angloumene
komentáře u knih

Přidávám se k řadě dalších pozitivních rezencí. Když spolu s dvouleťákem jdem číst knížku - nejčastěji to je právě 'ťuk-ťuk'.


Synova srdcovka to zatím není. Ale hodně pejsků a kočiček nikdy nezklame (1,5 roku).


Konečně mám celé svátky jara zasazené do uceleného kontextu. Tak třeba - vždycky mi vrtalo hlavou, proč se konají zabijačky na masopust. Vždyť přece maso a půst je pravý opak zabijačky!
Naštěstí mi autorky představily nejen masopustní, ale i mnohé další známé i neznámé tradice a svátky. Díky za to. Teď už jen počkat, až se začne blížit jaro, abych malý kousek znovuobjevené tradice mohla vplést i do našich domácích zvyků.


Příjemné čtení o Jáje, která najde řešení každé lumpárny a jejich dvou kamarádech větrných bratřích. Vyvrcholení každé pohádky je takové usměvavé. Prostě ideální na dobrou noc.


Pokud by název zněl třeba 'Jak na komunitní zahrady', bylo by mé hodnocení někde na 4 *. Jenže takhle se ke mně dostal takový zajíc v pytly. Pěstovat ve městě chci, ale ne na komunitní zahradě. Natož abych ji zakládala... Pro mě tedy zcela zbytečná koupě.


Výživová specialistka, která dlouhodobě vyčnívá z řady. Margit na první pohled nepatří mezi zástupy odborníků s jedním kurzem a až naivní touhou pomoci a něco si vydělat. Nabízí mix selského rozumu, současného poznání a osobního přístupu. Ne se vším nutně souhlasím, ale i tak uznávám její jednoduchá doporučení, která skutečně vedou ke zdravějšímu životu. Kniha je navíc velmi čtivá, takže ideál na letní dovolenou.


Mám ráda ekonomii a Lukáše Kovandu uznávám, od knihy mě ale dlouhodobě odrazoval její název. Jasně, snaží se provokovat a tím na sebe upozornit, ale nebude stejný i zbytek knihy? Vlastně ano i ne, ale už v úvodu se dozvídáme, že taková vlastně populární ekonomie je. Takže pokud si chcete zpříjemnit den o pár ekonomických hříček Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé není špatná volba.


Pokud z nějakého důvodu potřebujete knihu o dětech, která je stylyzovaná jako technický návod, tak Mimino - návod k obsluze je přesně ta publikace, po které byste měli sáhnout. Jinak ale nabízí to samé jako záplava dalších knih se stejnou tématikou.


Nebudu si nic nalhávat, pro Huga mám slabost. Charismatický kuchař, který skrz takřka biblickou pouštní cestu našel sám sebe a vrátil se zpět s kotlíkem plným dobrot. Zdá se, že ho baví jednoduchý a přitom plný život no a přesně takové je i jeho jídlo.
Pár surovin, snadná příprava, prosté servírování a přitom tolik chuti. V Sedmi způsobech jak se radovat z jídla navíc bez masa.


Na Zachraň jídlu je vlastně nejlepší samotná myšlenka. Rozčilujeme se u popelnic narvaných jídlem postávajíc někde vedle supermarketu. Přitom vlastní práh možná taky není úplně nejčistčí.
Vyhozené potraviny totiž plynou z největší části právě z domácností. No a Zachraň jídlo v kuchyni je jednoduchý návod jak plýtvání předcházet. Líbí se mi hlavně části, které se zabývají prevencí tvorby odpadu. Recepty jsou buď notoricky známé nebo často trochu našroubované a moc jídla reálně nezachraňují. Ale nevadí, velký palec nahoru za osvětu a celý projekt.


Někdy humorné, někdy vážné básně. Čekala jsem, že oproti písním dojde k alespoň mírnému autorskému posunu, jenže Krylovi básně jsou v podstatě stejné. Drží se zpěvné rytmiky i téma nespravedlnosti, obhroublosti a lidského utrpení. Přeci jen jsem doufala v trochu víc.


Zelená kuchyně ze severu. Autoři se naštěstí nedrží názvu a zdaleka ne všechny recepty obsahují zelené suroviny. Stříbrná linka celé knihy jsou pokrmy bezmasé.
Kuchařka je rozdělena do několika kapitol - Základní metody a postupy, Po ránu, Lehká jídla, Na výlet, Rodinné večeře, Něco k zakousnutí, Nápoje a Sladkosti. Už podle názvů je zřejmé, že se nejedná o žádnou zarytě zdravou nebo snad dietní stravu. Na čtenáře čekají spíš různorodé pokrmy modernějšího rázu.
Kniha je na pohled pěkná, pevná vazba je doplněna kvalitním papírem. Snad všechny recepty krášlí fotografie a obvyklé foodblogerské povídání je spestřeno dalšími ilustračními fotkami.
Seznamy surovin u receptů jsou úplné, postupy popsané dostatečně kvalitně, aby je zvládl i začátečník. V knize se neobjevují žádné komplikované kuchařské postupy, suroviny jsou sehnatelné v běžném supermarketu nebo zdravé výživě, časová náročnost je obvykle nízká nebo střední. Kuchařka bohužel neobsahuje seznam receptů pouze kapitol, jakoby snad autoři ani nečekali, že podle nich někdo bude vařit, což je škoda.
Myslím, že kniha nezklame nikoho, kdo chce zkusit bezmasou kuchyni a zároveň trochu přičichnout k jiným než tradičně českým chutím. Pokrmy, které jsem zkoušela jsou zjevně prověřené, výsledek odpovídal očekávání. Občas dokonce příjemně překvapil. The Green Kitchen stojí za zkoušku.


