B4LU komentáře u knih

Parádní oddechovka. Premisa je naprosto dokonalá, děj rychle odsýpá, středověké zápolení s mezihvězdnou technikou je místy velice vtipné. Zábavné, byť bohužel krátké čtení.

8 04.12.2019

Asher, Asher. Ke knihám tohoto autora mám stabilně takový rezervovaný vztah, a tato není výjimkou.
Na jednu stranu tady máme Asherovo Řádové univerzum, které je doopravdy parádně promyšlené. Události, které se v něm odehrávají a které Inteligence popisuje jsou taky zajímavé.
Na stranu druhou Asher svým postavám prostě nedokáže přiřknout žádný charakter. Všechny jsou zcela šablonovité - voják, který jde metodicky a systematicky za svým cílem; šílenec, který dělá víceméně totéž, jen s výbuchy násilí; obyčejný člověk, který se snaží jít z cesty oběma. Do jedné z těch tří kategorií dokážete okamžitě zařadit úplně všechny postavy, které v knize jsou, jedině snad s výjimkou Penny, jejíž chování nechápe vůbec nikdo - ale jejíž činy i tak postrádají nějaký smysl, jako tomu bylo třeba v případě pana Jeřába v předchozích dílech. Postavy se tak slijí do jednoho celku a jejich osud mi byl zcela ukradený.
Dalším problémem (který už ovšem není chybou knihy, nýbrž vydavatele) je, že román Technik, který je údajně jen "románem z prostředí Řádu", je podle všeho plnokrevný první díl, bez kterého se budete některými částmi Inteligence plácat jako ryba na suchu. Amistad? Ten byl, když jsem o něm četl naposledy (Stín škorpiona) pouhý válečný robot. Spřádač? Penny Royal? Evidentně jde o proslulá jména, o kterých ale bez (nejspíš) Technika nemáte vůbec ponětí.

1 29.11.2019

Když jsem si knihu půjčoval, vyhradil jsem si na ni vlivem dojmů z Neuromancera asi měsíc, protože jsem čekal, že se tím budu probíjet dlouho a těžce. Nakonec se ovšem Idoru ukázala jako jednoznačně nejpřístupnější cyberpunk, se kterým jsem měl tu čest.
Děj zdaleka není tak komplikovaný. Jednak jsou obě jeho dějové linie dostatečně jednoduché na sledování, druhak je i celé prostředí, tj. showbyznys a popkultura (byť okořeněná AI) docela snadno představitelné. Díky tomu příběh rychle odsýpá a dá se proletět za pár hodin.
To je vlastně jediný důvod, proč nedám plné hodnocení - hloubka knihy není tak výrazná jako u jiných zástupců žánru. I tak je to ale dobrá kniha, a pokud třeba s cyberpunkem začínáte, myslím, že jako startovní bod poslouží velmi dobře.

5 20.11.2019

Tohle vznikne, když zkusíte zkombinovat SF nápad a thriller tak, aby vám z toho vznikl bestseller. Má to zajímavý, i když nepříliš přelomový nápad (paralelní reality) s některými docela fascinujícími momenty (nápad zhruba tak poslední třetiny)... jenže, a nemůžu si pomoct, ale připadá mi to ze strany autora jako čirý kalkul, je kniha psaná neuvěřitelně jednoduchým jazykem, je do ní přidána spousta akčních pasáží (i do míst, kde k tomu v podstatě ani není důvod) a navrch taky hromada emocí, které se v mém případě naprosto minuly účinkem.
Nechápejte mě špatně, kniha se čte prakticky sama a velice rychle. Pokud ale čekáte něco víc (což podle všech těch pochvalných procent možná ano), tak na to rovnou zapomeňte, protože potenciálně zajímavá myšlenka je udušená pod nánosem průměrnosti a sázky na jistotu.

