And09 komentáře u knih
Příběh je to opravdu silný a závěr mě hodně sebral, nicméně celková forma byla poněkud zvláštní. Nesedlo mi nenadálé přecházení z přímého vypravěče do autorského vypravěče a míchání rozhovorů, dost mi to kazilo příběh. A hlavně to bylo docela úsečné a dost otázek zůstalo nezodpovězených, tím to pro mě bylo zklamáním.
Kniha mě velmi mile překvapila a rozhodně ji doporučuji (nejen) nadšencům J. D. Salingera. Tyto vzpomínky napsala jeho dcera, která po něm rozhodně zdědila talent pro vyprávění, a je to skutečně silná nálož! Překvapilo mě, nejen jaký byl Salinger otec, ale hlavně jaké dětství prožila Margaret a celkově, jaký byl život dospívajících v 70.letech v USA. Kniha dokáže velmi rychle vtáhnout a je skutečně čtivá, nicméně některé části z dětství mi přišly už hodně táhlé, někdy jsem různým filozofickým úvahám ani nerozuměla, zato poslední část už byla velmi úsečná a měla rychlý spád, což mě mrzelo. Poslední třetina knihy mi přišla nejzajímavější a jenom jsem žasla nad tím, čím vším si Margaret prošla a jak se s osudem, který ji život připravil, dokázala poprat!
Velmi zdařilý počin Dalibora Váchy vykreslující osudy našich parašutistických odbojářů. Byla jsem mile překvapena, jak autor dokázal bravurně vykreslit charakteristiky hlavních postav a jejich myšlení, že je uvěřitelný každý jejich dialog. Velký prostor je zde věnován Adolfu Opálkovi, což se mi líbilo, protože si rozhodně zasloužil být v popředí tohoto románu. Na to, že je zde prostor věnován mnohým postavám, čtenář se nebude ztrácet, protože je každá postava dobře vystižena svým typickým charakterem (ač autor hodně skáče od postavy k postavě). Velmi oceňuji skutečně čtivě a napínavě popsaný každičký detail bitvy v kostele, velký prostor věnovaný psychice postav a vztahům mezi parašutisty. Místy se kniha hůře četla kvůli poněkud úsečným a osekaným větám, zvláště u vyjádření přímé řeči. Autor také hodně skáče od autorského vypravěče k vševědoucímu. Občas je tak u nějaké dějové linky ihned poznámka k tomu, co se s nimi v budoucnu stalo, což bych čekala spíše na konci. V samém závěru mi pak zase chybělo nějaké dovysvětlení, co bylo se všemi ostatními, co pomáhali, nebo jak to dále bylo s Čurdou (resp. koho všeho kdy popravili). Nejsem úplně s to, jakým způsobem je zde typizován Čurda, protože je známo, že to byl jinak chytrý a vytrvalý odbojář, s nímž neměl Opálka problém, ale zde je prezentován skutečně hlavně jako poseroutka s nemístnými poznámkami, který Opálku vytáčí (chápu, že ho tu chtěl autor charakterizovat jako zrádce, ale je potřeba na to koukat i z jeho pohledu, že to neměl jednoduché, když měl strach o rodinu a ta na něj měla nakonec větší vliv a nemůžeme ho jenom odsuzovat, nikdo nebyl v jeho kůži...)
Osobně mě kniha příliš nebrala, ale je to nejvíce asi tím, že si nepotrpím na jednoduchý styl vyprávění. Celkově jsem zde postrádala větší literární hodnotu (v každé kapitole stále se opakující "les klap klap klap" ve mně dramatično skutečně nevyvolá). Bohužel jsem z toho necítila ani velké napětí, gradaci, žádné dramatické vyústění. Nejdřív se kniha hodně táhla, podle mě zde bylo dost nepodstatných informací, druhá polovina zas byla naopak velmi úsečná a mělo to až příliš rychlý spád. Chyběla mi zde psychologičnost postav, dějový zvrat a poodhalování událostí, které se ve skutečnosti staly. Spousta otázek zůstala nezodpovězena a ta nedořečenost mi na tom dost vadila. Možná mi celý dojem zkazila ta současná kauza kolem knihy a že jsem od začátku věděla, o co přesně půjde.
Pro mě rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem četla! Knihu jsem si zamilovala už od první stránky a ani na okamžik mě nenudila. Je rozhodně nevšední, a proto je natolik přitažlivá. Opravdu bravurně vykreslené charakteristiky postav, uvěřitelné vyprávění příběhu i popisy prostředí. Rámec příběhu je také zajímavý tím, že je vyprávěn vždy z jiné perspektivy. Moc se mi tak na tom líbilo, že se na situaci podíváte z různých pohledů a vlastně pro jednání postav budete mít pochopení. Ne každá kniha umí ve čtenáři vzbudit hned několik silných emocí. Já se chvílemi smála, chvíli jsem zůstala šokovaná, zhnusená, jindy zase potěšená a dojatá. Setkáte se tu s opravdu zajímavým kontrastním prostředím. Na jedné straně je to zhýralé prostředí drogového podsvětí, včetně násilí a explicitního sexu, na druhé straně čistota duší, skutečný cit a láska. Hlavní hrdiny jsem si strašně zamilovala a fandila jim od začátku do konce. Nepotrpím si na žádné slaďáky, ale tahle Love Story není jako každá jiná, a tak mě to dokázalo skutečně sebrat. Kniha je od začátku do konce nepředvídatelná, velmi čtivá a zábavná. Dlouho mě tyhle svérázné postavy uvíznou v paměti.
