Aya81 komentáře u knih
Nebylo to špatné, ale.... seriál jsem neviděla, resp. asi jeden díl, ale domnívám se, že v tomto případě bude lepší volbou než kniha. Kniha je příliš rozvláčná, příliš romantická, příliš se opakující. Přiznám se, že jsem se už těšila na konec, abych mohla přesedlat na jiný žánr. Možná byla ode mne chyba číst Vážku hned po Cizince. Napsaná není špatně, jen prostě nebude mým šálkem čaje. Mořeplavce si možná přečtu s větším odstupem, uvidím.
Kniha se mi hodnotí těžce. A to asi proto, že ji vlastně nemohu ani pořádně pochválit, ale ani zkritizovat. Je čtivá, nemá prázdná místa, ale upřímně jsem si od ní prostě slibovala něco víc, něco jiného, prostě NĚCO. Doufala jsem o trochu víc fantasy prvků, o trochu víc historie, nebo prostě o nějaké jiné ozvláštnění od PROSTĚ červené knihovny. Postavy jsou sympatické, dokonce, když už jsem to přečetla, hodlám číst i minimálně další díl (Vážku v jantaru). Ale bohužel víc než tři hvězdy dát nemohu...
Kniha mne hodně chytla. Ani ne tak příběh, jako vylíčení prostředí a života v sibiřské tajze. Z toho mne po celou dobu čtení doslova mrazilo. Ten zmar, nenaplněné naděje, bezútěšnost, syrovost života místních. Štěstí se někam ztratilo, a tak k němu teď už vlastně stačí pár laheví lihu, v lepším případě vodky. Autorovi se z mého pohledu výborně podařilo toto všechno vylíčit a udržet v celém příběhu.
Vlastní příběh - naivita hlavního hrdiny mne trošku iritovala, ale zase bez té naivity by se děj nikam neposunul. Vědomí, že autor vycházel námětem ze skutečné události (skutečně zmizelých dívek, některých i velmi mladých, které byly unášeny a nuceny k prostituci a při neposlušnosti či znelíbení se zabity, a jejichž těla byla po dlouhé době objevena v masových hrobech) mne naplňovalo určitou bezmocí.
Oceňuji "neamerický" konec.
No... dočetla jsem to, zajímalo mne, jak se autorka popere se závěrem. Druhou půlku knihy jsem už ale vzala metodou rychločtení, a to fakt běžně nedělám.
Tolik šťastných náhod a zázračných setkání, holka co neumí nic prorazí v šoubyznysu (kdyby jako modelka, ale se svým vlastním pořadem!!!), všichni se milují a žijí šťastně až do smrti, sex sex sex sex sex od rána do večera.. mno, ještěže aspoň tatík se nenapravil, protože to už by bylo sladší než cukrová vata.
Abych zhodnotila celou sérii - zpočátku poměrně zajímavý námět, celkem slušně rozjetý první díl, ale pak vykrádání sebe sama a čím dál tím větší upadání do přecukrované a nastavované kaše.
Jediná sympatická postava Ginelle.
No... říkala jsem si, že s tím stále stejným opakováním jednoho vzorce asi autorka do konce série nevydrží. Ale možná radši měla. Ta zápletka s nevlastním bratrem to je teda už trochu Absurdistán.
Kniha mne po pravdě moc neoslovila. Nesedl mi námět, neoslovila mne hlavní hrdinka ani styl psaní. Nepřišla mi realistická ani ta fantastická část, ale ani ta ze "skutečného" života. Která sestra by dobrovolně asistovala při tak zásadním ohrožení života svého sourozence? Dokonce dvakrát... a to i tehdy, pokud by Věřila.
A navíc, chápu, že mateřská láska je nadevše, sama bych pro své děti udělala i nemožné, ale prostě se mi příčí obětovat životy ostatních nevinných ve prospěch jediného. S tím bych asi žít nemohla.
Nečetla jsem zatím nic z té krimi série od Keplera, ale tohle bylo spíš zklamání.
Od knihy jsem neočekávala vůbec nic. Představovala jsem si, že to bude nějaké lehké, oddychové čtení, s nezáživnou milostnou zápletkou... ale kniha mi vyrazila dech. Je tak dojemná, tak plná života a moudrosti, jako by popisovala moji vlastní duši. Nedokážu ani najít slova, kterými bych popsala to, jak neuvěřitelně naplněná jsem se při jejím čtení cítila.
Je to pro mne zatím nejpříjemnější překvapení letošního roku.
Souhlasím, že je to nejslabší díl. Není to špatné, ale je to už nějak málo uvěřitelné... už je těch kauz z dětství na jednu Lisbeth příliš. Napsané je to čtivě, člověk se nenudí, ale nejde holt donekonečna vařit z jedné vody. Ještě uvidím, co poslední chystaný díl. Jak se to celé uzavře...
