Bediczek
komentáře u knih

Příběh se snaží být až na sílu nechutný a šokující, přitom se pod tou fasádou skrývá celkem přímočará detektivka, kterou lze odhalit už po 1/4.


Kniha začíná v období po zabití velkého arciparocuha, což je u fantasy zajímavé pojetí, protože tím většinou klasická fantasy kniha končí a co bude dál je ponécháno čtenářovým představám. O tom co se stalo se dozvídáme pouze ze střípků a postupně si události slepujeme dohromady. Je mi sympatické že kniha, potažmo celá sága je vlastně celkem malá a kompaktní a dobře odsejpá, i přiložená mapa zobrazuje celkem malé území. Pokud se vám chce pustit do nějaké fantasy ságy, ale nechcete louskat stovky až tisíce stran, je Krvavé pohraničí dobrá alternativa.

Tahle kniha vlastně jen recykluje to co už bylo v prvním dílu stále dál až je to úmorné. Čeněk stále zlobí, je to sígr a vytváří situace, které se v reálu určitě takto neodehrály. Ta nereálnost těch situací je to co tomu asi nejvíc ubližuje. Občas jsem se zasmál, ale bylo to právě u těch scén, které mi připomínají můj vlastní život rodiče.


Noční scény jsou správně mrazivé a konec vás zanechá přijemně rozladěné.


Nevím proč, ale kniha mne nebaví. S postavami se naprosto nelze ztotožnit, děj uhání kupředu, ale napětí je nulové. Mnohdy je kniha až účelově nechutná. Při scénách s obřím psem jsem si představoval předimenzované labradoří štěně :-)


Jednu věc na humorné četbě nechápu, proč se autor téměř vždycky snaží být vtipný za každou cenu v každé větě? Vtip by byl mnohdy efektivnější, kdyby dostal prostor dýchat.


Možná i krapet lepší román než trilogie Hustej nářez. Postavy i prostředí jsou celkem uvěřitelný, hlavní hrdina (hrdina z Istanbulu) je navíc sympaťák. Jediný co bych knize vyčet je asi absence výraznýho záporáka.


Možná nebylo nutný snažit se s tím humorem až tak tlačit na pilu, jinak se tam pár úsměvných momentů ze života najde (zejména pokud s někým žijete, dovedete to ocenit).


Některé příběhy jsou zábavnější (dívka co procházela zdí, spáč, lučištník, povstání hipíků, chlapík co uměl zpomalit čas...), některé méně. K dočtení jsem se musel misty nutit, je to takové rozbředlé. Další svazek už si asi nepřečtu.


Nedočtu to, to se nedá.
Většina povídek je takový suchý humor, někdy je to trochu vtipné ale asi jsem na to moc mladý ročník.
Na závěr je tam jakási divadelní hra, na kterou prostě nemám sílu, možná až mi bude 80.

Naprostá pecka a nesmrtelná klasika


Ze série Martin Stein asi nejslabší. Vraha je nemožné objevit, protože se objeví až v poslední čtvrtině, kdy už jsou všechny red herringy vystřílené.


Postavy ani příběh, couldn't give a shit. Vážně je až obdivuhodné jak tato knížka postrádá cokoliv poutavého.

Musím říct, že mně ty flashbacky vlastně celkem dost vytrhávaly z děje a ani nevím proč jich tam tolik bylo.


Co bych u knihy vyzdvihnul jako největší plus je její čtivost a taky to jak je krátká. Kdyby byla delší, asi by to už začala být trochu nuda.


Občas jsem si nebyl jistý, kolik toho Laurin opravdu řekl a co si autor sám domyslel (například dialogy postav, které působili až filmově) Buď jak buď, knížka je to útlá a dá se zhltnout za jedno odpoledne. Pro mně přijemné odpočinkové počtení.


Kukaččí mláďata jsem nečetl a nijak mi to nevadilo. Příběh přijemně plynul a hluchých míst moc nebylo. Vlastně je to spíš detektivka než fantasy, jedna krvavá šarvátka a tím akce končí. Ale atmosferu to ma dobrou. Taky bych chtěl vyzdvihnout povedenou mapu Thonnieriky.


Při čtení mi velmi často přišlo, že hraju adventuru a postavy, které Faylorg a Inge potkávají jsou jen hybately zápletky, kteří mají za úkol vysvětlit souvislosti a posunout příběh dál. Finále bylo přitažené za vlasy, vím že je to fantasy, ale ve chvíli kdy autor vše řeší tím že je za tím magie, považuju to za lenost. Při vymýšlení jmen bych nevolil postup: hraju scrabble a náhodně se mi písmenka poskládají do slov jak eagrepe, schnirega a izironk.


Kniha byla vcelku dobra, uz i to bankovnictvi zacina davat smysl :). Inys je vtipna postava (nedovedu se zbavit dojmu, ze si Abraham utahuje z fantasy klise). Schyluje se k zaverecnemu konfliktu mezi Gederem a Cithrin, jsem celkem zvedavy jak to cele dopadne. Jo a jak ze fungovala civilizace draku a jak stvorili 13 ras? Pomoci magie, nebo pouzivali zkumavky?


Celá první polovina knihy se čte skvěle. Cithrin v převleku za vozku a Geder ve válečném tažení jsou sympatičtí hrdinové a chcete vědět co s nimi bude dál. Potom se začne více pletichařit a postavy někdy dělají dost hrozná rozhodnutí (pro mně někdy až nelogická). Vlastně úplně nechápu proč je to fantasy, mohl to být historický román zasazen do středověku. V jednotlivých rasách se zatím vůbec neorientuju a kdo nebo co umí pavoučí bohyně mi taky není moc jasné. Ale patrně to vysvětlí další díly ságy.
