ber-tram komentáře u knih

Vzpomínám doteď, jak mi praporčík Hlávek cestou z táborského HDÚ vykuleně líčil a doporučoval tuto katastrofickou trilogii, až přitom prskal na volant. Cením si každého knižního tipu, třebaže mu dopřeji sluchu až po čase; čili až po 12 letech jsem začal Potopou přes Sucho až k Hladu, abych zjistil, že každý útlý román o záchraně všehomíra charismatickým agentem speciální služby začíná podezřele velkoryse a vábně, a končí naivně, ba nuzně. Nejlépe dopadlo Sucho, kde nepřítele lidstva ztvárnila sama příroda, nejhůře Hlad, vypointovaný jako učňovská slohová kompozice. Potopa (s všemocným padouchem) je kdesi uprostřed. Nehledě na brakový literární ráz však z každého svazku sugestivně trčí varovný prst pro civilizaci ohrožovanou pohromami. 16, 21, 26/15

2 08.12.2015

Všech sedmero příběhů pěkně pohromadě, i když čtených napřeskáčku s jinými knihami, abych se nepřejedl, mi mělo jen zaměřit zrak na generačního druha tolik opěvovaného Tolkiena. Při pohádkově laděných Letopisech jsem se občas i bavil, vybrané příhody měly i jakousi osnovu (najmě Kůň a jeho chlapec, Princ Kaspian, Plavba Jitřního poutníka), zatímco u triptychu Pán prstenů mě vesměs obcházela nuda. Lewis holt asi nebyl takový suchar. 17, 18, 19, 22, 23, 28, 29/15

3 07.12.2015

Kriminální zápletku dost upozaďuje vyprávěcí balast všedního dne, což moc nevadí, protože jde o líčení zemité, jadrné, odpozorované ze života. Avšak občas vzhledem ke slangu, době a prostředí ne úplně srozumitelné. Jiné Velinského detektivky, co jsem četl, mají lepší spád než tato prvotina soukromého očka / dělňase Oty Finka. 20/15

Frýbovka si musí stůj co stůj vyřídit účty s kdekým, kdo ji irituje, a do jednoho objemného svazku proto nakupí několikero dějových rovin, z nichž by úspornější autoři sestrojili samostatné tituly. Její způsoby znám zevrubně, mám rád sarkasmus a břitkost úsudků, toleruji přehánění ad absurdum, vadí mi černobílé charakteristiky postav. S každou knihou se tyto znaky vyhraňovaly a tahle je poslední, co napsala, takže jí hodnotím shovívavě. 24/15

3 03.12.2015

Román má takový ten lehkonohý americký vyprávěcí náboj a paradoxně i myšlenku s hlubokým člověčím přesahem: má smysl oživovat mrtvé?! Nejdřív jsem větřil nějakou duchařinu, leč za veškerou komunikací se záhrobím stojí vynalézavý programátorský mozek. Četl jsem s chutí a přemýšlím o tom dodnes. 25/15

02.12.2015

Jen se nepřesytit jedním autorem, varoval jsem se před Lidožroutem, který sdílí stejný svazek s Tmavou Studnicí a o stupínek ji překonává. Drží přímočařejší kriminální tempo, je pikantnější a neřeší se tu triviální krádež (to ostatně ne ani v Tmavé Studnici), byť to tak zpočátku vypadá, nýbrž rafinovaný mord. 27/15

2 01.12.2015

Baudolino alias Blábolíno. Je nahony cítit, že se Eco imrvére přehrabuje ve středověku, ale nemusel by to ventilovat v beletrii, resp. ne tímhle planým, jakoby humoristickým způsobem. On si de facto dělá, co chce, je koneckonců pánem situace čili autorem, jenomže autorem vezoucím se na setrvačné vlně úspěchu slavné románové prvotiny. Leccos z Baudolina zní zajímavě, třeba historické vazby, pokud je tedy Eco záměrně nepřekroutil, aby mu pasovaly do fabulačního rastru. Nemůžu se zbavit pocitu, že by si měl raději enšpíglovsky mudrovat na akademické půdě a fušovat leda do populárně-naučné, nikoliv tzv. krásné literatury. 30/15

1 30.11.2015

Ihned po dočtení jsem si pustil soundtrack Patricka Doyla k filmu, abych seznal, jak náramně by se býval hodil i k četbě! Knížka mu určitě prospěla a soundtrack naopak prospěl knížce, protože ji pro mě objevil. Zádumčivý a intuitivní komisař Adamsberg mně navíc padl do oka, stejně jako jeho morová aféra. A jaký bude film?! 41/15

3 27.11.2015

Dobrodružná próza ze současnosti, odehrávající se v exotických končinách, to by asi stálo v obecné charakteristice. Nu, Loukotková patří léta mezi mé favoritky a Liána smrti byla už jedna z posledních jejích knih, co jsem četl. Snad právě proto jsem se v závěrečné třetině nutil (nudil?), abych to vůbec dorazil, neboť autorčin naléhavý, jazykově květnatý a dialogově peprný styl důvěrně znám, a s hnacím motorem dobrodružné expedice (ano, liána smrti, kdo by to byl řekl) se moc nenamáhala. Čili nic nového pod sluncem, ledaže tohle žhnulo dusně tropicky. 31/15

1 26.11.2015

Nechtělo se mi, nechtělo do této rádoby klasiky, tuše nějakou školometskou lekci, ale překvapení se dostavilo už v podobě rychlosti, s jakou jsem knížku přečetl. Dosti sebezpytavá psychologická studie si vypomáhá různými dějovými konstrukcemi (třeba tou s odpraveným šoférem), aby ospravedlnila, proč vůbec probíhá a kam směřuje. Nicméně jde-li o hutné vyjadřování autora, nemám výhrady.

