alimoon
komentáře u knih

Styl Mornštajnové mě baví, člověk dlouho netuší, o čem to vlastně čte. Náročné téma bravurně zpracované.


Oproti slabší trojce se Urla podle mě kvalitou vrací na úroveň prvních dvou dílů. Je tu ale jedna věc, která mě mrzí... V tomto díle se začíná odkrývat spousta tajemství, vysvětluje se doposud nevysvětlené, a přitom je kniha tak tenká. Autorka mohla v některých pasážích zajít víc do hloubky a pověnovat se vysvětlení trochu více. Občas jsem se úplně ztratila a musela jsem se vrátit a přečíst celý odstavec znovu, aby mi došlo, že hlavní informace byla schovaná v jedné větě. A ta vtíravá myšlenka: proč je Ilan tak blbá? Na druhou stranu, co bychom po ní chtěli, že... k patnáctileté nevzdělané sklenařce, která toho o svém světě moc neví, protože jí věčně někdo něco zatajuje, to nelogické chování sedí jako zadek na hrnec :)


Poslechnuto jako audiokniha. Mě to velmi oslovilo, první půlka je dobrodružnější, druhá spíše popisná, ale autor ji stále prokládá zajímavými historkami. Pěkný vhled do tibetské kultury, mentality a historie očima Evropana.


Poslechnuto jako audiokniha.
Ono to vlastně není ničím zvláštní - hlavní hrdina je osudem sužovaný ošklivý outsider, tajemný, férový, nesympatický, do jehož pečlivě střeženého soukromí se postupně dostává jak čtenář, tak krásná, milovaná, sympatická asistentka, která konečně v životě může zažít nějaké to dobrodrůžo. Kdo by mohl být vrah mě napadlo snad už ve třetí kapitole, postupem knihy jsem v tom jen utvrdila, tak bylo zklamáním, že nepřišel ten "wow" moment na konci. Nicméně nic z toho neubírá knize na čtivosti, postavy se pěkně vyvíjejí, sem tam čtenáře překvapí nějaký nečekaný zvrat... na autorčin první krimi román dobré.


Poslechnuto jako audiokniha. V této rovině musím vypíchnout neuvěřitelný vypravěčský um Kateřiny Seidlové, to se poslouchalo samo :)
Kniha je jednou z mých nejoblíbenějších, doporučuji přečíst každému, kdo si život gejš romantizuje nebo o něm moc neví. Pěkný vhled do japonské historie a kultury.
PS: Na knihu jsem se vrhla, protože jsem měla ráda film. Měla ráda - po přečtení knihy už nemám, kniha holt nastavila laťku tak vysoko, že se jí žádné filmové zpracování nevyrovná.


Těžko říct, čím mě kniha vtáhla. Možná tím, že jsem se nepídila po tom, o čem příběh je, ze začátku mi chvíli trvalo, než mi to došlo, a na konci už jsem nestačila žasnout nad tou neuvěřitelnou smůlou, která hlavní hrdiny doprovázela. Stačilo málo a vše mohlo být jinak. Líbilo se mi, jak se osudy postav ve třech částech knihy prolínaly, a na konci do sebe vše zapadlo.
„Žijeme ve dvacátém století,“ odpovídala matka. „Doba pogromů je pryč. I kdyby byla válka, ženám a dětem nikdo neublíží.“


Konečně akce, na kterou jsem od Hobb zvyklá. Nečekané zvraty, zajímavá rozuzlení, skvělý vývoj postav. Přelouskáno během chvilky. Fantasy svět do sebe začíná pomalu zapadat a ten otevřený závěr jen nabádá pustit se do dalších sérií.


Nevím, co se změnilo, ale druhou třetinu knihy jsem měla problém přelouskat. Spousta předvídatelné akce, někdy až nadbytečné popisy... Konec se ovšem opět rozjel a navnadil mě na poslední díl, na který jsem se při čtení té rozvláčné části ani nechystala


Za mě pěkná motivační kniha, kterou by si měl přečíst (nebo spíše poslechnout - audiokniha se vstřebává mnohem lépe :)) každý. Je zajímavé dozvědět se, co se s tělem děje při spánku, co všechno spánek ovlivňuje a především mě bavilo srovnání spánku různých živočišných druhů. Jsem ráda, že jsem, jako obyčejný smrtelník, mohla nahlédnout za "vědeckou oponu", ale kniha šla napsat určitě čtivěji.


