AnnaR. komentáře u knih

Kniha je velmi vhodná ke čtení na dobrou noc, jelikož je tak nudná, že po přečtení dvou, tří stran usnete jako Šípková Růženka. Jinak první povídka - trapný blábol. Druhá - neuvěřitelně křečovité, zdlouhavé a rádoby vtipné tlachání ulítlých lidí, čekajících a následně cestujících do "Prdele". Jediným pozitivem knihy byla povídka, která byla již dříve publikována. To byla tak trochu nostalgická vzpomínka na toho starého dobrého Viewegha... M.V. má obrovské štěstí, že žije právě v Česku. Jsme národ, který si oblíbí určitého zpěváka, herce, spisovatele a toho pak adoruje až do konce jeho dní. A bohužel i v případě, že dotyčný už ztratil hlas, hraje jak za dolary nebo píše jako amatér, který se právě přihlásil do kurzu tvůrčího psaní.

1 05.12.2024

Jak už bylo napsáno jinými komentujícími. Velmi těžko jsem se do knihy začetla, několikrát měla chuť odložit. Až v druhé půlce trochu nabrala spád. Ale v podstatě docela ztráta času.

02.10.2024

Kniha se docela dobře četla, ale hlavní hrdinka mi totálně lezla na nervy svou neschopností se vzepřít psychoteroru a manipulaci. Takoví lidé si za svůj osud můžou sami.

2 15.07.2024

Kniha má sice optimistický konec, v němž si můžeme domýšlet, že se hlavní hrdinka vzepřela sobeckému otci a rozhodla se zachránit svou rodinu. Sice bych jí to přála z celého srdce, ale nevím, nevím. Při její povaze bych si spíš tipla, že se z ní stane regulérní alkoholička, rozpadne se jí manželství, kluk se chytne feťácké party a holka si podřeže žíly, ale s dementním otcem to vydrží až do konce.

8 17.05.2024

Kniha se sice dobře čte, ale je to ten typ literatury, kdy se člověk při čtení docela baví, ale za týden či dva se mu dokonale vykouří z hlavy o čem to vlastně bylo.

9 06.05.2024

Absolutní kravina, víc k tomu nemám co napsat.

6 19.03.2024

Kniha je spíš fotoalbum, doprovázené ne příliš originálním textem. Autor si hodně idealizuje manželství svých rodičů (stejně jako ve filmovém dokumentu), což je jistě chválihodné, aby následně byl až zle kritický k druhému manželství otce a macechy, kterou nemilosrdně tepe a vlastně jí obviňuje ze sebevraždy Karla Svobody.

5 28.02.2024

Murakamiho jsem neznala, tuto knihu přečetla na doporučení. Není to lehké čtení. Styl psaní je hodně popisný, tempo rozvláčné. První část mě silně nebavila, ale dala jsem si závazek, že jí dočtu. Druhá, už byla o něco záživnější (nebo jsem si zvykla?) Ale celkově je to docela schíza - protože čtete 800 stran, nadupaných textem a v závěru zjistíte, že jste se vlastně o nikom a ničem témeř nic podstatného nedozvěděli. Tak snad třetí díl přinese rozuzlení.

