Barbarka_CZ komentáře u knih
Skvele pokracovani jednicky, v porovani s ni a se za zaverecnym dilem ale malicko slabsi (rychle jsem zapomnela, o cem to vlastne bylo), druhe dva dily ve mne rezonovaly dele. Porad je to ale opravdu dobra kniha, autor drzi lajnu - akce, napeti, tajemstvi, zadna hlucha mista. Super cteni na par veceru.
Vyborne zakonceni serie, skoda, ze autor napsal jenom tri dily, vubec se mi knihu nechtelo odlozit. Jednoznacne nejlepsi dil.
Tak tohle byla paráda. Už dááávno mi není -náct, ale Prašinu jsem si užila se vším všudy. Jízda od začátku do konce, bez zastávek a hluchých míst, bez moralizování a zdlouhavého popisování vztahů. Hlavně akce a napětí. Super. Tři čtvrtě roku jsem nebyla s to se do něčeho začíst, Prašinu jsem si ale užila a jen těžko se od ní otrhávala. Hned jdu na další díl. Doporučuji.
Uznávám, že série, ač jsem byla na začátku mírně skeptická, je moc fajn. Sice mi některé věci přijdou maličko nedotažené (všechno kolem myšlenky přesouvání a dělení duší se dalo využít mnohem víc) a celkově je styl psaní poměrně dost jednoduchý a přímočarý (většina akcí a plánů je vysvětlena hned na začátku a čtenář tak přichází o moment překvapení - a i když náhodou ne, tak si to sami snadno domyslíte, jak to vlastně bude), ale celkově hodnotím poměrně vysoko. Je to čtivé a zejména poslední dva díly jsou skoro "návykové" - nemůžete přestat, dokud nejste na konci.
Nejsem cílová skupina, už je mi dávno -cet, ale pořád ráda čtu YA. Tahle kniha (zatím mám za sebou teprve tento první díl) je sakra hodně inspirovaná HP, celkově je ale jednodušší, méně rafinovaná. Dobře se čte, ke konci prostě nemůžete přestat (já četla do pěti ráno, nedokázala jsem se odtrhnout). Rozhodně chci vědět, jak to celé dopadne. Ze svého pohledu dospěláka dávám 3 hvězdy, kdyby mi bylo o dvacet méně, dala bych nejspíš plný počet - takže v průměru 4, ať nekazím celkové hodnocení jenom kvůli tomu, že tato kniha není původně psaná pro mě. ;)
Ze série Naslouchač (která by měla mít pět dílů, přičemž vydány jsou dosud dva z nich, třetí má vyjít v červnu) jsem nadšená, i když dokonalá není. Přiznávám, že jsem se trochu vyděsila, když jsem zjistila, že hlavní hrdinka se v příběhu poprvé výrazněji objevuje v pěti letech. A i když později trochu dospěla, pořád to vypadalo na příběh spíš pro náctileté, však je jí po nemalou část prvního a po celý druhý díl teprve 13 let! Nicméně nejspíš i proto, že se až tak moc nechová jako začínající puberťačka, což může být dáno jak prostředím, ve kterém vyrůstala, tak i jejími zvláštními schopnostmi (jak jinak si totiž vysvětlit, že puberťák není věčně uražený, náladový, impulzivní a o tom, co se děje kolem něj, většinou alespoň chvíli přemýšlí...?), se příběh i mně, kterážto už mám za sebou i Kristova léta, opravdu líbil.
Je znát, že autorka nepíše "z vody" jeden díl po druhém, ale že má určitou představu, jak by se měl příběh vyvíjet. Možná jen v pár poznámkách, možná v nějaké obsáhlejší osnově. Každopádně je to propracované, hezky to na sebe navazuje a zapadá do sebe. Vymyšlený, postapokalyptický svět je detailně popsaný, má své názvosloví, historii, geografii (vycházející ze skutečné podoby Evropy)... Uvidíme, zda bude v tomto nastalém trendu pokračovat i třetí díl, jehož termín vydání se už několikrát posunul.
Co mě maličko neuspokojilo, byl závěr druhého dílu. Přišel mi zbytečně uspěchaný, hlavní hrdinka během doslova pár minut, ve stresující a nebezpečné situaci, najednou přijde na to, co musí udělat a co se kolem ní vlastně děje. A přiznávám, já sama jsem z toho lehce zmatená a úplně se "nechytám". Nu, nechám se tedy překvapit a uvidím...
