Ayen komentáře u knih

No ... očekávala jsme něco podobného jako Strašidlo Cantervillské, ale bohužel to byl jiný humor, který mi zas tak nesedl. Ovšem do divadla bych si to klidně střihla a myslím, že by to bylo geniální.

25.12.2019

Nechtějte po mně jakoukoliv kritiku, protože Oscar Wilde si navždy ukradl kus mého srdce. Počínaje Obrazem Doriana Greye přes Slavíka a růži až ke Cantervillskému strašidlu. Řeknu vám jedno. Když jedu v autobuse a knížka mě rozesměje tak, že sotva popadám dech a ostatní se smějou tomu, jak já se směju, očividně to bude dobrá knížka. Samozřejmě každý má svůj humor, ale mně tenhle příběh sedl jak p*del na hrnec.

4 07.12.2019

Vážení čtenáři, vážené čtenářky. Je to tady. Tři měsíce a konečně jsem dočetla 6. díl Potterovské série. Před pěti lety, kdy jsem byla obdarována těmito knihami, jsem se ihned dala do čtení a udělala si Harry Potter maraton. Skončila jsem u čtvrtého dílu s tím, že jsem se probouzela ze snů, kdy mě knihy pronásledovaly a chtěly uhryznoutn kus končetiny. Nedávno mě trklo, že bych tuto sérii mohla dočíst a podařilo se mi prokousat až k šestému dílu, kterýžto jako film je můj oblíbený. No a co si budem ... i přesto, že v knize je Snape vykreslen snad ještě jako větší darebák, je pořád mou nejoblíbenější postavou.
Šestka narozdíl od ostatních děl mě bavila asi nejméně - málo akce, kouzel a napětí. Za to se dozvíme celkem důležitou část Voldemortova života.
Podtrženo a sečteno 3 a 1/2 hvězdičky je fajn.

7 07.12.2019

Autorka mě upoutala již první knihou. Jedinou větou dokáže vyvrátit vše, co vám doposud servírovala na talíři a vy jste to brali jako pravdu, skutečnost. První díl byla naprosto bláznivá jízda, která mi učarovala. Z druhého mám smíšené pocity. O překvapení a zvraty nebylo nouze, přesto mi moc nesedla atmosféra a celý příběh byl pro mě jeden velký kolotoč. Zamilovala jsem se do Danteho a mám milion otázek, které se snad dozvím ve třetím díle.

23.10.2019

Knížka která na mě už z dálky volala ,jestli mě tu necháš, tak tě kousnu!' Po přečtení anotace bylo rozhodnuto a já si ji nesla domů. Příběh splnil má očekávání, takže stránky pod prsty utíkaly jak na běžícím pásu. Četla jsem dokud mi víčka nezačala padat a kniha mi skončila na hlavě. I přesto že šlo o klasickou romantickou zápletku, (kdy máme zamilovaný pár, který spolu nemůže být) nenašlo se pro mne žádné klišé. Bavily mě nevšední metafory a životní situace. Prostě příběh, jenž vás chytí za srdce a uloupí si v něm kousek místa.
Jediné co mě zklamalo, byl konec. Působil jako by si autorka dala pauzu, a po nějaké době se vrátila k dopsání. Rychlé, jednoduché řešení, které mi tam ne a ne sednout.
Konečné shrnutí: pohodová kniha, ale ne zas tak pohodová a doporučuje mých jedenáct prstů z deseti.

2 24.09.2019

Knihu jsem do rukou brala s určitou představou, jak bude příběh z vyprávění od ostatních vypadat. Ale dokud si člověk sám nepřečte, nemůže a nemá právo soudit. S první stránkou začalo melancholické okouzlení, které měnilo barvy během příběhu. Překvapilo mě, jak rychle a dobře se četla. Jednou jsem si ji vzala do metra a kapitoly utíkaly stejně rychle jako stanice - během chvíle jsem se ocitla u konce knihy.
Někteří tento příběh přirovnávají k Romeovi a Julii. Ano, sice v obou případech jde o nešťastnou lásku, obě díla nesou v názvech jména hlavních hrdinů, ale ... . Podle mého názoru Petr a Lucie především ukazuje, jaký dopad měla válka na životy obyčejných lidí, ať se třeba jednalo o zamilovaný mladý pár.
Každo a pádně, knihu doporučuji všem 20 bodů z 10.

