bábuška komentáře u knih
Tato kniha mi byla doporučena. Hodně vulgarit, trochu smutku a trochu smíchu, potěšení na jednu noc, všudepřítomný alkohol. Do literatury to má hodně daleko. Líbilo se mi pouze používané nářečí.
Nejprve mě zaujala krásná obálka knihy. Překvapilo mě, že pojmenování Eiffelovy věže má pouze po majiteli konstrukční firmy Gustava Eiffela, nápad je ovšem konstruktéra firmy Émila Nouguiera a jeho kolegy Maurice Koechlina. Taková stavba je v té době přijímána pařížany s nevolí, celkový ruch a stávající nepořádek vše doplňuje. Jen letmo je zmíněno několik jmen známých malířů a hudebníků žijících v té době, příběh je rozšířen o skotské sourozence s jejich společnicí a navázané vzájemné přátelství. Mezi Cait a Émilem vznikne hlubší pouto, ovšem stavovské rozdíly nedovolují v pokračování vztahu. Ovšem konec je šťastný, dvojice se po pár rocích odloučení sejde. Celkem zajímavá kniha.
Překrásný příběh plný lásky ale i utrpení. Splétají se osudy hrdinů knihy z dob první republiky přes žalostné zkušenosti ve sběrných táborech i rozčarování po roce 1945. Nesmíme ale zapomenout i na těžký postup západních armád při zdolávání evropských břehů. Zprvu nelehké zvykání na pobyt v Indii a pohádková vyprávění na dobrou noc české maminky Ráchel malému Danovi. Tom a Ráchel, dva lidé a jedno srdce, vzácné spojení ducha, krutě přetržené. A vyprávění a vzpomínání pamětnice té doby Aničky a syna těch dvou, už také dědečka. Není to souvislé vyprávění, ale i přesto se zarývá do paměti i do srdce. Krásná kniha.
Přestože jsem kdysi četla Soustroví Gulag, a věděla jsem. že v roce 1945 Sověti odváželi bývalé občany Ruska kteří odešli po pádu Cara z rodné Rusi, neznala jsem tak podrobný příběh, jaký nám předkládá tato kniha. Omezenost a krutost na dvou malých dívkách, to je něco neuvěřitelného ! Nevím, zda by někdo dnes dokázal přežít tak nelidské zacházení. A ani po návratu domů se lidé okolo ani sám stát nedokázal ukázat, že má také srdce. Dojemná a velice silná kniha.
Opět jsem sáhla do kdysi čtených knih. Jak mi přibývají roky, posuzuji i jinak námět a zpracování příběhu té doby. Doktor Albert částečně přinucen opouští milovanou Prahu a dostává primariát interny v nemocnici na severu Čech, kterou opouští němečtí lékaři. Přizpůsobování není jednoduché, ale uvědomuje si, že v té krajině máme kořeny, jen chvíli jsme byli někde jinde a nyní se vracíme, do kraje českých literárních velikánů, prostě domů. Etika lékařské praxe samozřejmě převažuje, i když je částečně poplatná té době. Ale je psána krásnou češtinou a to je veliké plus této knihy.
Vzpomínání na poklidný život v menším městě, studentskou lásku, a to vše přerváno rokem 1938. Lecos si ještě pamatuji. Kniha má krásný přebal.
Tolik bolesti v jedné knize. Mám přečteno už hodně knih z tohoto období, ale o dění ve Francii, o tom, jak německá armáda sebevědomě obsadila a zpupně se chovala k obyvatelům i v tom nejmenším městečku, to bylo tedy hodně silné. Automatické vytřídění Židů, kteří se nenarodili ve Francii, poté těch, kteří byli francouzskými rodáky, včetně dětí, všichni muži bez rozdílu na nucené práce do Německa. A tak zůstaly na vše osamocené ženy. Je to vlastně příběh dvou zcela odlišných sester, které k sobě nenalezly vztah ani v dětství. Starší Vianne zůstane žít na venkově v rodném domě s dcerkou a začíná denní koloběh shánění přídělových potravin, v zimě není čím zatopit, není oblečení, jde pouze o přežívání. V nejvypjatěších situacích překoná všechny své strachy a pomáhá při zachraňování židovských sirotků, je i nucena zažít popravu svého starého otce. Oproti ní její mnohem mladší sestra má bojovnějšího ducha, uteče do Paříže a osamělá se dá do zachraňování spojeneckých letců sestřelených nad Paříží. Poté již v záchraných skupinách, se sama vydává se skupinou zachráněných letců přes Pyreneje do Španělska na anglický konzulát. To se stává mnohokrát, je na její dopadení vypsána odměna, ale stejně nakonec končí v koncentračním táboře. Přežije i tam všechny hrůzy a dočká se osvobození americkou armádou. Ale vrací se do rodného domu už jenom zemřít. Je to tak velice silný příběh, stále ve mně přetrvává i když jsem dočetla už před několika dny. Přidala bych i dvě hvězdičky navíc, rovněž i překlad byl precizní. I v této době by ani Francouzi neměli zapomínat.
Příběh Olivie, dítěte, které sice rodiče milovali, ale měli na ně tak málo času. Ještě že měla dědečka, se kterým žila do posledních jeho dní. Její další oporou byla přítelkyně Dorotka, jejímu nelehkému osudu je také věnováno hodně pozornosti. A tak s těmito dvěma přítelkyněmi prožíváme všechny osudové okamžiky, jako chystané svatby obou, které však nekončí dobře, tak i konečné vyřešení jejich strastí. Je to kniha o lásce i o smutku, ale mně se velice líbila, však je od mé oblíbené autorky.
