ber-tram komentáře u knih
Ve Šmírbuchu jazyka českého má kniha dost citací, asi odtamtud mi utkvěla jako prima k pobavení. Podle věhlasu bych jí hádal mnohem víc než 40 let! Anebo jsem hřbet častokrát vídal v antikvariátech, že mi přijde stoletá...? Od hřbetu k obsahu není daleko, zato mezi mělkým dějem a hustým jazykem zeje propast. Postav naštěstí nepřibývá a cosi se i odehrává, a je to podáno prominentní slango-češtinou, jistě nezůstávající pozadu za originálem. Překládal Kořán, doslovoval Dorůžka. 12/21
Aneb když se čeština stává cizím jazykem... Do upravené verze z r. 1957 jsem se prodíral ztěžka čili originálu ze třicátých let bych asi nerozuměl vůbec. Přitom forma i obsah znásobují účinek vypravování a stojí tedy za trpělivost nechat se vtáhnout do sociálně napínavých osudů všech postav. Tím ovšem moje exkurze do spisovatelsky zručné Pujmanové patrně končí, přestože jsem právě nakousl trilogii. 9/21
Království patří do pohádek. A jednu nám Nesbo zeširoka vypráví. Má odvahu udělat ústřední postavy z chladnokrevných primitivů, kterým vše prochází, jsa obklopeni nedůvtipnými vesnickými mamlasy. Nespisovné samomluvy mají asi sugerovat, že pumpařský křupan sežral všechnu moudrost světa a na leccos má fungující recept.
Nakladatel nemusel napovídat, jak by nasycení čtenářského hladu neuškodilo nějaké to traumatizující zneužívání a fráze “miluji tě”. Tak to tam autor nekriticky naštosoval.
Trnul jsem, kdy se sem nasomruje vypítko Harry Hole... 8/21
Co je horší, jedno workoholické pako nebo deset nemakačenek? A o čem je lepší si přečíst? Záměrně užívám střední rod, protože nejde o literaturu ani pro ženské ani pro chlapy. Ocení patrně každý, že povídání drží pohromadě lidé čitelní, byť nekriticky černobílí, a na to, že jsou tak mladí, s chováním zpomaleně staromódním. Což není fabulační zápor, jen hrubá neshoda s realitou. 6/21
Od začátku do konce jde o zmizení pštrosů. Naposlech inscenační úlet, ale aspoň dobrá zpráva o tom, že knihu cosi drží pohromadě. Odlehčenost zde nezaměňujme s třeskutou vtipností a touhu po grandiózním finále, když se román proklamuje jako uzavřený, předem utlumme.
Srovnání pro mě nového jména Heteša s jinými tuzemskými protagonisty podobných žánrů (koho znám, tak Žambocha, Kulhánka, Kopřivu, Fabiana, Kotletu) nedopadá tristně ani medailově. Lepší průměr, proto výzva zkusit ještě něco. 5/21
Co chtít po rutinérovi, než spolehlivě odvedené a fungující dílo, a ne improvizační amatérismus maskovaný za tvůrčí psaní, avšak skřípající každou stránkou. Na to je jiných literárních prskavek habaděj.
Forsytha stabilizuje věcnost, znalost, a tam, kde vyloženě fabuluje, charismatická přesvědčivost. Sotvakdo by očekával, že na terorismus nahlédne jinak, než poamericku. Nikomu však pohled nevnucuje, jen nabízí pozoruhodné vyprávění. 4/21
Ale ano, je daleko víc vtipnějších, hybnějších a poutavějších knížek, Chandler už patří zaprášeným starým dobám. Ale ano, dýchne odtud jakási atmosféra, sem tam zaujme nějaký fór, ale na odhalení pachatele se nijak zvlášť netěšíte, jak je to zašmodrchané.
