amaenium komentáře u knih
Velmi pěkné a čtivé příběhy. Některé mě příliš nebavily (například povídka s doktorem Havlem) a jiné mi ještě doteď zůstali v hlavě - například tu hodně vyzdvihovaný Falešný autostop nebo pak Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým. Povídka s názvem Já truchlivý bůh, jenž mi v mém vydání zrovna chybí, nám s přítelem byla předčítána v divadle (na Směšné interpretaci brněnské Husy na provázku - doporučuji) a nemělo to chybu.
Úžasný a velmi inspirativní člověk. Velmi obdivuji jeho tvorbu a jsem hrozně ráda, že se mi do rukou dostali Keithovy deníky. Se spousty názory a myšlenkami se ztotožňuji a vždy, když potřebuji umělecky "nakopnout", tento člověk mě nezklame.
Jedna z mých neoblíbenějších sci-fi knih. Od začátku do konce jsem byla vpadena do děje, byla jsem velmi unešená z toho, že se v této knize spojuje tak nevšední budoucnost s odkazy na léta ještě před rokem 2000 a celá atmosféra videoher a virtuální reality byla prostě úžasná. Knihu bych považovala za nadčasovou, když se my sami nyní ocitáme ve světe virtuální reality.
„Žít, to je obtížné a ustavičné úsilí neztratit sebe sama z dohledu, být stále pevně přítomen sám v sobě, ve své statis.“ Další skvělé úvahy a myšlenky. Druhá pasáž mi ovšem přišla zajímavější.
Krásné připomenutí některých pohádek z dětství. Našli se i také, které byly pro mě nové - třeba o Slavíkovi nebo o Starém domu, jiné byly krásnou připomínkou. Pamatuji si, že jsem pohádku o Sněhové královně slyšela pouze do okamžiku, kdy spadne střípek chapci do oka, tak konečně vím, jak pohádka končí.
Jako pokračování to nebylo špatné, ale myšlenka, že má hlavní hrdina silné empatické schopnosti a je spojený s Ripleyovou, mi nepřišla moc dobrá. Kniha mě také moc nelákala se k ní vracet a četla jsme si spíše s donucením. Konec už byl lepší, ale pořád to nestojí více než za dvě hvězdičky.
Skvělé. Všechny povídky byly skvělé, ihned jsem do nich vpadla a postupné odhalování Geraltova života (a světa) je jednoduše fascinující. Postavu Ciri jsem si ihned zamilovala a velmi mile mě překvapil epilog. Sem s dalšími!
Velmi zajímavé scifi o ztroskotání měsíčního "autobusu" bylo čtivé a místy i napínavé. Líbí se mi představa různě tvarovatelného měsíčního prachu a také jsem ocenila pasáž, kde autor píše o Lawsonově prvním setkání se skafandrem a problémem tísně, který dotyčný cítil.
Knihu bych zařadila mezi moje oblíbenější. Líbilo se mi, že příběhy byly doprovázeny úvahami, vlastními vzpomínkami a rozepisování se nad smíchem a zapomněním mi přišli opravdu krásné. Připomnělo mi to některé věci a sama se vrátím k psaní deníku (nechci si přece pamatovat z dvanácti silvestrů jen pět), čímž se dostávám k tomu, že Tamin příběh mi přišel nejsympatičtější.
Velmi obohacující co se týče jak Kafky a Kafkových děl, tak také ohledně překladu a jeho věrnosti. Jsem ráda za tyhle eseje (všechny), jelikož mi rozšiřují obzory ohledně románů.
Po této knize jsem sáhla jelikož mě filmové zpracování nadchlo. Příběh mě ihned uchvátil a přečetla jsem jej téměř na dvakrát. Neuvěřitelně čtivé, zápletka byla dobře vymyšlená a líbí se mi její zakončení. Z tohoto příběhu s nesmrtelnou Ellen Ripley jsem nadšená a spokojená!
„Člověk, který chce, aby jeho život měl smysl, zříká se každého gesta, které by nemělo svůj důvod a svůj cíl.“
Nečetla jsem zatím všechny eseje, ale tyhle na mě udělali největší dojem. Líbí se mi, jak se zde pan Kundera rozepisuje nad románem a dědictvím Cervantesovým a tyto eseje mi toho hodně daly.
