anibeni komentáře u knih
Ach Agnes, mám pocit, že jsem s tebou seděla v "bagstofě" a spolu s Márgret a Steinou naslouchala tvému vyprávění... A se slzami jsem tě doprovodila až na konec tvého příběhu...
Toto byla silná kniha, smutná, krutá a krásná...
Po přečtení Javůrkových Chaloupek jsem se na Sudetský dům vyloženě těšila... a nezklamalo mě to.. naopak.. Opět se jedná o velmi čtivou knihu, byť v tomto případě na smyšleném místě (jak hned v úvodu sám Javůrek vysvětluje). Nicméně podvědomě jsem si příběh zasadila do Krušných hor. Osud rodin Smolíkových a Fuchsových se k ni nemazlil - ovšem s "předsedou" a komunistou Tomečkem to fakt nevyhráli.. To jak se lidé k sobě chovali, jak snadno a rychle zapomínali na své vlastní činy, na to, že jeden den byl soused kamarád a druhý den nenáviděný parazit, to se dělo asi všude v Sudetech, taková byla bohužel doba..
Výborná záležitost..!! Tahle kniha mi opravdu sedla.. i když mě Ove ze začátku pěkně štval, zjistila jsem, že jsem ho vlastně celou dobu měla ráda.. a s ním i jeho činy a fandila jsem mu.. Nad knihou jsem se několikrát doslova nahlas rozesmála, ale taky jsem nad ní utrousila pár slz.. Taková ta kniha totiž je - smutná a veselá zároveň..
Tajemství v zapadlé vesničce na jihu Šumavy - to dalo dohromady příběh téhle knihy a také poodhalilo osud tří žen, jenž se v této vesničce potkaly... Nádherná kniha s kriminální zápletkou je především o pátrání po minulosti a pochopení současnosti..
Vlastně vůbec nevím, jestli správně dávám plný počet hvězdiček, protože ta kniha byla hrozná, děsná a šílená.... ale ne tím, jak byla napsána, ale svým obsahem, svým svědectvím o době a skutcích, které se staly daleko na Sibiři... Bože jak já jsem během celého čtení nenáviděla sověty.... nemám ráda tyhle příběhy dle skutečných událostí, protože jsem cíťa a prostě to nedávám, , ale stejně jako jsem kdysi seděla u filmu o genocidě v Africe, od kterého jsem se hrůzou nemohla odtrhnout, tak stejně tak jsem byla nyní přikována k židli, ze které nebylo možné vstát...
Ta kniha je opravdu hrozná, ale takovým tím "svým" způsobem... Tím čtenářským je vlastně skvělá, byť s příchutí trpkosti...
Nádherná kniha nejen o drsném životě na Aljašce... kniha o lásce ve všech jejích podobách, kniha o síle, odvaze a věrnosti.. Tahle kniha ve mně vyvolala několikrát takovou vlnu emocí, jako už dlouho žádná jiná.. Příběh je plný nečekaných zvratů, bez nichž by ale ta kniha nebyla tím, čím je..
Tak tohle bylo něco..!!! Hned na začátek musím podotknout, že mi nesedl styl psaní. Zároveň ale považuji za geniální to, že příběh vypráví Smrt. Zhruba do půlky knížky jsem byla na vážkách - obsah výborný, styl nic moc - mám cenu pokračovat..? Ano, stálo to za to si zvyknout na psaní a prožívat příběh Zlodějky knih. Asi je zbytečné psát,že konec knihy jsem přes potoky slz ani neviděla...
Velmi zajímavé téma, asi každý z nás řeší, co by bylo - kdyby... ale cca od půlky knihy mi to přišlo už nezáživné a směřující k tomu, co bylo jasné už na začátku..
Na knihu jsem se těšila, ale nemělo to takový ten wow efekt, jak jsem asi čekala..
Po dlouhé době YA kniha, kde jsou "uvěřitelní" hlavní hrdinové... hrdinové, kteří se schovávají za určitou masku, kteří občas zalžou a nebo vzteky vybuchnou.. hrdinové, kteří k sobě najdou cestu v dopisech a svým způsobem se navzájem zachraňují..
