antuka komentáře u knih

Velmi osobní zpověď - u autorky si cením, že nezastírala své nedostatky a chyby, což se v těchto případech často stává. Naopak zachytila své pochybnosti, nechuť, vyčerpání a strach o sebe samu, což v takové situaci jistě napadne každého, ale málokdo je ochoten to na sebe prozradit. O to věrohodněji celý text působí. A vůbec nevadí, že autorka není spisovatelka, jak se tu často zmiňuje. Už je, ne? Když napsala knížku...

4 11.10.2017

Předehra se neodehrává ani v textu, ani v obrázcích, odehrává se někde za vašima očima, na půl cesty mezi mozkem a duší. Je neuchopitelná, ale i když jsem valnou část příběhu zůstávala ztracená, nějakým zvláštním způsobem dával smysl. Na databázi není dost hvězdiček, které by dokázaly ocenit tohle dílo...

4 22.03.2017

Nesbo mě moc nebere, většinu knih čtu už od začátku s cílem zabavit se a zapomenout. Ale Lovci hlav jsou pecka. Jsou přehnaní, jsou hnusní, jsou arogantní, jsou překvapiví a šlapou od začátku až do konce. Jsou Tarantinem v knihovně!

4 11.01.2017

Gaiman měl kdysi takový nápad. Že bychom si k Haloweenu měli nadělovat knížky s příběhy, pokud možno trochu strašidelnými. Od té doby je dříve zatracovaný globalizovaný svátek jedním z mých nejoblíbenějších dnů v roce. A První kniha hřbitovní je můj letošní haloweenský přírůstek! Zklamání, že se děj odchyluje od původní povídky, vyprchalo asi tak na třetí stránce. Jak je možné, že všechno, na co Gaiman sáhne, je tak vynikající?

4 01.11.2016

Pro mě promarněný potenciál. Zase. Bylo tam toho prostě moc, aby se autor dostal dál, než na povrch - a to se snažil, ostatně zapojil i Ďábla a Boha. Nevzniklo ale nic transcendentálního, ani mystického, nebo objevného. Nevzniklo bohužel ani nic napínavého a to je tam děje na několik knih.

4 03.10.2016

Uff! Trpíte-li depresemi, tak se do téhle knihy nepouštějte. Detektivní linka je zde pojatá jenom jako osa, kolem níž se příběh otáčí, Ve skutečnosti je o lidech, kteří mají posraný životy, hnípají se v nich, i když tuší, že by radši neměli a chovají se jako idioti, ALE to, že se tak chovají je zároveň nanejvýš pochopitelné. Hodně jsem ocenila střídání ich a er formy, která rozlišuje současné lineární vyprávění a retrospekci a zároveň autorovi umožnila využít figuru nespolehlivého vypravěče, což se v detektivkách příliš nenosí, protože je to ke čtenáři trochu nefér. Za mě ale dobrý!

4 25.05.2016

Na mě asi až moc edukativní a roztříštěné (což by teoreticky mohla být metafora, ale mě spíš vadilo náhlé a neodůvodněné přeskakování ze současnosti do minulosti a naopak). Na druhou stranu některé střípky byly hodně nosné a velmi důkladně rozebrané, což oceňuju.

3 23.02.2023

Tak tohle ne:-( Jak jsem byla nadšená z Kukačky a Hedvábníka, tak poslední díl celou sérii dost pohřbil. Vývoj postav je furt supr, napsané je to skvěle, ale už to není detektivka, ale thriller - tím, že vidíme do hlavy vraha, tak víme víc, než detektivové a tím pádem detektivem být přestáváme. A to mě prostě moc nebaví. Kdyby tahle kniha stála samostatně, tak by mi to asi tolik nevadilo, jenže já jsem se těšila na vyvrcholení oblíbené série a dostala jsem něco úplně jiného...

3 30.09.2018

Jednohubka, která má rozměry antické tragédie. Minimálně pro určitý Řád.

3 05.11.2017

Jednotlivé nápady byly super, líbilo se mi, že se může stát úplně cokoli a bude to dávat stejný smysl jako cokoli jiného. Nejlepší byly vygradovaný scény, kde začaly postavy najednou řešit nějaký úplně nepodstatný a zbytečný detaily. A taky je tam poměrně hodně zapamatováníhodných pasáží o penisech. Zároveň jsem se ale celou dobu hrozně nudila a nemohla se dočkat, kdy už to konečně skončí. Jestli vám připadá tenhle komentář úplně odtržený od čehokoli, tak přesně taková je tahle knížka.

3 04.11.2017

Je to čtivé, ale v rámci detektivního žánru docela podraz. Je jasné, že autor detektivek musí vždycky něco vynechat, protože hádanka je v tom, co je schované v mezerách. Ale myslím, že v knize musí být patrný klíč, kterým lze příběh odemknout. Zde tkví zločin v psychologii postav, tzn. musíte věřit tomu, že chování popsané autorkou odpovídá motivacím aktérů. Když tomuto popisu věřit nemůžete, respektive, když autorka popisuje pouze jejich pro zločin nepodstatné projevy a ty zásadní vynechává, tak se závěrečné rozřešení stává jen zklamáním, nikoli radostí z toho, jak vás zase oblafla.