"Pokračování" trilogie Milénium se mi opravdu líbilo. Srovnávat Lagerkrantze s Larssonem není úplně fér. Nikdo nemůže absolutně vstřebat styl psaní někoho jiného, a tady se o to Lagerkrantz musel alespoň pokusit. S úplně jiným stylem by to prostě nešlo. A já myslím, že opravdu uspěl. Kniha sice nemá úplně ty grády jako předchozí díly, ale pokud ji posuzuju jako samostatnou knihu a pokud zapomenu, že jsem Milénium předtím četla, musím ji objektivně zhodnotit jako skvělou. Má napětí, skvělé postavy (i ty nové, neznámé), zajímavou zápletku. Není to klasická detektivka, a tak není na škodu, že nepřijde na konci překvapivé rozuzlení. Za mne dobrý :)
Ač tenounká kniha, četla jsem ji více než týden. Musela jsem si vždy utřídit myšlenky. Kniha je absolutně hutná ve svém obsahu. Je esencí života smrt?
Knihu jsem nejdřív vůbec číst nechtěla. Mrzelo mne, že sportovkyně z mojí oblíbené disciplíny (koukám na biatlon už nejmíň 20 let..) sklouzla do roviny bulváru. Ale pak jsem si řekla, že nebudu soudit, dokud nepřečtu sama, navíc se mi hodí i do Výzvy (autobiografie normálně vůbec nečtu), takže jsem po ní sáhla.
Po přečtení jsou pocity rozporuplné. Kniha se četla lehce, je určitě čtivá. Není v ní ani zdaleka tolik "špíny" či kontroverze, jak se nám snaží namluvit bulvární novináři. Kromě rozhodně negativního názoru na trenéra Šikolu (ale nemám pocit, že by si s ním vyřizovala účty, ani to není to hlavní téma knihy) nikoho neodsuzuje, naopak se snaží hledat různé roviny pohledu. Je to osobní zpověď a nezastírá, že sdělení v ní je čistě subjektivní.
G.K. byla skvělá sportovkyně a její přínos biatlonu i sportu u nás vůbec je jednoznačná.
Bohužel nemůžu věřit všemu, co v knize píše. Přijde mi, že si dost často protiřečí, nebo podává protichůdné informace o jednotlivých obdobích svého života. Někdy mám pocit, že byly Gabriely Koukalové dvě, a každá se chovala nebo zažívala něco odlišného. Nespala/spala, nejedla/jedla, vyčerpaná zvládla jen sport a odpočinek/lítala a podnikala bůhví co... Ale nemyslím, že by se G.K. snažila čtenáře vodit za nos. Spíš z toho mám pocit, že má opravdu vnitřní problémy, které za tohle všechno můžou. Ale neumím to posoudit, nemám znalosti z psychologie, je to jen můj dojem.
Každopádně si bohužel myslím, že tato kniha neměla vyjít. Ne teď. až později. Až by se na vše G.K. podívala ještě více z dálky a až by kniha neuškodila jí ani její pověsti.
Poměrně zvláštní mrazivy příběh o tom, že mrtvé je lépe nechat mrtvými... Oceňuji způsob spletání příběhu z různých času i různých osob,které se na konci sejdou a rozuzli.
Kniha se mi líbila i dobře četla, ale asi nebude z tech,které bych si pamatovala i po čase.
Kniha přečtena jako třetí od Nesba (tedy postupně tak, jak je série HH psána) a i když první dvě knihy nebyly vůbec špatné, Nesbo potvrzuje, že laťka stoupá. Nedávám 5 hvězd, protože čekám, co přijde ještě lepšího :)
SPOILER!
Jen mi teda trochu štve, že Harrymu v každém díle někdo s kým se sblíží umírá :(
Napínavá detektivka, byla jsem opravdu zvědavá, jak dopadne. Některé věci jsem lehce tušila, jiné vůbec. Hlavní vyšetřovatelka sympatická, prostředí zajímavé. Ale nic víc než detektivka v tom není. Žádné tajemno, žádný thriller, žádný strach. Při přečtení anotace jsem měla trochu jinou představu. Váhala jsem 3-4 hvězdičky, ale spíš se kloním ke 4.
Knihu jsem opravdu zhltla. Líbilo se mi prolínání vyprávění z pohledu 4 různých hlavních hrdinů, postupné odkrývání tajemství jednotlivých postav. Hrůzy války nepřevážily v tomto případě románový děj, historické události slouží spíše jako kulisa celému příběhu. I tak ale poté, co mozek přestane zpracovávat příběh, začne lačnit po zjištění faktů.
Tato kniha a knihy jí podobné jsou podle mne skvělým prostředkem, jak přitáhnout lidi k historii. Přiznám se, že dějepis mne na škole vždycky hrozně otravoval, nudily mne letopočty, jména panovníků, vydané právní akty... a to i přesto, že ještě na střední jsme měli paní učitelku, která dovedla výklad zpestřit historkami, dějepisnými "drby" a zajímavostmi. Až teprve literatura ve mne vzbudila zrnko zájmu o dohledání faktů. Nebo je to možná věkem, protože podobná témata jsem vlastně ani v literatuře dříve nevyhledávala.