Trochu moc překombinované vyústění celého příběhu. Taky naprosto zbytečné chyby v překladu/při tisku (na začátku stránky je Chen profesorem, aby na jejím konci byl profesorkou apod.). Už jsem čekala jen na závěr ala HG, kdy hlavní hrdinka zabije nejvýše postavenou úřední osobu. Hm. Poctivé tři hvězdy, víc ale fakt ne.
Za mě lepší než první díl, přišlo mi to dotaženější, promyšlenější, uvěřitelnější.
Na obalu se píše, jak je to super v porovnání s HG. Za mě tedy není. Možná pro někoho, kdo HG nečetl nebo mu zas tak super nepřišly, ano, ale to já nejsem. Osobně to považuji i za o něco horší než Divergence, která se mi taky moc líbila. Nicméně pořád je to velmi slušný průměr, i když tam byla strašná spousta věcí, která nedávala úplně smysl (zejména uvedené vzdálenosti). Uvidíme, jak další díly.
Po prvním dílu, který jsem četla opravdu dlouho a příliš mě nenadchl, jsem do téhle knihy šla bez očekávání. A jsem ráda, že jsem Kim dala ještě šanci, protože kniha byla z mého pohledu mnohem zajímavější a akčnější než díl první, i hlavní hrdinka se mi zdá o dost sympatičtější než dřív. Takže si určitě přečtu i další díly.
Velmi dlouho jsem si hledala cestu k hlavní hrdince a ač jsem taktéž povahou spíš samotář, realista a pragmatik, obávám se, že Kim nebude mou oblíbenou knižní postavou. Příběh jako takový nebyl vůbec špatný, ale styl, kterým je napsán, mě úplně neoslovil. Zkouším teď druhý díl, ale nějak se nemohu pohnout z místa. Není to zkrátka kniha, která by mě "chytila a nepustila". Uvidíme, ještě tomu dám šanci. Každopádně kvalitní detektivka to je, jen mně prostě úplně nesedí tento typ vyprávění (pro někoho "severský" - což bude asi hlavní problém, já skandinávské autory opravdu nevyhledávám, čest výjimkám).
Mozna zbytecne moc vysvetlovani "zrejmych" veci a myslenkovych pochodu vraha. Tedy alespon pro nas, milovniky Chrise a jeho Roberta. Ale porad velmi, velmi ctive.
Famózní zakončení fantastické ságy, v níž je každý díl lepší než předchozí. Závěrečná kniha neměla hluchých míst, akční od začátku do konce. Zprvu možná i maličko děsivých bezmála 1000 stran se četlo samo, jednotlivé příběhové linie se (jako vždy) skvěle doplňovaly až došlo k jejich závěrečnému splynutí.
Nebudu dělat hrdinu a klidně přiznám, že jsem místy na slova a věty z nich vytvořených přes slzy neviděla. Zejména osud Třináctky mě "dostal", Manon a Abraxose jsem si zamilovala od chvíle, kdy se v knize poprvé objevili (navzdory tomu, že mnoho čtenářů považovalo její příběh z počátku za nezajímavý) a spolu s nimi jsem si postupně našla cestu i k celému jejímu kruhu. To, co čarodějnice udělaly a jaké to mělo následky... Ano, pro příběh to nejspíš bylo nezbytné a správné, ale přesto - ach jo!
Sarah J. Maas dokázala od prvního dílu této série, který se tvářil jako Mortal Combat, postupně vystavět opravdu kvalitní fantasy ságu plnou překvapení. Romantické linky, v některých případech předvídatelné, bych jí nevyčítala, osobně mi nijak zvlášť nevadily. Málokdy čtu knihy více než jednou, ale v případě Skleněného trůnu určitě udělám za čas výjimku.
P. S.: Kam se hrabou Dvory, ty jsou oproti Skleněnému trůnu jen romantickou pohádkou (omluvám se všem jejim fanouškům).
Jakozto milovnice kocek (i psu) musim rict, ze me kniha velmi pobavila a ke konci i dojala. Prijemne, oddychove cteni. Jen skoda tech chyb (zamena vykani/tykani, chybejici koncovky sloves atd.).