14 22.10.2019

Přečteno v originále. Dost mě ale zajímá český překlad, už podle "ksichtolepů" v anotaci to musí být pořádné peklo :)
Za mě asi nejlepší knižní Vetřelec, kterého jsem četl. Hlavním důvodem bude nepochybně odklon od klasické kompozice, tj. banda nevinných a nic netušících a strašlivě nepřipravených lidiček najde vetřelčí vejce a zděšeně sleduje nechutný konec svých kolegů, než tomu sympatický hlavní hrdina zatne na poslední chvíli tipec. V téhle knize totiž všichni už od samého počátku vědí, s čím že si to hrají, a o případných důsledcích svého počínání nemají sebemenší iluze. Nejsou to ani žádní jednorozměrní svatoušci, nad kterými by srdce usedalo, a hlavní "hrdina" (pokud si tenhle titul vůbec zaslouží) je klinický psychopat, který emoce vnímá jen jako nástroj k ovládání jiných.
Tenhle mix je úžasně osvěžující a čte se jedním dechem, ale bohužel se v knize objevují i momenty, nad kterými nevěřícně kroutíte hlavou. Proč proboha mít kód, který najednou odemkne všechny bedny (namísto univerzálního)? Proč se na místě, kde je životně důležité, aby nikdy neselhaly systémy, vyvíjí virus, který má dělat přesně tohle? Logické rozpory neodpouštím, proto snižuji z jinak plného hodnocení na 4*.

5 04.10.2019

Pět hvězd, naprosto není o čem.
S ohledem na tloušťku knihy jsem čekal, že mi vydrží tak na týden. Tím víc mě překvapilo, že jsem ji doslova zhltnul za tři dny, a to i přes vysoká očekávání, která jsem od předchozího dílu měl. Stejně jako u něj platí, že jednotlivé příběhové linie jsou vcelku jednoduché, ale dohromady dávají neskutečně pestrou a zajímavou tapisérii. Pád je navíc ještě chaotičtější a dynamičtější, a tím spíš člověku vyrazí dech, jak to všechno i přes neskutečnou komplikovanost ladně zapadá do sebe.
Neuzemnilo mě to tak dokonale jako první díl, ale jsem si celkem jist, že jen proto, že už jsem věděl, co tak zhruba očekávat. Naprostá spokojenost a čekám na reedici Endymionu.

9 15.09.2019

Poslední Odysea se dějově vrací k Monolitům (naštěstí), ale s menším důrazem, než by člověk od závěru série čekal. Je to takové pohodové, ale popravdě nikterak převratné. 2001 a 2010 zůstávají nepokořeny.
Jsem v pokušení ještě jednu hvězdu strhnout, protože kniha v některých bodech vysloveně protiřečí předchozím dílům (vztah Prvorozených k rychlosti světla, např.), ale celkový dojem přesto tak špatný není. Slabší 4*.

8 11.09.2019

Pokračování Pandořiny Hvězdy má rozhodně slibnější rozjezd než první díl, protože se (konečně) začíná něco pořádného dít. Bohužel ale díky tomu, jaké povahy je lidské Společenství (proti např. Konfederaci z Úsvitu noci od stejného autora), je to jen klamný dojem - opět většinu knihy sledujeme různé schůze výborů, které jmenují komise, a různé politické a korporátní machinace, jak si ten či onen chce zajistit větší vliv. Hamilton sice psát umí, takže se čtenář nenudí ani tak, ale to příběhové tempo je vysloveně pomalé.
Nejzajímavějšími částmi jsou vhledy do myšlení Hory Jitřního Světla (krásný poetický název, zvlášť v tom kontextu) a samozřejmě střet, na který čekáme od konce prvního dílu, ale který bohužel přijde až skoro před koncem dílu tohoto.
Musím bohužel přiznat, že má očekávání z předchozího dílu byla příliš vysoká. Na Jidáše si ale i tak rád počkám.

1 09.09.2019

Tenhle díl je z celé série jednoznačně nejslabší.
Pokud vás bavily technické popisy předchozích dílů, zde si přijdete na své: vesmírná loď nové generace letí na Halleyovu kometu, aby pak následně musela provést záchrannou výpravu své sesterské lodi. Na Clarkovy poměry je zde překvapivá porce politiky, ale nic rušivého.
Pokud vás ovšem zajímaly Monolity a záhady s nimi spojené (což alespoň já považuji za hlavní lákadlo série), pak budete zklamáni. Po téhle stránce kniha do univerza nepřináší prakticky nic nového a až na doslova pár kapitol se jim vůbec nevěnuje.