Autor děkuje nějaké redaktorce Respektu, že napsala reportáž, která jej inspirovala ke knize... No, já bych té redaktorce raději poděkoval, kdyby žádnou reportáž nenapsala a inspiraci nepodnítila. Ušetřil bych si čas nad nesoudržnou slátaninou pokoušející se o jakési osudové tajuplno a metaforizující všechno, co se metaforizovat dá i nedá. Nápaditá práce s jazykem občas budiž, s fabulací příběhu (podle záložky slibného) je autor těžce na štíru. Jelikož kniha získala nějakou literární cenu, ptám se, jak asi musí vypadat ty neoceněné?! 34/15

24.11.2015

Do třetice můj Simmel znamená konfrontaci s obrovským množstvím reálií a souvislostí odvozených z německé historie a zasazených do širokého řečiště nepochybného vypravěčského (ba upovídaného) umu. Že Simmel bývá vždycky takhle rozšafný, napovídá tloušťka jeho knih, a jestli je standardně hořkosladký, to zatím neumím posoudit. Pouze hádám, že každý jím navozený úsměv bývá dříve či později vykoupen pořádnou kapkou trpkosti. 33/15

2 23.11.2015

Jak tohle Marhoul zfilmuje, aby to bylo věrné a přitom nevyvolávalo zhnusení, jsem vážně zvědav. I když i z drsného jádra se dá vykřesat poetika, porozumění, snad i šibeniční humor (třeba mně líčení o »kometě« - nepostradatelné pomůcce každého tuláka - pobavilo). Chápu, že si desperát Kosinski s takovouto dětsky přímočarou obžalobou venkovského »našince« naběhl, a nejenom u toho »našince«... 35/15

3 20.11.2015

Opravdu spíše hudební vědec nežli detektivkář je tento spisovatel, to mu nelze upřít. Po kompoziční badatelské stránce jeho styl skoro zvoní, div nevzbuzuje touhu zajímat se více o Beethovena a múzy obecně, jenomže lidská zápletka, jaksi doprovodná a kolemjdoucí, na závěr poněkud zaskřípe. Obzvláště finální rozuzlující kapitoly totiž jakoby autor smolil na koleně v předsíni nakladatelství, jsa asi tlačen urgentním termínem odevzdání rukopisu. 36/15

20.11.2015

Nečekané silná kniha, navzdory znalosti jí poplatného seriálu! Míním tím obsahem, protože pět set stran bylo viditelných napohled. Klasik Bass dává i s laskavým přihlédnutím k době, kdy a s jakým poselstvím kniha vznikla (1941), na frak všem současným pisálkům, kteří se nějakým omylem či z domýšlivosti troufají řadit mezi spisovatele. Kdo zná seriál, zná i knižní předlohu, kterou přesto zhltne, třebaže mu fenomén cirkusu může být ukradený. Není důležité, o čem, ale jak je to napsáno. U mě kniha vyvolala mimoběžné asociační vzpomínání, který herec hrál v seriálu jakou postavu? Tak schválně, třeba tenťáka Bureše...? 37/15

6 20.11.2015

Pěkná hříčka na jedno deštivé odpoledne a s trochou detektivního fištrónu předvídatelná. Kdo viděl českou grotesku Deset malých běloušků, upomene se, jak bizarně postavy mizí, ne jak to vlastně dopadne. 38/15

20.11.2015

Dal jsem na tip, jako obvykle, notabene když šlo o japonskou látku, kde mám mezery neřkuli vakuum. Začíná to jako svěží psychologická hra s náznaky nadpřirozena, a končí už jen jako fantasmagorické nadpřirozeno, navíc vyprávěné kostrbatě a infantilně. Někdy Cucui dostane druhou šanci, doufám, že s vyhlídkou lepšího hodnocení. 39/15

20.11.2015

Názvem mi důvěrně známá, obsahem neznámá kniha. To samé spisovatel, registrovaný již v čítankách, leč mnou dosud nečtený. Tímhle počinem si zabezpečil přízeň – barvité nakládání s jazykem, stylistika kdesi mezi ironií Frýbové a trefností Loukotkové, příběh zasazený do přírody vykreslené poutavě, takříkajíc na dohmat. I deníková chronologie má svůj půvab, byť některé zápisky hlavní hrdinky balancují mezi zarputilostí a naivitou. Naproti tomu některé pasáže jsou na dobu, kdy kniha vyšla (1972), docela otevřené. 40/15

6 20.11.2015