhle knížce pak je, že vznikl takový malý sborníček - společenských postřehů, a protože dnes je doba sdílení, tak je pan Eben s námi čtenáři sdílí, a to je moc dobře, že to udělal, protože on to umí opravdu s grácií, ať už přemýšlí o letních vzorcích na pneumatikách, vánočním cukroví, nebo nesnesitelné pubertě, je to vždycky jen pár minut, taková skoro letmá myšlenka, ... z které se ale nakonec vyklube skoro filozofické přemítání ...

Díky, za pěkné chvíle na pláži! :-)

113 25.07.2023

"Copak znát budoucnost není zázrak?"

Je to spíš nadání ...
ale možná, že je to špíš taková dovednost - napravovat budoucnost je také dovednost ...
ale ještě spíš je to takový "dloubanec do duše" - pohled, jak přes rozostřený dalekohled ... dotírající nevolnost!

Tady se totiž odehrává něco, zdánlivě, naprosto nesrozumitelného, máme tu co do činění jen a pouze s nepříznivou shodou okolností, s nešťastnou náhodou, dalo by se říct, anebo je všechno jinak?

Strugackij nám naservíroval příběh plný metafor a filozofických podtextů, příběh těžko pochopitelný, skoro manipulující s lidským vědomím (podobně jako jeden z nich! zvláštními schopnostmi obdařených) ... přesměrování skutečnosti, schopnost lákající ke zneužití, odkud se vzaly? ... v dálce jsou vidět jen mlhavé souvislosti, nepřímé indície, které ovšem vedou ke znepokojivým závěrům ... jež, možná nevědomky, mohou nastat ...

Existenciální příběh o tom, jak lze taky pochopit svět ... podívejte se do té roury, na jejímž konci se rýsuje budoucnost, ale pozor! ... stačí otočit, podívat se znovu ... a najednou uvidíte nejspíš něco úplně jiného ... jinou alternativu!

Malá ukázka moudrosti: "Člověk jest zvíře dvounohé, vždy lačné, nikdy nasycené."

... dobrá, a co už teď, teď už se vážně nemusíte znepokojovat, opravdu ne, myslete si, že se nic hrozného nestalo ...

"Nechápu, nač tak důmyslně a zjevně lhát?"

94 20.06.2023

Zmučená země
- silniční ukazatele neviditelné
- industriální džungle neprůjezdné
- těžařské vsi nebezpečné
- cesta většinou samá jáma plná vody
- domy skrz na skrz shnilé
- dvorky plné agresivních vyholených a opilých mladíků ...
... vítejte na předměstí Donbaské průmyslové zóny.
Silnice křižují rezavé koleje, možná rychlost jízdy, tak max. 5-10 km/hod., po chvíli jízdy začnete nekontrolovaně pociťovat bezmoc silnice směřující na východ je prázdná ...

Knížka, která vyšla ještě před událostmi na Majdanu a před ruskou anexí Krymu, a přesto dnes snad ještě aktuálnější než tehdy.
Oleh se postavil ke své rodné zemi čelem a popsal ji v její nahotě, takovou, jakou ji vidí, bez optiky, bez příkras, bez pardonu, pravdivou v jeho očích. Popsal zemi, které se nedaří, zemi, kde je nemožné (podle Oleha ale jde spíš o neschopnost) uzpůsobit svět svým představám ... Evropa na to, jak na to, přišla v polovině 20. století, tady na to nepřišli nikdy, ..."a tak se chytají starého života ... blouzní za minulostí" ... a kolem je ticho ... v zemi bez peněz ...

Není to veselé čtení, Oleh projel celou Ukrajinu křížem krážem a ukázal vše, co uviděl --- a není to, věřte, pěkný pohled, přestože z knížky nevyvěrá žádný smutek, zato depresi cítíte na každém druhém rohu, trochu říznutou takovým hodně pragmatickým přístupem k životu - dnes je dnes, a co bude zítra, tím se dnes nemá cenu trápit -

Ukrajina je země, která leží, jako nárazníkové pásmo mezi Ruskem a Evropou, už jen její poloha ji předurčuje k problémům, a tak se vlastně dá dobře pochopit, proč je ono - najít si vlastní chápání světa - pro Ukrajinu více méně nemožné, a tak balancuje ... stále někde mezi ...

Jsem ráda, že jsem si tuto knížku přečetla, a rozhodně ji doporučuji, ukazuje totiž pohled na tuhle zemi z doby před všemi současnými událostmi, a možná proto (nezatížená jimi) ... je víc autentická ...

