_Andrew_
komentáře u knih
Dvojité dno
J. H. Krchovský (p)
(SPOILER) Závišovy knížky, co šly sehnat, už mi došly a já stanul před tím, čím důstojně pokračovat. A tak jsem přišel ke Krchovskému...
Toto bylo první seznámení s jeho tvorbou. A nástupce je to řádný, ba možná i o třídu vyšší. Knížka sice outloučká, ale úžasná. Surové lidství a přechod mezi láskou a smrtí v té nejčistší podobě. Brzy musím pořídit další kousek.
**
V zrcadle stojí, co je psáno
zhlížím se, v ruce s penisem
sám vypadám jak čurák, ano!
to asi proto že jím jsem
**
90% 5/5 Po delší době zase kniha, kterou mohu doporučit!
Pičoviny
Záviš (p)
Konečně se mi povedlo splašit Pičoviny! No to bylo radosti. A kníže-čka je to docela povedená. Přečetno jedním tahem, většinu času jsem se dobře bavil.
Čtyřiadvacátý prosinec
Copak mi Ježíšek nadělí?
Každý rok marně mu píši
Má mě ten rarášek v prdeli.
Geniální. 4/5 80%
Lijavec
Zdeněk Svěrák
Velká klasika z pera pánů Svěráka a Smoljaka. Lijavec jsem dlouho opomíjel, přestože jsem všechny hry měl zkouklé několikrát.
Beseda i hra jsou výborné a vtipné. Parádně jsem se pobavil. Doporučuji!
Trpké povídky
Václav Koubek
Čtvrtá knížka, kterou jsem od Vaška Koubka četl a musím podotknout, že Trpké povídky se mu opravdu povedly. Všechny povídky jsou krátké, úderné a velmi často vtipné. A musím říct, že čím déle Vaška Koubka čtu a poslouchám, tak tím víc mám jeho tvorbu radši. Specifické autorské čtení těchto povídek je pak dotahuje k úplně dokonalosti. Jediné, co mi úplně nesedlo, byly povídky z lodi, ale tato pasáž v knize nezaujímá nijak markantní část. Vřele doporučuji!
Jaroslav Marvan vypravuje
Jiří Tvrzník
Tato kniha mi asi měsíc zpříjemňovala cesty veřejnou dopravou a posledních sto stránek jsem dočetl v pohodlí gauče. Musím říct, že počtení to je opravdu pěkné.
Jaroslav Marvan je opravdu velká postava českého filmu a z jeho rolí ho mám rád. Přestože jsem viděl jen zlomek toho, co všechno natočil. Právě tato kniha mi byla průvodkyní toho, co bych chtěl od něj určitě ještě vidět a knihu jsem často odkládal, protože jsem filmy o kterých byla řeč často zkoumal na csfd a přidával si je do seznamu "Chci vidět".
Kniha mimo výčet Marvanovy tvorby nabízí i povětšinou vtipné historky z natáčení a divadla - nejčastěji Burianova a poté na Vinohradech. Z Národního zde bylo jen několik stránek.
Vše je psáno tak, jak to sám Marvan říkal. Jeho mluvou a možná i proto působí pěkně autenticky a dobře se čtou. Od začátku a jeho dětství na Žižkově přes Burianovo divadlo přes Vinohrady až ke stáří je celá kniha opravdu pěkně poutavá a zajímavá. V některých místech mi i pěkně doplnila pozadí dané doby. Na konci, kdy už má Marvan rakovinu a následně píše Tvrzník, že sám Marvan se vydání knihy už nedožil mi ukanulo několik slz. Silný zážitek.
V průběhu čtení jsem přemýšlel o čtyřech hvězdách, ale nakonec jako celku tomu dávám plnou palbu. Škoda, že toho nebylo víc. Však i na konci Marvan říká, že toho k vyprávění má ještě spoustu, a že by rád pokračoval. Škoda...
Podivuhodný případ Benjamina Buttona
Francis Scott Fitzgerald
Kniha je to dobrá. Ale dobrá je jen za tři...
Čekal jsem od toho tak nějak víc. Že bych byl zklamaný, to se říct nedá, ale vždyť by se toho dalo tolik a tolik napovídat. Popisné části jsou dosti strohé a skoky v životě až moc dlouhé. Dalo se toho napsat o tolik víc. Inu, škoda ztrácet nad rozlitým mlíkem písmena... :-)
Muži v ofsajdu
Karel Poláček
Další výborná kniha z pera páně Poláčka. Nad čím moje srdce opět zaplesalo je nádherná čeština, jíž je kniha psána. Je psána s glancem a pozlátkem minulé doby. Což se dá krásně promítnout např. u "fandění" a chování se u fotbalu.