2 18.02.2024

(SPOILER) Totálně hloupá, nelogická story od začátku do konce. Vysoké hodnocení přičítám oblibě autorky na internetu. Jinak to nechápu. Bohumil, kterému je 70 let, je vysokoškolsky vzdělaný se chová jako senilní hlupáček, který se nedokáže orientovat v běžném životě. Už to, že si stavební inženýr nezavede elektřinu do dílny (na kterou byl původně jeho domek koncipován) je vysloveně trapný naschvál. Navíc zaměstnanec rozhodně nemá ve svých povinnostech sám kolaudovat stavbu, pozemek mu rozhodně nepatřil, takže martirium s katastrem, povolením stavby a hrozbou pokuty je totální pitomost. Stejná jako ta, že v dnešní době by nějaká příčetná matka svěřila s drzou samozřejmostí na hlídání malé, nemocné děti odcizenému dědovi, kterého téměř nezná a návdavkem se mu nakýblovala do domu na Štědrý večer, aby ukázala partnerovi, zač je toho loket. A nad neskutečně bizarním koncem, kdy dědula posadí zděný dům, který navíc není jeho majetkem na kola a vesele s ním brázdí Evropu (asi po vzoru Alvina Straighta, který cestuje na sekačce) lze jen nevěřícně kroutit hlavou, že někdo něco tak šíleného vůbec dokáže vyplodit. Celkově mě kniha vůbec nebavila a dočetla jí jen s vypětím všech sil.

Divná kniha. Musela jsem jí číst chronologicky, kdybych četla na přeskáčku, tak bych v tom měla skutečný guláš... A upřímně ani nevím, zda se mi líbila či nikoliv, protože mé pocity z ní byly jak na houpačce. Takže 2 a půl hvězdy.

4 10.01.2024

Dost mě překvapil dobrý sloh. Některé povídky byly fajn, jiné méně, ale celkově se mi kniha líbila.

2 10.01.2024

úžasná kniha pro ty, co něco podobného zažívají a ví, že někdo chápe jaká je to hrůza starat se o psychicky postižené seniory. Horší byl otec, s těmito lidmi jsou větši problémy, protože nejsou zbaveni svéprávnosti, nejsou na první pohled nemocní a při tom znepříjemňují a ztěžují svému okolí život víc, než nebožáci postižení demencí. A jestliže někdo píše, že se děti musí starat o své rodiče, tak neví o čem mluví a nikdy soužití s takto postiženým rodičem nezažil.

6 20.12.2023

Tak jak začít? Chtělo by se mi citací z filmu Marečku podejte mi pero: Nu nepotěšil jste mě studente, ale ani já vás nepotěším... Kdo sleduje spisovatelčin facebook, tak moc překvapený nebude. Hodně situací, včetně doslovných citací z jejích příspěvků se objeví i v knize. Úvodní část popisující, jak Xénie začala vydávat i prodávat knihy vlastními silami je dle mého zdlouhavá a nudná. A pak přijde na řadu ústřední zápletka, kdy se vydává pátrat po tajemném ctiteli, který jí údajně nikdy nepřestal milovat a tak objíždí své bývalé milence, aby zjistila, který z nich jí tajemný vzkaz poslal. Zjistí, že už jsou staří, divní, aby vzápětí objevila, že pořád jsou úžasní a že vlastně nechápe, ale pak zas chápe, proč se rozešli. Ani v závěru knihy, se nedozvíme, kdo ten "pan stále zamilovaný" byl, možná to ani nebyl muž, možná to byla jen fikce, sloužící jako záminka k návštěvě dávných lásek. Nosnou částí jsou úvahy jak o ženách, tak i o mužích a témata genderové nerovnosti. A neustále se opakující leitmotiv, proč je mnohem lepší být svobodná a nezávislá, ale zároveň nepřetržitě toužit po někom blízkém (jak typické pro ženy, které nemají stálého partnera). Právě ta rozporuplnost je zřejmě důvodem, proč je Xénie stále sama. A též to, že si sama sebe dostatečně neváží - jako kdysi, kdy z obdivu (či neschopnosti odmítnout) podržela "Největšímu Čechovi" tak i nyní bez váhání obětuje své tělo majiteli hotelu za dovolenou na Sicílii, stejně pak mladému muži (kterého vnímá jako svého nenarozeného syna) za pozvání do Neapole. Svého kamaráda osočuje z pedofilie za to, že se mu líbí mladé holky, ale sama se vůbec nebrání nejen sexu s téměř neznámým zajíčkem, ale vlastně ani (byť jen duševnímu) incestu. Imaginárního Růžového dědečka, kterého jí doporučuje vnučka, si představuje jako nudného, buzerujícího pijana, nikoliv jako podporujícího partnera, o kterého se může opřít. S údivem naivního dítěte prozře a na příkladu svého známého konečně v N.Y. pochopí, že i mnohaletá partnerská láska je možná a doopravdy existuje! (Toť objev hodný Nobelovy ceny). A tak to nakonec dopadá tak, že se Xénie na prahu stáří snaží až křečovitě být co nejvíc punk a urvat od života, co ještě jde. To, že je chvílemi spíš trapná (stejně jako jí obdivované hrdinky z pokračování Sexu ve městě) než obdivuhodná je čistě její věc, ale jestli jí to naplňuje opravdovým štěstím je otázkou. P.S. skromná rada pro autorku jestli to bude číst - prosím nenamlouvejte své knihy. Babička ve vašem podání ztratila veškeré kouzlo.