Upřímně, první půlka knihy mě nějak nenadchla, přišlo mi to strašně rozvláčné. Ale možná je to i tím, že mě Chaol nikdy moc "nebral". ;) Ovšem od chvíle, kdy se dvojice Ch+N rozdělila, to začalo být velmi zajímavé a konec byl, jak už jsme u Maasové zvyklí, skutečně parádní. Moc se těším na záverečný díl a doufám, že bude velkolepý, jak si tato série zaslouží.
Poezie není nic pro mě, ale tahle sbírka nesmí v mé knihovničce chybět.
Těšila jsem se na ni a zklamaná jsem nebyla. V jednu chvíli mi i slzy vytryskly (a nešlo přitom o Rhyse). Ale... Trochu škoda, že autorka nemá "koule" na to, aby alespoň některá kladná postava nedožila ve zdraví konce. Moc dobře to chápu, taky mám na triku pár napsaných věcí (vesměs do šuplíčku), ale ta snaha happy endu za každou cenu je možná už trochu moc. Nicméně navzdory tomu jsou její díla pořád za pět hvězdiček. :)
Není to špatné, ale kniha mi přijde dost nevyvážená. To nejzajímavější se odehrává na posledních pár stránkách, do té doby je to vesměs nuda. Takový průměr - neurazí, ale ani nepřináší nic výjimečného.
Šok. To je asi slovo, které je pro mě osobně pro tento díl nejvýstižnější. Je až neuvěřitelné, jak do sebe zapadly střípky obří skládačky z minulých knih, o kterých jsem ani netušila, že jsou součástí většího celku. Je sice pravda, že prvních cca 300 stran bylo trochu nudných, ale zbytek knihy to bohatě vynahradil. Posledních asi 60 stran jsem skoro nedýchala a doslova je hltala. Na jednu stranu jsem strašlivě chtěla vědět, jak to dopadne, i když jsem tušila, že si autorka (jako vždy) vychutná otevřený konec - a taky že ano.
Na stranu druhou se mi přesně proto nechtělo knihu dočíst, nechtěla jsem, aby skončila. Pokud totiž Sarah dodrží dosavadní pořadí sérií Trůn vs. Dvůr, tak se pokračování příběhu Aelin, Jeřába, Lysandry, Aediona, Elide, Lorcana, Manon, Doriena a dalších dočkáme nejdřív za rok, spíš za dobu o nemálo delší. Teď na jaře má vyjít třetí díl Dvora, pak sice Trůn, ale pokud mám správné informace, bude to kniha odehrávající se ve stejné době jako Říše bouří pojednávající o Chaolovi. Pak by mohl přijít na řadu další díl Dvora a teprve POTÉ pokračování tohoto příběhu. Ach jo...
Při dočítání jsem nevěřila vlastním očím. To, co se přede mnou odehrávalo, považuji za spisovatelské mistrovské dílo. Nebyla jsem si jistá, jestli budu brečet, řvát, rozervu knihu na malé kousky a vyhodím z okna nebo se jí začnu zbožně klanět. Už dlouho se mi nestalo, abych knihu hlasitě komentovala. Tentokrát jsem se tomu ovšem neubránila.
Je mi jasné, že přinejmenším týden, spíš dva nebudu moci sáhnout po jiném dílku a že se mi o světě zachyceném v knize a jeho hrdinech bude zdát. Tahle kniha, ač byla ze začátku možná zbytečně natahovaná, ve mně zanechala hluboký dojem. Jako ostatně skoro každá z pera Sarah. Pořád je sice mým nejoblíbenějším dílem Trůnu Dědička ohně, autorka si však stále drží vysokou úroveň a z neuzavřených konců jejích knih mi běhá mráz po zádech.
P.S.: A co říkám na často kritizovanou erotiku, která je v knize nejednou zachycena a "rozmáznuta"? Já s ní problém nemám, ostatně vztahy a sex k životu patří. Je jen logické, že čím spolu hrdinové tráví více času, tím se prohlubují také vzájemné sympatie. A že pokud spolu někteří tvoří pár, dříve či později na to pradávné spojení dojít musí. Kdyby ne, byla bych zklamaná.