7 05.09.2019

Kdybych měla prstem ukázat na knihy, do kterých jsem se zamilovala, Obraz by byl jednou z nich. Do příběhu jsem spadla jako Alenka do králičí nory a jen tak jsem z něho nevylezla. Plácala jsem se mezi stránkami a obdivovala každý charakter, každou myšlenku (a že jich bylo, panečku!). Kniha je také jedna z mála, kde jsem si nenašla zápornou postavu, i když u lorda Henryho by se o tom dalo polemizovat. Jenže jeho řeči byli někdy až tak děsivě skutečné, že to jednoduše nešlo.
Pouze jediná část mě na příběhu nebavila, a to když se Dorian vydal na cestu a sbíral hmotný majetek. Příliš mnoho popisu, příliš mnoho věcí ..... ale čert to vem, knížka je úžasná.

5 04.09.2019

Nečekané zvraty na každém rohu stránky. Nevím zda Stephanie (ne)použila magii k napsání tak úžasné knihy, ale po dlouhé době jsem narazila na příběh, který mě bavil ve všech kapitolách. Takže slavnostně prohlašuji, že se vrhám na pokračování.

03.09.2019

Dámy a pánové, máme zde jednu z knih, kterou si čtenář buď zamiluje, a nebo ji odloží zpátky na poličku. Tento příběh pro mne skrývá jedno rčení a to: v jednoduchosti je krása.
Prvních pár stran jsem litovala, že jsem si ji vybrala jako četbu k maturitě. Děj se táhl a tématiku moře obecně nemám ráda. Ale!
Později se děj přesunul k osamocenému rybáři na moři a k rybě. Od té chvíle jsem knihu hltala velkými doušky, až jsem se málem utopila.
A konec knihy? Nevěděla jsem jestli mám brečet, být naštvaná, nebo se radovat. Každopádně, k zamyšlení to bylo. Kdo touží po něčem neotřelém a nevšední výstavbě děje, hurá s knížkou do ruky.

12 03.09.2019

Jako četba k maturitě to byl úžasný výběr a určitě se k panu Čapkovi několikrát za život vrátím. Víte, jeho příběhy mají vážně něco do sebe a to vopravdu hodně. Když si představíte, že tohle napsal bez toho aniž by existovala televize a v ní běžely apokalyptické filmy, které dnes známe.
Jeho fantazie byla bohužel ovlivněna hrůzami reálného světa, a tak je příběh skoro až tak reálný, že se možná co chvíli kontrolujete v zrcadle, zda také nemáte bílý flíček. Knihu jsem přečetla na jeden nádech a výdech a doporučuji všem, kteří touží po nahlédnutí do světa s Bílou nemocí.

10 03.09.2019

Trvalo jen pár hodin a byla jsem na poslední stránce knihy. Tato báseň v próze mě naprosto učarovala a ráda vidím, že jsem našla autorku, která nemá zábrany otevřeně mluvit o ženských problémech - což je od nepaměti jako něco ,,zakázaného'' a mluvit by se o tom mělo pouze za zavřenými dveřmi. Celá kniha je psaná volným veršem a bez jakékoliv interpunkce, což není na škodu, protože metonymie jsou okouzlující. Ne každý může v knize najít zalíbení, ale já se k ní budu vracet.

1 30.05.2019

Studená a hořká pravda, jenž málo kdo dokáže vyslovit. Rupi obdivuji za její talent, poskládat dohromady slova, aby krásně zněla. Ale také ji obdivuji jako silnou ženu, která se nebála vyjádřit. Knížku jsem měla přečtenou během pár hodin, a některé řádky mi v hlavě zůstanou až do konce života.