3 03.12.2023

Bezbřehá nuda, napěchovaná filosofickými úvahami autora. Kdyby jí nenapsal Kundera, pochybuji, že by tato kniha byla tak opěvována.

Tak jednak nápad není originální, snad jen to, že se jedná o dvě autorky. První jsem přečetla od Sabiny Voty, ale tak mě to nebavilo, že ten druhý pohled jsem silou vůle přečetla ani ne do půlky a následně knihu odložila. Nechápu tak vysoké hodnocení, snad jen toho, kdo něco podobného zažil, vezme kniha za srdce, jinak nevím...

6 26.08.2023

Je to taková moderní Červená knihovna, jak tři ženy (i přes nepřízeň osudu) ke štěstí přišly. Docela dobře se to čte, ale nějak tyto "skutečné" příběhy ze života moc nemusím.

2 19.08.2023

poslechnuto v rozhlasovém vysílání. Tak nevím, zda i kniha je pouze nástinem různých příběhů bez rozuzlení. Ale i tak dost zajímavé.

2 10.07.2023

(SPOILER) Myslela jsem (naivně), že když se Viewegh konečně dostal k docela nosnému tématu, tak to bude po letech kniha připomínající jeho staré, dobré časy. Opak je pravdou. Potenciál nevyužil, jedná se opět o dílko, připomínající odbytou slohovou práci ala - hlavně, ať už to mám za sebou... Škoda zahozené šance. První část, ještě covidová - nuda bezbřehá. Vložka o elektrikáři z Příbrami - trapná. Teprve po tomto úmorném úvodu (ovšem zabírajícího zhruba jednu třetinu knihy) vstoupí do děje naprosto dokonalá, vysoce inteligentní, skromná a poddajná Oxana o níž se moc nedozvíme, vlastně jen to, že na Ukrajině trpěla pod knutou nevěrného manžela a zde trpí pod zvůlí zpanštělých sázavských dámiček a zlodějské pokladní z Tesca. A zatímco na Ukrajině nesla svůj osud podváděné manželky zcela pokorně a bez reptání, zde dělá svému obstarožnímu milenci neuvěřitelně žárlivé scény, a to jen proto, že dotyčný prohodí pár slov se svými bývalkami a prchá (dokonce opakovaně) jako rozcapené děcko přes půlku Evropy za maminkou, aby zamilovanému starci ukázala zač je toho loket. To, že si utlačovaná válečná uprchlice bez problémů koupí (na poslední chvíli totálně předražené) letenky a odjíždí ze Sázavy na letiště taxíkem, což by si většina průměrné české populace nemohla dovolit, svědčí o tom, jak si velmi rychle osvojila móresy kritizovaných sázavských paniček. Zatímco Oxana v knize umírá, tak ve skutečnosti Olena panu Vieweghovi zůstala. Tak mu jen můžeme přát, aby si ve skutečném životě užíval lásky (dokud to ještě jde), aby obraz jeho vyvolené byla jen literární fikce a aby se konečně přestal malicherně zabývat minulostí. A též, aby doufal, že ho brzy nenahradí umělá inteligence, protože ta, bude psát rozhodně mnohem lépe, než poslední leta píše on. A věřit v to, že lidé ocení "ruční práci" je dost naivní - lidé ocení dobré, zábavné, podnětné, zajímavé a je jim celkem fuk, kdo je autorem.