Výborné pokračování prvního dílu. Záhada Monolitů z 2001 přetrvává, a tak se ji vypravuje zkoumat nová výprava.
Objevitelské nadšení v této knize je patrně ještě větší než v té první, která byla vcelku komorní. Zde existuje celá řada dechberoucích scén - Tsien, Zagadka, Bowman, završené Luciferem, první ukázkou kosmického inženýrství, o které jsem četl.
Skvělá kniha.

Knihu jsem zkoušel číst už kdysi před lety, ale tehdy můj zájem nějak vyvanul a nechal jsem ji nedočtenou. Nyní jsem se ke knize znovu vrátil, jednak proto, že Prstence jsou součástí PC hry, již jsem si v poslední době oblíbil (Stellaris, kdyby náhodou), a druhak proto, že nyní vyšla nová edice.
Jde o poctivé SF ze staré školy - namísto výbuchů a laserových zbraní je kladen důraz na průzkum neznáma, tj. obytného Prstence postaveného kolo hvězdy. Postavy jsou zprvu docela šablonovité, ale postupně jsem si k nim většinou dokázal najít cestu.
Hvězdu dolů nakonec musím dát za podivný nápad se "šlechtěním štěstí".

4 18.08.2019

Fascinující kniha, která mi dočista učarovala. Neskonale zvláštní mi ovšem připadá, že bych nedokázal říct, proč tomu tak je.
Kniha je sekvencí životních příběhů poutníků na tajemnou planetu Hyperion, kam se vydávají kvůli setkání s tajemným a vražedným Štírem. Jednotlivé příběhy jsou čtivé a nepochybně zajímavé, ale zároveň samy o sobě nijak světoborné, když se na ně ohlížím zpětně - ale i tak ve mně z nějakého důvodu zanechaly hluboký dojem. Možná díky tomu, jak pasují do jednoho celku? Jak barvitý a pestrý vesmír dohromady tvoří?
Nemám nejmenší tušení. Faktem totiž je, že kdybych dopředu věděl, o co v knize jde, tak bych ji nečetl. A stejně tak je faktem, že by to byla strašná chyba, protože tahle kniha je prostě skvost.
Jsem zmatený a nadšený.

13 11.08.2019

Knihu jsem si opatřil ve snaze porozumět tomu, odkud se všechny ty současné politické změny berou.
Cesta nabízí srozumitelné, logicky znějící vysvětlení, které má oporu ve světových událostech. Není to čtení pozitivní, ale působivé ano. Po této stránce kniha má očekávání splnila.
Hloupé ale je, že knihu naprosto nelze doporučit někomu pod vlivem (ruské) propagandy, aby si zkusil porovnat souvislosti, a to proto, že autor naprosto neskrývá, které straně fandí. Prohlášeními typu "odmítnutím EU Rusko zavrhlo právo a blahobyt" se kniha naprosto zbytečně shazuje do role propagandistického pamfletu.

5 03.08.2019

Tak... konečně dočteno.
Ke cti knize slouží, že na rozdíl od Lesa se nyní všechny příběhové linie (vyjma úplně první kapitoly) týkají hlavního děje, a to je nesporně fajn. Vývoj lidské společnosti během všech těch epoch je zajímavý. Časový rozsah knihy se ambiciozně roztahuje až na konec vesmíru, a některé z nápadů (dimenzionální války) jsou nesporně zajímavé.
Protiváhou je, že ten děj jednak odsýpá neuvěřitelně pomalu, a druhak je místy opravdu hloupý. Částečně na tom má zásluhu hlavní hrdinka Sin, která je... pokud ne vyloženě hloupá, tak hloupě naivní (strážkyně meče), částečně lacině vypadající náhody (Blue space a kapky). Princip Temného lesa mě stále nepřesvědčil o své platnosti (resp. mě kniha definitivně přesvědčila, že nemůže fungovat), a to proto, že spolupráce mezi civilizacemi zde funguje - a tedy vůbec není nezbytné, aby se navzájem zničily.
Celkově tedy máme pomalý, nepříliš výrazný svět, zato se záblesky dobrých nápadů. Můj výsledný dojem je nakonec překvapivě prázdný, a tak hodnotím průměrem.

Z celé série bych doporučil jedině Tělesa. Les mohl být taky dobrý, kdyby nebyl tak roztahaný, a tohle... inu, mohla to být důstojná tečka, nebýt všeho toho uvedeného výše. Takhle jsem jen rád, že to mám už za sebou.