Příběh jako celek jsem si moc užil. Je napsán opravdu zdařilo, poutavě a u jeho čtení jsem se ani za mák nenudil. Eman mladší a pan Načeradec se stali mými souputníky při cestách, kde mi jejich peripetie nejednou ukrátily dlouhou chvíli. A nejednou jsem se při čtení zazubil od ucha k uchu. Po dočtení knihy byl konec opravdovou třešničkou na dortu a dal celému příběhu krásné završení.
Některé kapitoly jsou napsány opravdu výborně, jmenovitě třeba kapitola 19 (O malém pánovi), kapitoly 44-45 (Zanedbaná výchova slečny Emilky + Emilka prospívá ve vědách) kapitola 51 (Eman se nekouká a pan Načeradec nezpívá), kapitola 73 (Emilka vzala z rukou pana otce poučení) a i další. Nechci však přespřílišně šířit spoilery, tak zůstanu u tohoto mála. Kapitoly jsem nevybral jen tak - ve filmu totiž tyto (a nejen tyto) kapitoly naprosto chybí, přičemž já bych je řadil mezi jedny z těch nejzdařilejších.
Hned po dočtení jsem si totiž střihnul ještě filmový snímek z roku 1931. V porovnání s ním musím knihu řadit o třídu výš. Nejenom kvůli tomu, že do filmu se mnoho výborných scén, viz výše, nevešlo. Nevím proč, jsem si po čase čtení začal pod panem Načeradcem představovat obličej J. Marvana. Na tu roli by se mi opravdu hodil. I když musím uznat, že ve filmovém zpracování Hugo Haas byl též výborný. Což se nedá říci o obsazení Emana mladšího a paní Hedviky.
Suma sumárum uděluji knize obstojných 90%. K dokonalosti přeci jen věchýtek schází. I tak kniha opravdu za přečtení stojí.
P jako pivo
Tom Robbins
Tato kniha ve mně zanechává značně rozporuplné pocity. Cílí na děti, ale přitom si myslím, že děti moc zajímat nebude. Zato mně docela zpříjemnila odpoledne.
Ze začátku jsem si říkal, že je to takové nijaké. Nemohl jsem se do toho pořádně ponořit a překulovala se mi neustále v hlavě pachuť z knihy o alkoholu věnované dětem.
Se zjevem víly Pivoňky mě však kniha docela vtáhla. Jako chemikáře mě docela potěšila popisná část výroby piva. Bylo to s lehkostí docela trefně vysvětlené a výstižné.
A s koncem knihy musím uznat, že jako celek to má hlavu a patu. Není to jen výstřelem do tmy či planým neurvalým blábolením. Je to docela vtipně napsaná kniha, svým způsobem naučná a nakonec i svým stylem poutavá. Dokonce si pohrávám s myšlenkou její upravený výňatek použít i ve výuce. Uznávám ale, že bez řádných úprav bych jen tak ke čtení dětem asi knihu nedal.
Nakonec musím opravdu vychválit audioknihu namluvenou Oldřichem Kaiserem. Tohle je knížka ušitá přímo jemu na míru. A namluvil ji opravdu skvostně.
Suma sumárum knihu řadím do kolonky oblíbených a uděluji 4,5/5
Krysáci
Jiří Žáček
Večerníčkový seriál dle mě překonal v mnohém knihu, ale ani ta není k zahození.
Šťastný domov
Jaroslav Hašek
Velmi oceňuji audioknihu namluvenou V.Vydrou nejml. Troufám si říci, že posunula tento titul na nový level. Jinak je velmi zdařile napsaná a zařazuji ji do svých oblíbených. Tento humor je přesně má nota.
Slavnosti sněženek
Bohumil Hrabal
Filmové zpracování již kultovních Slavností sněženek znám již dlouhá léta. A tak když jsem procházel knihovnou a zahlédl tuto knihy, řekl jsem si, že to zkusím. S Hrabalem jsem měl už jednu audiozkušenost a ne zrovna špatnou.
Co se týče povídek, nemohu říct, že by byly špatné. Ale co se týče do stylu psaní - díky absenci uvozovek a dlouhým souvětím jsem se ve čtení hodně ztrácel. Přitom kdyby byly v knize normálně užívány uvozovky a trochu by byly věty stylisticky uhlazeny, zážitek by byl úplně odlišný.