Tohle zaměstná už jen nostalgiky, šanci nadchnout mladou čtenářskou generaci to nemá. 3/21
Proč »sedmilhářky«? Proč »malé lži«? Ani přeložený, ani původní titul mi nehraje s textem. Individuální pohled na věc vede při nedostatku informací přirozeně k tomu, že objektivní realita je v každých očích nějak zkreslena. Jen ne k tomu, že vědomě lžu, když své smyslové percepce šířím dál...?! Byť nemluvím »pravdu«.
Snad proto je kniha přitažlivá, že se míjí s názvem. Děj není umělou sérií intrik a úkladů, ale pásmem všedních mezilidských konfliktů, frustrací a nedorozumění, které už dávno nejsou tabuizované, ale stále mají moc ublížit. 2/21
Když spisovatele stíhá mediální pozornost, moc mu nevěříte. Ti nenápadnější bývají přesvědčivější. Hartl ovšem hned literární prvotinou potvrdil, čím mě zaujal v oboustranných Okamžicích štěstí. Zdánlivě lehkým tónem referuje o závažných životních kotrmelcích, a je to takříkajíc ze života, nadotek. Z reálných českých kulis, z věkového pásma takzvaného středního věku. A žádné nespojitě nakupené skeče či epizody, ale prokomponovaná síť kontaktů, blbých nahodilostí a rozdílného vnímání situací. Slušný otvírák čtenářského 2021! 1/21
Třikrát a dost! Waltarimu, ne obsahově rozmanité nazelenalé detektivní edici. Palmu i jeho nohsledi mají sice nepopiratelnou osobitost, ale kriminální případy nijak hvězdně nezáří. Tento si hvězdy přímo bere za rukojmí, že prý to řeknou. A přitom nepoví nic extra zajímavého. Jako sám autor. 27/20
Takhle já vybírám knížky: Nahoru po schodišti dolů band je hudební skupina, kterou neposlouchám, a ve které účinkuje Marek Brodský, kterého jako herce neuznávám. Název si vypůjčila z románu, k němuž mě tím dovedla. Díky!
Autorka se – koukám - ještě dožila digitální éry emailů, messengerů, whatsappů, esemesek, tic-toců aj., kterou jako by prorokovala oběžníkovými nálety uvozujícími pedagogické peripetie.
Invenční překlad Pellarových, sugestivní grafická fasáda, s humoristickou bravurou servírované drama, to vše činí z brožovaně střídmé knížky nadčasové a univerzální dokumentární dílo o výšinách a nížinách kteréhokoliv školství.
Obzvláště v Covidem škrcené době, kdy děti do školy skoro nechodí, stojí za uvědomění, co se na společnosti nejvíce podepíše: výpadek ve vzdělávání a disciplíně. 26/20
Zásluhou sečtělosti v sérii prominentních katastrofických románů tandemu Scortia – Robinson se Vlna převalí impozantně, ale bleskově a moc ničivě (jedním slovem zase lehce rodokapsově jako Sicilský klan). Působivosti to neubližuje – kniha drží typické žánrové atributy, především souběh více dějových rovin v podobě různoběžných motivací jejich protagonistů, které spolehlivě eskalují napětí. Hromady nevratně spláchnutých životů ovšem devalvují touhu o zázračnou záchranu byť jediného. 25/20
Jako vzpomínka na letos zesnulého Morriconeho by lépe zarezonoval filmový hudební doprovod, který na CD obhájí důstojnou pozici v poličce.
Literární předloha filmu potažmo hudby v ní nezůstane – odsejpá křepce, což o to, ale od chvíle přepadení ve vzduchu “letí” až moc svižně, bezmála rodokapsově. Z bezpečných hlubin na drhnoucí mělčinu, toť nešvar i jiných knížek. 24/20
S běháním to nemá pranic společného, ale blíží se cik-cak zmatenému pobíhání od tématu k tématu: nemajíc páru o začátku, začne se odprostředka, a nemajíc páru o pointě, skončí se do ztracena. Co by dnes sotva obstálo jako online rozcvička jazykové techniky, vydávalo se dřív ve vázané podobě. No potěš...!
