baru_lienka
komentáře u knih
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Mnoha lidem se nelíbí podrobný popis věcí v knize, ale já mám ráda Art deco styl, takže další důvod, proč jsem si knihu zamilovala.
Obsahuje menší spoiler! Tahle kniha ve mě zanechala stopu. Nikdy nezapomenu na její srdcervoucí konec, kdy se na Gatsbyho pohřeb nedostavil ani jeden z těch lidí, kteří chodili na jeho velkolepé večírky.
Rty s příchutí vína
Aleš Novotný
Když jsem po Rtech s příchutí vína sahala v knihovně, tak jsem si upřímně myslela, že to bude další hloupoučká letní romantika. A pěkně jsem se spletla.
Příběh Eleny je krásnou ukázkou toho, že i na 150 stránkách se dá zachytit vícero témat (i když obvykle toho nejsem zastáncem): sexismus, feminismus, smrt v rodině, láska, LGBTQ+ vztah, napjaté vztahy s rodiči...
Nejvíce oceňuju Elenin boj se svým šovinistickým otcem:
“Kdybys tolik energie vložil do toho, abys Lukášovi řekl, že se nemá chovat k holkám jako prasák, kdybys někdy upozornil ty svoje kámoše z hospody, že se chovají jako hovada, nebo kdyby ses ozval, když někdo mluví o ženách hnusně, možná bych si mohla oblíkat, co bych chtěla, a nikoho by ani nenapadlo, že se může něco stát.
Krom toho to označení New Adult opravdu naznačuje, že v knize najdeme pár spicy scén, takže ideální čtení k bazénu!
Kronův odkaz
Pavel Bareš
Jestli se do této série někdy v životě budu pouštět znova, tak mi prosím připomeňte, ať si aspoň u třetího dílu dělám poznámky a to nemyslím nijak zle, to je moje poklona autorovi, protože nechápu jak někdo vůbec může VYMYSLET & NAPSAT něco tak KOMPLEXNÍHO.
Tahle série se mi moc moc líbí - jednu výtku bych ovšem měla. Upřímně jsem se ve třetím díle opravdu ztrácela v tom, kdo je mrtvý, živý, nebo se zázračně vrátil ze záhrobí, vlastně mám pocit, že tam snad všichni umřeli aspoň jednou.
Velice oceňuji i to, že i když se děj všech tří dílů (btw všechny dohromady mají přes 1 800 stran) odehrává v tom samém městě, tak autor nám je pokaždé schopen dát jiné prostředí nebo aspoň změní to staré na tolik, že je zase jako úplně nové.
Když se člověk po celé sérii ohlédne zpět na začátek, kde začínali všichni hrdinové, tak nemůže nebýt sentimentální- každá postava si prošla svým vývojem a zkouškami, jak to bývá i v životě. A přesně proto čtu knihy, protože i když je to fantasy, tak nám může předat mnoho důležitých myšlenek.
Námi to končí
Colleen Hoover
CoHo rozhodně nebude patřit mezi mé nejoblíbenější autory. Tak, řekla jsem to nahlas, můžete mě tady ukamenovat, ale na mém názoru se nic nezmění. Kdysi jsem od autorky četla Odvrácenou tvář lásky a ani to mě nijak nenadchlo (jedinou světlou výjimkou byla Pravda, nebo lež).
Abych se ale dostala k tomu hlavnímu - kniha v sobě nese těžká témata a důležité poselství, které se nám odkrývá hlavně v druhé půlce příběhu. Do té doby je ovšem vše růžové a šíleně přecukrované (a jak jsem s oblibou říkala: ani fantasy knihy nejsou tak fantasy, jako byl tento příběh, respektive prvních 200 stran) a tahle zbytečná vyumělkovanost počátků vztahu Lily a Ryla jen degradovala vážnost druhé části. Krom toho- v milostném trojúhelníku kamarád z dětství VS. bad boy vždycky fandím bad boyovi (kamarád z dětství je totiž vždycky nuda), akorát tady už pak nešlo fandit ani jednomu :(
Hra o dědictví
Jennifer Lynn Barnes
Byly Velikonoce a já jsem si potřebovala odpočinout od všeho. Nemohla jsem si vybrat lepší příběh! Avery je obyčejná teenagerka, ovšem jednoho krásného dne se jí život převrátí naruby, když zdědí hromadu peněz. Autorka vás rozhodně nenechá na nic čekat, kapitoly jsou krátké a plné zvratů, takže knihu přečtete na jeden zátah.