Většina povídek se mi líbila. K těm nejlepším řadím Na zahrádce - příběh o školení salámu přímo vháněl sliny do úst, Pak Metek - sběratel všeho možného i nemožného, Maminčiny oči byly dojemné a úzkostlivé, čekání na chleba + Lucinka a Pavlínka lidské a milé...
Když na to vlastně tak kolem a kolem koukám, kromě Králíčků v křídle, Pana Iontka, Slavnosti sněženek a Mazánkova zázraku se mi všechny povídky líbily a i přes obtíže v jejich čtení ve mne něco nechaly. Byly psány lidsky, o běžných lidech a o běžných strastech života. To vše v úžasném prostředí Kerského polesí, které už jsem měl tu možnost navštívit.
Suma sumárum - 3,5/5 70% (Kdyby byla kniha lépe stylisticky upravena, dal bych 4/5. Možná jsem měl jen nějaké "neuhlazené vydání", neporovnával jsem jej s ostatními.)
Pan Lišák má knihy rád!
Franziska Biermann
V rámci čtenářské výzvy jsem nějaký čas stagnoval a nedávno jsem se rozhodl, že musím už zaplnit kolonku "Kniha, jejíž postava pracuje v knihovně." Jelikož jsem spíše povídkový typ, tak jsem listoval poctivě a došel na tuhle malou knížečku. V knihovně ji měli, a tak se mi dneska dostala do spárů. Pěkné nenáročné počteníčko, pěkné bohaté ilustrace a na konci happyend - Co víc si přát? A hlavně tedy další políčko z výzvy úspěšně odškrtnuto. 4/5, 75%
Království za story
Petr Šabach
Království za story jsem splašil jak jinak než v antikvariátu. Knížečka maličká, útloučká, říkal jsem si, že tomu dám šanci. Přečteno jsem měl za hodinku. Kvalita povídek je opravdu proměnlivá. Schválně jsem si dělal poznámky jak se mi která líbila a je to přesně fifty-fifty. Třeba povídka Vánoce doktora Hrdličky se mi líbila moc. A ani titulní Království za story nebylo špatné. U Tepla domova jsem byl na vážkách, ale pozitivní dojmy byly v převaze. Zato zbytek knížky mě spíše nudil, zbylé tři povídky mi přišly takové neslané, nemastné - prostě nezajímavé. Kdybych se ke knížce měl vrátit, asi bych šel už jen po těch lepších kusech.
Aritmetickým průměrem 2/5
Rozprava o metodě
René Descartes
Oproti delším komentářům se vyjádřím pouze stručně. Je až s podivem, jaké myšlenky tato kniha předestírá vzhledem k roku svého vydání. Od Descartesa jsem toho četl povíc, tohle ale bylo moje první seznámení s ním. A vybral jsem dobře. Musím říci, že první polovina se mi líbila mnohem víc. Možná to bude tím, že studuji matematiku a na přírodní vědy moc nejsem. Na svou dobu to bylo opravdu revoluční dílo a je úžasné, co poté Descartes ve své Geometrii dokázal. Tou doslova předběhl dobu. I toto dílo si všas zasloužísvé uznání.
Procházka Brnem
Záviš (p)
Tuhle knížku jsem sháněl docela dlouho. Trošku jsem zasmutnil, že nemá pvnou vazbu. Na druhou stranu - vzhledem k množství kreseb toto rozlišení, které mi z knihovny dělá holubník asi chápu. Kvalita veršíků je proměnlivá, s většinou jsem asi spokojen a u některých jsem se pěkně chechtal. Nejlepší je určitě úplně ten poslední. Povedené, ale už jsem od Závy četl i lepší věci.
Oběšený Petr
Milan Smrčka
Na Závišovu prvotinu to je docela obstojné a přesto, že jeho veršíky jsou mi milejší, tohle se mi četlo docela dobře. A i proto to řadím nad Povídky z Kutlochu či Krůček od hajzlu. Dlouhou chvíli to spolehlivě zažene a některé lepší kousky vyloudí úsměv na tváři. Super bylo, přesto že to k Mistrovi patří, že každá povídka nebyla oplzlá či vulgární. Závovy balady z alba Když prší přecejen žeru asi nejvíc, a tady jsem dost z toho viděl.
Povídky
Vašek Koubek (p)
Po Hospodských povídkách mé druhé seznámení s Vaškem Koubkem. Povídky to byly pěkné, čtivé, ale k plnému počtu bodů jim něco chybělo. Dost povídek se navíc z Hospodských povídek opakovalo. Více než pak u Trpkých či vesnických. I tak povedené dílko.
