ber-tram komentáře u knih

I napodruhé zůstala tajemná komnata autorčina pronikavého úspěchu zaplombována (pochopení dospělého...). S odstupem více jak 15 let snad už i nedospělým dochází, že celá literární série byla rychlokvašeným boomem s omezenou lhůtou expirace. 24/08

První moje rande s autorkou i jejím lordem Petrem vyznívá ve prospěch dalších. Koneckonců proto jsem si opatřil edici 3x, že. Zjišťuji, že Petr je chlapík elegantní, na svou dobu moderní, vtipný a neokázalý, důvěru i respekt okolí budící. A detektivka jede jako brus, byť lehce markýruje realitu na odiv důmyslné zápletce. 15/16

3 30.03.2016

Poslední magnát - nedokončený román, který by ani nemusel začít. Patetický a zmatečný koktejl rádoby ostrých loktů a sladkobolného kýče. Autor se v Hollywoodu fakt asi těžce potácel a řítil ke krachu. Z piety to včetně dovětku »jak to mělo pokračovat?!« přeložil zase Dorůžka a já to z úcty k němu a k soundtracku Maurice Jarreho přečetl. Mimochodem, i film z r. 1976 byl pro režiséra Kazana posledním. Trefný komentář z csfd? »kdyz je nudna predloha, ani hvezdne obsazeni neumi varit jen z vody« 14/16

1 29.03.2016

Jmenovat se Viewegh, Rudiš nebo Monyová, jdou jeho knížky na dračku. Jeho jméno marketingovým magnetem na čtenářskou obec evidentně není. Tenhle vzdělaný pan Fanta však oproti jmenovaným umí i psát a fabulovat, akorát v čase trochu plave: pochybuji, že by se v pětadevadesátém takhle běžně mailovalo a mobilovalo. 13/16

24.03.2016

Vyzrálý, dospělý (předposlední románový) Marlowe vstupuje na scénu vybaven již notně obroušeným ostrovitpem, zato zatvrzele vyhraněným charakterem. A dokonce to tentokrát dopadne poměrně uvěřitelně! Aneb kde se napohled šestáková zábava setkává s literárním uměním. 12/16

1 23.03.2016

Jelikož jsem knihu (vydaná disertační práce) vložil sám, nechť je můj komentář i anotací:
Autor hudbu analyzuje na vybraných partiturách podle deseti funkcí, které ve filmu plní: ilustrace, stylizace reálných zvuků, reprezentace prostředí a času, deformace zvukového materiálu, prostředek autorského komentáře, hudba reálná (diegetická), prostředek vyjádření duševních stavů, základna pro divákovo vnímání, hudba jako symbol, formálně jednotící prvek.
Není to čtení pro pouhé fanoušky, hudební vzdělání se hodí. Já ho nemám, tudíž jsem se naplno ztotožnil teprve s úderným závěrem kritizujícím tristní situaci české filmové hudby porevolučních let, což i vysvětluje, proč analýza čerpá převážně ze zlatého fondu české kinematografie let šedesátých až osmdesátých (hlavně skladatelé Liška, Fišer, Havelka).

22.03.2016

Obrazotvorný a básnivý Rudišův styl, který příjemně vybočoval ze standardu strohé hudební publicistiky, se přenesl i do knížky. Co se tam však nepřeneslo, je schopnost dějově utáhnout a zkoordinovat rozsáhlejší literární útvar, nežli jest časopisecká recenze nebo profilový článek. 7/10

2 11.03.2016

Jelikož jsi mi, Jardo, občas korigoval pouze gramatiku a stylistiku, ale NIKDY ne názor na věc, což mi dodnes nesmírně imponuje, nejsem teď nucen, abych poopravoval svůj náhled na tvé beletristické »já« a snažil se ho vidět v lepším přísvitu jen proto, že nás načas pojila jedna redakce. K psaní trvanlivých a pozoruhodných novel jsou opravdu povoláni jiní, tobě sedne ta každodenní operativní publicistika. 11/11

10.03.2016

První papírové setkání s Havlíčkem dopadlo nad očekávání příznivě. Že bylo inspirováno Jirešovým filmovým přepisem, nezastírám, že mě připoutala hloubka, přesnost, údernost a kultivovanost starobylého jazyka, rád přiznávám. 10/16