Hra o dědictví is giving old money vibes, protože:
1. Avery stojí ve středu pozornosti 4 šíleně geniálních, sečtělých, sofitikovaných bratrů;
2. žije v rozlehlém domě s tajnými chodbami;
3. chodí na gala večery (takže nejste ochuzeni o smokingy, šperky a drahé šampaňské);
4. samozřejmě navštěvuje soukromou školu, kde se nosí uniformy;
5. příběh obsahuje tolik emocí - zášť a touhu po pomstě, smutek, ale i nějakou tu romantiku;
6. tajemství a záhady, které komplikují rodinné vztahy;
:
:
.
Takže konce hlášení, já teď musím vymyslet, kde seženu druhý díl - v knihovně ho z nějakého záhadného důvodu nemají A JÁ NUTNĚ POTŘEBUJU POKRAČOVÁNÍ.
Zvon
Neal Shusterman
▶Jeri- tahle postava mě vážně zaujala. Nejprve jsem si na ni nemohla zvyknou, ale pak mi její "střídání pohlaví" přišlo naprosto normální, za mě super vedlejší postava.
▶Strašně se mi líbí ohlédnou se na celou sérii zpětně, je neskutečné, jak bravurně dokázal autor posunout celý svět dopředu. Když srovnám první a poslední díl, je tam obrovská změna- v dobré slova smyslu. Konec knihy mě ale už tak nebavil, přišlo mi, že čtu něco úplně jiného.
▶Nejsem si jistá, jestli se mi líbí, jak celá série skončila. Možná je to proto, že většina YA končí ve stylu žili šťastně až do smrti a tak nejsem zvyklá ta takovýto neutrální konec, něco mě na tom prostě znepokojuje.
▶Větší množství dějových linek nemám moc v oblibě, ale tady mě to opravdu bavilo, zvlášť, když se začínaly protínat a mohla jsem sledovat, jak se všechno spojuje do společného konce.
▶Mojí nejoblíbenější postavou je určitě Nimbus: "Nikdy jsem netvrdil, že jsem bůh, jenom sem mu podobám."♥
Kniha života
Deborah Harkness
▶Báječné zakončení báječné série! Deborah Harknessová je jasným důkazem, že fantasy pro dospělé se dá napsat "se vší vážností". Zakázána láska mezi čarodějnicí a upírem asi zní jako klišé, ale tento příběh tak rozhodně nepůsobí.
▶I v tomto díle se podíváme na různá místa po celém světě. Mým favoritem je Dianin dům Mayfair v Londýně, hned bych se tam nastěhovala!
▶ Velice by mě zajímalo, kolik si toho autorka musela nastudovat a vyhledat, aby celou sérii napsala. Její fantazie, historické podrobnosti, detailní popisy budov, míst a všeho možného mě nepřestane udivovat a bavit- já se totiž ráda nimrám v detailech. Jestli ale víte, že vás popisné části v knihách moc nebaví, možná pro vás Čas čarodějnic nebude to pravé ořechové...
Normální lidi
Sally Rooney
Někde jsem četla, že tohle je příběh moderní love story a já nemůžu nesouhlasit.
Kniha o vztahu dvou mladých lidí, kteří chvíli jsou a chvíli nejsou spolu, ale neviditelná síla je stejně vždycky přitáhne k sobě. Jedná se o coming of age příběh, který zachycuje hlavní hrdiny od střední školy a vyzdvihuje důležitost komunikace ve vztahu.
Pět hvězdiček mi přišlo moc, protože se vlastně jedná o úplně obyčejný příběh o úplně normálních lidech. Ale právě v tom spočívá to kouzlo. Autorka se umí svým jednoduchým popisem všedních událostí dostat čtenáři pod kůži. Snad nebyla kapitola, kdy bych si neříkala: „Jo, tenhle pocit už jsem taky někdy cítila.“ A pak si prostě -s prominutím- připadáte míň na prd, protože zjistíte, že je to samé s největší pravděpodobností zažívá i člověk vedle vás.
Mám radši uzavřené konce (nemusí být nezbytně šťastné), ale tento polootevřený konec mi nevadil. Jsem si celkem jistá, že ať už byste příběh Mariane a Conella zastavili kdykoliv v jejich životě, tak by to dopadlo stejně. Chtějí být spolu, ale vždycky se najde něco, co je zase rozdělí.
Falešná hodnota
Ben Aaronovitch
Uff, po Aaronovitchovi jsem sáhla ze zvyku, chtěla jsem si přečíst něco známého, ale tentokrát na mě jeho psací kouzlo moc nefungovalo. Příliš mnoho postav, zkratek, odboček od děje, odkazů na seriály. Oceňuju snahu udělat děj co nejzajímavější, ale já jsem se většinu času ztrácela v příběhu.
