Arbenin komentáře u knih
Nosné téma (ať už braková literatura, nebo udavačství) nebylo pořádně vytěženo. Nejzajimavější pasáž je s poválečnou obhajobu Jelínka-Yöringa, která je tu otištěna. Autor cituje, nejsou však dodrženy citační normy (ani základní). Pečlivější redakce by textu také pomohla. Škoda promarněné možnosti. Ale zase obdivuji, že autor dokázal nafouknout obsah na studii do rozměru knihy (90 % knihy jsou velmi rozsáhlé ukázky z děl Jelínka-Yöringa.
Klobouk dolů před odzbrojující otevřeností se silnou sebekritikou. Dobře namíchaný koktejl smutku a veselosti. Kniha, od které se čtenář nechce odtrhnout. Při čtení mi naskakoval jemný ozvuk vzpomínek Vlasty Chramostové a říkala si, že jen takové knihy mají smysl psát i číst-upřímné a s nadhledem. Nikoli oslavné pomníky hagiografického typu
Myslím si, že žánrové pznačení sci-fi nemí úplně přesné. Minimálně bych přidala humoristický román s prvky sci-fi. Ale ty prvky byly tak nenásilné, že mě - nečtenářku sci-fi - nerušily. Měla jsem radost z viktoriánské éry, inspirace Jeromem Klapkou Jeromem (spoiler: v knize se objeví i se svými přáteli, člunem a psem) a odkazy na historická fakta a literaturu. Kniha se bude líbit milovníkům britského humoru, byť autorka je Američanka, a břitkých dialogů Oscara Wildea. Případně čtenářů cyklu příběhů o sluhovi Jeevesovi nebo Saturninovi
Velmi niterné lyrické vzpomínky na poslední dny před manželovým (herec Gerarde Philipe) skonem. Nesedne to každému, ale svůj půvab to má
Na novy pribeh teto trojice jsem se tesila a nejsem zklamana. Libi se mi, ze postavy nejsou cernobile.
Skvělá kniha (nejen) pro děti, která svým humorem pobaví všechny milovníky slovního humoru. Věřte mi, že Libunu si zamilujete stejně, jako já️.
Pokud se Vám líbily i předešlé knihy Jiřího Holuba, nezklame Vás ani Slon v Polívce.
Velmi otevřená a bez příkras popsaná práce novináře v totalitní zemi. Žádný sterilní popis krás okolí. Jsem zvědavá na ohlášené pokračování
Po knihách Jakuba Szánto a Martina Řezníčka je tu další vhled do práce zahraničního zpravodaje. Resp.je nám tak kniha předkládána, ale z uvedené práce se dozvídáme sice zajímavosti z Ruska a jeho nesmírného bohatství vjemů, ale o samotné práci se toho moc (vlastně vůbec nic) nedozvíme. Zajímalo mě, jak k novinářúm přistupují místní; co musí novinári dělat, aby získali exkluzivní a pravdivé informace; jak se redaktorovi v Rusku žilo, prostě tu “všednodennní šeď”, která však není šedí. Plastického obrazu se mi nedostalo a pro mě je kniha zklamáním. Když ji srovnám s prací o blízkém východě, vychází mi ruská sestřenice jako chudá příbuzná. I typograficky jde spíš o směs poznámek z práce než o knihu. Škoda.
Asi nejslabsi dil trilogie. Nase hrdiny sledujeme od konce 60.let do prelomu tisicileti, poznavame jejich partnery a partnerky, deti, nemoci, ocekavani i zklamani. Z dobre rozbehnuteho pribehu z Dcer nove doby se v Zacatku nove ery stava spis lehci cteni, ktere problesknou zajimave momenty a popisy (predevsim kolem pribehu Ruth a castecne Jona)
Úplně souhlasím s astrowebem - kniha skvěle popisuje zhnědnutí meziválečného Německa, a za to je dobré ji přečíst. Detektivka samotná mi přišla překombinovaná a spoléhající na náhody.
Na knihu jsem se velmi těšila, ale po přečtení byla nakonec zklamaná. Čekala jsem hlubší ponor do tématu, resp. více informací o rodině i jeho motivacích a práci. Protože jde o sérii rozhovorů pro archiv univerzity (něco jako u nás projekt Paměť národa), které se odehrávaly v časovém rozpětí, opakují se některé informace vícekrát. Velké plus je však zařazení několika článků PZ na konec knihy.
Nemilosrdné účtování s vlastními rodiči i s národem jako takovým. Skvělá kniha, která se ale nečte snadno.
Nejsem milovník magického realismu, ale tenhle příběh jedné neexistující arménské vesničky mě vážně dostal. Podle propagačních popisků jsem čekala něco úplně jiného, ale dostala příběh, který mě vtáhl a po dlouhé době je to beletrie, kterou můžu s čistým svědomím doporučovat (a vnucovat) svým přátelům.
Roztomilý bonbonek. Doporučuju číst dětem, pobaví se celá rodina.
Bonbonek na odlehčení po přečtení Stachova opusu magnum o Franzi Kafkovi.
Příběh doktora Sagara tvoří 2/3 knihy. Celkem plasticky je vyjádřena touha mladého chlapce po vědění, jeho boj za spravedlnost a uvědomění si, že kolikrát stačí člověku dát důvěru a on udělá víc, než si kdy myslel. Druhý příběh, který je věnovaný Janu Meličovi, je spíš reportážním zachycením jeho boje za sociální spravedlnost a především popis obtíží, které musel překonat, když chtěl uskutečnit první doložený císařský řez na živé rodičce v českých zemích.
Kniha se četla příjemně a rychle a je skvělé, že Argo připomíná osobnosti, kterých bychom si měli vážit a jejichž jména jsou pozapomenuta.
Asi nerozumim ruskemu humoru, ale nic mi v knize neprislo vtipne. Naopak. Je to pribeh o psychopaticke babicce maleho kluka, ktera ze zalu nici zivot vsem lidem okolo sebe. Nestava se mi casto, abych nejakou knihu (i kdyz se mi po precteni nelibi) dale nedoporucovala nikomu ze svych znamych k cetbe. Pro me ztrata casu.
Dojemne smutne, smutne dojemne pribehy z dob minulych. Autor ma talent zpritomnit svet “pate ctvrti” natolik zive, ze mate pocit, ze jste jejich ucastnikem. Pro me jedna z nejlepsich knih lonskeho roku a tesim se na dalsi cast ze sebranych spisu F.R. Krause. Snad letos vyjdou...
Tri patra - tri pribehy ze soucasneho Izraele. Obsahove nejlepsi byla posledni cast, pribeh byvale soudkyne. Prvni i druhy mi prijdou moc vyumelkovane. A to jeste druhy je v duchu Rosamunde Pilcher. Nicmene jazyk a zpusob vypraveni me mile prekvapil a urcite to neni posledni kniha, kterou jsem si od autora precetla