Od Macháčka schraňuji ještě sbírku jakýchsi minidetektivek, a zvažuji, zdali nepoputuje do nádražní police. 23/20
Kde se zrodí, tam se hodí. Tak tohle vlastenecké heslo hrstka zoufalých gastarbajtrů tupě ignoruje. Radši v cizině načerno sbírat jahody, mejt nádobí, nechat se otravovat gangstery (své krve!), poflakovat se, než prospěšně hrábnout v rodné domovině. Životní přístup, který se mi názorově hrubě příčí. Což neznamená, že by osudy těch přeběhlíků nebyly vylíčeny osobitě a dojemně. Nejvíc stejně držíte s psím potulkářem. 22/20
Detektivky mi skýtají rozhodně čilejší ruch nežli jiné Waltariho literární eskapády. Jsou útlé, dají se tedy s chutí dočíst, oproti např. obéznímu Sinuhetovi, a zároveň i pohyblivější, opět díky subtilnějším proporcím. Nevadí pak ani přelidněnost uměle vtěsnaná do jednoho zločinného domu. 21/20
Posledních 50 stran jsem dočítal po noci až na 1 hodinu probděné. Nechápu, jak to Ralf vydržel dýl. Hlavně mi poněkud zanikalo v 660 stránkové tlačenici, proč tou nespavostí trpěl?!
Báječně rozehraná první polovina se zlomila v uplakanou duchařinu. King povoluje v kramflecích, jakmile svoje démony zhmotní. Pak Ralf lomcuje trpajzlíkem a je to spíš komické...
Viděli jste skvělého Dařbujána a Pandrholu? Se smrťákem se nekšeftuje, snažil se podobně, ale strašlivě loudavě objasnit King. 20/20
Slovník českých spisovatelů mapující dekádu sedmdesátých let na Prouzu pamatuje, vzpomeňte si také! Ano, režim ho akceptoval, avšak na křídle oficiálních tvůrců má výhodu symbiózy básníka a prozaika v jednom. Prostořekost umí zaobalit do poetizujících ornamentů, aniž by pozbyly sžíravé kontury. Proč jen hlavního protagonistu tak nevyhnutelně deptá?! Uvidím, co přinese pokračování! 19/20
Rudá žeň
Více oldschool gangsterka nežli detektivka. Bezejmenný čmuchal rozeštve lokální intrikány z podsvětí, a dokud z mrtvol lhostejně nenavrší pyramidu, není ve městě pokoj. Chaotická, až chandlerovská atmosféra jalových dialogů nechybí, spánkový deficit bezejmenného čmuchala jakbysmet. 11/20
(Maltézský sokol
Četl jsem samostatně kdysi v r. 2012 s natěšeným očekáváním čehosi... Leč pomalost a zmatenost děje můj dojem spolehlivě pohřbila do suterénu paměti.)
Hubený muž
Karanténní březen vskutku měsícem knihy! Co den, to jedna přečtená. Čtenářstvu nouzový stav nehrozí!
Vypořádal jsem se tak konečně s Hammettem, jehož mnozí - obdobně jako Chandlera – dle mého neodůvodněně vyzdvihují a přeceňují. Dvorního pátrače nemá, čímž série »3x - Třikrát« poněkud vybočuje z konceptu, a každá kauza nese břímě jakési poctivé průměrnosti.
Hubený muž z celé “trilogie” vychází jako civilní, přehledně figurovaná detektivka, kombinující elementární motivy vraždy: vášeň + mamon. 18/20
Chorobná doba znásobuje účin katastrofických scénářů přímo pandemicky! Po faktografii cíleně nepasu, takže mě překvapilo, že nejde o dějovou, leda tematickou, předlohu filmu Smrtící epidemie. Beletristický styl se blíží vzrušující románové šabloně, sevření věcnou dokumentární optikou však nezanáší do zorného pole bujnou spisovatelovu fantazii. Tím lépe – střízlivé pojednání činí látku o to údernější! 17/20