Anor505 komentáře u knih
Marťan byla moje první „opravdová” sci-fi knížka a nemohla jsem si vybrat líp. Vyprávění se neslo v duchu: Co se může po…kazit, to se zákonitě pokazí. Když se z toho zhroutíme, vůbec k ničemu to nebude. Tak hlavu vzhůru, svět (Mars) se točí dál. Příběh byl plný optimismu, humoru, napětí a hlavní hrdina byl velký sympaťák. =)
Autorka odvedla skvělý kus práce, na tyhle střípky dějin by se nemělo zapomenout, protože historie mívá nehezkou tendenci se opakovat. Knihu jsem dočetla s vypětím všech sil, z takovýchto příběhů mi vůbec není dobře.
Tohle byla perfektní romantická komedie s velmi originálním námětem a u situací kolem spolubydlení jsem se královsky bavila. Navíc měla kniha přesah i do vážnějších témat, jako je například odchod z toxického vztahu s manipulátorem. Vše bylo hezky vyvážené, romantika, humor i životní trable. Knížku můžu rozhodně doporučit.
(SPOILER) Vesmírné sci-fi obvykle nečtu, ale i tak se mi knížka líbila. Nápad s astrofágy byl geniální. Postupné hrdinovo rozpomínání, kde vlastně je a proč tam je, bylo prima. Kolem poloviny knihy se děj trochu vlekl a tak se objevil Rocky, beruška, aby zachránil situaci, i když s jeho xenonitem si to autor hodně usnadnil.
Druhá polovina knihy byla akčnější, jen mi místy superhrdinské Rylandovy kousky přišly už opravdu hodně sci-fi. Závěr se mi zdál trochu uspěchaný, možná proto mi teď po dočtení příběhu pořád chybí některé odpovědi: Co se stalo Yaovi a Iljuchinové? Co se dělo na Zemi těch 26 let? Kdo byla vlastně Strattová a kde ji vzali? A možná proto pak vyplouvají na povrch i ty rýpavé otázky jako: Vážně by evoluce vesmírných breberek trvala jen několik týdnů?
Knížka mě donutila se zamyslet, vygooglovat si pár věcí, zasmát se a v noci lítat po hvězdách, takže dávám pěkné 4 hvězdičky.
Knihy Terryho Pratchetta mám moc ráda, s Neilem Gaimanem jsem se naopak setkala poprvé (a určitě ne naposledy). Příběh o konci světa, který společně vytvořili, je geniální, často jsem se u knihy usmívala a občas jsem se smála i nahlas.
Oba dva autoři se svým britským humorem s naprostou lehkostí strefují do všech možných společenských témat od otázek víry, přes ekologii až po fastfoody a studenou válku. Překvapilo mě, jak je kniha i po 30ti letech stále aktuální a moc jsem si ji užila.
Ach… u téhle knihy jsem prodělala těžký záchvat nostalgie, takže při hodnocení nebudu ani trochu objektivní. Mamka se kdysi starala o malou obecní knihovnu, já jí tam často pomáhala a mám na tu dobu spoustu hezkých vzpomínek.
Tahle kniha mě nadchla, dokonale vykreslila atmosféru staré knihovny s vůní papíru a prachu. Laskavým způsobem vyprávěla o vztahu matky s dospívající dcerou, o prvních láskách a touze po vědění. Zasazení příběhu do doby, kdy po nebi létaly vzducholodě a po zemi jezdila první auta, to už byla jen pověstná třešnička na dortu.
Tenhle díl se mi zatím z celé série líbil nejvíc, bylo to takové pohlazení po duši. Postavy byly sympatické, příběh příjemně plynul a často jsem se i zasmála. Jestli mě některý z romantických útěků nalákal na výlet, tak tenhle, protože prostředí Islandu bylo představené parádně.
Hmm, i když mám černý humor a ironii ráda, tak mi tahle kniha nesedla. Nevím proč, ale stařík Alan s neuvěřitelným životním příběhem mi k srdci nepřirostl. Pár světlejších chvilek knížka měla, ale i tak se mi ke čtení moc vracet nechtělo. Díky Stoletému staříkovi jsem si splnila bod ve čtenářské výzvě, ale vracet se k němu nebudu.
Klasický vánoční příběh s krásným poselstvím. I když jsem viděla řadu adaptací, tak knihu jsem četla poprvé. A protože jsem si z knihovny vylosovala hodně starý překlad, tak měl příběh opravdu speciální kouzlo. =)
Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy... a nechápu, jak mě mohl tento autor tak dlouho míjet. Jsem nadšená! Kniha mě bavila moc, humor, hlášky, akce... Paráda!