3 25.01.2018

Obdivuji autorky umění hrát si se slovy. Její barvité popisy prostředí a postav mi dokázaly navodit pocit, že jsem se skutečně octla v Prythianu.
Již v prvním díle jsem si zamilovala Rhysanda a nemohla jsem se na něj dočkat. V druhém díle jsem se zamilovala ještě víc.
Ovšem měla bych pár výtek. Knížka měla místy pasáže, které mi přišly zbytečné a nijak neposouvaly děj kupředu. A některé erotické scény už byly, podle mého názoru, přehnané.

2 07.11.2017

Jak se vyjádřit. Knihu jsem dostala jako dárek, takže to nebyla úplně má volba. Mé pocity a názory na knihu se s každou kapitolou měnily. Chvíli jsem si říkala jestli je Bianca psychicky normální, a po chvíli jsem ji zase litovala. Občas mi lezlo na nervy její chování a to zejména, když se vyjádřila k tomu, že veřejné projevy lásky jí přijdou nechutné a ona přitom dělá horší věci.
To je další věc. Nevím jak je to v reálném světě, ale nelíbí se mi, že se v dětské literatuře píše o tom, jak se holka vyspí kde s kým a jen tak!
Jinak velice oceňuji, že se v knize řešily problémy, jako například alkoholismus a podobně. Příběh vás donutí zapřemýšlet.

2 05.10.2017

No ... Jak se k tomu vyjádřit. Osobně jsem to nečekala, ale přečíst knihu mi trvalo pět měsíců. Musela jsem si dávat pauzy a v průběhu jsem četla jiné knížky. Možná to bylo tím, že jsem si dala Harry Potter maraton a už jsem se toho ,, přejedla". Ale zkrátka a jednoduše, po dočtení jsem zase měla pocit, že se kolem mě hýbe opravdová magie.
V příběhu, jako asi většina čtenářů, Dolores jsem chtěla vzít palicí po hlavě, Snapea jsem milovala (jop, je to moje nejoblíbenější postava), a dvojčata? Ty mám ještě radši, než předtím. Ale za to k Harrymu se můj postoj změnil. Začíná mi lézt trochu na nervy, tak jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

Spoiler!
Ochutnávka mých oblíbených scén s dvojčaty, protože těch se nikdy nemůžu nabažit.

Fred s Georgem přední obálku Jinotaje začarovali zvětšovacím kouzlem (...), takže Harryho obrovitá hlava (...) čas od času dunivým hlasem pronesla něco jako MINISTERŠTÍ JSOU MAGOŘI nebo UDAV SE HNOJEM, UMBRIDGEOVÁ!

(...), zjistil, že se hned za nimi schovávají Fred s Georgem, poslouchají zuřivé hulákání Umbridgeové a Filche a zalykají se potlačovaným smíchem.
(...)
,,Doufám jen, že teď na ně zkusí odstraňovací kouzlo ... Po každém takovém kouzlu se totiž naše ohnivé legrácky desetkrát rozmnoží."

,,Už se asi neuvidíme," oslovil Fred profesorku Umbridgeovou (...).
,,Jo, ani nám snad nemusíte psát," přidal se George (...).

A má nejoblíbenější:
,,Jo, Montague to na nás o přestávce taky zkoušel," oznámil George.
,,Jak to myslíš, zkoušel?" chtěl vědět Ron.
,,Nějak to nestih doříct," vysvětloval Fred, ,,nacpali jsme ho totiž hlavou napřed do té rozplývavé skříně, co stojí v prvním patře.""
(...)
,,Z toho, ale budete mít hrozný průšvih!"
,,Nebudem, dokud se Montague znovu neobjeví, a to může trvat celé týdny, nevím totiž, kam jsme ho poslali," (...)
(J.K.Rowling)