Ano, stále je to ten vtipný Peter, který k sobě přitahuje podivnosti, ale moc dobře vím, že autor to umí podat lépe. Asi stále čekám, že mě příběh chytne tak, jako v předchozích dílech, ale obávám se, že Aaronovitch už z dobrodružství Petra Granta vyždímal, co se dalo. Další pokračování si přečtu, budu si ale muset od Řek Londýna trochu odpočinout.
Meta
Pavel Bareš
(SPOILER) Pavel Bareš zvolil zajímavý přístup vyprávění z pohledu mladé ženy. Hodně lidí knize vytýká používání anglicismů, ale já to miluju, protože co si budem, taky je někdy používám až moc. Poprvé jsem ji četla v létě 2020 a teď jsem ji poslouchala jako audioknihu, která má tu výhodu, že si připadáte, jako by vás vaše dlouholetá kamarádka po delší době zasvěcovala do toho, co se zrovna děje v jejím životě.
A teď to hlavní, kolem čeho se příběh vlastně točí. Autor tohle téma odkrývá v knize nečekaným způsobem, především bych chtěla upozornit na fakt, že Leny si vlastně po každé vybrala NeAlexe sama na základě svobodného rozhodnutí a to mi přišlo zvráceně fascinující.
Vše, co vím o lásce
Dolly Alderton
Až někde budete číst hodnocení této knihy, které bude ve stylu: Přečetla jsem si pár kapitol a bylo to tak děsné, že jsem to ani nedočetla. tak tomu nevěřte ani ň. Protože přesně to jsem si ze začátku o Vše, co vím o lásce taky upřímně myslela, jenže tuhle knihu nesmíte v půlce odložit. Aby vám dávala smysl, tak ji prosím dočtěte až do konce.
První půlka knihy se nese ve stylu:
*šílená párty na střední
*trapná opilecká historka
*recept na koláč
*rozchod
*šílená párty na výšce
.
.
.
Ale pak se to někde zlomí a na řadu přijde uvědomění (?)(nevím, jak jinak to nazvat).
Tohle není nějaký převratný příběh plný mouder a je mi úplně jasné, že spoustě lidí kniha nesedne. Já si v ní ovšem našla pár věcí, které mě oslovily a potřebovala jsem je slyšet.
Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
Tim Burton
Morbidně krásné.
Smutné.
Ponuré.
Zvráceně geniální.
Co jiného by taky člověk mohla čekat od Tima Burtona, že?
Zvony Londýna
Ben Aaronovitch
◾Po sedmi dílech už čtenář ví, k čemu se vrací, Aaronovitch má velmi specifický styl psaní: akční scény rád prokládá historickými zajímavostmi o Londýně, jeho vzniku, architektuře, jazzovými osobnostmi a v neposlední řadě i typickým britským humorem. Za mě ideální koktejl s urban fantasy, který mě jen tak neunaví.
◾Na základě hodnocení čtenářů jsem neměla vysoké očekávání, a to bylo dobře, protože navzdory tomu, že se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších sérií, se nejedná o nejvelkolepější zakončení/dopadení Muže bez tváře. To mě ale neodradí od čtení pokračování.
Snoubenci zimy
Christelle Dabos
Celý děj je velice p o m a l ý. Jestli jste milovníci fantasy světů s jasně daným řádem, u téhle knihy se nějakých logických pravidel nedočkáte- ne, že by to bylo na škodu, nikdy nevíte, co vás (a hlavní hrdinku Ofélii) překvapí. Všech 400 stránek mi spíš přišlo, jako dlouhý úvod k velkolepé zápletce, doufám, že se toho v dalších dílech dočkáme!
Noc, kdy Frankenstein četl Quijota
Santiago Posteguillo
Autor dokáže poutavě vyprávět příběhy velkých spisovatelů, až do poslední chvíle Vás napíná, říkáte si: "Jakého známého romanopisce mohl potkat takový osud?!" Po přečtení knihy nabydete mnoha nových vědomostí, doporučuji každému, kdo se aspoň trochu zajímá o knižní svět.
Saturnin se vrací
Miroslav Macek
+Zajímavé a humorné situace, ilustrace.
-Nelíbilo se mi opakování frází a situací z originálu. Celkově se mi zdá, že děj nebyl moc rozvinut. Vše skončilo stejně rychle jako začalo.
Gallant
V. E. Schwab (p)
Příběh byl takový, jaký od Schwab očekávám a přece byl i o něco lepší. Všichni jsou plni hluku, jenom Olivie ne. Je totiž němá. Trochu jsem se bála, jak tohle autorka dál zakomponuje do Oliviiny cesty a povedlo se to moc dobře.