Po delší době jsem zase sáhla po Carterovi a byla to dobrá volba. Zápletka byla dobře vystavěná, vraždy opět brutální (kam na ty nápady autor chodí?) a detektivové sympatičtí. Garcia tu na mě konečně nepůsobil jako berlička, přes kterou autor vysvětloval všechny Hunterovy geniální myšlenkové pochody. Jediné co bych vytkla, tak Robertův aha moment, kdy vyřešil celý případ, v podstatě jako když sjede blesk z čistého nebe. Ale přesto to pro mě zatím byl nejlepší díl ze série, asi se rovnou podívám po dalším.
Mám za sebou další romantický útěk, tentokrát do Tokia. Japonsko bylo představené hezky, i když jsme se jen sklouzli po povrchu, no ano, jako na výletě. Haruka s rodinou byli skvělí a některé myšlenky se mi vážně líbily.
Bohužel mi tam tentokrát nějak neseděla romantická linka, respektive Gabe. Možná je to tím, že jsem četla dvě knihy v krátkém sledu za sebou, ale viděla jsem až moc podobností s Pláží v Chorvatsku. Celkově to opět bylo milé nenáročné čtení, ale na 5 hvězdiček to tentokrát není.
Nejsem si jistá, jestli bude spoiler, když napíšu, že na zhruba 350 stranách se nestalo téměř nic, jen Kiva se neustále zmítala v pochybnostech. Kdyby se děvče zamyslelo, tak by přišlo na to, co bylo očividné už v prvním díle. Jenže to by asi bylo moc jednoduché, místo toho se neustále opakovaly věty:
Kiva se rozhodla nemyslet na -
Kiva si nedovolila myšlenku dokončit -
Kiva radši nepřemýšlela o -
Nejradši bych ji propleskla, aby se probrala a začala používat tu věc, co má na krku.
Abych nebyla nespravedlivá, tak knížka je napsaná hezky a čte se dobře, zvraty jsou docela nečekané a zajímavé. Bohužel všechno důležité se stane až na posledních 50ti stranách.
První polovina knihy byla parádní, tam nemám co vytknout. Jack se snaží vyrovnat s novou situací, jenže život se s ním nemazlí a háže mu další klacky pod nohy… A on se s tím rve fakt statečně. Riley to taky nemá jednoduché, ovšem některá její rozhodnutí… jednou by se to dalo pochopit, ale takhle už mi to přišlo moc. Pár kotrmelců bych v druhé polovině knihy ubrala, nevěřím, že by tohle nějaký vztah ustál.
Tohle byla naprosto parádní jednohubka na odpoledne! Jsem strašně mile překvapená, jak dobře byly napsané postavy, včetně těch vedlejších. Alex byl naprosté zlatíčko, kapitoly z jeho pohledu byly perfektní. Sedím tu, culím se jako idiot a těším se na další díl. =)
Na tuhle knížku jsem se moc těšila, možná proto jsem byla nakonec trošičku zklamaná. Čekala jsem, že se dozvíme víc o dobré kávě a ono to bylo spíš o pečení skořicových šneků. Ale jinak to byla příjemná oddychovka na dovolenou.
Díky ČV jsem se ke knize dostala znovu po letech. Nestává se mi často, abych si tak dlouho pamatovala děj knihy, ale Růže pro Algernon k těm několika výjimečným rozhodně patří. Je to smutné čtení a forma deníkového zápisu, to jen umocňuje.
Měla jsem chuť na milou, vtipnou, nenáročnou romanťárnu a přesně to jsem dostala. Knížku jsem přečetla za dvě odpoledne, pobavila se a krásně se odreagovala.
Od knihy jsem podle anotace asi čekala něco trochu jiného, přesto mě vůbec nezklamala, právě naopak. Naprosto souhlasím s denib. Námět i jeho zpracování je zajímavé s hezkým poselstvím na konci.
Tohle bylo těžké, velmi těžké. Silmarillion jsem vzala do ruky mnohokrát a pak ho vždy odložila. Celý jsem ho dokázala přečíst až teď - přiznám se, že mě motivoval nový seriál, protože jsem si chtěla prvně přečíst knihu. V průběhu čtení bych mohla knize vyčítat mnohé, ale po dočtení můžu jen konstatovat, že to měl pan Tolkien vymyšlené dokonale.