3 03.09.2017

Nato, že je to Gaiman (a já ho miluju) je to ode mně dost slabé hodnocení. Ale myslím, že to zvoral překlad (všimla jsem si jenom věcných chyb, bez originálu to dál nemůžu posoudit). Tudíž si budu muset sehnat původní verzi, protože nápad se mi líbí hodně...

3 10.02.2017

Po Pullmanově metafyzickém eposu Jeho šerá hmota / Jeho temná esence, jsem si dala pár let (deset? patnáct?) voraz, hlavně proto, že jsem tušila, že poměrně hubené viktoriánské detektivky budou něco docela jiného a nebyla jsem si jistá, jestli něco jiného od Pullmana chci. Je to nesrovnatelné! Ale je to dobré! Pullman se nezastavuje, ba ani nezpomaluje líčením nějakých podružných popisů, charakterů, emocionálních pohnutí, místo toho nás v šestákové inspiraci žene z Indického oceánu, do londýnských doků, z honosných vil do opiových doupat. Příběhu to svědčí a myslím, že i malým čtenářům. Rozkošemi jazyka se ostatně mohou opájet, až se naučí číst a právě k tomu, je takhle knížka velmi vhodná.

Knížka se spoustou obrázků a minimem textu, takže jako teorie pro začínajícího zahradníka moc nefunguje, ale rozhodně, zejména kvůli senzačním fotkám a optimistickým komentářům, povzbuzuje k založení vlastí zahrádky třeba i na minimálním prostoru. Kniha obsahuje stručná doporučení pro pěstování základních plodin, žebříčky rostlin s ohledem nároků na světlo, půdu, výnosnost a pod., nejvýhodnější kombinace a uspořádání záhonů (tak aby se z nich pořád užíralo a na užraném znova selo) a nápady na využití květináčů, kýblů, starých pískovišť, kol, žebříků a jiných věcí na první pohled nevhodných k pěstování jídla. No, možná podle téhle příručky dokážu vypěstovat něco i já, zabiják rostlin, jestli ne, tak to hodnocení na konci léta snížím!-)

3 30.03.2016

"Kam se vrtnout? Co činit, do jeba boha? Tam, kde jiní ve své nebojácnosti lomeno nevědomosti zvažují pro a proti, aby se rozhodli pro, on zohledňuje celý vesmír, a když nakonec přece jen stráví všechna proti, nerozhodne se vůbec..." Gustav se nachází ve velmi přesném momentu lidské existence, kdy imperativ "žít se musí", začíná být poněkud neiperativní. Gustav naštěstí zároveň postrádá jakoukoli vůli k činu. Smála jsem se nahlas. Ale to byl jenom takový reflex.

2 16.04.2021

Představuju si autora jako Wej Čchenga, v dokonalé ale nudné prázdnotě uhranutého problémem tří těles. Narozdíl od Weje ale není fyzikem, nýbrž literátem a tak jeho svět nezůstane neobydlený. Čím víc je fascinovaný svým světem, tím víc vyvstává potřeba zápletky, postav a děje, které by jeho myšlenku nesly. Kniha byla zpočátku strhující, ale jak se blížila závěru, čím dál víc z ní čouhala čím dál složitější konstrukce, kterou měl děj a postavy schovat, ale moc se jim to nedařilo. Tenhle dojem u mě dosáhl vrcholu v závěrečném líčení mimozemských dějin po kontaktu, kdy jsem ztrácela chuť číst dál. Nicméně, karty jsou rozdané hodně zajímavě a první dvě třetiny byly skvělé, takže pokračuju dál...

2 14.01.2019

Klouzala jsem po povrchu, ale tušila hlubiny, špatně se potápí, dospělému. Stylem mi připomínala Trnkovu Zahradu, pravda, poněkud temnější...

2 30.09.2018

Postapokalyptická Praha, Brno a Černošice potěšily, ale nestačily na to, aby vyvážily v podstatě chybějící zápletku, ohraný hlášky a překvapivě málo humoru. Dokonce i ty popkulturní odkazy byly už takový ošuntělý.

2 30.09.2018

Po Rubínu v kouři další pecka a podobně jako se to Pulmannovi stalo už v Jeho šeré hmotě, i tady je druhý díl radikálně dospělejší a hlubší, než ten první, takže začínám přehodnocovat svoje tvrzení o malých čtenářích. Na to, jak malý si vytyčil prostor, je vikroriánská společnost vykreslená poměrně komplexně a přitom má děj takový spád a kulisy jsou tak atraktivní, že se divim, že to ještě nikdo nenatočil (no dobře, tak natočil...). Prostěš mě zase dostal. A taky mi zlomil srdce.

2 13.04.2018

Loana je taková Umbertova grafomanská a bibliofilská orgie, ale protože jde o italskou popkulturu, rozhodně nejsem modelovým čtenářem, a to už jsem od Eca četla ledasco. Závěrečný ponor je nicméně famózní.

2 08.11.2017