Živé lodě pro mě (prozatím) kvalitou nedosahují série Farseera. Příběh se sice čte sám, stejně jako jiné knihy Hobb, ale přijde mi zbytečně zdlouhavý. Nicméně skvělý nápad.


Roztomilá knížka. To se asi nedá jinak popsat. Pratchettova (ne)prvotina. Četla jsem podruhé a ráda se k ní kdykoli vrátím.


Skvěle namluvená audiokniha. A především skvěle napsaná kniha. Velmi surový, realistický popis toho, když se v životě zrovna nedaří. Nejvíce mě zaujala změna postojů (nejdříve se člověk snaží chudobu před ostatními skrývat, ale potom už je mu to úplně buřt, hlavně, když někde splaší kus suchého chleba).


Zajímavá kniha. Pro mě pěkně shrnula historii lidstva, některá fakta jsem neznala. Autorovy mnohdy až utopické úvahy je potřeba brát dost s nadsázkou :) druhá polovina knihy nedosáhla kvality té první. Ale celkově příjemné čtení, do některých kapitol jsem se musela nutit více, jiné se četly samy.


(SPOILER) Jak už bylo řečeno, nemyslím, že si tento díl zaslouží čtyři hvězdy...od závěru série, od toho zdlouhavého míření k jednomu jedinému bodu, bych teda čekala víc. Ale když mně se až moc líbil ten hořkosladký konec pro Fitze, vždy zápasil mezi věrností koruně a tím ostatním, a věrnost koruně ho nakonec o vše ostatní připravila...
Pro mě největšími mínusy bylo: spousta otázek z předchozích dílů mi zůstala i s posledním dílem nezodpovězena, sem tam jsem se ztrácela (hlavně v popisech výměny mysli mezi Fitzem a Veritym a v boji mezi Fitzem a Willem). On celkové ten popis bitev autorce zrovna dvakrát nejde, možná dobře, že si odpustila bitvu mezi Elderingy a Ostrovany. Ale i tak, shrnout tento velkolepý bod, ke kterému celá série směřovala, do několika málo řádků? Trochu zklamání...


Na mě maličko rozvláčné, ale jinak skvělé vylíčená výprava do neznáma, atmosféra a podezíravost ve skupině... Fitzovy plány opět nevychází, zase se stává tím, od čeho se chce celou dobu osvobodit - nástrojem ostatních. Skvělý vývoj postav Kettriken a šaška.


A mně se to pořád líbí! Pěkně vyvážená porce akce a úvah. Pěkný vývoj postavy, Fitz se z chlapce stává mužem, ani si neuvědomuje, kdy k té změně došlo, a s tím se trochu mění i jeho filozofie a priority. Zajímavé jsou i nové postavy, intriky, plány, které nevyjdou, a improvizované záchrany... Přečteno jedním dechem.


V tomto dílu se topíme se v myšlenkách a úvahách Fitze, v jeho dilematech, snech... A přesto kniha neztrácí na čtivosti, byť tempo děje je pomalejší než v předchozích dílech a akce se odehraje až ke konci knihy.


Tak tohle byla krasojízda. Rozhořčení nad nespravedlností u čtenáře vrcholí. Konečně se ale začínají spřádat větší plány. Naprosto nečekaný závěr. Nejzajímavější mi přišlo, že se Burrich nakonec sám pustí do toho, čím tolik opovrhuje...snad to bude v další knize ještě rozvedeno.


Děj je v podstatě totožný s knihou předchozí, moc se nezměnilo, stále stejné intriky, Fitz řeší stále stejná dilemata... Nicméně díl se četl velmi dobře, spisovatelka prostě věděla, co dělá, a jak udržet čtenářovu pozornost a nervy napnuté.


Pro mě skvělý díl, jak už bylo řečeno, děj odsípá bez zbytečných odboček, i když něco není dovysvětleno, je jasné, že to má své místo v knize a bude to objasněno později. Kniha je napínavá a prostě nejde odložit. S Fitzem jsem sdílela hlavně zoufalství z nedosažené spravedlnosti.