9 18.06.2023

Vlastně ani nevím, jak tuto knihu okomentovat. Pocity z ní mám rozporuplné. Dobře se čte, je dost zajímavé dostat se více pod pokličku života královské rodiny. Jak Harry popisuje - ten život ala Truman Show, navíc plný intrik a podrazů i od nejbližších členů rodiny, je docela bizár. Bulvár netřeba komentovat, jen mě zarazila ta bezmoc, se kterou se proti lžím, stalkingu a odposlouchávání telefonátů vlastně nedá bojovat. Harry se jeví od raného dětství jako agresivní chlapeček (viz opravdu brutální bitky se syny rodinných přátel), nestudijní typ, holdující alkoholu, občas i drogám, dopouštějící se různých excesů, aby následně byl znechucen, že jich bulvár využil a zneužil. Nevěda, co by si zvolil za zaměstnání, našel se tedy v armádě resp. ve válce. (zbytečně dlouhá pasáž). Pak toužíc po lásce a rodině se bezhlavě zamiluje již podle fotografie do své úžasné a naprosto bezchybné ženy, která byla natolik kultivovaná, že jí ani ve snu nenapadlo si svého nastávajícího vygooglit (on tomu bezmezně věří) a pak pro záchranu tohoto vztahu opustil rodinu i výsady s ní spojené a odešel do exilu, nadále pronásledován jak bulvárem, tak šikanován svou nejbližší rodinou...Nabízí se otázka: proč lidé, toužící žít v klidu, bez pozornosti médií a v harmonii s rodinou, mají zapotřebí vystupovat v talk show, natočit dokument a napsat knihu, ve které tuto svou rodinu doslova dehonestují a ta je pochopitelně následně velmi pobouřena? Že jde o peníze na prvním místě o tom není pochyb, ale pak se není co divit tomu, že rodina reaguje negativně a že paparazzi stále dotírají. Kde je pravda ví jen zúčastění a v této knize jde pouze o Harryho pohled. Velmi by mě zajímal ten z opačné strany barikády. Když by memoáry napsal William, vše by vyznělo úplně jinak. Z toho vyplývá, že objetivní pravda prostě neexistuje.

4 12.06.2023

K této knize mám dost ambivalentní vztah. Na začátku jsem byla v pokušení knihu odložit, protože mě Božidara - jako postava silně iritovala. Zvlášť poté, co bylo uvedeno, že je jí necelých 60 let. Přišla mi nesympaticky šáhlá, taková pololíná špindíra, co spí až do oběda a občas si dá špeka...Kdyby jí bylo o nějakých 15 let víc, dala by se tato potrhlost omluvit stářím. Ale postupně jsem si zvykla a brala jí i s chlupama. Po nějakých sto stranách jsem se do knihy začetla a i zdárně dočetla. Avšak i tak to bylo chvílemi až zbytečně podrobné, chvílemi moc přechytralé, chvílemi hodně neuvěřitelné (v tom negativním smyslu), chvílemi zas myšlenkově nedotažené. Ani nevím proč, ale nějak zvláštně mě zklamal konec, resp. epilog. Jako by si autorka nevěděla rady a tak to nějak prostě rádoby optimisticky ukončila, že tedy vše dopadlo jak mělo. Špatná kniha to nebyla, ale rozhodně na cenu Magnesia Litera, (o kterou spisovatelka zřejmě velmi stála, když vyzývala čtenáře, aby jí posílali hlasy) nemá.

3 02.05.2023