S odstupem doby jsem si tento příběh znovu přečetla a nějak víc se vcítila do osudů
'děvčat' která se schází po letech na třídním srazu. Stará pomyslná soupeření a bývalá nepřátelství jsou smyty stejnými problémy stárnutí a přibývajícími neduhy. Vyskytly se i pasáže, které opravdu pobavily tak, že následoval i hlasitý smích. (Hlavně, že se to nestalo mně). Opravdu odpočinková kniha.
Hodně moderní román, depresivní matka které se podřizuje vše a na druhé straně opuštěná dospívající dcerka, která končí u několika náhradních rodin, neúspěšně. Musí nám být tohoto dítěte jenom líto.
Opět jeden víc než smutný příběh jedné rodiny, kdy zfanatizovaný nacistický důstojník jen kvůli povýšení zatáhne celou svou rodinu až k hořkému konci. Nenapadá mě dodat k tomu osudu nic jiného, než něco o Božích mlýnech. Tyto ovšem přišly hodně brzy.
Silně emotivní příběh o rozdělení mladého páru a jejich shledání po šesti válečných letech. Každý z nich má svá tajemství, ona prožila s malým synáčkem pouze silou vůle po lesích ve velice primitivních podmínkách, on se zprvu vyhýbá stát se vojákem, nakonec po vylodění v Anglii se zařadí k polské peruti. Přestože mají podmínky pro klidný život na anglickém venkově, nemohou k sobě najít cestu, osobité zážitky je rozdělují. Kniha, kterou stojí za to, si přečíst.
Opět další kniha o vyhlazování Židů v maličkém Holandsku. Malé vojsko, žádný odboj, vysoký stupeň kolaborace. Příběh je vyprávěn v první osobě mladinkou dívkou, která zprvu pomáhá známým i sousedům při shánění nedostatkového zboží a posléze se seznámí se známými studenty, kteří jako skupina chtějí škodit okupovanému městu. Setkáváme se s odvahou, ale i naivitou mládí, časem však nabývají zkušenosti i ostražitost a skutečně se jim občas daří plány uskutečnit. Na druhé straně jsou však i neúspěchy zaplacené mnoha a mnoha slzami. Velice čtivá ale i smutná kniha.
Méně známé osudy nizozemských Židů podle zachovalých deníků své tetičky sepsal autor velice čtivým způsobem, rovněž díky kvalitnímu překladu. Stejně jako tato kniha i další knihy jiných autorů o tomto bolestivém období. jsou psány srdcem, a současný čtenář je i tak vnímá a děkuje.
Tohoto brněnského autora mám ráda, ale tentokrát jsem mírně zklamaná. Příběh bez zápletky, jen popisování práce vyšetřovacího týmu. Oproti příběhům se Stanislavem Berkou celkem nudné čtení. Ať mi pan Češka promine.
Velice hezký a pěkně napsaný příběh. Potvrzuje se, že spojení dvou zcela odlišných kultur pravděpodobně vyústí v konfliktní situace i velice zamilovaného páru. A pokud si splní touhu po adoptovaném dítěti, které pochází rovněž z odlišné kultury, nelze se divit že nastávají problémy. Přestože nová matka dítě miluje a snaží se dělat vše pro jeho dobro, dítě stále v podvědomí touží poznat své biologické rodiče. Krásně je popsán trpký život chudé indické matky i přímo drastický život v chudinských slumech a na druhé straně bohatých indických vrstev. Škoda, že se tak zajímavá kniha dočkala pouze vydání v měkké vazbě.
Zajímavě zpracovaný příběh očitého svědka o bezejmených hrdinech, kteří se brání německému plánu o úplném vyhlazení Židů, Poláků a dalších slovanských národů. Vyniká osud lékaře mikrobiologa Jana Szukalského, mladé lékařky Marie i kněze Otce Wajdy. Na druhé straně zcela oddané nacistické ideologii důstojníky Schmidta a Hartunga, kterého potkala spravedlivá odměna, i když poněkud opožděně. Pohled na tuto problematiku zase z jiné strany. Čtivá kniha.
Krásná vzpomínková kniha, hlavně pro ty, kdy žili v té době a pak další generaci. V době kdy láska, věrnost, odvaha a čest hodně znamenaly. Doba mé maminky, pro kterou paní Hana Benešová byla idolem a vzorem, kdy vzpomínala na poslední Sokolský slet s odvrácenými hlavami před hlavní tribunou a na návštěvu v Sezimově Ústí. Dojemné vyprávění o vztahu "Edíčka a Hančí" a překonávání všech překážek a nenávisti, kterou nezastavilo ani poslední rozloučení se statečnou a skutečnou "první dámou".
Z 'bílých' slečinek čiší naivita a hloupá nadřazenost, z jejich černých služek vyzařuje zkušenost a moudrost jejich rasy. Je veliká odvaha bílé dívky Skeeter veřejně upozornit tyto poměry na Jihu Států, kde vždy vládla nadřazenost 'bílých' kteří se nemohou se stávající situací smířit. Velice pěkně napsaná kniha, čtivý příběh.
Nejprve mě zaujala krásná obálka. Dozvěděla jsem se jak drsná a ke konci jemná, je práce archeologů. A když je při tom i přímo osobní posedlost dozvědět se o pravděpodobných vlastních předcích toho jistého sídla, je to hodně napínavé. Více mě zaujaly pasáže o osudech původních obyvatel za začátku 20. století.