96 09.06.2023

Bezútěšné prostředí se spoustou patogenních zón,
zející rány,
ztracená důvěra v lidi ...

Tak si to shrňme - Ada Sabová - žena 35, v jejíž bystré mysli se zrodila teorie podivnosti, momentálně bez dětí, bez partnera, pracující v akademické sféře s vedlejším příjmem z nápadů ze svých až příliš živých snů ...
... práce jí příliš nenaplňuje, s rodiči má, jak se říká, komplikovaný vztah, s muži jakbysmet a svou zbývající energii (působí dojmem, že ji nemá příliš na rozdávání) věnuje pátrání po ztraceném Kasparovi, vlastně se tomu dá říct, že Ada nevede zrovna uspokojivý život.
Musím přiznat, že ve mně Ada nevzbudila přílišné sympatie, ale ani antipatie, spíš bych řekla, sem tam zvědavost a sem tam mi to bylo skoro fuk, až příliš o všem logicky přemýšlející, naprosto iracionální v emocích, se na venek projevovala tak, že ve mně téměř žádné pocity vzbudit nedokázala.
V práci se Ada zabývá "vzájemnou vizuální kompatibilitou" ... tedy pocity, jenže, sama si své emoce schovává pěkně uvnitř, ve své hlavě, a má v nich celkem chaos, takže navenek vysílá spíš negativní energii jejímž hlavním zdrojem jsou pocity o sobě samé typu: "nemůžu se zbavit pocitu, že všechny kvalifikace předstírám" ... je si nejistá vším, a hlavně sebou ...
... a tak její život ztrácí pravidla, podle kterých je zvyklá hrát!

Rozloučit se s Adou mi tak nedělalo příliš velké problémy, bylo sice zajímavé, jí poznat, ale tak spíš z té čisté zvědavosti, ale budu jí držet palce, při jejím hledání šťastnějšího způsobu života (určitě méně závislého na konvencích) ... možná je totiž na čase začít si hledat vlastní pravidla, neovlivněná tím, co si myslí ostatní, nestylizovat se do nějaké role, která se od tebe (Ado) očekává ...

"Kdy nadejde v životě ten konkrétní okamžik, kdy si přátelé na rozloučenou místo "měj se" začnou říkat "drž se"?"

A pamatuj, Ado ... "jevy nastávají ve shlucích" ... a taky ... "každý zanecháme nějakou stopu" ... a občas si vzpomeň, že je potřeba ... "nevzpouzet se podivnostem" ...

84 08.06.2023

Nevíte náhodou, kdo vydloubal služce Kristýně rozinky z vánočky?
Nýčko se to dozvíte, kde je prauda o té vánočkové pohromě, a třebas taky, proč ten zrzavý kocour chodí po domě, a tak divně přitom něčím cvaká.

Péťa Bajza a jeho čtyři kamarádi jsou připravení podělit se s vámi o svá klučičí dobrodružství a zdárně přitom dětskýma očima dost detailně a bez příkras popsat celou tehdejší maloměstskou společnost, neujde tomu nikdo, soused, milí rodičové, lakomý strýc, moralista pan Fajt, ani velebníček (zvlášť, když má Čenda Jirsák tak skvělý koníček, jako sbírat hříchy ke zpovědi). :-)
Péťa je vzorný žák, pan učitel ho chválí, že se chová mravně, jeho vybrané mluvy si jistě všimnete, jelikož je na ni náležitě pyšný, on vůbec rád používá slova jako jelikož, poněvadž a tudíž, aby řádně vyšperkoval svá prohlášení.

K téhle partě kluků a jejich krásně dětsky bláznivým nápadům se ráda vracím, baví mě, jsou vtipné a z jejich vyprávění čiší taková ta naivní pohoda klučičích dobrodružných let, a víte co, je to milé, je to dojemné, je to takové prosté potěšení ze čtení ...

121 05.06.2023

Ze začátku to máš jen na kůži,
ale pak tě to začne žrát uvnitř,
... musí to být trest,
... musí to mít nějakou příčinu.

Lidí je na světě moc,
a tak si příroda našla řešení,
- bílá nemoc - zní z úst nejpovolanějších,
obraťte se s důvěrou na svého lékaře!

