1alena1 komentáře u knih
Krásná čeština, dobře popsané příběhy jednotlivých postav, ale ... na můj vkus příliš smutné, temné, depresivní, některé nepříjemné a zvláštní postavy. Docela mě překvapuje a zdá se mi, že naši mladí autoři (např.Třeštíková ml., Bolavá..) vidí na životě to horší, pesimistické. A já, prošlá socialismem, si myslím, že teď je mnohem více naděje na to žít lépe a radostněji, ale musí se proto něco udělat. Tak příště něco více úsměvného.
Kniha mě nadchla. Paní Třeštíkovou (starší) mám velmi ráda, obdivuji její časosběrné dokumenty a tak jsem se na rozhovor s ní těšila. Velice příjemné je, že pan Kosatík ji dobře zná a proložil své otázky i svými názory na jednotlivé počiny paní Heleny. Skromnost a upřímnost jsou hlavní pozitiva paní Třeštíkové a jsou cítit z celé knihy. Na nic si nehraje, přizná chyby - každý jsme člověk chybující - o svých dokumentech hovoří se stejnou láskou jako o své rodině. Moc bych si přála s touto úžasnou paní potkat. A také nesmím zapomenout poděkovat za stejně upřímnou výpověď o svém minipůsobení v pozici ministryně kultury. Velice dobře chápu, proč to vzdala. V politice pro tak slušné lidi není mnoho místa. Velké poděkování za tuto knihu, měla jsem jí vypůjčenou, ale napíšu si Ježíškovi, protože ji chci vlastnit.
Takový deníček postarší ženy, nejslabší, co jsem kdy od Marcely Mlynářové četla. Nechci psát negativně, ale pozitivního jsem moc na tomto čtení, bohužel, nenašla.
Mám Malou Stranu ráda, má své kouzlo a s příběhy o jednotlivých malebných domech je to velmi zajímavé čtení včetně zajímavých fotografií. Chválím autora.
Nikdy jsem neměla ráda dějepis, přestože jsem absolvovala humanitní větev gymnázia a maturovala jsem z dějepisu. Ale díky podobným knihám jako je tato si člověk připomene českou či československou historii 20. století, a proto mám tyto rodinné ságy v oblibě. Na osudu jedné rozvětvené rodiny a jejího okolí v podstatě proběhnou události té doby s lidmi dobrými, nedobrými, statečnými i zbabělci, přisluhujícími režimu i odpůrci - bezva sonda do této doby, moc mě to bavilo.
Nevím co napsat, abych neopakovala již zde uvedené v ostatních komentářích. Ale znovu musím konstatovat, že silný příběh dojme i nejtvrdší povahy (a to já nejsem), takže čtení s kapesníkem. Ať již nikdy více nemusí v civilizovaném světě zažívat nikdo to, co je zde bravurně popsáno o osudu Hany !!!! Važme si místa a doby našeho života, tady a teď. Kdykoli vyhazuji zbytky jídla, vzpomenu si na Hanu a ještě asi dlouho to tak bude trvat.
Hned po přečtení jsem si koupila další knihu od Aleny Mornštajnové, nevěřím totiž, že by tato spisovatelka mohla napsat něco špatného.
Tato sága se mi líbila, protože popsala dobře dobu života našich rodičů či prarodičů, nic není přikrášlováno, postavy tak jak je některé tehdejší doba "ohýbala - přetvářela", dobře, že se dnes máme tak, jak se máme. Bylo mnohem hůř a moc neplatilo, že každý je svého štěstí strůjcem. Když není co do úst, tak se moc utvářet štěstí nedá. Neremcejme a snažme se.
Arnošt Lustig je Arnošt Lustig, život s hrůznými zážitky na několik životů a přesto žil s úsměvem ve tváři, pěkné povídání. Děkujeme.
Pohlazení po duši, krásným jazykem popsané "obyčejné" malé Zázraky, které duchem bohatí lidé prožívají dnes a denně. Děkuji autorce, milé čtení.
Nemůžu hodnotit kvalitu slova, když jsou to rozhovory, ale velice si cením toho nápadu a děkuji za takovou knížku. Známe tyto případy většinou jen z bulváru, jeden z příběhů se mě (sice vzdáleně, ale...)osobně dotýká a strašně by mě zajímalo, jak to doopravdy bylo. Bohužel naší justici věřím jen málo a bojím se, že justiční omyl může potkat opravdu skoro každého, tak držím palce všem čtenářům, ať je nic špatného nepotká a autorovi díky.
Tak to, bohužel, v životě chodí, škoda, že se člověk většinou nepoučí dokud si to sám neprožije, byl by ušetřen spousty nepříjemností, kdyby vycouval při prvním náznaku něčeho varovného.
Velice čtivá, zajímavá knížka, ke které jsem se dostala omylem a byla jsem velmi příjemně překvapena. Díky této knize se podívám na další tituly této spisovatelky.
Čtivé, zajímavé, ale autorka má vzácný talent mít hlavní postavy nesympatické, zvláštní povahy, zřejmě takoví mladí dnes jsou ??? Přečetla jsem to s chutí, ale nemám ten správný pocit nadšení.
Červená knihovna 21.století, ale na léto k odpočinkovému čtení bezvadné. Bohužel tolik náhod a nezištných pomocníků nebohé dívky dnes opravdu nikde nenajdeme.
Nejjednodušší přiblížení se lidí věřících a nevěřících, přiznání, že i duchovní jsou jen lidé nedokonalí, každý má své chyby. Lidé jsou dobří a nedobří, ale nesouvisí to s vírou.
Po přečtení knížky Člověk Gabriel, která mě uchvátila a okouzlila vším, strašně moc jsem od pokračování čekala a pak přišlo trochu zklamání. Na mě moc postav a musela jsem se nutit k dočtení. Nevím jak hodnotit, Člověk Gabriel by ode mě dostal víc než 5 hvězdiček, kdyby to šlo, ale tady jsem dost rozpačitá.
Poslední dobou hodnotím knížky ne podle hloubky myšlenek a komplexní kvality, ale podle toho, jestli mě dokáže zaujmout tak, že ji přečtu na jeden či dva "zátahy" a pobaví (zasmála jsem se i nahlas v metru) a potěší. A to se mi přesně u tohoto titulu stalo. Miluji srazy bývalé třídy či bývalých kolegů z práce, protože osudy lidí jsou tak nevyzpytatelné, že mě to moc baví se všemi si prožívat jejich neuvěřitelnosti - osud není ani spravedlivý, ani milosrdný - musíme se snažit s ním nějak vyjít !!!
Zajímavé, čtivé, mám ráda zvláštní příběhy zvláštních lidí a to knížky Ivy Hlaváčkové splňují, baví mě.
Nechci posuzovat jaká je kvalita knížky, pro mě u této detektivky prostě hodnocení vyplynulo z toho, že jsem jí přečetla na jeden zátah. Nepřemýšlela jsem o stylu, ale knížka mi nedala odejít, tak je "asi" čtivá a to je základ úspěchu. Samozřejmě, když budu chtít pitvat hloubku myšlenek, vyberu si jinou knihu, ale člověk potřebuje někdy u čtení zapomenout na všechno a moc nepřemýšlet o ničem jiném, než aby už věděl jak to dopadne, a to bylo naprosto splněno.
Čtivé, oddychová knížka, ale tak trochu červená knihovna dnešní doby.