No každopádně Sůl moře je sakra dobrá kniha a rozhodně si hodlám přečíst i další autorčina díla.
Úžasně napsáno. Je úplně jedno, jestli je příběh vymyšlený autorem, nebo jestli mu jej v této podobě opravdu někdo vyprávěl, je to prostě po spisovatelské stránce výborně odvedené dílo. Hned po prvních stránkách se zaryje pod kůži a nepustí. Autor mistrně krůček po krůčku stupňuje mrazení v zádech, které čtení knihy vyvolává. Někdo se po čtení knihy může bát, to mě se nestalo, mrazení způsobovalo spíš chuť číst dál a přemýšlet nad tím, zda je něco z knihy realita či pouhá fikce.
Ohledně záhadných mizení či nálezů v pohoří Tribeč i ohledně zvláštních úkazů a energie této lokality jsem už dříve četla, na což jsem si vzpomněla hned poté, co se mi kniha dostala do ruky. Z tohoto pohledu je i v případě absolutní smyšlenky příběhu vybrán námět skvěle.
Určité nelogičnosti v dějové lince i v některých faktech plus doplnění odkazů na reálně existující weby, články apod. činí příběh hodnověrnější a podněcují fantazii čtenáře, aby si sám vyhledal fakta i kauzy okolo Tribečské záhady.
Odpovědí na otázky, které z příběhu vyvstávají, se těžko někdy dočkáme. I to ale činí příběh zajímavějším.
Osobně doufám, že autor bude se psaním pokračovat. Jde mu to totiž skvěle.
PS: a jsem zvědavá, jak stoupl nebo stoupne turistický ruch v Tibeči ;)
Taková krátká oddychovka, místy celkem ze života, místy absolutně nevěrohodná :) Nic víc, nic míň. Četla jsem kvůli čtenářské výzvě - jedna z postav Alena.
Nemůžu říct, že by mne kniha nezaujala, nemůžu říct ani, že by mne nadchla. Prostě jsem se jí nemohla a nemohla prokousat. Mám ráda dlouhé příběhy, ale tohle se prostě až moc vleklo. Asi mne už unavovalo čekat na nějaký zázrak, který dopřeje hlavní hrdince nějaké rozuzlení její situace...
Přestože jsem nechápala jednání hlavní postavy Tess (neuvěřitelná naivita) i jejího milého Angela (způsob, kterým ji odvrhl pro její domnělou zradu ohledně včasného nepřiznání minulosti), je mi jasné, že toto ani pochopit nemohu. Je tak jiná doba, lidé přemýšlí tolik odlišně, to co dnes je úplně normální a běžné, dříve bylo pro lidi něčím nepředstavitelným. Morálka a hodnoty jsou úplně někde jinde. Těžko zazlívat hlavním postavám jejich jednání, když jsme sami dobu neprožili.
Tess byla velkým magnetem na smůlu. Ale i přes to všechno na tom nebyla tak zle, jako spousta jiných lidí v těch dobách. Co opravdu nedokážu pochopit a co bylo podle mého největším zdrojem vší smůly, byl postoj Tessina otce, který když se dozvěděl o svém "původu", automaticky předpokládal, že je někdo lepší a že bude vnímán i svým okolí jinak. Ale to se nestalo a rodině to přineslo jen zlé časy.
Teprve na konci knihy byla Tess svým způsobem opravdu šťastná. Musím ale říct, že vzhledem k Tessině charakteru, k jejímu vystupování a až trpkému přijímání svého osudu po celou dobu příběhu nemohu věřit, že by byla schopná udělat to co udělala. Nesedí mi to, nezapadá.
Reálně bych dala asi 3 a 1/2 hvězdy, ale přece jen je to víc ke 3 než 4.
Kniha, která žije svou vlastní vnitřní energií. Váhala jsem 3-4 hvězdičky, ve skutečnosti řadím někam mezi. Zpočátku jsem se v tom trochu plácala. Nedokázala jsem najít smysl, postrádala jsem logiku, chyběla mi dějovost. Ta se poté dostavila v druhé části knihy u Aniely a postupně mne pohltila magie slov.
Jak už někdo pode mnou napsal, je to spíš poezie psaná bez veršů. Obrazy se prolínají, vrací a zase mění, slova i nálady se kroutí jako hádek. Hlavní postavou je žena, žena a zase žena. Okolnosti a dramatické zápletky jsou nepodstatné, podstatné je esenciální ženství a komplikovanost zákoutí lidské duše.
Na knihu musíte mít tak trochu náladu. Jinak se vám stane to co mně a v začátku vám trochu "ujede vlak". Ideální číst v samotě teplé deky za podzimní plískanice za oknem, nebo naopak v chládku košatého stromu za horkého letního podvečera :)