ber-tram komentáře u knih

Kmeny jsou vjemy. Pohltily mě ty, co mě neberou (např. depešáci, vlajkonoši, automobilisti), nevtáhly ty, kde bych se hledal (metaláci, folkaři, trampové). Každý autor textuje svým prizmatem: historiografickým, reportážním, odvětvovým, definičním, polemickým, filozofujícím; každý vede dialog s někým z aktérů. Vážně poučná publikace, názorná dík kvantu fotografií. Až bych si posunul rok narození, abych »něco« zažil na vlastní kůži, ne zprostředkovaně. Škoda, že dneska tyhle spontánní, leckdy deviantní aktivity a hnutí rázem zotročí konzum a komerce.

1 16.09.2016

Vypravěčsky ambicióznějších »vynálezů zkázy« vznikla od té doby kvanta, leč jedině tenhle si drží alarmující primát. Styl líčení a jádro kauzy jsou tuze naivní, avšak myšlenka extrémně silná a grafické řešení starého vydání - mládežnicky přitažlivého neb s ilustracemi, stránky pak rychleji utíkají - tradiční. 44/16

Irská č. p. 16 na Vinohradech neexistuje, to si autor vybájil; snad jen dům se šestým patrem atypicky projektovaným a možná i svérázně zabydleným si vypůjčil odkudsi z reálu, aby v něm prodloužil kroniku lačného ukájení se na vyšší orbitě. Lze skončit v půli, lze dočíst do konce (kupodivu jakžtakž vypointovaného). 43/16

08.09.2016

Zmatek v postavách. Roztěkaný děj. Dezorientace v prostoru. Vykloubený čas. Zapomeňte, to nehrozí - vše přenecháno jiným knihám od jiných autorů. Nanejvýš dezorientace v prostoru – inkriminovaný ostrov u tureckého pobřeží byste totiž hledali marně, leda nějaký jeho geografický předobraz. MacLean tu rozehrává hazardní misi, kdy se s hrdiny rázem sžijete. Připomínám si nadupanou pětici z Kopřivova fantasmagorického Asfaltu. Přes překážky ke hvězdám! A pokud z Němců tropí drobátko jelimánky, neopomene ironicky podebrat ani pachtění vlastního týmu. Výtečná kniha, už si brousím okuláry na pokračování! 42/16

4 07.09.2016

Frigidní a izolovaná zpověď ženy vržené ze životního normálu do bizarní reprodukční totality se teprve ve zpětném hledí závěrečného kolokvia ukazuje jako málem bezcenná, je-li zanechána jednotlivcem, jenž vnímá reálie, ale uniká mu kontext. Jenže takhle subjektivně a neurčitě by změnu společenských poměrů vnímal asi každý. 41/16

2 06.09.2016

Moudrá a prozřetelná série myšlenek (ekonomicko/ekologicko/sociálních), notabene žijí-li čím dál palčivěji i po 40 letech. I věda se dá podat lidsky a srozumitelně, i badatelská práce může mít přirozená měřítka pochopitelná smrtelníkem. Schumacher počítá s člověkem.

5 17.08.2016

Šmírbuch jazyka českého znamená takřka nezbytnost, tenhle spisek zhola zbytečnost. V obou případech autor asi nevěděl, co s dlouhou chvílí, a tak ji zabil hrátkami s jazykem. V prvním případě slovníkově a epochálně, ve druhém rádoby beletristicky a efemérně. 40/16

1 16.08.2016

Pěkně to zaonačuje doslov, což by nebylo extra lichotivé, kdyby patřil mezi nejsvětlejší momenty knihy ověnčené Pulitzerem, že.
Docela stojí za to, příběhy se protínají, dotýkají, řetězí, některé jsou ploché, jiné záživnější, jazyk šťavnatý, forma originální (kapitola v powerpointu). Hudební branže, polostín socek a mátožných existencí modeluje tomu všemu věrohodné kulisy. A inkasuje se za to Pulitzerova cena, no neskočte po tom! 39/16

15.08.2016

Dominik Dán na rozdíl od Zdeny Frýbové, kterou mi jeho sloh maně připomněl, nepotřeboval odborného konzultanta, jehož ona si obvykle přizvala, nedotčena moc tím, o čem píše, kdežto D. D. si vše evidentně odžil a odpracoval. Potom se ptám? Skutečně policajti takhle nasávají (Krauz)? Fakt se s úspěchem dostanou pod každou sukni (Chosé)? Budiž, i kdyby autor malinko nadsazoval, má na to literární licenci podloženou tvrdou profesní praxí.
Tři postřehy úhrnem:
- na to, že jde o prvotinu, klobouk dolů - ta občasná neohrabanost se nepochybně obrousila v dalších dílech, jak dříve či později zjistím,
- začal jsem číst magického 1. srpna - v den startu kontroverzní fúze policejních útvarů, o níž dnes ještě není zřejmé, ale čas věřme ukáže, jaké politicko-mafiánské sviňárny měla zamaskovat,
- charismatického Krauze jsem si vymaloval do fyziognomie Roberta Šlachty – tj. žádný seladon, ale charakter. 38/16

