Ayna
komentáře u knih
Devadesátky!
Johana Fundová
Devadesátková popkultura letem světem optikou tehdejšího pražského dítěte. Jelikož jsem jen o pár let starší než autorka, tak jsem si v tom našla dost svého, nad fotografiemi zavzpomínala celá famílie, ale na čtení to bylo takové trochu plytké. Je to hlubší a propracovanější než facebooková stránka, ze které to vychází, ale pořád ne tak, jak by člověk od knihy takového rozsahu čekal. Pohled autorky doplňují vzpomínky známých osobností s dost různou vypovídací hodnotou (klidně se to mohlo víc vytřídit). Taky by to asi chtělo lepšího korektora - uteklo dost chyb a chtělo by to probrat i slohově... např. bambilionkrát se opakující slovo "zkrátka".
Smrt je vždycky osamělá
Ray Bradbury (p)
(SPOILER) Je to dobrá knížka, ale... Ježiš, to je strašná věta, něco jako "Miluju tě, ale..." Tak jinak. Je to dobrá knížka s atmosférou, co by se dala krájet. Je tak hutná, že jsem se jí musela prokousat. Ale nikdy mi neuvázla v krku. A vždycky tam byly vetkané tak dobré postřehy nebo tak krásně napsané věty, že jsem se musela zastavit a přečíst si je několikrát znova. A někdy tam byly věci, co mi nedávaly smysl, takže jsem se taky musela zastavit a přečíst si je znova. Místy to bylo až surrealistické a snad všichni tam byli na palici. Prejže detektivka. No, to byla detektivka jak od Lynche. A když už jsem si myslela, že se autor totálně urval ze řetězu a žádný vrah není, nebo je vrah on, vy nebo já, tak to začalo dávat smysl a mělo to logické vysvětlení. A to je ten největší spoiler, který by neměl číst nikdo, kdo se nechce ochudit o půlku zážitku: ačkoliv to tak většinu času nevypadá, tak je to fakt detektivka s "normálním" vrahem. Jo a taky je to moc pěkné povídání o Benátkách - těch v Los Angeles.
Medovník s pepřem
Alena Adrianet Heinrichová
Dokážu ocenit poctivej kousek sebemrskačství. Nebo mi možná jen dělá škodolibou radost číst si další barvitý popis toho, že všichni ten život pytlíkujem, jak umíme. Určitá repetitivnost a "absence" děje mi nevadila, ale přece jen to mohlo být kratší, ke konci už to ztrácelo dech. V posledních cca čtyřech kapitolách ho to ale zase popadlo, takže za mě dobrý.
Zrada
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Tenhle díl jsem jako malá milovala a strašně prožívala, bylo fajn si to zase po letech připomenout. Chvíli člověk drží palce Goodeovým, chvíli Fierovým (aspoň některým)...a nakonec skončí špatně všichni. Smrtící telenovela z období kolonizace Ameriky a upalování čarodějnic.
Nejlepší přítelkyně
Robert Lawrence Stine
Fajn ženský psycho-thriller, který teda ovšem napsal chlap. Trochu mi připomněl film Spolubydlící (ten devadesátkovej, kde hrála Bridget Fonda). Líbilo se mi, jak je dlouho nejednoznačné, jestli si to Becky jen namlouvá, nebo jestli je Honey opravdu totálně psycho. Konec to ale rozsekl (nebo rozřízl, chcete-li). Za mě dobře děsivé zakončení, ale asi s ním nebylo spokojeno více lidí včetně samotného autora, protože několik let po tomhle napsal ještě pokračování, tady ale bohužel nevyšlo.
Nekonečná noc
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Tahle kniha je něco jako soft verze Tajemství loňského léta pro děcka, víceméně bez mrtvol. Je to ale i tak celkem napínavé, čemuž mohutně napomáhá zasazení děje na opuštěný Fearovic ostrov. Fajn charaktery a čtivý děj. Myslela jsem si, že už si tenhle díl vůbec nepamatuju, ale v průběhu čtení mi naskočilo vysvětlení chybějícího pulsu "mrtvoly"... Zjevně to na mě udělalo před lety velký dojem.
Sbohem a na shledanou
Christopher Pike
Zajímavý mysteriózní příběh, který se postupně začne tvářit jako sci-fi, aby se z něj nakonec vylouplo ještě něco trochu jiného. Jiný styl a víc na přemýšlení než dosavadní díla série Stopy hrůzy. Bavilo mě to, akorát závěr už je tak divně rozplizlý, zamotané a je to jako několik konců hned po sobě... Bych to trochu seškrtala prostě. Ale pointa dobrá.