5 21.09.2017

Autorky styl psaní je kouzelný. Bavilo mě, jak si dokázala pohrát se slovy a vdechnout tak život nejen postavám, ale i celému Prythianu. Dokázala mě učarovat i tato jednoduchost: ,,(...), dokud jeho srst barvy uhlí, obsidiánu a slonoviny se nepřestala zvedat a klesat.''
Krásku a zvíře miluji a způsob jakým to Maasová pojala je, myslím, více než vydařený.
Spoiler!
Postava, která mi nejvíce utkvěla v hlavě, což jsem vůbec nečekala, je Rhysand. Ze začátku jsem ho nesnášela, ale ke konci jsem si ho zamilovala. Jsem zvědavá co s ním autorka zamýšlí dál. Jde se na druhý díl :).

4 22.08.2017

,,Nejlepší přítel člověka.''
Velice dojemná a nádherná knížka. Jistě se budu opakovat jako ostatní, když řeknu, že mě knížka rozesmála a několikrát rozplakala. (O to víc je to smutné, když víme, že většina věcí v knize, nejen dobré ale i zlé, se dějí v reálném světě.)
Člověka to také více zasáhne, když si sám s pejskem prošel něčím takovým, jako když je pejsek starý a musí k hodné paní do bílé místnosti.
Myslím na všechny pejsky, kterým se podařilo splnit poslání, a na ty kteří ho teprve hledají.

10 25.07.2017

Spoilery!

,, Lidé chtějí bezpečí. (...). Nedokážou snést představu, že by smrt byla jen velké černé nic, nesnesou myšlenku, že jejich blízcí by neexistovali, (...). Lidé věří v posmrtný život, protože nedokážou nevěřit.''
,, Když si člověk přestane přát, aby se věci nerozpadly, nebude trpět, když se to stane.''

Greenovky mě vždy uchvátí a okouzlí, spíše než dějem, tak samotným ,,poselstvím'', které je tam napsané. Donutí to člověka zapřemýšlet.

3 22.04.2017

Musela jsem se přemáhat, abych tuto knihu vůbec dočetla. Mare mi byla hrozně nesympatická a vůbec mi nepřišlo, že by se změnil její charakter, jak o tom pořád mluvila (už nejsem stará Mare apod.).
Vím, že je to asi součástí toho smyšleného světa, ale těch nadpřirozených schopností bylo trochu moc ne? Jen tak z hecu jsem je počítala a v celé sérii, a to jen u postav, které se tam objevují, je 35. Když jich je tolik, tak si myslím, že vás pak už nemá co překvapit. Některé mi přišli dokonce zbytečné, protože si byli podobné. A navíc si myslím, že autorka některé schopnosti vymýšlela, aby jimi vyřešila problémy v ději.
Na mě tam bylo moc kopírování a žádná originalita (třeba bombardování vesnice, mi přišlo podobné s trojkou Hunger games). Za mě prostě ne.

Vždy když jsem dala knize šanci objevilo se něco nad čím jsem protáčela oči a říkala: ,,to myslí vážně ?''. Od knihy jsem čekala rozhodně větší originalitu. To že třeba obsazení postav je pro mě stejné jako v Hunger games (autorka pouze změnila jména. Jak fikané.) nebudu rozebírat, ani to, že postavy mi lezly na nervy.
Slovní zásoba je chabá a zdá se mi, že autorka si ji vynahrazovala na spoustě jmen rodů, která byla naprosto zbytečná.
Příběh mi přijde neskutečně přeplácaný. Jen v polovině příběhu jsem napočítala 11 vlastností, které mají Stříbrní (někdy mám dojem, že si je Victoria vymýšlela za pochodu).
Abych nehodnotila jen záporně. Hvězda je za následující: napsat knihu takovým způsobem, že vám projede žlučníkem, k tomu musí být talent. Jediné čím mě kniha opravdu překvapila, byl konec. Ten se opravdu povedl.

15.02.2017