Ann58
komentáře u knih

Původně jsem toho chtěla napsat hodně, ale došla mi slova. Obsah knihy ve mně bude rezonovat ještě dlouho. Smekám před autorkou a jdu si utřít slzy...


Po přečtení Slepé mapy mám pocit, že všechny ty postavy osobně znám, že jsem s nimi trávila čas a zažívala jejich životy. Celé vyprávění mě moc bavilo a knihu jsem si užila. Autorka má velký talent popisovat velmi pravdivě lidské osudy. Už se těším na další její knihu...


Hotýlek je čtivá a poutavá kniha. Spletité osudy všech hlavních postav se čtou lehce a pěkně do sebe zapadají. Obdivuji autorčin vypravěčský styl, protože má opravdu talent psát dokonalá díla...


Další výborné počtení od Aleny Mornštajnové. Osobně mě o kousíček víc bavila Slepá mapa, ale tomuto dílu také nemám co vytknout. Možná pouze konec. Otočila jsem stránku a byla velice překvapená, že další strana už není... Ale jinak jsem si knihu užila a uvítala bych pokračování.


Velice čtivý román, zvlášť první polovina mě neuvěřitelně bavila. Všechny ty příběhy lidských osudů, zvyků a obyčejný život na vesnici jsou vykresleny opravdu živě a pravdivě... Konec knihy malinko ztrácel na intenzitě, ale to nic nemění na zážitku, který poskytla


Knihu jsem přečetla za pár hodin. Autorka vybrala těžké téma. Dívka, která ve svém životě prakticky nezažije kousek štěstí a lásky, pouze trápení, nepochopení a nepřijetí. Navíc to, že vlastně jedinkrát nepadlo Cácořino jméno, ještě jakoby zveličovalo její smutný osud, je to taková nešťastná bezejmenná holčička. Alena Mornštajnová má opravdu talent na psaní dokonalých knih, i když z jejich obsahu někdy mrazí.


V životě jsem nečetla něco tak surového, šíleného a zlého. Je strašné, že si člověk při čtení uvědomí, že to není tak dlouho, co se tyhle hrůzné věci opravdu děly a lidi se nechali takovou zrůdností strhnout a zmanipulovat.
Autor dokázal popsat zlo v jeho největší formě tak dokonale, až z toho mrazí.
Citlivějším povahám doporučuji vůbec nečíst a odolnějším nečíst před spaním, protože jsem několikrát nemohla hrůzou z přečteného ani usnout.
Každopádně Karika je dokonalý vypravěč, děj jde na dřeň, psychika postav je (slovo nádherně se sem opravdu nehodí) dobře vykreslená, jejich charaktery propracované do nejmenších detailů a příběh navazuje a intenzivně graduje celou dobu a nemá jediné slabé místo. V podstatě čtete a nečekáte, jak to celé dopadne, protože s vámi zmítá hrůza od první až do poslední strany...


Listopad je první kniha od Aleny Mornštajnové, kterou jsem přečetla. První stránky jsem četla trošku ztěžka, ale pak kniha nabrala neuvěřitelné obrátky. Jsem ve věku Magdy a zamáčkla jsem nejednu slzu nad osudem jejím i její matky. Škoda jen otevřeného konce, i když i ten leccos naznačoval. Jestli se chcete vyděsit a poté si oddechnout za dobu, ve které žijeme, tak čtěte...


Čtivé, napínavé. Do Lauřina "přiznání" měl děj živější spád a potom jako kdyby rychlost a napětí příběhu trochu opadla. Ale i tak jsem knihu přečetla během dvou dnů a ráda si přečtu i ostatní autorčina díla.


Z celé trilogie jsem nadšená, četla jsem příběh této rodiny s nadšením a upřímným obdivem nad autorkou. Dobrým ukončením byly i skutečné životopisy postav a fotografická příloha na konci. Kdyby se jednou objevil další díl, budu určitě mezi prvními čtenáři.


Čtenářská jednohubka na pár hodin. Nicméně jsem ji opravdu přečetla doslova jedním dechem. Zajímavé téma, zajímavé osudy i místa děje. Vše uvěřitelné a opravdové. Nemám, co bych knize vytkla a vzhledem k počínajícímu vztahu matky a dcery bych si ráda přečetla i pokračování...


Kniha na tři večery, nešlo mi ji opustit. Děj má spád, udržuje stálé napětí. Byla to první kniha od této autorky, kterou jsem četla a určitě u ní nezůstane...


K této knize jsem se dostala úplným omylem a to jen kvůli čtenářské výzvě. Ze zásady a nikdy nečtu nic romantického, ale musím uznat, že tohle mělo něco do sebe. Byl mi blízký humor hlavních hrdinů a díky Willově postižení byla tahle slaďárna přece jen něčím malinko jiná. Několikrát jsem se upřímně zasmála i poplakala. Další díl vyhledávat nebudu, filmové zpracování také ne, ale přečtení nelituju


Jako dítě jsem přečetla Broučky několikrát. Po mnoha letech jsem ji četla i svým dětem. Ale bohužel je nijak nenadchla. Jazyk už je pro dnešní děti zastaralý, ale já jsem si z nostalgie přečetla znovu a i přes smutný konec se k ní zase jednou ráda vrátím


Přečetla jsem mnoho knih s podobnou tématikou, ale tahle je jednoznačně nejlepší. Dokonalá. Čtivá. Děsivý svět a válečný život podaný dětskýma očima. Doporučuji všem.


Přečtete první odstavec a pak vás to zadrapne a nepustí. Kniha, od které nejde odejít. Má spád, nenechá vás v klidu a ani na jediné straně se nebudete nudit. Za mě super počtení


I přes vlažné komentáře, které tady o knize čtu, musím napsat, že mě kniha uchvátila. Samozřejmě historie v ní není zrovna nejpřesnější, ale tolik lidskosti a lásky, v ní obsažené, tyto nedostatky vyváží. Osobně jsem nadšená a doporučuju k přečtení


Čtivě popsané utrpení malé holčičky, která svým utrpením prakticky zničí dvě rodiny. V podstatě děsivý, velice uvěřitelně napsaný příběh. Škoda jen otevřeného konce. Za mě tahle kniha potřebovala jasný a zřetelný závěr.


Čtivé, poutavé, možná mohl jít děj trochu víc do hloubky, ale i tak to bylo pěkné počtení. Zvlášť pro nás sociální pracovníky:-)


První díl série jsem nečetla, tak je nemůžu porovnat. V prvních asi 200 stranách jsem myslela, že čtení vzdám, děj se táhl, bylo to takové nic moc. Nicméně pak se rozjel perfektní příběh, zajímavý, s různými zvraty a jsem ráda, že jsem knihu neodložila a dokázala dočíst. Nakonec to byl pěkný detektivní příběh