Pohádky z Krkonoš
Marie Kubátová
Mluvená podoba této knihy mi zkrášlovala dětství. Měl jsem ji ještě na audiokazetě. A dodnes mám tento zvukový záznam v počítači a občas si jej poslechnu.
Poutavý poslech a i troška nostalgie mě nakonec dohnaly i ke koupi knihy, kterou jsem za asi hodinku dočetl. Nutno podotknout, že při čtení jsem měl v hlavě i zvukovou stránku. Oproti původní kazetě je tu i několik pohádek navíc, které byly taktéž zdařilé. Jako celek to je opravdu velmi povedené dílko, které bych rozhodně každému dítku doporučil. Navíc je opravdu překrásně ilustrovaná.
Všechny pohádky Krkonošského lidu jsou zde líčeny s laskavostí a často se zde vyskytují prvky krkonošského nářečí. Navíc jsou krátké, úderné a obsahují pěknou pointu. Nejradši mám asi tu "Jak se čert naučil smolit sudy".
Hororovky
Timothy Sprague
Na knihu jsem náhodou narazil při brouzdání po netu. Zaujal mě její obal a protože nebyla moc tlustá a seděla mi do čtenářské výzvy, řekl jsem si, že proč to nezkusit.
Na začátek by bylo dobré podotknout, že zařazení knihy do sekce "Horory" i přes její název není zrovna šťastné. I když uznávám, že něco jako "Strašidelné pohádky" by mě asi nezaujalo. Navíc má velmi silnou konkurenci. Napsat dobrý horor je strašně těžké - dle mě to je dokonce jeden z nejtěžších žánrů. Často se z toho totiž stane paskvil bez atmosféry, který jen nudí. A že jsem viděl mnoho povedených antalogií.
V knize jsou čtyři rozsáhlejší povídky a několik jednostránkových "čehosi" s údajně otevřeným koncem, aby to bylo "strašidelnější". Haha. Celou knihu pak prolíná kapitolka rozdělená na několik částí, což je jakoby pohled pisatele a zároveň čtenáře knihy, kterou našel ve skříni a příběhy mají být z ní.
Kniha jako celek je strašně mdlá. Volba slov není nejšťastnější, styl psaní taktéž ne. Popisné části jsou mizerné a tam, kde se snaží strašit, tak je jen nudná. Nutno podotknout, že i zcela bez atmosféry a smát by se jí muselo i batole. Všechny povídky mají navíc naprosto podprůměrný děj, tuctovou zápletku a nesmyslnou "pointu" (dá-li se to tak nazvat), která je posílá o třídu níž. Navíc styl tisku ve stylu:"Dám tam velký písmo, bude to mít hodně stránek", taky moc nepomáhá.
Tohle je i pro děti (na které to po prostudování knihy detailněji míří) k uzoufání jalové. To už je opravdu tak měkká doba, že tohle někomu stačí? Kde jsou potají čtené Kingovky? Pestře vylíčené scény? Realistický děj? Dobrá pointa? To vážně někomu stačí tohle? Většinou se všude snažím najít alespoň nějaké pozitivum, ale tady to vážně nešlo.
10% | 0,5/5
Z historie početních postupů a operací
Helena Koldová
První kapitola se mi moc líbila. Její obsah jsem již dříve viděl např. v hodinách historie matematiky, ale stejně je úžasné nahlížet do historie světa, sledovat, jak kde psali, počítali atd. Nahlížet na jejich problémy a jak je řešili. Mohlo by být zajímavé danou látku probrat i ve škole. Ne sice přímo v hodinách matematiky, ale mohl by z toho být pěkný projektový den nebo v rámci kroužku. Výstupem by mohla být moc pěkná nástěnka. Kapitola je psaná s lehkostí, dobře se čte a je zajímavá. Čtení kapitoly jsem si moc užil.
Druhá kapitola mi přinesla přesně to, co bych od takové knihy očekával, a to právě rozebrání si ZŠ látky, její podrobné vysvětlení, návrhy jak danou látku vysvětlit a doporučení na co si dávat pozor. Kapitola je napsaná velmi dobře, dala mi opravdu hodně a proto ji hodnotím velmi kladně.
Třetí kapitola byla z celé knihy tou nejhutnější pro čtení, přesto bych ji ale hodnotil kladně.
Kniha jako celek je velmi dobrá. Není určena jen pro budoucí učitele, ale svou koncepcí a dobrým vysvětlováním je jistě vhodná i pro ty, kteří mají matematiku v oblibě. Je výstižná, dobře napsaná a zajímavá. Čtení jsem si užil. Doporučuji.
