amaenium komentáře u knih
Podle mě jen další román pro náctileté, který není ovšem nějak zvlášť originální, prostě taková "tuctovka".
Taková menší vsuvka od Murakamiho do mojí (podivné) knihovny. Směr, jakým se příběh odehrával, jsem nečekala, ale oslovil mě, to jistě. trochu jsem měla problém se stylem, jakým autor psal, přišel mi odlišný od jeho románů, a kvůli tomu bohužel musím srazit hodnocení.
Když jsem knihu četla v mládí poprvé, přišlo mi to jen jako pohádka, ale s věkem v tom člověk nachází mnohem více. Knihu jsem si zamilovala a také se díky tomu začala zajímat o zajímavý život autora.
Tato kniha mi v lecčem poradila víc, než mi dokázali říci moji učitelé grafiky. Dokázala mě inspirovat a nekopnout a i když bych ji vzala do ruky znova, vždy ve mě vyvolá chuť pustit se do práce!
Spíše takové oddychové čtení, které ve mě ovšem dokázalo vyvolat napětí nebo mě rozesmát. Přišli mi zajímavé některé myšlenky, například tŕeba o žurnalistice nebo co se dárků týkalo, a také hlavní rozuzlení mi přišlo moc krásné. Samotná jsem si již dokázala domyslet, co je spojuje, ale i tak to bylo krásně napsané.
Velmi čtivé a poutavé, stihla jsem ji přečíst za jeden den, přesněji večer.
I přes to, že se knižní předloha liší od filmu, myslím, že oba mají své kouzlo a svá pro a proti. Líbila se mi Deckardova až posedlost živým zvířetem a bylo mi líto jeho kozy. Naopak mi přišla postava manželky jako naprosto zbytečná a nesympatická.
Tento fantastický příběh se mi velmi líbil.
Musím říct, že mě tento cestopis příliš nenatchl. Bylo to pro mě obtížné čtení z více úhlů. Myslela jsem, že mi pan Čapek trochu zpříjemní můj pohled na Itálii, ale ukázalo se, že se Itálie skládá výhradně z pojmů. Dvě hvězdičky kvůli kapitole V boží dlani, která se mi nejvíce líbila.
Po knize jsem sáhla z důvodu čtenářské výzvy, dlouho jsem se skandinávských detektivek bála, že by mě třeba nebavily a neměla jsem odvahu je zkusit. Tato kniha byla takový první krok a myslím, že v tomhle ohledu posloužila skvěle. Některé povídky byly lepší a některé mě naopak vůbec neoslovily. Za ty povedenější bych třeba označila Maitréja, Supermozek a i třeba Něco v jeho očích.
S tímto spisovatelem jsem se již setkala, sice za jiných okolností (Pod kůží jsem viděla zfilmované), ale ruku na srdce, kniha mě oslovila, protože je prostě krásná. A po zjištění, že se jedná o sci-fi, jsem se rozhodla, že ji musím mít.
U Knihy zvláštních nových věcí mě překvapilo, jak moc zde bylo náboženství zastoupeno (ve smyslu, že u sci-fi to moc nebývá). Jinak nemám nic, co by se mi na knize nelíbilo - užívala jsem si popisy Oázanů (a jejich život, jazyk a všechno) a "krajiny" kolem základny, držela jsem palce lásce hlavních hrdinů a dělalo mě zároveň neklidnou situace a chaos na Zemi.
A i přestože se mi vztah Beatricie a Petera líbil, tak nějak jsem pořád doufala v jiný konec, kdy by se třeba Peter rozhodl nadobro žít mezi Oázany..?
Je to sice můj nejméně oblíbený díl, ale beru to jako součást sci-fi trilogie. Myslím, že mi v knize nesedělo pár věcí, ale to se mohlo stát překladem, jinak kniha byla skvělá, jako ty předešlé.
První díl je klasika, ale druhý díl mám o něco raději, jelikož se mi líbí, jak si představují rok 2015. Jak ho také vyobrazují na filmovém plátně. Skvěle čtivé - hned přečtené!
Tento film miluji a když jsem objevila, že má i psanou verzi tak jsme ji hned musela mít! Sice je to přepracovaný scénář, film "hozený" do knihy, ale to se v tomhle případě odpouští. Nesmí chybět v knihovničce žádnému fanouškovi sci-fi.
Tento kousek jsem měla sice přečtený hned, ale kdovíjak mě nezaujal.
Po knize jsem sáhla, jelikož mě uchvátil život Charlieho. Tato kniha mi ovšem dala zabrat, týkala se už rovnou jeho práce a celkově se mi kniha četla hůře, nevyhovoval mi styl psaní. Ale i přes to jsem se i něco dozvěděla.
Zajímavá kniha k seriálu, dozvěděla jsem se tu pár nových informací, ale mrzí mě, že jsem ji četla v době, kdy seriál stále běží a tak zde není zase úplně vše. Konec, kde byly vypsané episody, mě příliš nebavil, jelikož jsem je již znala.
Autorka mi byla doporučena a myslím, že knihy od ní jsou čtivé. Knihu jsem měla rychle přečtenou, ale považovala bych to spíše za takovou oddechovku.
Murakamiho knihy jsou prostě jiné. Knihu mám přečtenou již dlouho, ale musela jsem o ní dosti přemýšlet.
Celá kniha měla takové svoje pomalejší tempo a má v sobě něco, svoji atmosféru, styl jakým je psaná aj., co jsem doposud u jiných knih nezažila. Myslím, že se mi kniha líbila i více než Norské dřevo.
Velmi pěkné a zajímavé fotografie z Čapkova života. Také jsem velmi ráda, že se mi v antikvariátu podařilo ukořistit takový poklad.
Velmi příjemné a milé počtení. Krásně svou obecností vykreslené Holandsko, takže jej tak můžeme vnímat i dnes. Pan Čapek vykreslil prostředí země tak, že mám teď (o to větší) nutkání ji navštívit.
To byl skvělý rozsáhlý příběh (o přátelství, strachu a určitých poutech), který díky tomu, že jsem v relativně krátké době viděla oba filmy a četla knihu, se stal určitým příběhem, který se zapletl do mého života a vytvořil si tak v něm vedlejší roli. Bavily mě popisy a historie města, která dávala knize o to děsivější nádech a neřekla bych, že by v knize byly pasáže, které bych označila za zbytečné. Styl psaní a hlavně prolínání událostí mi přišlo také velmi povedené. Kniha na mě velmi zapůsobila a jsem ráda, že mě tloušťka knihy neodradila. (Mám radši kratší knihy, rychleji je mám přečtené a také nejsou tak těžké a prostorné na převoz.)
Čtyři hvězdičky dávám, protože mě překvapilo i jiné spojení party než střepem z Coca-Coly a myslím, že se zde příliš nehodilo.