"Já mohu lidi léčit, jen já!", volá doktor Galén.
Jenže, proč? Aby se pak mohli zabíjet?
"Člověče, kdyby se dalo na špitály tolik, jako na válečné lodi _"

Myslím, že ani není potřeba komentáře, nad aktuálností Čapkových varování stále žasnu a taky mě z nich dost mrazí ...

124 31.05.2023

Seznamte se, tohle je tlustý, brýlatý a neohrabaný, vysoce nadprůměrně inteligentní Kvído, umí recitovat krásné básničky, je to sice jen reprodukční umění, ale když Jaruška ráda recituje, Kvído se určitě přidá, osobně ale dává přednost spíš vlastní svérázné tvorbě. Skrze ní a jeho deník poznáte celou jeho rodinu, a taky krásnou a malebnou Sázavu, a v neposlední řadě dost svérázných postav a postaviček hodně přesně odrážejících normalizační stav české společnosti.

Ach jo, pan Viewegh! ... pravidelný tvůrce pokleslého žánru i autor příběhů se zajímavými tématy (těch je podstatně míň, a je to škoda), od stropu k podlaze, vlastně málokterý autor začíná svou tvorbu tím nejlepším, co umí napsat :-).
Každopádně, Michalu Vieweghovi se to v příběhu Kvídovy rodiny povedlo, Báječná léta jsou totiž dost zdařilou karikaturou - obrazem své doby a všichni protagonisti jsou vykreslení poměrně sebejistou rukou profesionálního karikaturisty ... od "té čuby" Něhy, ... až po Šperka a Šperkovou :-).

"Na všem záleží", poučil Kvído jednoho večera z vany svou matku.
"Ale na ničem zase tak moc."
"Kdo ti to říkal?" dotazovala se matka s úsměvem.
"Dědeček Jiří", řekl Kvido, a jak sklonil hlavu k červenobílému plovoucímu parníčku, na krku se mu udělaly tři varhánkovité bradičky.
Dědeček Jiří toho během vycházek moc nenamluvil, ale stávalo se nejednou, že to, co řekl, si malý Kvido poměrně přesně zapamatoval."

101 31.05.2023

Myslíte, že existuje nějaká logická odpověď na otázku, zda existuje nějaká možnost, jak dostat vzpříčenou pohovku z chodby do místnosti?

Stejně je zajímavé, že fůry skvělých nápadů nejsou nic jiného než starý dobrý princip konec - začátek.
Jo, jo, čtete dobře, ten princip funguje, vy přeci víte, co chcete, jde jen o to vytvořit si dostatečně věrohodnou řadu logicky znějících kroků, které k vašemu závěru povedou :-).

Zjistila jsem, že nejspíš patřím k myšlenkové škole Douglase Adamse, jeho způsob chápání světa mi dokonale dává smysl, a to až do těch nejmenších nesmyslů :-).
Patřím totiž k těm, kteří odjakživa věří že cesta je cíl! A teď se mi to, světe div se, prostřednictvím Elektromnicha, potvrdilo!
A tak, jako už z dřívějška vím, že odpovědí na všechny otázky světa je 42, tak teď jsem, po přečtení této skvělé příručky, ještě zjistila, že dveře jsou cesta! ... prostě musíš věřit! ... že je otevřeš, a bude tam ta správná :-) ...

Víte, existuje spousta programů, které vám pomůžou dojít k rozhodnutí, a to tak, že zváží všechny relevantní skutečnosti, porovnají je a zanalyzují, nakonec vyleze to správné řešení jenže potíž je v tom, že řešení, ke kterému všechno správně seřazené vede nemusí být nutně to, které člověk chce! ... /mě se to třeba stává poměrně pravidelně :-)/.
Takže možná, že to není zas tak špatný nápad, zní to vlastně docela dobře ... "zjistit, jestli je nějaký konkrétní důvod, proč se věci dějí jedna po druhé, a jestli existuje způsob, jak tomu zabránit".

A tak vážení, věřte! Věřte si čemu chcete, protože víra hory přenáší ... a to přes všechny možné důkazy ... věřte ve svou vlastní intuici :-) .

94 26.05.2023

Příběh dcery thébského krále Oidipa Antigony, kterou postihl krutý a nemilosrdný trest za to, že pohřbila svého bratra, je jedním z nejznámějších příběhů řecké tragédie.
A protože se jedná o řádnou antickou tragédii, tak nemilosrdný osud stíhá opravdu pečlivě ... po smrti krále Oidipa přijdou Antigona a její sestra Isména o oba své bratry, kteří se navzájem zavraždí, protože bojují o moc nad Thébami.
Antigona je pak ta statečnější ze sester, rozhodne se vystoupit proti rozhodnutí vládce Kreóna, aby ten, který je považován za vlastizrádce, zůstal pohozen jen tak nazdařbůh svého bratra pohřbí a zpečetí tak tragický osud nejen svůj!
Nezbyde nic!