5 05.08.2016

Dělí nás věkově zhruba 13 let a když jsem tehdy nastoupil do redakce ČTD, měl už za sebou 10 let tenhle román. Že ho slátal jářku chaoticky a útržkovitě bych nevydával za mimořádnou přednost jako autor doslovu, ani ne za bezradnost, spíše za autentičnost, jakoby šlo místy o záznamy v deníku. Zase natolik Petra Placáka neznám, abych tvrdil, že je to autobiografické, ale určitě to vystihuje tlak jisté doby na jisté lidi. 37/16

04.08.2016

Ovšemže námět je to sakramentsky dráždivý... Plus patří autorovi (zatím jsem se od něj nemocně prokousal všehovšudy Klubem rváčů, kdovíproč velebeným) za to, že ho ztvárnil otevřeně, doslova tělesně a nadto vtipně, aťsi tam kdo chce hledá třeba reflexi Oidipovského mindráku či jiné psychosféry. Palahniuk si zkrátka u mě polepšil. Druhé plus vyhrává překladatel Podaný, protože ty názvoslovné filmové hříčky musel prostě vyšpekulovat a situačně naroubovat. Kdo se kapku orientuje, ten si užije: Doktor Živé tágo, Zkropení zlé ženy, Pyjáti z Karibiku, parádní perlení! 36/16

4 03.08.2016

Za vlasy přitažený Manžel (2006) by mě ke Koontzovi vážně nepřitáhl, to musel udělat až poznatek, že starší Skrýš (1992) má odraz ve filmu a ten film mysteriózní hudební fasádu Trevora Jonese. Vrátka se tím pootevřela do dimenzí za vlasy přitažených důvtipněji: psychopatické zlo je - jak to tak bývá - vymodelováno fantastičtěji a poutavěji než lidumilné dobro, děj se skladebně rytmizuje do svižného tempa, vše chvátá. Opravdu, málokdy mi takhle oči svištěly po řádcích, a ne proto, že bych se nudil. 35/16

Že jde o Kalaše, jehož mám tendenci srovnávat s nedávno potkaným Exnerem, se dozvídám jen z oslovení v dopise až v závěru knihy, která je líčena v naléhavé ich-formě a čte se také naléhavě. Příběh jde svojí cestou, film Na kolejích čeká vrah rovněž, společnou mají iniciační explozi. Detektivní spád a shon tady vibruje daleko mocněji než v Exnerovi, když už porovnávám, ten si vyšetřuje jakoby lážo plážo, kdežto Kalaš to hrne do sebevyčerpání, a přesto neztrácí chuť pro suchý humor. Nevěřím, že další Fikerovky Sérii C-L přemůžou, když je považována za vrchol tvorby, ale kdyby to aspoň mohla být plichta, Fiker napochoduje do mé čtenářské stáje! 34/16

2 25.07.2016

Hnán klamnou vidinou důkladné analýzy pídil jsem se zprvu po Dvanáctero figurách zápasu perem..., a zatím je to jen kusý příspěvek do časopisu, zařazený do této sbírky. Zrovna tak leccos ze 16 ostatních zdejších článků »na okraj literatury« jsem pouze letmo prolétl, všímaje si zvučných slov, příměrů a podobenství, a něco zase pečlivě pročetl k poznání, že i po x letech má Čapek trefně co říci (např. přísloví, éros vulgaris, proletářské umění, Holmesiana).

22.07.2016

První dámu české country vymysleli reklamní agenti, sympatickou cílevědomou kytaristku rodiče z Dobrušky. V krátkém monologu se o ní dozvíte to, co chce sama říci; kdo koketuje s kytarou, najde inspiraci ve druhé půlce.

1 19.07.2016

Kdyby Michael Crichton o 20 let počkal, rozpletl by nynějších 150 do dalších 200 stran, předpokládám. Takhle zůstalo u mrazivého námětu podaného stylem tuze schematické absolventské práce. Ale chtěl bych vidět sebe, co bych vypotil ve třiceti. 33/16

1 18.07.2016

Dějově se poslední román Údolí strachu (nebo děsu) stejně jako první Studie v šarlatové rozpadá vedví: v první půli Holmes takřka nesleze ze scény, ve druhé se takřka neukáže... Dokládá tato opakovaná kompozice autorovu vypravěčskou vynalézavost anebo je skrytým přiznáním, že mu lépe svědčil skladnější povídkový formát?! 32/16

2 15.07.2016

Kraj, o němž si myslíte, že ho znáte, vlastně neznáte. Anebo jsou ty vědomosti zastrčené kamsi do podpalubí paměti a s každým psaným podnětem vyplouvají zpátky na povrch. Třeba jako ta o podzemní cestě vody z Arniky do Ivanky.

14.07.2016

Dám Exnerovi stejný čas hájení jako Finkovi, Marlowovi a jiným strážcům zákona - a snad se vybarví. Že by mnou totiž jeho první kauza extra zalomcovala, to říct nemůžu. Jen jsem žasl nad samozřejmostí nočního ptáka, s jakou tahá lidi z postele. 31/16

2 13.07.2016

Divoká, smyslná, živočišná, tvrdá, prohnaná. Taková je hlavní hrdinka. Přivedl mě k ní Marco Beltrami, kterého moc nemusím, jenže soundtrack k obrazivému filmu Ole Bornedala patří mezi perlu jeho diskografie. Severskou literaturu nemám v malíku aspoň jako Beltramiho, abych posoudil, kam patří Kniha Dinina, jestli mezi perly či všední náklad. Mně se však i vzdor rozměrům líbila (kniha i Dina). 30/16

2 12.07.2016