AnjaVCL
komentáře u knih
Magor a jeho doba
Marek Švehla
Nesmírně kvalitně napsané dílo, které ukazuje respekt k Magorovi, ale netutlá jeho temné stránky. Bavila mě komplexnost pojetí tehdejší doby a nonkonformní komunity.
S ohledem na předchozí komentáře nemá cenu omílat dokola analogické postřehy. Snad bych jen dodala, že moje favoritka disidentsko-undergroundové komunity je Dana Němcová, neboť takové železné nervy a organizační schopnosti jí asi můžeme všichni jen závidět.
Jméno růže
Umberto Eco
Jedna z knih, které v žádném případě nelze strávit na jeden zátah. Četla jsem ji už před pár lety, chci se k ní někdy znova vrátit. Sympatické duo Vilém a Adso, zakroucená Ecova souvětí, latina, středověké mystérium, tajemná knihovna... A ano, každopádně je to kniha pro náročného čtenáře; úplně chápu, že ne každý si k ní najde cestu, četba není jednoduchá.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
To, jak mne postupně začaly postavy iritovat, bylo správně. Tato kniha nemá hladit čtenáře po srsti. A intertextualita vládne. Sem tam PJ Harvey, Kundera, Cortázar... Nemám co dodat, zjevení v naší porevoluční literatuře.
Denní dům, noční dům
Olga Tokarczuk
Kniha, která mi zatím od autorky sedla nejvíce. Zřejmě za to může optimální koktejl magična, drsné realističnosti, filosofických úvah, heretických fikcí a bizarních historek. To dílo je... Nejspíš popsatelné slovem "půvabné", zkrátka mi četba přinášela neskutečné potěšení. Navíc kompozice by se dala přirovnat spíše k síti, rozhodně není lineární; pozorný čtenář objeví spoustu drobných detailů odkazujících mezi příběhy... Plus samozřejmě oceňuji autorčin humor, když dokáže předchozí epizodku vypointovat jedinou větou nebo vytvoří (tragi)komický efekt položením dvou skutečností vedle sebe. O muchomůrkových receptech a trans-mnichovi nemluvě.
Mistr a Markétka
Michail Bulgakov
To se těžko popisuje. Takový velmi dlouho trvající trip.
Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti
Daniel Prokop
Kromě toho, co je zde vyzdvihováno ve velké části příspěvků, bych opravdu ráda pochválila sondu do metodiky průzkumů. Málokdo si sám od sebe uvědomuje, jak se na modely dívat a podle čeho posuzovat jejich relevanci. Zde je dost jasně a srozumitelně nastíněno, kde jsou potenciální problémy. A jak je vlastně těžké jako výzkumník k problému přistoupit, aby získaná data rozumně reflektovala realitu a nebyla snadno napadnutelná.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Tak trochu nostalgie... Knihu jsem četla ještě jako dítě a smála jsem se nahlas. Zaručený prostředek pro zvednutí nálady a scény, na které se nezapomíná.
Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
Ideální čtení pro všechny mongoloidy, kteří se nebojí trhlého jazyka. Jednoznačně velkou zásluhu na výsledném dojmu má i perfektní Kořánův překlad.
Mlíkař
Anna Burns
Na tuto knihu člověk nemůže být připraven, jednoduše překvapí a vezme dech. Tíživá atmosféra, ano, ale ten humor! Ty postavičky! Překlad je zcela excelentní.
Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
Krásná kniha, nastolení atmosféry takřka brilantní na každé stránce. Místy trochu cortázarovské, chtělo by se říct, koncovky některých povídek mi to rozhodně připomínaly.
Rozmarné léto
Vladislav Vančura
Geniální ve své banalitě. Odpověď závažné literatuře. A v neposlední řadě půvabný jazyk.
Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
Jiří Hájíček
Jsem spíše čtenář konzumující knihy po dávkách větších než malých, ale tuto knihu jsem si dávkovala a hluboce vychutnávala. Od Hájíčka jsem zatím znala jen Dešťovou hůl, která mne ze začátku zaujala, ale později z mého pohledu spadla k průměrnosti v závěrečných pasážích (nálada ovšem nebyla špatná). Soubor povídek se ovšem ukázal jako ta pravá kniha pro mne. Už pár měsíců či více jsem nebyla z knihy tak nadšená.
