Alma-Nacida komentáře u knih
Pratchett nikdy nezklame! Krásná studie různých xeno a jiných fobií, vtip, spád a drápkem zaseknuté úvahy o lidství. Potěšila mě.
Znatelně lepší než první díl, jen ten překlad BUDIŽ PROKLAT! Není to spíš PROKLET? A je to tam zhusta... To by se jeden PROKLÁL (mečem)... Ale jinak obdivuji košatost, hodně postav, složitý děj... Uvidíme, co bude dál ;-).
Kniha se poměrně obtížně čte, ale námaha stojí za to. Tolik osudů, příběhů, názorů v jedné knize! To už je skoro biblické... Vydržte a čtěte!
Knížka je sto let stará a je to na ní místy znát, když jsem ji četla jako malá, tak jsem to ani nevnímala, dnes to mé děti cítí a pořád musíme při čtení odbočovat a vysvětlovat, vysvětlovat... Ale že bych kvitovala s povděkem americkou cenzuru s jejímy škrty "nevhodných" slov - negr a spol, to zas ne...
Každá dobrá kniha o válce, kterou jsem kdy četla, je hrůzná, mám z ní noční můry...a tak to má být. Jak jinak psát o válce? Tahle kniha se naprosto vymyká ze všech kategorií způsobem, jakým je napsaná, stroze, opravdu jako by ji psalo dítě s posunem morálního vědomí. Velmi syrové, slabší povahy, raději si rozmyslete, zda přečtení risknete... Zvláštně je kniha podobná Nabarvenému ptáčeti J. Kosinského.
Zvláštní kniha, takový Zločin a trest po afgánsku, doporučuji, při čtení upotřebíte kapesník...
Opravdu podivná detektivka. Nebo sněhová epika? Kdo ví, zvláštní kniha ochladí v horkém létě.
Audiokniha. Poslouchalo se to moc dobře, některé vtípky se připojily k našim rodinným starým fórům (za královský romadur padne každý rád), ale vůbec nic se nevyřešilo, jen jsme víc poznali tři kapitány, z nichž někteří už (nebo ještě) ani nejsou kapitáni. A taky jsme zjistili, že autor má rád Cyrana a gaskoňské kadety vůbec. ;) Celkově pěkné tři a půl hvězdy.
To bylo zklamání, i když uznávám, že způsobené asi z velké části mizerným překladem. I ten děj byl předvídatelný, romantický až ke karikatuře. Trpělivost mi došla na začátku čtvrté povídky, když jsem si přečetla: "Byla vysoká, hubená a bledá, jedna z těch snědých osob, které vypadají..." Bledá a snědá zároveň byla ta postava asi těžko. A takových přehmatů, včetně toho, že dívka jménem Lynda byla chvíli ženského a chvíli mužského rodu (viděl Lyndu, odešel s Lyndem), tam je plno. To teda nedávám.
Kniha, po které bych sama od sebe nesáhla, a k níž jsem se dostala prostřednictvím doslovu Margaret Atwood na konci její knihy Kus temnoty. A i tahle kniha s sebou nese temnotu, což jsem i čekala. Jaké asi může být dílo s tématem čekání na trest smrti... Co mě překvapilo je takový až filozofický duch knihy a velká imaginace, kterou bych si se zpověďmi děsivých vrahů vůbec nespojovala. Místy se mi dělalo zle. Hodnotím třemi a půl hvězdami a body jsem strhla za romantickou linku, která na mě působila nevěrohodně.
(SPOILER) Každá další kniha série byla lepší než předchozí, závěr byl epický, napínavý, užila jsem si celou knihu. Maličká výtka směřuje k tomu, že bych byla překvapená a vše by bylo věrohodnější a syrovější, kdyby autorka nechala zemřít i některou z hlavních postav. Celkově za pěkné čtyři a půl hvězdy.
Trvalo mi neuvěřitelných sedm týdnů se touto knihou prokousat, a to hlavně pro to, že mi šel hlavní hrdina celou dobu na nervy. Mnohovrstevnaté dílo to opravdu je, ale čtenář se musí poněkud obrnit trpělivostí, nečíst předem spoilující komentáře, anotace anotující možná i nějakou jinou knihu a udělat si jednak čas na čtení souvislých dlouhých částí a jednak vlastní názor.
V listopadu tohoto roku opustila autorka a vědkyně tento náš smutný svět, a to pro mě bylo tím impulzem začít pořádně a s nasazením číst Posedlost, která by si nejspíš zasloužila lepší překlad, jak už bylo v komentářích zmíněno. Nicméně v originále bych to už nepřečetla vůbec. Dojmy mám velmi smíšené, jako by jednotlivé části románu ani moc nepatřily dohromady, a tak hodnotím třemi hvězdami, a to hlavně za tu část týkající se viktoriánské doby, která mě zajímala nejvíc. Romanci bych v klidu oželela. ;)
Po slibném začátku to šlo kvůli romantické lince, která byla přeslazená, nevěrohodná a taky nadbytečná, tak nějak do kopru. Působí to na mě tak, že autor dostal zadání na knihu, která bude mít aspoň třistapadesát stran, i kdyby hrom bil, a bude o lásce. Chjo, kdo chce číst romanťárnu, ten se bude nudit u všech částí popisujících bádání a naopak kdo chce vědět něco o tom, jak to bylo s dobrým Willem, toho bude iritovat červenoknihovní vztah Amandy a Petera. Navíc Zpupný Krákal sedí jistě víc než Povýšená Vrána. A nikdo s panickou poruchoou neodejde od lékaře po druhé návštěvě s pilulkou, která vše zázračně vylepší až do té míry, že snoubence "přebere" matku. Možná kdyby se to zkrátilo o polovinu, mohlo to být svižné a hlavně čtivější. Takhle mi to jednou (s přeskakováním) stačilo.
Kvalita klesá, srandy ubývá, zato přibylo akčních scén, které jsou poněkud nepřehledné a dají se shrnout do " kop, krach, plesk, svist, atd.". Přiznávám, že jsem je přeskakovala ("hop") a šla rovnou na poslední stranu, abych věděla, kdo vyhrál. A ano, kdo vyhraje se dozvíme až v dalším dílu.
Taková oddechovka, ne vždy souhlasím, ale to je nakonec obvyklé, že se každému líbí jinde. :)
Jako i všech výboru, některé fejetony jsou skvělé, některé nic moc a mnohé něco mezi. Celkově je těch prvních dvou víc. :)
Opět přečteno jedním dechem. Postavy se vyvíjejí a je čím dál zajímavější je sledovat, hlavně pokud jde o část s tohimonem. Pořád s napětím čekám, kdy se jeho a Vukovy cesty protnou. :) Čtu e knihu a občas mi vadí chyby, hlavně v interpunkci, dlouhé věty jsou pak nepřehledné. To je ale asi jediná výtka, jdu i do dalšího dílu. :)
Definitivně ne, tato kniha není pro mě. Ne že by byla špatná, jen prostě nemám energii prokousat se poněkud ujetými extempore hlavního antihrdiny. Ale nehodnotím, ani špatně, ani dobře, jelikož jsem nedočetla.
Poprvé u nějaké autorovy knihy cítím pochybnosti a vnímám nedotaženosti, taky je to jedna z jeho dřívějších, a tak je to možná tím. Přímo zklamání to nebylo, ale (jindy) obvyklé uchvácení taky ne.