andrii24 komentáře u knih
Za velkou louží zasypána plátky růží, domovině své však talentem překáží. Plna síly, stranou kamenných vitráží, odhodlána pět árie věhlasné, pod nebeskou modří. Srdce bije na poplach, přetavit petlice politické. Mé obecenstvo, národe, porozuměj krvi mé, nedovol roztříštit touhu pletichami, tonout opery divu v úloze nevděčné.
Přitakávám oné brechtovské citaci, která hledí na cit neplaný optikou metaforické poetiky, a říká: "Platonická láska je jako zbraň, od níž udržujeme patřičnou vzdálenost, nejsouce si jisti, zda je nabita.“
Gentleman N. Herec "z pole man," který měl úroveň, jemuž charisma nehapruje. Slavný vysoký blondýn. Aristokrat sympatií, co po nás házel očka, ukázkově zbarvená jezírkovou modří, očka moudře výstavní. On byl ztělesněnou pohádkou máje se snídaní v trávě. Loukou pomněnek. Sázkou na chlapáctví s úsměvem. Modré z nebe na zemi. Frajer pláten stříbrných.
Je třeba se odvážit. Pro tu chvíli moci citů. Plout atmosférou tmy. Pít šumivý sekt s bublinkami mládí. Zachytit jiskru tepla, i přes chlad okolního světa. Postihnout magii života. Znovu prožít čas marcipánu, čas motýlí. Růžemi provonět, ustlat lůžka.
Hromy a blesky kolují v krvi, výbušnost řídí jednání to svobodné panny. Chytře ten gróf svou choť učí, na oplátku jen samé vybrané klady sype jí pod rukáv, pod kůži. Přivést ji k taktu, lásce a úctě, k tomu, co zdobí každého člověka, každé manželství.
Vyleštěn, vzpřímen jest kord, charakter, který neohne, zabodne. Rek romantik, milovník převleků. Do hlavy vznešené, která úklady nese, tíží více než fyzická vada na kráse.
"Lidé se nemění. Věci se mění." Nikdy nekončí milostný vztah reality s fantazií. Nikde se nespustí tolik imaginativní oddanosti, zasutého myšlenkového prožívání, nevybíravě rozmazlené absurdní dominance vážnosti situací, jako v zasněně hravé, odpovědně rozmařile těkavé, ustaraně mrazivě živé Pěně dní. Surrealistický myslitel nazul všednosti krásu "plodu" fantazijního flirtu, postavil ji k otevřeným vrátkům opojného solitéra, nepředstírajícího štěstí zisku i žal ztrát, doufajícího v náročnost ctitelů citu kvalitního vnímání života i snů.
Krajem stínů, místem prchavých otisků, zvěčňují se obrazy zasutých okamžiků. Rozjasnit i zalknout naše podvědomí. Znovu a znovu mysl svou do proudu návratů pokládáme. Tělo i duši životem "zatěžkáváme." Zrcadlo je zamlžené horkým dechem, stále žijem? Svítilo nám naše slunce. Paprsky nás pošimraly, teď nadobro spáleni jsme, kape bolest, tíže doby. Jen záblesky ztracené lásky zrcadlí se ve střípcích, v pozůstalé nostalgii.
Zázračný to poeta slov a činů, mistr prodejce drahých snů, kterému kape ze šosu - fantazie. Sebral kapesníky nebesům, aby osušil slzy Líziny. Dokáže, co ne jiní. Tam nahoru pokyny. Plní přání na počkání. Studně, které stůňou, vyprahlou, rozpraskanou zem na troud živoucím darem, srdce dívčí láskou. Pozitivní okénko pro všechny blázínky a snílky, kteří nepřestávají věřit "ve své nové šaty," že jednou přijde jejich šťastná chvíle, jejich okamžik. Je čas se zamilovat do té krásné představy.
"...a tak se dáma česká vyzula... z komfortu domoviny, z vysokých podpatků velkoměsta." Pro ten luxus podzimu citů, naplno se, francouzskou láskou nechat ovívat. Duši "naboso" prokrvit rajskou rosou. Proplouvat atmosférou dní a nocí v lůně matky přírody. Leč ne vždy se přísady správně zváží, dostatečně dobře /d/ochutí, lehkost se zcela vytratí, a mlsný čtenář konzumuje pouze suchý chléb bez přítomnosti "sestřičky" soli, bez šťavnaté hodnoty.
Magnetizující, švarný černý rytíř božské polohy, korzující od úsvitu k soumraku po plátnech stříbrných. Šarmantní nápadník ze staré školy, kavalír romanticky založený. V klopě zvonivý tulipán, v mysli Filipa. Dvorní miláček dívek a dam. Korunní princ, monarcha jevišť. Éterický, květnatý, vábivý básník, klasik herectví.
Něžná, křehká, láskyplná. Grácie z Philadelphie, která půvabem a šarmem nešetřila ani ve svém jméně. Hollywoodská porcelánová panenka. První dáma Monaka v elegantních šatičkách. Leknínový květ. Perleťová pleť. Labutí šíje, před níž taje, před níž se sklání, z lóže modré krve, i samotný kníže.
Pan herec, t. č. vypravěč a chalupář... a já hezky doma "v ušáku" už ladím svou pozornost a zrak na tu škálu ekvilibristiky nevyzpytatelných historek... s pointou. Den co den v duchu skáču a zvesela se nořím do nezadržitelného proudu moře humoru a vzpomínek, které dýchají svébytností našeho milého hostitele. P. S. To my, vaši věrní, se Vám nepřestaneme obdivovat a děkujeme, že jste nás dokázal rozesmát.
Půvab, kouzlo osobnosti, magneticky melancholický pohled, charakterové linie vybízející k herecké velikosti, nezaměnitelná vnímavost a inteligence. Oslňující krása podmanivých paprsků, právem dopadajících na chodník slávy. Třepotavý Noční motýl s křehkými křídly šarmu, srdce naplněné prožitkem i noblesní emocí. Česká Donna Reed či snad Rita Hayworthová. Vzácná Hana Vítová. Jedinečná femme fatale prvorepublikového stříbrného plátna.
Chronologicky řazená plejáda italských zvučných jmen režisérů a neméně zvučných filmových klenotů. Přehlídka kinematografie od němé éry až po 70. léta osobním pohledem autora. Galerie v kostce pro filmové fanoušky, kteří chtějí mít přehled, pro zájemce i studenty filmové teorie.
Lesk i závrať těch největších filmových trháků, které kdy měly tu čest vykročit hlavním vchodem nejen z proslulé továrny na sny. Tvář hvězdných filmů pod drobnohledem. Nechybí informace pro nováčky i pohledy pro znalé.
Jen tak se čistě nazout do bot debutující múzy. Naslouchat pěně dní, pročísnout vlnu nálad, unášet se proudy bytí - nebytí.
... nese s sebou zanícené tajemství. Utkal hrubý zločin. Dům pavučin. Tak jej strhni, setni zánětlivý stín. Zasíťovaný labyrint.
Ten, který si pro nás/za nás troufnul "pitvat" vypulírované pointy hitů technika temnoty. Nad šálky černých káv. S havranem na rameni, u ucha.
Pletky pilné víly, vilné, mylné víry. Až po kotníčky. Pod paraplíčky. Portrét práva na výjimky. Milé kouzlo "carpe diem" korzuje po svém. Nadzvedává korzety vlivných nóbl vrstev. Přetvářku za vějířem. Otevřená dívka v bílém. Společenská dávka v moudroslovném.