Pokud někdo hledá neobyčejné popsání obyčejných věcí, tak to je přesně ono. Evokace atmosféry, nostalgie bouřící pod povrchem. Některé povídky nejsou tak staré, ale měla jsem z toho celkově hlavně silný feeling osmdesátkového bezčasí a trochu jiného devadesátkového bezčasí. Postavy mi přišly svým způsobem životnější než v románech, navíc čtenář občas nazíral postavy z různých úhlů díky provázanosti příběhů.
Něco z toho dýchá, subtilního, nostalgicko-melancholického.
Nejvíc to asi cítím v alergologické povídce, která se mne dotkla možná nejvíc, ale bylo to vlastně všude.
Zvonokosy
Gabriel Chevallier
Tohle bylo zklamání. Jasně, pár vtipných situací se našlo, ale jinak tam byla spousta opakujícího se balastu, ze kterého mi bylo leda trapně. První polovina knihy jakž takž odsýpala, ale druhá už byla utrpení. Vtipné to bylo, dokud se autor držel uvěřitelné bizarnosti, později už to vše bylo strašně křečovité (stará panna běžící nahá jen s růžencem atp.). Kromě toho mne popisy kyprých venkovanek moc nebaví, pokud zabírají něco jako třetinu knihy. Nemám rozhodně nic proti erotice v literatuře, ale nesmí být tupá a cyklicky se na stejné brdo opakující. Ano, autor mohl chtít představit určité charaktery a typy se vším všudy, leč bylo to dokolečka totéž. Jak už tady někdo nastínil, ve Zvonokosech mohly existovat jen dva typy žen - ty kypré a povolné (tedy žádoucí), nebo hubené a protivné (a těm všichni řeknou fuj a budou se jim smát). Jistě, nějaká reflexe vesnického života tam byla, ale taky tam byla hromada dost hloupých předsudků a stereotypů. Chápu, že to někoho mohlo pobavit, jako oddechové letní čtení to třeba ujde, ovšem jako “klasiku” to nechápu - opravdu nevidím kvality, kvůli kterým by měl dnešní čtenář knihu číst. Aby se smál někomu, komu napuchly koule?
Liška v dámu
Jiří Kratochvil
Takto - dá se to číst a Kratochvil samozřejmě umí s lehkostí psát. Pomrkávání u hahaha miliónté narážky na Kunderu v jeho díle už mi ovšem nepřijde jako nic úžasného. Nemůžu si pomoci, ale centrální milostný příběh mi přišel banální a velice sešroubovaný vůlí, kauzality dávaly asi takový smysl jako u Dana Browna, historická autentičnost nic moc. Absolutně mi to nepřipadalo věrné, celou dobu jsem cítila, že je to vykonstruovaná pohádka, která nevzbuzuje v mé mysli zaujetí a ponor do příběhu. A vstupy autora do příběhu mi připadají takové, jako by si někdo v příručce o postmoderně přečetl, že se to tak v postmoderních knihách činí. Předvídatelné, na knize jsem si moc věcí neužila. Při vší úctě, výhru Litery nechápu.
Mechanické piano
Kurt Vonnegut Jr.
Kniha plná komicko-děsivých hlášek a myšlenek. Mám ráda knihy, kde není hrdina stoprocentním klaďasem - Proteus je živoucím člověkem a Vonnegutova kniha geniálním dílem.
Můj Janáček
Milan Kundera
Zbožňuji, když Kundera píše o hudbě! Velice čtivý text o našem zásadním skladateli, který je nejspíše stále ceněn více mimo náš stát než zde. Eseje psané s porozuměním a lehkostí, čirý požitek.
Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
Skrze tuto knihu jsem se s Kunderou seznámila a začala tím trvalá láska (nikoli směšná). První mé seznámení s propojením dějové linie s esejisticko-filosofickými pasážemi. Geniální. Třeba tematika kýče se mnou neskutečně rezonuje.
Mirákl
Josef Škvorecký
Komplikovaná kniha protínající mnoho časových rovin... Geniálním způsobem.
Destrukce
Stanislav Biler
Sdělení knihy je naléhavé a místy je napsaná fakt dobře, podobně jako Kandidát ale tak po stovce stránek ztrácí dech, začíná se opakovat a točit v kruzích. Asi je to nástroj pro další vyostření existenciální tísně, ale čtenář otupí a taky trochu tuší, jak se bude děj vyvíjet. Jak tady už bylo zmíněno, jiná umělecká forma by tomu mohla slušet.