Ráda čtu životopisy a tak se mu pod ruku dostal i ten o Coco Chanel. Její příběh je úžasný v tom, že se dokázala vypracovat až na takovou módní ikonu, jejíž jméno se ještě dlouho bude nosit. V některých pasážích byla kniha velmi čtivá, v některých případech mě těžko nutila ke čtení. Například mi vadily rozsáhlé popisy vedlejších osob, podle mého názoru zbytečné, nebo architektura či pozadí války je dobré nastínit, ale nemusí se z toho stát nutně přednáška z dějepisu. Také mi vadilo, když se autor zmiňuje o snímcích, na kterých "vidíme Coco jak...". Nebylo by špatné, kdyby kniha ty snímky obsahovala, to stejné pak platí o modelech, které osobně moc neznám a nějaké fotky nebo kresbičky bych uvítala.
Ze všech stran jsem slyšela, že pokud chci začít číst zaklínače, musím první tři díly, skládající se z povídek, nějak "přetrpět" než se dostanu k hlavnímu vyprávění. Očekávala jsem něco, co opravdu budu číst jen aby mi to později nescházelo, ale kniha mě velmi překvapila, byla velmi čtivá, poutavá a tajemná postava zaklínače mi přišla velmi sympatická. Povídky byly skvělé a už těším se na další díly!
Kniha byla jednoduchá a není pro náročnější čtenáře. První povídka byla dobrá, ale jakmile jsem zjistila, že se nejedná o oddělené povídky, ale o celek z různých úhlů pohledu a určité dějové posloupnosti, trošku mě to zklamalo. A ještě k daleko většímu zklamání pak došlo, když jsem se zamyslela nad textem a jeho stylem, a i přestože je příběh prezentován jako od tří různých autorů, tak je vlastně pořád stejný. Četla jsem to hlavně z důvodu, že se jednalo o moji poslední knihu, kterou jsem nečetla od J. Greena. V poslední povídce bych vyčetla hlavní postavu a být tím klukem, rozhodně bych ji nechtěla.
Po téhle knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě a kniha mě velmi mile překvapila! Velmi čtivé, poutavé a pro mne zajímavé povídky s židovskou tématikou. Nejvíce mě zaujala Sbohem město C. a Obránce víry. Rozhodně tato kniha nebude poslední od tohoto autora.
Jako fanoušek sci-fi se musím přiznat, že jsem se ke knize dostala náhodou, ale zato jsem ráda, že se tak stalo! Některé povídky byly více povedené, jiné se mi moc nezamlouvaly, ale jako celek se jedná o skvělou sbírku neuvěřitelných nápadů. Za zmínku stojí i nápadité ilustrace doprovázející některé povídky. Kniha se mi velmi líbila a určitě budu mít ještě dlouho o čem přemýšlet.
Film se mi moc líbil a proto jsem se rozhodla koupit i tuto knihu. Osobně si myslím, že Mlok Scamander je zajímavá osobnost a dovolím si říct, že mě jeho příběh zajímá více, než ten Harryho. Kniha má nádherné zpracování (až na drobné nedostatky) a byla to příjemná oddechovka.
Kniha mě ze začátku donutila ji na chvíli odložit, ale poté, co jsem se dostala k vyprávění hospodyně Nelly, jsem ji přečetla během chvilky. Ač někteří píší, kniha na mě nepůsobila depresivně, ano, je sice pravda že se v ní vyskytovalo více špatného než dobrého, ale i přesto mi nevnucovala depresivní myšlenky. Oceňuji dílo kvůli době, v které bylo napsáno a také fakt, že se (opět, na tu dobu) příběh zrodil právě v hlavě dámy. Také se mi líbilo, že se jednalo o příběh celých rodin a osudu jejich potomků.
Kniha nebyla špatná, našla jsem zde myšlenky, které mě vedli k jiným myšlenkovým pochodům a ani nebylo na škodu, že se jednalo o dvoustránkové kapitoly (nečekala jsem to, fakt, že se jedná o fejetony z magazínu, se dozvídám až zde). Kniha se velmi dobře a rychle četla. Moc se mi líbí ilustrace doprovázející knihu.