Nádherný příběh, vyprávěný jak z pohledu otce, tak z pohledu dcery.. Paní Mornštajnová opravdu umí psát..
Tak tohle byla síla... a to na obou stranách.. jak chování dozorců vůči vězeňkyním, tak i pomsta Muže s dírou...
Netušila jsem, co strhujícího by mohlo být na příběhu psa, který se nakazil vzteklinou. Ovšem zapomněla jsem, jak mistrně si umí S.King pohrát s popisem a psychikou jednotlivých postav.. a v tomto případě nejen postav lidských, ale i psích.. Protože to, co já v tomto díle považuju za velmi povedené, jsou právě ty myšlenkové pochody samotného Cuja...
Velmi čtivé pokračování jedné sudetské vesnice.... jak už tady někdo psal, nenávist vůči Němcům v prvním díle by se dala pochopit vzhledem k jejich válečným zvěrstvům, ovšem nenávist komunistů vůči vlastním lidem, jejich donucovací metody a jejich běsnění - to se pochopit nedá..
Neměla jsem k této české fantasy důvěru, ale nečekaně jsem se od ní nemohla odtrhnout. Líbila se mi moc, jak tématem, tak i příběhem a hlavně svým zpracováním...
Chtěla jsem jen další pěkný příběh ze Šumavy, kterou mám tak ráda.. ale tahle kniha mi od samého začátku nejen odkrývala místa, která důvěrně znám (ať už to byla známá místa v Plzni a nebo z mých toulání se po Šumavě), ale zároveň i pomalu odkrývala pravý důvod "poustevničení" hlavní hrdinky Sáry.. a byl to teda silný a smutný příběh.. knížku jsem ráno začala číst a odpoledne ji odložila přečtenou, tak moc mě vtáhla do děje..
Po delší době jsem sáhla po detektivce a udělala jsem dobře. Kniha se mi četla skvěle, nevadilo mi střídání dějových a časových linek. Hned od samého začátku jsem byla prudce vtažena do děje, což mě baví... nesnáším sáhodlouhé začátky o ničem... Překvapilo mě rozuzlení, původně jsem na Kaštánka tipovala někoho jiného...
Tak tohle byla moje první knížka od Kinga a byla to tedy jízda !!! Ten nápad s kupolí + prokreslené charaktery jednotlivých postav , jejich manipulace někým dalším - no to teda bylo něco... Trošku jsem se obávala té bichle, ale četlo se to úplně samo a zvlášť posledních 50 stránek bylo velmi, ale opravdu velmi emotivních...
Po přečtení knihy V šedých tónech jsem si slíbila, že už nic tak smutného a strašného, kdy přes slzy téměř nevidím na stránky, číst nebudu.. jenže mi to nedalo a i když jsem se opravdu bála, co zas strašného z neznámé historie objevím, do knihy Sůl moře jsem se začetla... Stejně jako většina zde ani já jsem o takové námořní katastrofě neměla ani potuchy.. a o to to je smutnější.. to vědomí, že se to stalo, v takové míře a přesto se o tom mlčí..
Knihu jsem přečetla za dvě odpoledne a i když jsem tentokrát svůj proud slz ukočírovala, celé jsem to četla se zatajeným dechem..
Budu opakovat komentáře pode mnou, ale nezbývá než dodat - UF ..... to bylo něco...
Tahle bichle pro mne byla velmi příjemným překvapením.... Kniha rozhodně nemá strhující děj, nicméně ten příběh si vás postupně a nenápadně tak získá a podmaní, že prostě musíte číst dál, musíte vědět, co bude s Michelem, kdo je vlastně Saša, co udělá Leonid a Igor.... je to nádherný román zachycující jedno časové údobí a dospívání jednoho kluka, který se víceméně náhodou stane členem Klubu nenapravitelných optimistů, sestávajících z východních emigrantů..