Ach, to byla nádhera. Sůl tuk ocet žár je pro každého kuchaře, který chce pokročit o kousek dál, než je přesné smíchání surovin podle receptu nebo improvizovat s nejistým výsledkem.
Autorka návodně vysvětluje, jakou zásadní roli hraje zmíněná čtveřice při přípravě jakéhokoliv jídla. Správné množství nebo technika posunou jakkoliv obyčejný pokrm do nadprůměru.
A tím to nekončí. Čtivý, vtipný a nevtíravý osobní příběh doplňuje spousta vychytávek např. návod, jak pokrmu dodat chuť z nejrůznějších oblastí světa a navíc je zde řada receptů. U nich mě trošku mrzí pouze kreslené znázornění. Ale alespoň mám o důvod víc vyzkoušet je, prohlédnout a ovonět na vlastí pěst.
Sůl tuk ocet žár je jednoznačně naprosto výjimečná kuchařka. Nabízí nadstandardně zpracované techniky, postupy i recepty. Vše pěkně naservírováno na pořádné porci lásky k jídlu. Není moc knih, jejichž pročítání mě přímo nutí vyrazit do kuchyně, takhle mezi ně ale rozhodně patří.


Čtivé zamyšlení se nad tím, že cítit se nešťastný je přirozenou součástí života. Nic dalšího, natož pocit úlevy mi ale kniha nepřinesla.


Populárně naučná kniha, co se čte jedním dechem vždy potěší. Pan Vojáček psát umí a neokrádá čtenáře o čas nápodobou oblíbeného 'amerického' stylu. Se základní myšlenkou, totiž že každý je sám zodpovědný za své zdraví, se plně ztotožňuji. Snad bude jeho mise úspěšná a obdobný přístup přijmeme v rámci celé společnosti.


Rozhodni se skutečně nabízí jednoduchou cestu, jak zefektivnit vlastní rozhodnutí. Naneštěstí je tehle názorný návod zabalený do spousty typicky amerického balastu. Takže čekejte spoustu příběhů a opravdu hodně opakování. Knížka přes svou zajímavost vyloženě ztrácí tempo. Kdo vydrží až dokonce bude odměněn řadou rad na zlepšení osobního i profesního života. Možná po nějaké době dokáže najít odpověď na tradiční...Když já nevím, co chci!


Na Born to Run jsem už párkrát narazila, jenže jsem se nikdy pořádně neodhodlala ke čtení. Proč taky, když neběhám? Tentokrát jsem si ale řekla, že bych to s tím běháním vlastně mohla zkusit, ale nejdřív to zkusím s knihou. No a byla to skvělá volba. Našla jsem tu spoustu motivace k běhání do kterého se nenutím kvůli krásné postavě nebo lepšímu času, ale k běhu který mi vrátí přirozenou lidskou podstatu. Díky.

Podtitul Mžiku je trochu zavádějící. Kniha nás totiž neučí, jak myslet bez přemýšlení, ale spíš nám ukazuje, jak to náš mozek vlastně dělá. V kterých situacích se vyplatí poslechnout první dojem a kdy nás naopak vede do slepé uličky předsudků. Kniha je lehká, čtivá, plná spousty zajímavých ukázek a příkladu z reálného světa. Stejně jako u ostatních Gladwellových knih mě trochu odrazuje typicky americký styl, ale tentokrát nejde o nic, co by zkazilo celý zážitek. Knihu můžu doporučit jako lehké letní čtení, kde sice asi nezjistíte nic překvapivého, ale možná pootevřete dveře poznání společensky podmíněné diskriminace.


No nejzlejší zlokniha opravdu není zlá. Dokonce není ani dobrá. Prostě je taková nemastná neslaná. Oproti opravdovým game bookům se jedná o dost úsměvnou napodobeninu, s jedinou možnou postupovou cestou. Obsahuje tři příběhy, které nedávají valný smysl, nejsou strašidelné, ale obsahují násilí, případně smrt. Ani z výchovného hlediska knihu nedoporučuji, zprvu totiž nabádá ke lhaní, následně se ale vše obrací a asi se snaží naznačit, že by každý měl žít svůj život svobodně, ale s ohledem na druhé, jenže to už si dost domýšlím....

Emoční inteligence, jak už název knihy napovídá, obsahuje opravdu široké spektrum nejrůznější informací, úhlu pohledů a příběhů o EI. Úvodní část nabízí biologický popis vzniku a přenosu emocí, následují obvyklé projevy uvnitř i vně individua, které je prožívá a neméně také jejich obecné společenské dopady.
Autor všechna svá zjištění a objevy dokládá na obrovském množství událostí tehdejších USA, převzaté informace náležitě cituje, případně cituje přímo konkrétní osoby. Nutno dodat, že čtenář je chvílemi až zahlcen příběhy dětí, jejich učitelů, rodičů i ostatních dospělých. Celkové zaměření na děti a jejich výchovu je asi nejnosnějším tématem celé knihy. Najde se zde řada návodů na to, jak se postarat o to, aby váš potomek emočně nestrádal a mohl se tak soustředit na budování svého nejlepšího já.
Celkově hodnotím knihu jako zdařilou. Název je mírně zavádějící zejména proto, že nenabízí mnoho rad k posílení emoční inteligence samotného čtenáře, ale soustředí se spíš na výchovu emočně inteligentních dětí. Přesto se jedná o dostatečný úvod do této problematiky a určitě obohatí každého, kdo se chce s tímto tématem hlouběji seznámit.