... až na závěrečné poučení ...
"Kdo šťastné chceš prožít své vezdejší dny, ten rozvážně vládni sobě sám. A v paměti měj, co žádá řád. Zpupnost a svévole vzápětí má přetěžké tresty, jež pozdě člověka moudrosti učí."

Ale víte co? "Je mnoho na světě mocných sil, ta nejmocnější ... člověk sám." ... možná to je takové připomenutí - "dloubnutí si" do toho základního principu, že ... "osud ukazuje cestu, kterou musíš jít", jenže, co když tím našim lidským osudem je právě samotná naše lidská povaha? Touha, najít si tu svou cestu sám? Každopádně to je naším smyslem, smyslem naší existence, pokoušet se stále znovu a znovu prosadit si svůj vlastní ... smysl, názor, osud? No prostě toužíme vzít si svůj život do svých vlastních rukou, a všechny tragédie, vč. Antigoné, nám mají připomenout, že člověk ve skutečnosti tak úplně není ... jen svůj :-).

Každopádně, Antigoné nám, jako jedna z prvních, ukazuje, že údělem ženy není poslouchat :-), je pravda, že výsledkem bylo, že jejím údělem se stal život krátký a nešťastný, ale přesto neposlechla!
... určila si vlastní cestu ...

95 24.05.2023

Obrázky Josefa Čapka a pohádka od Karla Poláčka a máte v rukou jedinečný výtvor!
A víte, jak to všechno začalo?
To se takhle jednou ozvalo: Táto, povídej mi pohádku!
A táta začal povídat: Byla jednou jedna stará čarodějnice a ta se jmenovala madame Istar Halabába, měla svou kouzelnickou živnost a taky měla dva syny, jednoho hubeného, jak nitka a druhého pěkně kulaťoučkého. A už tu byli, Edudant a Francimor!
A víte, kde bydleli?
Podívejte se pořádně do dálky, a jestli uvidíte jakousi zříceninu, tak to se díváte správně, to je hrad Krucemburk, cíl jejich častých výletů na čarodějném koštěti. A pokud kolem sebe zároveň vidíte hustý smrkový les, a říkáte si, že zrovna sem by se hodili loupežníci, tak jste tu úplně dobře. Nemusíte se ale bát, v originálním Poláčkově podání jsou totiž ti obávaní loupežníci taková docela fajn partička, která možná jen potřebuje trochu dostat za vyučenou :-).
Uprostřed toho lesa, co je kolem pak najdete loupežnické doupě, a tam najdete i Edudanta a Francimora, ale taky třeba jejich kocoura Šmakovníka, nebo kozla Rudolfa. Tihle dva jsou docela príma rošťáci, kteří zažívají spoustu dobrodružství, a zpestřují tak život všem obyvatelům nedalekého městečka. Co všechno jenom natropí například ve škole, o tom si budete muset přečíst , věřte ale, že přitom ze všeho nejvíc budou bojovat hlavně s lidskou hloupostí a nepoučitelností. Díky spoustě čar a kouzel a jiných magických kousků se určitě nebudete nudit, a protože jsme v pohádce, tak ... samozřejmě, zlo bude náležitě potrestáno a dobro zvítězí! A tak je nakonec všechno tak, jak má být, kluci se nakonec pilně učí rodinnému čarodějnému řemeslu a určitě z nich jednou budou velmi šikovní kouzelníci.
Ale teď to jsou ještě rozpustilí kluci, a tak vesele mění kozu v kanára a kanára v kozu, kohout za rohem štěká na auta a všichni (až na pana hostinského, majitele kanára) se náramně baví :-) ...

"Zaklínáme vás, obludy pekelné, skrze Štryks, Léthe, Acheron, hom il Kchára infernábilis et Mefisto!" a udělali k tomu všelijaká znamení. A nastojte! Koza se změnila v kanárka a kanárek v kozu. Pan hostinský podle svého zvyku přistoupil ke kleci, ve které poskakoval čiperný ptáček, našpulil ústa a řekl: "Honzíku! Ty kluku špatná!" A očekával, že kanárek spustí svou veselou píseň. Avšak div divoucí! Kanárek sklonil hlavu, jak činí koza, když chce někoho nabrat na rohy, a najednou hlučně zamečel: "Mééé!"