3 09.03.2016

Zbožňovaní koně se pohraničními výmoly překotných událostí prodírají neméně lopotně jako čtenář poněkud rozředěným vyprávěním. Čtěte důkaz, že předpokladem stát se prezidentem PEN klubu není být úchvatným spisovatelem. 23/08

2 08.03.2016

Sebemrskačská cesta do hlubin úchylovy duše aneb kolik ironie lze nakupit na tragédii několika lidských osudů. Erotické dusno tu nemá takovou sílu jako na filmovém plátně, papíru vládne zpověď zoufalce. 22/08

3 07.03.2016

E. Outratu jsem kdysi registroval jako horkokrevného senátorského zběsilce, o jeho úřednické minulosti neměl potuchy. Sbírka kritických názorů (rozhovor + eseje), které vynáší na margo české nereformované, zpolitizované státní správy, má daleko k právnické prkennosti a suchopárnosti, odráží znalost životní reality, a tudíž je přínosná i pro právníky (a pro politiky, pokud je to vůbec zajímá). Letos Outrata oslaví 80, doufejme...

04.03.2016

Kterak český chasník kázal papežovi o vidinách, jejichž se nakonec stal sám zajatcem. První díl trilogie suverénně podané mistrem rozvitého slova. Kam se hrabe jeho synátor! 21/08

5 03.03.2016

Více než ztroskotaneckou mizérii to zpočátku připomíná upjatý babosed v salónu u odpoledního čaje, leč zdání klame. Pod stoicky plynoucí mluvou se skrývá drama o přežití líčené střízlivě a nehystericky - na to, že ho vypráví žena. Co však překvapí nejvíce, je onen starodávný plnovýznamový jazyk zručně obráběný současnou živoucí autorkou. Koneckonců ta zaoceánská loď šla ke dnu dva roky po Titanicu, proto takové decentní dobové vyjadřování. 9/16

01.03.2016

Parazitismus jako forma vzájemného porozumění - jen na lékařský předpis poživatelná seznamka s těmi, kteří nás neustále obklopují. Crichton se léty propsal k záživnějším opusům. 20/08

4 29.02.2016

Proč se nevyplácí podomácku montovat atomovku a dopalovat s ní studenou válkou infikované politiky. Tohle heslo mi utkvělo, jinak si z knihy po sedmi letech nepamatuji nic. Není to výzva ke snížení hodnocení?! 18/08

26.02.2016

Spolu s Hitlerjugend stálo za to naklonovat také druhou polovinu příběhu, aby neskončil tak uspěchaně, jak svižně začal. Stejnojmenný film na motivy knihy působí vyrovnaněji a podmanivěji – dík hlavnímu obsazení. 14/08

1 25.02.2016

I pro zapřísáhlého ateistu s kladným vztahem k hudbě podává autor podnětný chronologický obraz o odvěkém provokativním napětí mezi rokenrolem a náboženstvím či naopak o překvapivé synergii, pokud hudebníci drzými tóny jen nerevoltovali, nýbrž hlásali všelijaká duchovní poselství a věrouky.

24.02.2016

Forma dobrá, jen poněkud mělká. Tvar má poetický, a náplň fádní. Vlastně jsem tuhle zbohatlickou love story přečetl proto, že jsem od Fitzgeralda dosud nic nečetl a že ji přeložil muzikozpytec Dorůžka. A že to bylo víckrát zfilmováno? Nechápu, proč se kdo namáhal. Neviděl jsem, vidět nechci, pouze odhaduji, co by řekla moje babička: film stál za starou belu, ale hráli tam hezký lidi. 8/16

1 23.02.2016

Působivé, pane Neff, opravdu působivé. A deprimující, kór když jsem to dočítal v jednu po půlnoci - druhou polovinu knihy už na jeden zátah. Místopisné i personální reálie (obzvlášť Praha a i ti politici) autenticitu Vaší katastrofické vize nesporně zvyšují. Fakt si ale myslíte, že by to byl v praxi tak prudký sešup k barbarství? Takovejhle fofr?! A má cenu číst první verzi Tmy nebo bych si zkazil nynější superlativní dojem?! 7/16

1 22.02.2016