Olivie je sirotek a chce si najít svoje místo ve světě, ale musí to být tam, kde ji budou chtít. Tak se chce cítít každý člověk. A přesně tyhle surové lidské pocity dokáže autorka skvěle zakomponovat do každého příběhu.
Autorka ráda staví do kontrastu křehkost a surovost, život a smrt, krásu a hnilobu. Na jejich příbězích je vždycky něco zvráceného a šokujícího a asi proto mě tak přitahují. Jako můru ke světlu, dokud ji zář nesežehne na popel.
A udělat Smrt jako hlavního zaporáka? Neskutečné. Všechny jeho monology mě děsně bavily. Jeho dům, jeho moc, jeho poskokové - všechno dávalo smysl a tvořilo obraz nepřemožitelné temné síly.
Co dělala Abigail v létě
Ben Aaronovitch
Světe div se, tohle už je moje 13. kniha ze světa Řek Londýna. Souběžně s dějem v této knize (vydaná 2021) se má odehrávat také příběh dílu Záludné léto (vydaná 2014), což je jeden z mých nejoblíbenějších dílů (a ne, není to proto, že v tom díle jsou jednorožci, ale proto, že ta kniha na vás prostě dýchá atmosféru horkého letního dne).
Chyběl mi Peter, pořádná detektivní práce a napětí a taky víc toho čarodějnického učení, ale jsem moc ráda, že Abigail dostala prostor se realizovat a mohli jsme se toho dozvědět víc o jejím životě. Trochu ji i závidím, že může být čarodějnický učeň!
Líbilo se mi sledovat, jak si Abigail buduje své místo ve společnosti a její vztah s mluvícími liškami je nečekaný, ale dobrý prvek knihy. Ze zápletky s mizícími teenagery jsem až tak nadšena nebyla, ale asi stále vyhlížím, kdy přijde další příběh od Aaronovitche, od kterého se nebudu moct odtrhnout.
Severka
Nina Špitálníková
Dlouho jsem otálela s hodnocením této knihy a stále si nejsem jistá, jaký si z ní odnáším celkový dojem. Rozhodně vás nechci odradit od čtení - tohle už je moje třetí knihy od autorky a rozhodně mám v plánu se pustit i do dalších věcí, které vytvoří. Nemůžu si ale pomoc, byly tam věci, které mi na čtení vadily.
Čekala jsem hlavně na část knihy, kdy Ri vstoupí do pro nás normálního světa a začne zjišťovat, jak to chodí mimo KLDR. A tím nemyslím, že bych chtěla, aby nám polichotila naše ego, ale spíš by mě zajímal její upřímný názor na to, co je jí (ne)líbí na tomto uspořádání života.
Toho jsem se ale moc nedočkala, především asi z toho důvodu, že nemám pocit, že by Ri v KLDR i mimo něj něco chybělo - po materiálové stránce samozřejmě. Ri si docela dobře žila v KLDR, pak ji někdo jiný zajistil pohodlný převoz přes hranice, kde se o ni hezky postarali, ošatili ji, krmili ji, dostávala finanční pomoc od vlády
Stejně tak jsem chtěla slyšet, jak Ri postupně přicházela na to, jak to v KLDR opravdu fungovalo mimo bublinu, ve které žila. Jak člověk, naprosto oddaný straně, reaguje na zjištění pravdy o celém systému.
V tomto směru za mě mohl být příběh v druhé části více rozvinutý do hloubky, ale nedočkali jsme se.
Celkově je to za mě slabší čtení, stále si myslím, že Svědectví o životě v KLDR je čtivější a dozvíte se v něm nejvíce informací.
Hodná holka, zlá krev
Holly Jackson
Moje druhé setkání s Pipou proběhlo opět na podzim a už teď se těším na třetí díl. V tomto díle se ovšem nezaobíráme starým případem, ale aktuálním zmizením Jamieho, takže Pipu tlačí čas, aby kamaráda co nejdříve našla. Víte, jak to v detektivkách chodí - čím déle času uplyne, tím méně je pravděpodobné, že se pohřešovaná osoba najde. Moc se mi líbilo využití kreseb a jiného grafického zpracování příběhu a podcastu, kniha se četla rychle a byla to skvělá oddechovka. Zase si ale nemyslete, že to byl nějaký připitomělý příběh, samotnou zápletku bych nikdy neodhalila ani náhodou a myslím si, že to bylo i celkem uvěřitelné.
Nejvíce na knize ale oceňuju, jak si autorka dokázala nenápadně připravit půdu pro to, abychom vlastně souhlasili s činy záporáka až do chvíle, než se ukáže kdo a proč to dělal. Morální dilema spravedlnosti a nastavení soudního systému je nám tady předložené jako na sametovém polštářku.