Jj, tam, kde je Edudant a Francimor se prostě ději věci :-) ...

99 24.05.2023

Tvořivá mysl,
kudrny, jakž takž zkrocené do účesu.
Bledý snílku, porcelánová panenko, nastal čas!

Ledacos vám o ní napoví pověst, která ji předchází, jestli jsi vidoucí, tak pro všechna tvoje břemena bude mít vždycky místo, je totiž Kmotryně, a zdá se, dost tvrdá, ale pod tou slupkou zjistíš, že vůbec není bezcitná,
v její snové krajině najdeš louku plnou květin a je tam, pro některé, dost příjemně, dokud v dálce nezahlédneš kouř ...
Pojď blíž, a uvidíš, jak se, s tváří ozářenou ohněm, zrodila Černá můra!

Vidořád se ocitl na pokraji války, na pokraji apokalypsy a Paige Mahoneyová se musí rychle rozhodnout, občas je přitom trochu zbrklá, je totiž dost mladá, na Kmotryni, jenže, možná, že právě to, je její jediná šance, občas (vážně jen občas) se totiž vyplatí dřív jednat, než myslet a tak, ... éter rozhodne!
Kdo v téhle bitvě zvítězí?
Zůstane Vidořád zapomenutý, ve tmě, hluboko pod zemí, anebo zrodí se píseň?

Jak je to Paige?
Vidíš zlobu v obličejích,
a začínáš pochybovat,
rozhodla ses správně?

A tak stále dokola vysvětluješ,
že teď už se nedá couvnout,
že dáváš šanci ...

... není totiž bezpečnějšího místa ...
... není bezpečné místo ...

Já se rozhodla už dávno, hned na začátku, že tuhle cestu s Paige projdu až do konce, a tak jsem tu, na konci třetí knihy, a rozhlížím se kolem vidím, jak je život vidoucích rozcupovaný na kusy, ale taky vidím tu nepatrnou možnost jednat a rozhodnout o svém osudu ...
... takže už teď netrpělivě vyhlížím první tóny, z další knihy, ... z písně, která se právě zrodila ...

78 23.05.2023

Každý si skládáme svůj příběh, svou verzi reality, z toho, co vidíme ...
... souhry okolností jsou nevyzpytatelné ...
"Ano, viděla jsem ho, viděla jsem ho na vlastní oči."
... přepsaná skutečnost ... upravený osud ... kde je hranice - viny a nevinnosti -
"... s nepříjemným pocitem okolo žaludku si uvědomila, že to, co ví, není vysloveně, nebo alespoň ne jenom, založeno na tom, co bylo vidět. Nebylo to jednoduše tak, že jí pravdu sdělily její oči."
... a tak se události rychle rozeběhly a vymkly kontrole ...
"...celá dychtivá, chtěla vyhovět ... a tak narušila proces ... už věděli, co chtěli ... utvořili si vlastní názor"
... jenže tohle, Briony, není fiktivní příběh, ale život svázaný paradoxy
... až mnohem později, realitou života nalezené významy, si vyžádají odpuštění ...

Od prvopočátku nepříjemně dráždící atmosférou zašlé slávy let minulých protkaný příběh, který vás donutí v nevyřčené předtuše, opakujícími se scénami, jež mění pozorovatele, a tedy úhel pohledu, na úplném konci (při zpětné perspektivě) vidět vše v úplně jiném světle ... iluze zmizí ... ale stejně si nejste úplně jistí, zda vidíte správně ...

Svou nepřístupnou, mně až nepříjemně úzkostnou, atmosférou, mi Ian McEvan připomínal Kazuo Ishigura a jeho příběhy (Neopouštěj mě), však taky hlubiny svědomí (ta místa, kde přemítáte o důsledcích svých činů a rozhodnutí) jsou dost tíživým tématem, ale ještě něčím mi ho připomněl, taky tím, jak jsou stejně literárně krásně napsané, a tak tento komentář ukončím "šťastně" ...

"štěstí to jsou ty prchavé okamžiky osobního neklidu, který se dá rozptýlit jenom tak, že se poddá radosti a vzrušení"

... i když se jedná "jen" o štěstí vytržené z kontextu ... nezapomeňte totiž, že záleží na tom, kdo se dívá a co vidí ...

104 27.04.2023