Krvavá finta
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Solidní napínavé psycho se záporákem, kterýho jsem fakt nesnášela, a u některých scén mi nebylo dobře (třeba to super rande ve čtyřech, který zavánělo hromadným znásilněním). Tohle víc rozepsat, tak by z toho klidně mohl být i "seriózní" thriller pro dospělé. Jen ten konec byl takový trochu divný. Osobně bych radši viděla, kdyby Adama odbouchnul ambiciózní tatík, uklízející ten "bordel" po své dceři, do kterého ji vlastně nepřímo sám dostal.
Jediná
Klára Jarunková
Knihy paní Jarunkové mě dlouho míjely, je to spíš čtení generace mých rodičů. Před časem se mi ale náhodou dostal do rukou Můj tajný zápisník a líbil se mi autorčin styl psaní, takže jsem od ní chtěla určitě ještě něco. Tak jsem splašila Jedinou... a líbila se mi ještě víc než zápisník. Krásně vystihuje přerod dítěte v dospělého, má to ten dětský vtip jako zápisník, ale zároveň větší hloubku a drsnost. Nečekejte uzavřený příběh, je to přesně takové, jak to popisuje anotace. Krátká exkurze do cizího života, popis toho, jak člověka potkává den za dnem, hodina za hodinou, "slice of life" se tomu žánru dneska moderně říká. Pro mě to byla i exkurze do let šedesátých, která jsem nezažila. Zajímavé, vtipné, smutné, někdy i dost drsné. Nejde tam jakoby o nic, a přitom jde o všechno.
Ukradená mumie
Lynn Beach (p)
Ne že by to bylo napsané hůř než jiné díly z Údolí přízraků, ale nějak jsem se do toho nemohla začíst (a to skoro do poloviny knihy). Možná to bylo tím, že starodávný Egypt mě moc nebere, nebo tím, že tu tentokrát "straší" jen černá kočka, což mi nepřišlo děsivé, ale spíš vtipné. Co mě naopak bavilo, byla atmosféra té internátní školy, studentské blbnutí. Plus jako obvykle, čtení Stop hrůzy je pěkně nostalgická cesta do hlubin minulosti i vlastní paměti. Např. tu historku s babkou, co se v adrenalinovém rauši zabarikádovala skříní, si pamatuju celé ty roky, ale už jsem dávno zapomněla, že to mám odtud:)) Takže když si shrnu pozitiva a negativa, vyjde mi prostě průměr.
Amáliina nehybnost
Kateřina Rudčenková
Už dlouho se mi nestalo, že jsem začala číst knížku a nemohla přestat, ale tuhle jsem musela přečíst na jeden zátah i za cenu ponocování. Paradoxně mě k její koupi přesvědčily místní kritické komentáře, hlavně ten od Jizi. Když jsem četla to jízlivé shrnutí, tak jsem věděla, že tohle musím mít. A sedlo mi to velmi, jak obsahově, tak stylově. Japonsko už bylo jen taková třešnička na dortě.
Bezhlavý duch
Lynn Beach (p)
Tohle bylo na brakovku dobře napsané, pěkně se to četlo a atmosféra školy v Údolí přízraků mě zase pohltila, takže jsem si to při čtení všechno velmi živě představovala a nejradši bych na takovou školu chodila taky. Jinak opět podobný průběh jako většina dílů z této série, zase jedna studentka proti sobě poštve nějaké místní zlo, které ji začne pronásledovat, vloupávat se jí do pokoje a škodit... Mimochodem super obálka, ta šusťáková bunda, to je retro jak noha, mívala jsem podobnou.
Nová dívka
Robert Lawrence Stine
Tenhle díl mě zaujal tak moc, že jsem ho přečetla za jeden den. Bohužel, čím víc jsem se blížila konci, tím míň mě to bavilo. Odhalení, jak se to má s Annou ve skutečnosti, mě moc nevzalo, nejlepší bylo to napětí, dokud člověk nevěděl, o co tam jde (jakože... měla bych to vědět, už jsem to kdysi četla, ale zapomněla jsem za těch cca 30 let pointu xD). Jinak tam byl hezky vykreslen ten středoškolský život v devadesátkách, kdy děcka poslouchala walkmana, čísla na spolužáky se sháněla na infolince a když jste přišli pozdě do videopůjčovny, zbyly na vás jen divný filmy (zajímalo by mě, co za film byla ta Hvězdná cesta, co si odtam dotáhla Lisa, při kvalitě překladu se obávám, že to byl Star Trek). Taky je tam pěkně vykreslena Fear Street. Není divu, v originále šlo o první díl této série, takže tam ulice musela být náležitě strašidelně představena. Nevím, podle jaké logiky to vycházelo v češtině, v rámci Stop hrůz jsou ty díly nějaké zpřeházené...