8 02.08.2019

Zajímavý počin. Jako nemálo jiných jsem se jako první setkal se stejnojmenným filmem (a jeho pokračováním, když na to přijde), tak jsem byl docela zvědavý, jaká že je jeho knižní předloha.
Je jiná. A to tak, že dost. Zápletka začíná stejně, ale rozplétá se jinak, je výrazně komplikovanější než ta filmová. Poselství taky míří jinam - u filmu je to vzpoura proti nelidskému (sic) systému, tady je to jakási... melancholie bytí? Nejsem si jistý, jak to definovat, natož chápat.
Nepříliš povzbudivé, ale působivé.

14 25.07.2019

Důstojné zakončení Lovecraftových spisů. Sbírka naštěstí stále neobsahuje snové příběhy a namísto toho se drží místy SF, místy hororových témat. Nesporně zajímavý je Lovecraftův lehký odklon od původního vyobrazení Prastarých jako nelidských šílených monster směrem k docela úctyhodným tvorům (Stín z času, V horách šílenství). Nezbývá než spekulovat, kam by svou tvorbu posunul později, kdyby k tomu měl dost času.

3 14.07.2019

Kniha je velice divná. Pravda, toto konstatování má u Miévilla stejnou váhu, jako "voda je mokrá", ale tato jeho kniha je ještě divnější, než je u něj zvykem.
V některých případech jde o velmi zajímavé myšlenky. V jiných jen velice divné. A ty ostatní jsou doslova surreálné. Dějová linka, je-li vůbec přítomna, se většinou nikam neposunuje a nápady nijak nerozvíjí. A dobrou polovinu povídek jsem jednoduše vůbec nepochopil.
Budu knihu brát čistě jako doplněk bibliografie, protože vracet se k ní nejspíš nebudu.

7 06.07.2019

Pandořina hvězda má rozjezd výrazně pomalejší, než tomu bylo u Úsvitu noci, který jsem před lety přečetl. Napůl jsem to očekával, protože první část vždycky představuje doslova mraky postav, které napříč Hamiltonovou operou sledujeme, a fakt, že lidstvo je nyní díky červím dírám takové... usedlejší, než je obvykle líčeno, taky na dějovosti moc nepřidá (zapomeňte na pirátské přestřelky ve vesmírných lodích, tady se víc řeší korporátní neshody).
Se čtivostí problém není, byť jsem knihu četl déle, než jsem doufal, že tomu bude. Navíc ze zkušenosti vím, že Hamilton si tu hlavní nálož nechává až na později, čemuž napovídá i perfektní závěr. Do dalšího dílu se pustím hned, jak se mi dostane do rukou.

3 29.06.2019

Dost možná je to legendou, která autorovo jméno provází, ale měl jsem zřejmě příliš vysoká očekávání.
Jádro všech povídek je stejné - smrt. Někdy vlivem nemoci, někdy něčí rukou. Povídky jsou krátké a čtivé, ale i přesto jsem se k jejich přečtení musel z netušeného důvodu nutit. Možná ten starobylý jazyk? Kdoví. I tak mi ale celá sbírka zabrala jen několik málo hodin a zvládnete ji za delší večer.
Jsem rád, že jsem si konečně doplnil tuto svou literární mezeru, ale další díla autora nejspíš hledat nebudu. V daném žánru daleko spíš doporučuji díla Lovecraftova.

5 18.06.2019

Zcela upřímně je kniha naprosto průměrná.
Příběh podvraťáka, který skočí po "té úplně poslední velké akci", zvorá ji, aby pak musel udělat další, ještě šílenější, tu už byl tolikrát, že to nemá ani smysl počítat. Hlavní hrdina(ka) je opět technologicky zdatná a sype jednu hlášku za druhou... ale problém je, že zatímco Mark Watney (ano, člověk musí srovnávat s Marťanem) dělal chytré věci a jeho vtipy byly... inu, vtipné, Jazz má smůlu v obojím. To první člověk promine (protože o čem by jinak ten thriller byl, že), ale to druhé zamrzí velice, protože ten humor je většinou jen takový pubertální a moc (spíš vůbec) mi nesedl.
Marťan byl dobrý. Tohle není nic moc.

14 17.06.2019