Tahle kniha není rozhodně pro každého, a proto pak ty negativní recenze. Doporučuji ji jedině těm, co mají blízko k duchovnímu životu a zajímají se o seberozvoj. Ostatním bude asi k ničemu. Pro mě to byla knížka plná inspirujících myšlenek, lidí a zkušeností. Navštívení každé země bylo něčím zajímavým a obohacujícím. Mě však nejvíce přitahovala část v Indii, kde je poznat největší osobní rozvoj autorky. Každé její vyprávění bylo něčím důležité a rozhodně nenudilo. Mě to donutilo více se zamyslet nad aktuálním životem a začít se plně věnovat sama sobě.
Tahle knížka mi na dlouho uvízne v paměti. Z celé knihy jsem byla nadšená, protože nic podobného jen tak neobjevíte. Vypravěč - nespolehlivý, dětsky naivní, narušený - přesto svým způsobem milý a vtipný, kterého jsem od samého začátku zbožňovala. Nemohla jsem se od příběhu odtrhnout, zajímalo mě, jak Bobby dopadne, jestli se mu dostane spravedlnosti, ale vše je neskutečně nepředvídatelné. Nejvíc se mi na tom líbila ta surrealita a surovost, která je na jedné straně velmi krutá a sadistická a na straně druhé něčím tak přitažlivá a kouzelná. Miluji zvířata a krutosti je zde víc než dost, ale hned zas přijde následná odplata (za každý zločin následuje trest!), takže chvíli jste naštvaní a pak hned potěšeni, jak se ke zvířatům přistupuje tím dětským viděním světa. Má to v sobě neskutečně kontrastů - krutost/něžnost, strach/radost a najdete zde prvky zároveň z pohádky, ale i z hororu a thrilleru a celkově to vytváří skvělý literární počin! Chvíli jsem se smála, pak zase bála a chvíli se mi dělalo špatně. Myslím, že autorovi se exceletně podařilo vyvolat ve čtenáři všechny tyhle emoce. Konec mě vůbec odrovnal ze všeho nejvíc. Vlastně nevím, jestli jsem byla spokojená nebo ne, ale přesně tak to je dokonalé surrealistické dílo!
Jedna z nejlepších knih současnosti, co jsem četla! Kniha je vtipná a milá a zároveň bolestná a smutná. V příběhu dominují výrazné postavy, které jenom tak nezapomenete. Lenni je svérázná osobnost, s níž se budete smát po celou dobu, Margot je zase laskavá žena, co má za sebou velmi silný osobní příběh. Autorka dokázala zdařile vykreslit všechny postavy, které si čtenář ihned oblíbí, a velice čtivě podat celý příběh, který dokáže dojmout k slzám. Velmi obdivuji tuto mladou autorku, jak dokázala příběh propracovat do každičkého detailu a jak vysokou laťku nastavila s její literární prvotinou. Tuhle knihu budu mít rozhodně ještě dlouho v paměti!
Čekala jsem, že knížka bude skvělá (že Tom je skvělý člověk), ale ona ještě více předčila má očekávání. Nejenom, že se zdá, že je Tom obdivuhodná osobnost, on je i výborný vypravěč, byť to není žádný spisovatel. Tom byl vždy můj idol a teď přesně vím proč! Má to v hlavě srovnané, přesně ví, co chce říct a v jakém sledu a navíc je neuvěřitelně vtipný. Jeho povídání o jiných osobnostech je vždy velmi milé a uctivé a jeho humor je laskavý. Takovou knihu mohl skutečně napsat jen někdo, kdo si prošel obrovskou životní transformací a sebepoznáním, jak on si sám uvědomuje a přiznává (skutečně velmi otevřeně se svěřuje i se svou temnou stránkou života). Tom nejvíce vypráví o jeho zkušenostech s natáčením HP a jeho setkáními se s různými kolegy a čtenář tak nahlédne do zákulisí natáčení, což je kolikrát velmi zajímavé a humorné a vím, že se po přečtení budu na HP koukat už jinýma očima. Po takovém odlehčeném a laskavém vyprávění však najednou nastává zlom a Tom začne líčit svůj boj s psychickými problémy a najednou kniha dostává úplně jiný, vážný ráz. Toma si cením ještě o to víc, že se chtěl o podělit i o tuhle část svého života.
Knihu jsem nedočetla, vzdala jsem to ani ne v polovině. Od samého začátku nudné vyprávění (a to mě předmluva velmi zaujala a s nadšením jsem se pustila do čtení). Čekala jsem, že je Bussi lepší vypravěč. Téměř celá kniha je více méně jen jeden dlouhý dialog, vše kolem je nevyřčené, z čehož jsem byla zklamaná, a přitom by mě další dějové souvislosti a emoce postav zajímaly. Je to taková klasická "kriminálka", v níž si jen dva rádoby vyšetřovatelé vyměňují názory. Ačkoli jsem knihu nedočetla, vím jak pokračuje a jak skončí a bylo to pro mě celé předvídatelné. Jediný klad na tom všem je, že se dozvíte něco zajímavého o autorovi. Musela jsem napsat tenhle komentář, když vidím, jak kladné hodnocení to zatím má, zatímco je to (a nejen podle mě) docela blbost. Opravdu nevím, zda je to nějaká pocta Saint-Exupérymu...