Letní štvanice
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Strašidelný hotel s tajnými chodbami na pustém ostrově, odkud se nedá dostat ani zatelefonovat o pomoc, šílený majitel a parta bezbranných brigádníků, kteří cestou sem přišli o svůj dospělý dozor... Hon může začít! Mělo to skvěle našlápnuto na pořádnou devadesátkovou vyvražďovačku, bohužel následovalo několik za vlasy přitažených zvratů a nakonec tam nezemřel nikdo. Ale atmosféru to mělo super a až do jistého odhalení mě to bavilo, pro staré hotely mám slabost a Jan byla super, takže nezůstanu u tří hvězd a vytáhnu to hodnocení vejš.
Mlčení noci
Robert Lawrence Stine
Stopy hrůzy s výraznou hlavní postavou, která se mi nesmazatelně zapsala do paměti už při prvním čtení před mnoha lety. Reva je mrcha, jak se patří, a je tím nejzajímavějším, co tento příběh nabízí. Nebýt jí, tak je to jen hodně průměrná detektivka ve vánočním obchoďáku. Škoda, že se ke konci "napraví" a přijde o svou osobitost.
Večírek s překvapením
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Tohle jsem četla naposledy někdy v devadesátkách a jediné, co jsem si vybavovala, byl chudák Brian, který byl pro všechny za cvoka, protože hrál něco jako Dračí doupě. (Story of my life.) Tudíž pro mě odhalení vraha bylo opět překvapením. A hádám, že jestli to budu ještě někdy v životě číst znova, budu překvapená zas, protože je to kapku překombinovaný na to, abych si to pamatovala. Na plný počet to není, na to je to moc natahované (a taky tam ani nikdo neumře, když nepočítám Evana, co byl po smrti už na začátku). Ale pořád je to solidní stineovka a má i svoje silné momenty... třeba takové randíčko v noci na útesu. V sérii jsou myslím o dost horší díla.
Letní msta
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Tohle je jeden z dobrých dílů série Ulice strachu, i když vlastně s Fear Street souvisí jen hodně okrajově (jen je letmo zmíněno, že tam bydlí hlavní hrdinka). Fajn táborová atmosféra, naturalistické popisy pubertální šikany, které mi zvedly tlak víc než vraždění, kterého tu nakonec ani moc nebylo (a Debra si o to stejně koledovala). Nechybí ani řádně hororový konec, kdy se hlavní hrdinka dá dohromady s nejtoxičtěji působícím týpkem v okolí.
Královna plesu
Robert Lawrence Stine
Klasická béčková devadesátková vyvražďovačka. R. L. Stine umí určitě lépe, ale i tohle se dá číst, i když to utrpělo špatným překladem. Bohužel pro mě, po pár stránkách jsem si uvědomila, že si i po těch letech pamatuju vraha i motiv, takže tajemno vzalo za své. I tak, tři hvězdičky za nostalgii. A za Dawn, nejlepší postava.
Pod hrozbou smrti
Scott Siegel
Série Země duchů se mi moc nelíbila ani v době, kdy jsem byla cílovou skupinou, bylo to moc natahované a o ničem. Hlavně mi to ani mezi ostatní Stopy hrůzy nesedí, protože spíš než horor je to putovní fantasy, kdy skupinka postav stále někam jde a cestou pořád někoho náhodně potkává, s dotyčným pokecá, bojuje s ním nebo uteče, a tak pořád dokola. Text je hodně jednoduchý a charaktery nepropracované i na stopáčové standardy. Nejzajímavější postava je Elizabeth. Tím, že se vyřešila ta záležitost s hledáním její nejlepší přítelkyně a s jejím "pronásledovatelem", to klidně mohlo celé skončit, to bylo asi jediné, co mělo nějakou pointu.
Nůž
Robert Lawrence Stine
"Drahý vyhledávači hrůzy, zatím tě nijak zvlášť nevzrušovaly jevy jako skojíkající vlkodlak, černá hlíza, co nepopolízá, nebo šupinaté příšerky, které bojují za želví práva. Ale teď! Zavři okna, dveře dej na řetěz, k nim přišoupni almaru a opři se o ni zády. Pak zapal velkou červenou voskovici a počkej, až z ní začnou kanout krvavé slzy. Ne, ještě nezačni číst! Vezmi kus pergamenu, nařízni si prst a vlastní krví napiš poslední vůli. Ano, poslední vůli! Protože rána se nedožiješ. Pak nalistuj první stránku HORRORU, nazvaného Nůž. (...)" Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nepopolízající hlíza rozhodla. Ta překladatelova předmluva je opravdu skvost. Jinak i když se tento díl odehrává částečně na Fear Street, nic nadpřirozeného se tu neděje a ani se tu moc nevraždí. Je to spíš thriller/detektivka, ale tak jako tak příjemná brakovka, která se rychle čte. A vystupuje zde zákeřný dvojník Toma Cruise, to je určitě plus.